triatlet komentáře u knih

Čtivě zachycené dětství a dospívání Josefa Hlávky. Autorka nenásilně vložila pasáže o architektuře, osvětové myšlenky obrozenců a v případě zmínky o snížení cukru v krvi uplatnila i lékařské zkušenosti. Zajímavě působí i použití ukrajinštiny při líčení cesty do Černovce. Kladem je překlad cizojazyčných dialogů. Trochu mě rušilo nejasné střídání vypravěčů (ich forma mi vadila).

5 27.08.2012

"Kdo se honí za mocí, ten nabírá vodu čeřenem. Moc nikdy nesmí být cílem, ale vždy jenom prostředkem, jinak ubližuje."
Čtivý příběh z prostředí jedné advokátní poradny. Autoři rozehrávají několik příběhů, zobrazují prostředí advokátní poradny. Vtip se mísí s náznakem tragiky, velmi dobře jsou prokresleny postavy.

5 20.08.2012

I když pokračování Rodinky situovala Fan Vavřincová do dnešní doby, postavy se tam chovají, jako by ustrnuly v 70. letech. Nenápadité, nezáživné čtení.

5 23.02.2011

Vtipně rozvedený nápad. Z pohledu dospívající hrdinky Kohout trefně a vtipně kritizuje socialistické maloměsto. V městečku S. bych v té době opravdu nechtěl pracovat na poště:-)

5 12.02.2011

Autorka zpracovala podobné téma jako v Ptácích v trní. Podařilo se znovu věrohodně vykreslit prostředí, vztahy mezi postavami i jejich charaktery.

5 11.02.2011

V povídkách je patrný autorův příklon ke komunistickému režimu. Oslava budovatelství, zatracování soukromého vlastnictví (malá políčka jsou škaredá, protože jsou "záplatovaná" nejrůznějšími remízky.... Povídky mají v dnešní době didaktický význam - umožní porovnání, jak se vyvíjela autorova tvorba. nejmarkantnější je to v pokračování příběhu profesora Málka, který místo vyššího principu mravního je soudruhem agitátorem a místo Ovidia čte Marxe a Engelse...

5 05.02.2011

Krásná sága. Děj z 19. století je kouzelnější, ale i deníkově retrospektivní líčení osudů rodu Fabiciovců z konce 2. světové války si udržuje výrazné charakteristiky postav. Přečteno poslovensky i česky.

5 31.01.2011

Neoriginální, vieweghovsky neupřímné, ale rádobyčtivé. Vyšumí podobně jako většina vieweghových příběhů napsaných z nutnosti po roce 2000.

5 27.01.2011

Na rozdíl od zbytečného filmového pokračování Jak se krotí krokodýli navazuje knižní podoba příběhu o Anděle na předchozí Vaškova dobrodružství.

5 27.01.2011

Bilancování (ne)naplněného života při maratonském závodu. Zajímavý vnitřní monolog běžce.

4 07.05.2018

Hodně alternativní pojetí. Věty jako od školáka. Pro koho je úvod, který předchází převyprávění zrození Ježíše? Nejmenší čtenáři se dozvědí, že čerti jsou jen převlečení lidé a o Vánocích si lidi nadělují dárky sami.
A "podstrojovat" psovi na Štědrý den omastek, co zbyl po smažené rybě?
I samotný příběh o Ježíši Kristovi je převyprávěn neoriginálně.
Zaujmou pouze ilustrace.

4 28.09.2017

Mikroliščí edice potěší jednoduchým příběhem, v němž dominuje láska k plyšákovi a láska mateřská.
Moc hezké jsou ilustrace Anety Františky Holasové. V liščí edici nesmí chybět samozřejmě liška :-)
Pochvala za didaktický přesah - Mácha pod Petřínem, to bych čekal, ale čeština mě nepřestává překvapovat :-), takže mikropříběh o koalovi doporučuji.
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=koala

4 15.08.2017

Edice Mikroliška přichází z mikropříběhem, v němž maminka vypráví synovi o genezi panáčka.
Fazole - ryba - houska - žampion - bubínek - panáček - pán.
Pěkné ilustrace Anny Mastníkové.

4 13.08.2017

Příběh Wintonových dětí využitý k vydání kuchařky. 35 stránek zachycuje osud Mileny Grenfell-Bainesové, následují recepty a fotky.
Formát mi přijde zbytečně "luxusní".

4 10.08.2017

Zavádějící název. Příběh chce odkrývat tajemství, ale nakonec pouze naznačuje.
Autorka asi zná Dobrotice dobře. Škoda, že od nosného tématu odbočuje ke sportovním tréninkům nebo ke sklizni třešní v září.

4 04.08.2017

„Tam vysoko nad tratí jsou Petrovice, které zná Vlastivěda moravská, o nichž se zmiňují texty, vížící se k loucké farnosti a k Lukám nad Jihlavou. O petrovickém kostelíčku se rovněž píše. Ne, není neznámý. A navíc ho kdysi, je to tak dávno, uhlem v kresbě zachytil dnes slavný umělec z dalekého nebo ne zas tak dalekého Petrkova.“ (s. 21)
Pro našince, který pochází z vesnice, jež je nedaleko od Brádla a Jeclova, a jenž pravidelně běhá nad tratí pod Petrovicemi směrem k Předboři, kouzelné počtení.
Vybavilo se mi dětství, kdy jsme s konvičkami na mlíko chodili sbírat maliny.
Dvě ilustrace Bohuslava Reynka jsou ozdobou vzpomínek Dagmar Halasové na dětství prožité nad řekou Jihlavou.

4 17.07.2017

Ač prázdniny se zdají být na draka, když potkáš správného kamaráda, tak můžete za humny zažít pohádkové dobrodružství.
Příběh pro začínající čtenáře doplňují kouzelné ilustrace Daniely Skalové.

4 06.07.2017

Úsměv, pointa, pes,
jak se tohle rýmuje?
S úsměvem Kratochvíl čtyřverší psal,
jedenáct básní vypointoval.
Buldog, knírač, jezevčík,
v každé básni jiný psík.
Sešitkový formát se vejde do obálky,
adresát může být zblízka i zdálky.

4 17.04.2017

Krátké kriminální příběhy. Na dvou třech stránkách autor rekonstruuje zločin. V závěru zmiňuje, na kolik let byl vrah potrestán. Příběhy mají spád.
...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 8. oblíbená kniha rodičů, prarodičů
...................................................................................................
Koupit babičce jako dárek soubor kriminálních příběhů, to byla sázka na jistotu. Když přečetla MF Dnes (od politiky po sport), tak ráda pročítala hlavně kratší příběhy ze soudní síně. Texty od jihlavského autora Borise Dočekala navíc dostala i s autogramem :-)

4 09.04.2017

Výbor z Rúfusových veršů bilancuje život a balancuje na hraně života, smrti. Zobrazuje všednost.
„Lomí se život na ostré hraně dýky.
A tu je tragika,
tam triumf. Květ prší na pomníky.
Slyšet zpěv – ústy básníka:

Zas jedna bolest slzy porodila.
Vrhla je ve tvář publika.
A co je pravda? Pohádková víla,
která nám věčně utíká.“ (Verš, s.20)

„Ba za hrst výslužky rýmuje prázdné chvály
žvatlavým veršíkem, pýchou se zalyká.
Na prsou smutných lyr písničky zaplakaly:
Bože, bože můj, ó stvoř mi básníka.“ (Básník, s.24)

„Ach slovo, uzlíčku pod hlavou.
Viděl jsem básníky nad strašnou
hloubkou ticha.
Po křehkém mostě slov šli s básní do věčnosti.
Vzlykali obavou. (Slova /F. Halasovi/, s.43)

Zaujme aluze na válku: „Gavrila Princip čeká na Jeho Jasnost.“ (Smrt, s. 45)
Opakují se motivy smutku: „A venku prší stesk jak hvězdy na stodoly,
na prázdná, bohem vylidněná slova.“ (V zemi nikoho, s. 46).

Autor klade důraz i na práci: „Na všecky strany zpívá kohout práce.
Kraj obrůstá sladkými mozoly.“ (Letní krajina, s.56)

Patný je vztah k vlasti: „Zvon domova ti zazvoní.
Kadloubek. Hněv i láska
odlévaly v něm tvoji podobu.
(…)
Vydrž nás, buď nám trpělivá zem
a zůstaň s námi v tom těžkém čase.“ (Zvony, s.73)


Často se objevuje smrt: „Tím, čím se mrtví drží života
a živí smrti. Zkusmo vrženým,
aby nás Nikde neodneslo Nikam.“ (Oféliin pohřeb, s.83)

Verše přeložené Miroslavem Florianem, Josefem Peterkou, Janou Štroblovou, Jiřím Žáčkem se mi líbily, i když je Rúfusovo vnímání světa posmutnělé.

"Položit na stůl přesnou jako krajíc
A hrnek vody. Anebo
do špetky soli. To je báseň.

A nestavět se přitom na paty.
Tím méně na špičky. Mít čas. Z hlubokosti
vytáhnout okov, ale na prameni
nestavět krám ni chrám.

Nahoru Jordánem až půjde pstruží tah,
neshánět prut, a vědět, že řeka
neskládá se z ryb.

Že je jí o to víc,
O co se báseň zdvihá nad slova.

Ne kámen.
Socha. Žena Lotova
je báseň." (Co je báseň, s. 86)

"Co bylo třeba oznámit,
je oznámeno.
Co bylo třeba povědět,
se řeklo.

Co dál?
Nic. Žádný tklivý památníček.

Zem neodkládá listy do poliček.
Přečte, zmačká
a rovnou zahodí.
Zem nemá splín a nezná odchody.
Zem, ta zná déšť a rosu.

Ale slza?
Jen člověk umí prožít dojetí.

Lidský smutek
je smutkem paměti." (Podzimní listy, s. 112)

........................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 11. kniha od autora ze sousedícího státu

4 07.04.2017