tra-my5156 komentáře u knih
Koupila jsem to v levných knihách v někde v Praze za dvacku, poničené temeno vazby, a nutně jsem potřebovala něco do busu do Varů, abych dvě hodiny nekoukala z okna jak blbec. No a víte co? Nejlépe utracená dvacka za posledních 5 let. Je to originální, nápaditý. Mě tyhle pseudo-science ideje baví. Je i seriál na Netflixu, ale kniha je lepší (jak jinak). Bože, ten koncept celýho příběhu stojí na tom, že je tu váš protějšek, se kterým jste geneticky absolutně kompatibilní. To je tak cool.
Paráda! Přečteno jedním tahem. Nic skvělejšího jsem za poslední půl rok nečetla, až na Dostojevskyho Něžná, ale to je taková klasika, která nelze hodnotit špatně. Zatímco zde, nemám co vytknout. Četlo se to samo úplně!! Měla jsem zezačátku pochybnosti, jestli to bude dobrý, nebo to bude šrot. Fyzika mě baví, ještě v tý hlavě z maturity z fyziky něco pozbylo takže jsem se u delších pasážích neztratila. Za mě skvělý originální koncept. Rozhodně bych to ale nedoporučovala čtenářům, kteří sci-fi nemaj v lásce - těm to spíš přijde spíš na obtíž. Jdu na druhou knihu této trilogie. Mimochodem seriál na netflixu krásný, ale v porovnání s knihou nic moc. Jako kdyby Netflix tvůrci seriálu se rozhodli vzít kontext, verzi a vložit to do úplně jiného světa. V knize se děj odehrává v Číně s čínskými hl. postavami, nikoli v Oxfordu s různorodými fyziky.
10/10
Bože, tohle bude nachvíli moje nejoblíbenější short story od Dostejevského než se pustím zas do další. 10/10
Gabor Maté je neskutečný borec za mě, ať si kdo říká co chce. V knize se také zaměřuje na problémy ADHD u dospělých, a vykresluje poměrně přesně co zažívají. Sám Maté trpí na ADHD a tak začalo jeho zkoumání této duševní problematiky. Někdo si třeba potrpí na přesnější spisy s více vědečtějšími fakty, nicméně Maté čtenéře svým postojem utvrzuje v přesvědčení, že ADHD se dá vyřešit i bez neustálého nezastavitelného dávkování Ritalinu. Za mě 4.5/5
Tohle byla naprostá blbost. Nerozumím kreacionistické ideologie a všemohoucímu Bohu asi.
Mně Esther Perel prostě baví. Koukněte na její přednášky před čtením jejích knih a dostane se vám mnoho více.
Tahle série není úplně špatná. Ale nijak povznášející to teda fakt není. Když nachvíli chcete opustit světa vážného filozofického čtení, můžete se pustit do svět nic-neříkajících a nic-nedávajících detektivních děl, které jsou docela strhnující a pak si vlastně řeknete sami pro sebe, že už vás to nebaví, protože vám to nic nedává.
naprostý odpad, a to říkám s absolutním přehledem jeho filozofie a nepomíjím žádné věci.
Disclaimer - nejsem Křesťanka
Lidičky, předtím než tuhle knihu to tohohle starýho rozmrzelýho divnýho páprdu vezmete do ruky, uvědomte si kontext v které se tato tvorba nachází.
Dřívější Nietzsche samozřejmě má svoje kouzlo, nicméně Antikrist psaný ke konci svého života je obrovský žvást plno podivných alegorií a metafor, díky kterému si člověk třicetkrát protočí oči, když už sv. Pavla po padesáté nazve pavoukem si čtenář řekne, že to trochu náš Fritz přehání.
Otřes, fakt. Celý to dílo zní jako nepovednená verze písničky Cry Me a River od Justina TImberlakea.
No nic, jeho jiná díla stojí víc za přečtení než toto.
Já prostě Žižka dvakrát nemusím, nicméně se mu musí přiznat, že v tomhle díle výstižně popsal jaké způsoby násilí se dá aplikovat, rozdíly mezi nimi a do toho přikládá spousty příkladu z politiky, sociálních kruhů, náboženství, atd.
Nicméně, pořád mi to přišlo spíše jako dokonalý žvást než vážný filozofický počínání.
Mnohem zábavnější jsou jeho vtipy (Žižek's Jokes, 2014), které jsou pořád žvatláními, alespoň čtenáře pobaví.
Za mě 2/5
a to přeháním, fakt to bylo strašné nic neříkající čtení.
Tuhle knihu jsem koupila přímo v Libanonu, kde jsem strávila cestováním a poznáváním Švýcarska středního východu. Je to jedna z národně uznávaných autorů, které mi dosti pomohlo poznat srdce Libanonského lidu a jejich tužeb. Autor původně napsal v angličtině, poté přeloženo do francouzštiny.
Někdo pode mnou psal, že je to jako Coelho v jiném kabátu a dovoluji si opáčit, že Coelho v jiném kabátu to teda není, páč Coelho je rádoby spiritualista, zatímco Khalil Gibran je národně uznávaný spisovatel a poeta, který dokáže zachytit essenci Libanonského národu. Dosti mylné ho srovnávat s Coelhem.
Kontext při čtení jakékoli knihy je dosti důležité a obzvláště při čtení tohoto díla.
Čteno kvůli eseji. Za mě dobrý, možná i skvělý, pokud znáte historii ADD. Samozřejmě outdated, nicméně stále poučný. 4/5 za mě. Hallowell dobře píše a rozhodně je to skvělý odborník na ADD, zřejmě bych ho asi nepovznesla na stejné úrovni jako Russell A. Barkley.
Jestliže nejste naučeni v logice a nemáte ponětí o co jde, Frege není úplně ukázkový čtení které by vám mohlo osvětlit oč jde. Tohle je těžké analytické čtení. Za mě absolutně průkopnické, 10 /10, díky Bohu za Fregeho máme logiku, kterou známe dnes.
Tady jsem se těžce a tvrdě zamilovala do analytické filozofie, neboť takhle hluboce jsem nespadla nikdy do lásky. Hry, pravidla, rodinné podobnosti, logika. Wittgensteinovi nelze nic vytknout. Dělá filozofii jako kdyby se ji pokoušel zničit. Tím dokazuje možnost dělání filozofie, neboť v logice je pravidlo, že snažíme se li nějaký výrok dokázat, předpokládejme, že je špatný.
Jedna z nejbrilantnějších děl kontemporární analytické filozofie, dovolím si zajít tak daleko a řekla bych, že se jedná o stavební kámen analytické filozofie 20. století. Wittgensteinova genialita nezná meze. Když člověk čte jeho díla, extrémě důležité je si zapamatovat jejich kontext. Russelova předmluva mě jaksi docela pobavila. Když se Wittgensteinovi povedlo poslat dvě kopie z italského zajetí Russelovi a Fregemu, netušil snad tehdá, že se pánům jeho tvorba nebude líbit. Nicméně zde je důležité poznamenat, že Fregeho Begriffsschrift a tím pádem i jeho filozofie byla vyvinuta tak, aby bylo nápomocnou rukou k dělání pragmatických věd. A Russel na to navázal, a dále pokračoval svůj zájem v epistemologických okruzích - tedy, Russellovo zájem spočívá v epistemologii. Wittgenstein nelimituje sám sebe pouze na epistemologii nebo na čistou logiku.
Je nutné po přečtení Tractatus pokračovat s Filozofickým Zkoumáním, abychom pochopili Wittgensteina jako celého. Zaměřit se na pouhý Tractatus bez jeho druhého díla je jako si obléct vždy jenom jednu nohavici a prezentovat se, že nosím kalhoty.
(7) Wovon man nicht sprechen kann, darüber muss man schweigen.
Vynikající dílo od vynikajícího průkopníka filozofie. Otec moderní filozofie dal začal od nuly a jeho tzv. nová metafyzika otevřela dveře dnešnímu způsobu vnímání světa. Zabývá se epistemologickou dichotomií a mě to upřímně moc nebavilo číst. Čtyřikrát jsem u toho zívla, dvakrát usnula, ale furt to považuji za jedno z největších filozofických děl.
Moc hezky napsané, trošku se mi zvedal žaludek z maipulativních vlastností nechutného padesátníka, který si užívá mladé tělo prepubescentních kluků a holek. Hledala jsem pak dále, jestli byl prosekuován, ale nic. Tak ať shoří v pekle, kretén.
Já si myslím, že tohle by měla být snad povinná četba na středních školách. Rozhodně můj gynekolog není tak intuitivní jako Dr Gunter a všichni víme, že internet často i klame. Opravdu velmi přínosná kniha a doporučuji každému, kdo se chce dozvědět víc než "lajcké" věci o ženském zdraví.
Romantika a nezávislost, tenhle narativ mě děsně nudil. Nedokázala jsem přepnout svůj dámský rozum, abych sympatizovala s hlavními postavy, ale to je jenom tím, že téměř každej charakter mě neskutečně otravoval.
Říše divů je doslova lidský mozek v kyselině lysergové. Je to strašidelné, části zábavné a kdybych byla na místě Alenky, asi bych se posr*la strachy. Ve svých 7 letech, kdy mi to četla máma jsem byla fakt nadšená, hrozně jsem to žrala, ale dnes ve svých 21 letech si říkám, že Alenka v říši divů je perfektní analogií mých hormonálních dnů na horské dráze uprostřed Sahary.