tonysojka komentáře u knih
Nápad popsat klady a zápory lidí včetně sebe sama pohledem psychicky nemocného člověka je výborný. Jazykové zpracování ve slovenštině je vynikající.Přesto mne unavovalo prodírat se houštím neustále se opakujících frází a scén,i když ve vyprávění mají smysl a jsou nutné. Proto nedávám plný počet.Při čtení jsem měl velmi příjemný pocit,jako bych sledoval Jakubiskovy filmy "Tísícročná včela " nebo "Sedím na konári a je mi dobre".
Po dočtení knihy stále přemýšlím,co to může být za nemoc nebo zlou sílu ,která dožene člověka k sebevraždě, a to dokonce ženu s malými dětmi.Na textu mne překvapil nadhled,ironie i zvláštní humor. Jsou tam i scény ze kterých mrazí ,např.popis elektrošoků nebo jejích vnitřních pocitů.Až je neuvěřitelné,že dílo napsala psychicky nemocná žena.Jan Zábrana ,který překládal Ariel se o ní zmiňuje v dopise Antonínu Přidalovi: "...ta holka je fakt šílená...Na internetu jsem se dočetl,že její syn také spáchal sebevraždu ve věku 47 let.Jedna z jejích vizí je pro mne nezapomenutelná a svým způsobem klíčová k částečnému pochopení psychicky nemocných lidí:
Připadala jsem si jako závodní kůň ve světě, kde nejsou žádná závodiště, nebo jako univerzitní fotbalový šampión, který se najednou musí vyrovnávat se skutečností Wall Streetu a s formálním oblekem a z jehož slavných dnů mu zbývá jenom malý zlatý pohár na krbové římse, s vyrytým datem jako na náhrobním kameni.
Představovala jsem si svůj život, jak se přede mnou rozvětvuje jako ten fíkovník z povídky.
Na konci každé větvičky mě lákala nějaká skvělá budoucnost jako velký purpurový fík. Jeden fík byl manžel a šťastný domov plný dětí, druhý fík byla slavná básnířka a třetí slavná profesorka, další fík byla É. Gé., skvělá vydavatelka, další byla Evropa a Afrika a Jižní Amerika, jiný byl Konstantin a Sokrates a Attila a parta dalších milenců se zvláštními jmény a nezvyklými povoláními, a ještě další fík byla šampiónka ženského olympijského týmu a kromě všech těchhle fíků tam visela ještě spousta dalších, které jsem ani nedokázala pořádně rozeznat.
Viděla jsem se, jak sedím v rozsoše toho fíkovníku a umírám hlady jenom proto, že nevím, který z těch fíků si vybrat. Chtěla jsem je úplně všechny, ale vybrat si jeden znamenalo přijít o všechny ostatní, a jak jsem tam seděla a nemohla se rozhodnout, fíky se začaly scvrkávat a černat a pak mi jeden po druhém spadaly na zem k nohám.
Celý život byla pro mne poezie neznámým územím básniček ,které chápe jen pár vyvolených.Rozhodl jsem se mezi ně přidat a po marném pokusu u Otokara Březiny jsem zkusil tuto sbírku, a kupodivu mne oslovila,dokonce jsem něco chápal, ale hlavně mě překvapila obrazy a pocity vyzařujícími z veršů.Cituji jednu z těch,co se mi nejvíc líbily:
Trubači
Mám bláto rád,miluji plískanice,
večery na dědinách kdy na kočičích tlapkách tma
se z polí do vsi vrací
a kdy před hospodou
v plameni mosazi vykřikne křídlovka
Zavolá z plných plic,zajíkne se,ztichne.
Za chvíli znova,potom zas.
Nad studnou vyjde zatím ona hvězda,
co je jak panna třímající klas.
Horrorově zneklidňující a nezapomenutelné,stejně jako všechny ostatní díly série,s každou knihou jsem byl nadšen
Mé první setkání s autorkou ,asi před deseti lety se to stalo a na knihu stále nemůžu zapomenout,je zajímavé sledovat,jak se thrillery vyvíjejí např. od této knihy ke knihám typu různých žen ve vodě, v okně ,vlaku a kdovíkde ještě.
Překvapilo mne ,jak autorka coby představitelka něžného pohlaví umí psát drsné a napínavé thrillery,které dokážou pokořit díla mnoha kolegů.
Pro mne fascinující vhled do vnitřního života mimořádných osobností v době dusivé normalizace.Neměl jsem ani zbla tušení o tzv. "pokrývačích" a ani tom, jak doopravdy hnusná doba to byla k lidem jejich formátu.Ponižovala inteligenci ,poctivost a vyjímečnost a na piedestal vystavovala šeď,tupost ,lenost a hulvátsví a šířila kolem strach z výjimečnosti a originality.Několik dopisů mne nebavilo,neboť nerozumím literárním finesám a odbornostem,ale dopisy, popisující vnitřní svět ,pochyby, každodenní boje s naprosto neuvěřitelnou byrokracií,puntičkářskou posedlost a snahu
o poctivost na prováděném díle přes všechny ústrky a nepřízně, jsou naprosto úžasné.
Kniha mne inspirovala k sehnání a přečtení knih přeložených Zábranou a Přidalem a k pokračování čtení Zábranových deníků,které jsem odložil pro velké množství depresivity v nich.
Velmi jasné,jednoduché ,Chestertonovsky přesvědčivé a nekompromisní svědectví autorky o její víře v Boha,jako toho,který má osud tohoto světa ve svých rukou,vše zlé ,co se děje, využívá k dobrému a tudíž pojem "náhoda " je nesmysl.
Šlechta je můj oblíbenec už od první povídky otištěné v Pevnosti a to už je sakra dávno.Četl jsem od něj vše kromě Tajemství Morie a všechny knihy a povídky se mi líbily.Umí psát jak zálesáckou fantasy ,tak postapo.
Jednohubka na pobavení. Řehtal jsem se u každého odstavce jako kůň
Ta paní, její život a názory, jakož i chyby, ale také pevné zakotvení ve víře, jsou, jedním z velmi silných důkazů existence Boží.
A mám divný pocit, že takových lidí je kolem mne více a já o nich nemám ani tušení.
Její vzpomínky na vraždu faráře Kubíčka a odpovědi na otázky víry,odpuštění a eutanazie mne hluboce zasáhly a poskytly důvod k přemýšlení o těchto otázkách.
Doufám,že takto zapůsobí na všechny čtenáře.Vynikající počin,jemuž se dlouho bránila,ovšem po promodlení s psaním rozhovorů souhlasila a mohla vzniknout tato výborná kniha.
Pro mne akční brutální řezničina , místama jdoucí za hranici mé snesitelnosti. Druhá novela je určitě příběhově lepší, ovšem akčních scén je tolik za sebou, že na stránkách začnou splývat. I kvůli tomu sdílím zde zmíněné obavy, že na knihu rychle zapomenu. Ale vzhledem k tomu, že tento žánr má hlavně na chvíli pobavit, mi to nevadí.
Mé první setkání s knihou paní Mornštajnové a dopadlo dobře.Měl jsem trochu obavy z melodramatičnosti,pokud v této knize je,nerozpoznal jsem ji.Oceňuji odvahu psát na tato válečná témata,mohlo by se zdát ,že se chce svézt na modní vlně.Mne třeba tento příběh hodně připomínal film Musíme si pomáhat,který se mi zrovna moc nelíbil,a proto i z počátku jsem tuto knihu četl trochu s nedůvěrou.Ale poslední část a z textu vyzařující úcta k válečným obětem vše napravila.Takové knihy je stále třeba psát , číst a hlavně se z nich poučit.
Číst tyto povídky byla pro mne jako člověka uvyklého na určitou klipovitost moderních rádoby bestsellerů dřina,skoro jak žulovém lomu.Četl jsem je dlouho ,prokládal lehčími žánry ,ale vytrval jsem.A vůbec toho nelituji.Při čtení mi vyvstával na mysli obraz prostých lidí ,těžce zkoušených bojem o přežití a žijící jednoduchou vírou a závislostí na Bohu,kterou jsme my moderní lidé zahlušili technickými hračkami,jenž jsme si pro ten účel vymyslili.Ale přes všechen ten čas, jenž nás od nich dělí ,máme hodně společného: pýchu ,závist,křivdu ,chtíč a zatvrzelost v srdci.Toto se nebojí Nováková popsat, a jelikož mohu srovnat se souběžně čtenou Dědinou od Dvořákové,troufám si tvrdit ,že určitý typ smýšlení na vesnicích trvá od dob 19.století dodnes .
S verši teprve začínám,takže mohu jen napsat,že se mi to četlo dobře ,no a příběh? Ten je o míjení se ,nudě a pýše a marnění lidských osudů, a to jak dnes,tak stejně před 200lety.
Mně se tato věc velmi líbila ,četl jsem to asi před třemi lety a od té doby toužím(marně) navštívit Maltu.Fascinovaly mne osobní osudy historických postav ,které jsem si pak našel na netu.Byli to obyčejní lidé z masa a kostí a přesto šli do toho ,vědomi si bezvýchodnosti situace.Dělali to,čemu věřili a k čemu byli pověřeni.A co se týče výtek ohledně nevěrohodnosti hlavního hrdiny a jeho jednání...je to úlitba bohu čtivosti...a četl jsem mnohem horší historické věci,namátkou...h..............ej :-)
Jednoznačně je to akční řežba s pasážemi nevhodnými pro slabé povahy,ale války jsou nechutné.Fantasy prvek vhodně zakomponován.Sice ,když to srovnám s Napierovým Velké obléhání,tak ten se mi líbil víc i když jsem se tam nemusel brodit po kolena v krvi a vnitřnostech.Ale na naše malé poměry vřelé díky za to ,je tam vidět velká práce v nastudování historických realií a Červenákovi prostě budu fandit a přidávám se k jednomu níže uvedenému uživateli ,dám ledvinu za knihu o dobývání Vídně!
Tak tady mi v postoji k postavám, jež stvořil v tomto díle, Kundera připadal jako chirurg který operuje pacienta bez narkozy ,plynule přejde k jeho pitvě,podává postřehy do magnetofonu a doprovází je ironickým smíchem.Jeho odstup je až děsivý.Toto dílo je asi nejnesmiřitelnější ze všech jeho děl v postoji ke všem autoritativním režimům a jejich nohsledům,což je trochu pikantní v souvislosti s momentálně propíranou aférou ohledně jeho údajného udávání. Je to velmi výbušná nálož koncentrované ironie,sarkasmu,humoru jenž zesměšňuje vše co je trochu lidské a přirozené.A tady si s autorem trochu nebudu rozumět. Vše co je lidské poslal do kytek za zvuků posměšného řehtání a křesťanem asi také není(mohu se mýlit),takže mi osobně tam chybí trocha naděje ,lásky a odpuštění. Jeho situaci po okupaci v 68 roce asi my ,co jsme to zažili jako děti,nebo vůbec ne ,nepochopíme,ale jiní autoři ,namátkou např. Opasek nebo Jirous ,se s tím vyrovnali lépe , a to strávili část života v komunistických lágrech.Přesto nechávám pět hvězd,protože použití magického realismu( tančící kruh komunistických nadšenců stoupající k nebi a za ním visící Horáková a Kalandra) se mi velmi líbilo. Kapitoly s Básníky byly vynikající a za srdce mne chytlo vyprávění o Tamině a její smrti,k té byl trochu autor milosrdný.Ale jenom trošku.Pro mne osobně je to jeho nejlepší kniha.
Jako odmalička vesničan obdivuji přesné popisy vesnického prostředí,zabijačky,rozpadu posametových nadějí při střetu s nastupujícím kapitalistickodemokratickým režimem,který přinášel nezaměstnanost a likvidoval malé hospůdky a večerky a vzrůstající frustraci vesničanů z těchto nečekaných změn.Jsem nadšen z přesného popisu charakterů postav a z jejich dokonalých vnitřních monologů,přesně vystihujících jejich povahy.A tady jsem byl trochu zneklidněn přemírou závisti ,pomluv a vypočítavosti.Myslím si ,že na vesnici to není až tak hrozné . Ve městech to bývá stejné ,akorát že na vesnici si lidé vidí víc do talířů a jsou více na ráně.Na vesnicích bývá přece také veselo a to myslím veselo bez postranních úmyslů,než jak nám předkládá Dvořáková ve své knize.Někdy se téměř blížila k odtažitosti Kunderových příběhů.Zkrátka mi tam chyběly postavy "čistého srdce nesoucí naději v lepší život".Přesto dávám pět hvězd za přesnost,dokonalost ,čtivost a odvahu.
Přechod od humorne zbesileho Asfaltu a Zabíjení se skvěle podařil.