tonysojka komentáře u knih

Chuďásek Boží: Život sv. Františka Nikos Kazantzakis

Po přečtení životopisu sv. Františka od Chestertona a jeho srovnávání s Tomášem Akvinským v knize Svatý Tomáš Akvinský jsem sáhl po tomto díle,abych se o světci dozvěděl více. A tato ,jak podotýká sám autor v prologu,báje pravdivější než pravda sama,mne hluboce zasáhla.Svou poetikou,vášnivostí,nekompromisním hledáním Boha a poslušností jeho příkazů,popisu Františka jako neustále se radujícího člověka v těch nejhroznějších situacích,jeho hovory se zvířaty,boj s vnitřními démony,událost při jesličkách v jeskyni a na hoře Alverno , to byly pro mne zážitky na které nikdy nezapomenu a při jejich čtení jsem měl vlhké oči i úsměv na tváři. Z každé stránky by se dal vybrat citát.Za sebe vybírám:„V mém srdci je ještě jedna povídka, bratře Lve. Nechci ji vzít s sebou do země. Vezmi pero a piš:
Když Bůh dokončil práci na stvoření světa a umyl si hlínu z rukou, posadil se pod strom v ráji a unaveně zavřel oči: Jsem unaven,‘ šeptal, ‚trochu si odpočinu.‘ Rozkázal přivolat spánek. Avšak v té chvíli přiletěl stehlík s červenými drápky, usadil se nad ním a volal: ‚Odpočinek neexistuje, klid neexistuje, nespi! Budu nad tebou sedět ve dne v noci a budu volat: Odpočinek neexistuje, klid neexistuje, nespi! Nenechám tě spát, jsem srdce člověka.‘“
František padl naznak a těžce dýchal.
„Co tomu říkáš, bratře Lve?“ šeptal.
Váhal jsem. Co jsem měl říci? Jak může srdce člověka mluvit k Bohu tak drze?
František vytušil, co si myslím, a usmál se:
„Neboj se, lvíčku Boží,“ řekl. „Srdce člověka je nesmírně drzé, ale takovým ho stvořil Bůh, takové ho chtěl mít: aby se mohlo proti němu postavit!“
Tato kniha není napsána rozumem,ale srdcem.

15 11.12.2018 5 z 5

Valčík na rozloučenou Milan Kundera

První dvě třetiny tanečku mne bavily,užíval jsem si cynismus ,ironii a odstup od postav knihy,než jsem si začal uvědomovat jakoby autorem vnucenou bezvýchodnost a beznaděj jejich jednání, z něhož vyplývaly depresívní až horrové pocity. A valčík jako tanec ,z něhož nevyzařuje radost a naděje, ale deprese a smutek mne přestal bavit, a začal jsem z něj mít nepříjemné pocity.Neříkám ,že se v životě nedějí dobrým lidem zlé věci ,ale tady mi to přišlo uměle naroubované a cílevědomě beznadějné.Jestli chtěl autor tím vyjádřit své pocity po Okupaci 68 a před svou emigrací,tak mu vůbec nezávidím .Nechtěl bych být žádnou postavou v tomto románu.

8 04.12.2018 4 z 5

Žena v okně A.J. Finn (p)

Půjdu tady trochu proti proudu : perfektní a úžasné! Připomíná to velmi vzdáleně Dívku ve vlaku ale opravdu jen lehce . Příběh vyprávěný z úhlu pohledu ženy,která je bývalá psycholožka a trpí psychickou nemocí,za kterou si vlastně může sama svým morálním selháním s tragickými následky,se mi líbil. A to hlavně stylem vyprávění a stavbou příběhu,který podle mne vzdává poctu starým černobílým filmům stylu noir americké produkce. Mám chuť si je postahovat, koukat na ně , pít merlot a snít.

17 01.12.2018 5 z 5

Dvanáct zastavení Jan Anastáz Opasek

V první třetině knihy jsem se vůbec nevyznal,popisuje hodně své působení v církevních strukturách ,které jsem nepochopil.Ale další části knihy jsou velmi poučné svědectví o řádění komunistů po únoru 1948,následné likvidaci klášterů a kostelů,zmanipulovaných soudních procesů,zážitků z věznění až po podmíněné propuštění v šedesátých letech.Čtení pro ty,kteří si stále myslí,že za komunistů nebylo tak zle.

5 01.12.2018 5 z 5

Hledání smrti Miroslav Žamboch

Ano, je to trochu jiný Bakly,mne třeba bavila víc linie popisující vztah Zuzany a kapitána Valeryho,přesto jsem spokojen a těším se na pokračování.

6 29.11.2018 4 z 5

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů Mary Ann Shaffer

Přečetl jsem docela hodně knih o válce,utrpení a o tom,jak si lidé dokáží pomáhat i ubližovat.Ale žádná z nich,snad kromě Mandolíny kapitána Correliho,mne nedojala a zároveň nepobavila svérázným anglickým humorem,jako toto dílo.I když jsem měl zpočátku potíže se čtením dopisů někoho někomu,jakmile jsem se do toho dostal,tak už jsem si to užíval.Zamiloval jsem si všechny postavy ,i ty špatné,jsou popsány s takovou láskou a vírou v to dobré v člověku,s jakou jsem se ještě v žádném textu nesetkal.Nechápu,že tato kniha nedostala jakoukoliv cenu.Tato kniha,stejně jako postava Elizabeth, proměňuje temnotu ve světlo. Nevyhýbá se popisům útrap v okupaci a realisticky je popisuje.Přesto dává naději v to dobré v nás a Víru.Po dočtení jsem byl nucen dát si několik závazků:naučit se hrát mrtvou nevěstu,šišlat a hýbat ušima.A ještě párkrát si to přečíst.

46 23.11.2018 5 z 5

Už je tady zas Timur Vermes

ano,je to čtení ,které burcuje a seznamuje s ovládáním lidí,ale už se mi to v dnešní době zdá zastaralé,myslím si ,že se teď používá stejná demagogie,ale modernějšími prostředky,proto ta kniha na mne neměla až takový účinek

6 20.11.2018 3 z 5