triatlet komentáře u knih

Ve srovnání s Bylinkovými pohádkami (https://www.databazeknih.cz/knihy/bylinkove-pohadky-399249) mnohem pohádkovější, bylinkovější, jazykově i obrázkově pestřejší.
Z příběhů Radomíra Sochy plane stejná kouzelná záře jako
z tajemného herbáře.
Střídání reálného světa s kouzelným působí plynule, pěkně se prolínají.

Líbilo se mi využití přísloví. "Před heřmánkem smekni a před bezem klekni."
... aneb před Burešovou smekni, před Sochou klekni.

9 07.02.2019

"Chyťte mě, jestli to dokážete," volá pachatel šéfinspektorovi Erice Fosterové na konci 64. kapitoly z 84.
Podobný motiv se objevuje u Lisy Gardner v románu Chyť mě. Jak Bryndza, tak Gardnerová odhalují pachatele i díky moderním technologiím. Motiv chatovacích místností využívají stejně.
Gardnerová je přesvědčivější v detailnějším popisu činnosti operátorů u bezpečnostních linek, Bryndza dokáže vykreslit prostředí Londýna.
Pachatel je odhalen poměrně brzy. Je zajímavé sledovat jeho psychiku, ovšem místy (především v závěrečném přesunu) má až nadpřirozené schopnosti.
Překvapila mě trochu nevšímavost na pachatelově pracovišti.

27 07.02.2019

Nádherné fotografie Vladimíra Bárty dokazují pestrobarevnost Roháčů v každém ze čtyř ročních období.
Z fotek je cítit pot turistů, jejich odhodlání, úsměv, když odpočívají
u jezírka.
Úvodní text a popisky jsou ve slovenštině, angličtině, němčině a polštině.

9 07.02.2019

I bez epilogu je poznat, kolik práce autorka věnovala zjišťování informací
o chování predátorů na sociálních sítích a o pracovní náplni na bezpečnostních linkách.
Líbilo se mi střídání kapitol z pozice vyšetřovatelů, obětí i pachatele.
V předchozím románu Neboj se mi přišlo těhotenství D. D. nadbytečné, v Chyť mě je její mateřství využito funkčně.
Moc hezká pocta Tulip. Věřil jsem, že její role v románu není zbytečná.

14 06.02.2019

Béčková romantika.
Příběh Helen a Rosy se mi líbil. Autorka dokázala poutavě popsat prostředí Sumatry, líbil se mi motiv zvykového práva adat.
Tajemství houslí hraje jen zástupnou roli, navíc je celkem předvídatelné.
Pasáže, ve kterých vystupují postavy Lilly, Gabriela a Ellen, jsou na hraně balastu - plné frází, zbytečných popisů a pocitů. Nelíbilo se mi, jak opakovaně řešili, z kterého telefonu mají volat a podobné přízemnosti.
Závěr byl až moc překombinovaný.
Mít knížka o 100 stran a o dvě tři náhody míň byla by stravitelnější.
Překlad Jany Pecharové působí archaicky.

10 05.02.2019

Kouzelný vánoční příběh.
Poetické vánoční kouzlení.

Děti, které věří na svět hraček, podlehnou kouzlu tajemně snovému vyprávění.

Nádherné ilustrace.

13 05.02.2019

Vtipný příběh pro mladší čtenáře propojuje reálný svět
s počítačovým. Přídavkem je i kočičí kouzlení.
Příběh jednoduchou formou poukazuje na internetová úskalí.
Autorka umí vystihnout charakteristiku postav.
"Stálo nad ní obrovské chlupaté stvoření. Jazyk větší než ona sama, drápy jako kancelářská sešívačka." (s. 26, první setkání Líly
s Foukem)

8 03.02.2019

Nemoc, nebo uhranutí?
Pomoc, nebo čarování?
Realita, nebo sen?
... aneb nudná týdenní exkurze v novozélandské rodině

5 03.02.2019

Další z příběhů Flétničkových. Působí těžkopádněji než Soprinčino hledání ztracené písničky. A není to jen v osazenstvu - Basík, Tenůrek a medvědi - ale spíš v závěrečném vyústění, kterému chybí odstavce, občas je špatně zaznamenaná přímá řeč.
Škoda, celkově se jedná o pěkné dárkové balení pro malé hudebníky.
Ilustrátorka Jitka Petrová nápaditě rozpracovala motiv medvědí kapely.

8 01.02.2019

Příběh utkán z not. Místy zní vesele, chvíli tajemně.
Čtyřverší nápaditě a výstižně posunují děj dopředu.
Moc hezké jsou ilustrace Jitky Petrové - hlavně lesní ráj opeřenců.
Muzikanti mohou využít i písňovou přílohu rozpracovanou do notového zápisu.

8 01.02.2019

Ilustrace působí zasněně i živě. Příběh přináší hezké generační poselství, které předává babička vnučce.
Pointa je povznášející :-)

12 01.02.2019

Sport a láska, gympláci a průmyslováci.
Příběh je jednodušší a časová rovina nepůsobí úplně přesvědčivě. Ovšem to nejpodstatnější - že nic není černobílé - autorka zachycuje přesvědčivě.
Postava Vávy je osvěžující.

10 01.02.2019

Podobné schéma jako v předchozích fretčích příbězích. Dvojice Monty a Luisa „jsou zrozeni jeden pro druhého. Odlišní jako kámen a voda, a přitom stejní jako dvě vrány!“ (s. 18)
„Jestli pro Montyho byl na prvním místě venkovní svět, vášní Luisy byl svět vnitřní, svět obrázků na plátně.“ (s. 19)
Moudrost, laskavost, vzpomínky na sny z mládětství. Cesta k poznání kouzla filozofie... Bachovy (nejen fretčí) příběhy zbožňuji. ❤
---------------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - kniha, která má v názvu slovo kniha

17 31.01.2019

Pochopovat množství cizojazyčných slov, které působí občas až okázale, přivodí místy nauzeu.
Autor reflektuje dobu normalizace. Trochu zaráží poraženectví, vnímání sebe sama jako starce (v 47 letech…). Sám Bondy svůj text vnímá jako nudný… „Píši-li letos tuto knihu – jež bude věru spíše kratší než delší (díky bohu, neboť bude spíše nudnější než zajímavější), takže je vůbec spíš neslušností nazývat ji knihou…“ (s. 16)
„Namísto toho všeho jsem napsal něco, čemu jsem se vždycky snažil vyhýbat. Takové osobní existenciální povídání – protože o filosofii se tu přece mluvit nedá a beletrie to taky není.“ (s. 53)
Zaujme aluze na Hrabalovu tvorbu. „…ani já už nevypiji lavór piva, jak mi
v literárních dílech připisuje ta podivná postava české literatury.“
Porovnání Tolstého a Rollanda (s. 34) působí až nemístně…
Občas probleskne zajímavá myšlenka. „… žiju v bídě. Alespoň ve dvou bídách: v bídě nemožnosti přijít se svou prací k lidem a v bídě strachu, který ve stále větší míře rok od roku musím chtě nechtě pociťovat, když píšu tak jak píšu.“
(s. 37)

Dvanáct krátkých básnických textů zaujme víc než předchozí nesourodé mudrování.
„Celý život jsem chodil v patách za smrtí
teď už ale chodí smrt v patách za mnou“ (s. 96)

Grafická úprava obálky je pěkná.
--------------------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - kniha, která má v názvu kalendářní měsíc

11 31.01.2019

Láska, přátelství a poslání na jedné straně, na druhé intriky, nenávist a podlost.
McEwan zasadil příběh Vernona a Cliva, kteří se považují za přátele, do atraktivního prostředí politiky, novin, umění, ale i hor. Jednotlivé postavy jsou zajímavě propojeny, různorodé prostředí se také prolne. Pozorného čtenáře asi závěrečná část odehrávající se
v Amsterodamu nepřekvapí.
Kniha je členěna do 5 částí. Střídavě sledujeme vzestupy a pády šéfredaktora deníku Vernona a skladatele Cliva.
Autor odkazuje na osobnosti skutečné, ale i fiktivní (Hart Pullman, Dave Spieler).
(Odkaz na song Who My generation vkládám do diskuze.)
„Tak málo toho jeden o druhém víme. Ležíme na hladině a větší část spočíváme pod vodou jako ledové kry a naše společenské masky vystupují do viditelného světa jen chladné a bílé.“ (Clivova reakce na kompromitující snímky, s. 69)
-----------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - Kniha, která obdržela Man-bookerovu cenu

15 30.01.2019

„Autismus už nevnímám – žiju ho. Nic jiného vám totiž časem nezbyde, jinak byste se zbláznili. Přestáváte dětem říkat, co mají dělat. Začnete věci dělat tak, jak byste si přáli, aby je dělaly ony. Snažíte se být pro ně vzorem.“ (s. 15)

Autor citlivě i zábavně, s nadhledem i niterně píše o své práci. Podle toho, jak osobitě a bez frází popisuje svou práci, je patrné, že ji má rád. Nebo spíš, že JE (děti) má rád…
Knižní vydání je podařené, líbí se mi střídání kapitol s krátkými odposlechnutými průpovídkami.

„V práci nám vypadl internet…
Dítě: - Zavolej panu wifináři.
J8: - Nemám číslo.
Dítě: - Najdeme na internetu.

Martin Selner dokáže své texty umně vypointovat. Rád zavítám na jeho blog.

„Občas se ukáže, že nejtěžší diagnóza není autismus, ale výchova.“ (s. 37)

„Mnohdy totiž ani nezáleží na tom, kolik slov znáte, ale komu je říkáte.“ (s. 95)

29 30.01.2019

Ideální rodinné čtení pro předškoláky. Jednoduché pohádkové příběhy v sobě skrývají pozitivní pohled na svět a nenásilně seznamují děti s léčivými účinky bylinek. Trochu ruší délka odstavců.
Kresby Aleny Schulz voní jako rozkvetlá louka.
-----------------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - Kniha poprvé vydaná v roce 2019 (nová kniha)

12 28.01.2019

První část – Mimo a nad – verše reflektují niternější pocity.
„Míjím záludné střely
na sobě průstřelnou vestu
však cestu
snad už znám“ (Odrážím)
V druhé části – Přátelské zákusky – zaujme český výraz pro palindromy – obrácenky. Některé z nich jsou povedené.
Obrácenka o prapodivné kalendáři
NEBUDE DUBEN
Škoda některých přehnaně „humorných“ z cyklu Život a smrt (Potrat, Euthanazie). Některé rádobyvtipné verše neskousnu…

8 28.01.2019

Zajímavá zpověď, jakási terapie. Autorka prostřednictvím postavy Arona Kamena, učitele dějepisu, nahlíží na minulost, ale i současnost. Nahlíží i do našeho nitra. Netradiční je téměř magický motiv SIKA.
I když text působí jako úvaha, tak pasáže týkající se pohledu na dějepis jsou čtivé: „Nedělám si iluze. Každá třída, kterou učím, se na začátku skládá z pětadvaceti studentů, které dějepis vůbec nezajímá, a průměrně ze tří, kteří mají představu, k čemu slouží. Pokud podám stoprocentní výkon, rozmnožím ty tři přibližně na deset nadšenců, kteří se pak rozhodnou z dějepisu maturovat.“ (s. 36)

Pozornost upoutá i hledání sama sebe.
„Ještě raději bych mu přivezl svůj autoportrét. Byl by to obrázek člověka s ruksakem na zádech, a ten ruksak by se hýbal, jako kdyby byl plný myšek. V ruksaku nosím všechny svoje city, myšlenky, vzpomínky, plány, radosti i sny. Chtěl bych to všechno rozbalit a někomu to dát…“ (s. 57)

Co je SIKA? Sika je heslo…
„Kdo jednou přeloží slovo Sika přesně, bude navždy vševědoucí.“ (s. 75)
--------------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - Kniha od ženské autorky s mužskou hlavní postavou

16 28.01.2019

Na malém prostoru autor řeší množství témat (alkoholismus, homosexualitu, šikanu). Jako povídky by se mi některé příběhy líbily samostatné (řešení alkoholismu, smrt psa, šikana), propojení množství postav působí spletitě. Navíc po Prologu autor začíná Koncem.
Prolog a Epilog jako by nebyly součástí příběhu.
Ostravské prostředí pouze naznačeno neutrálně jako „vysněné město“, případně připomenutím obchodního střediska Fukušima. Až v závěrečné kapitole je přímo zmíněna Ostrava.
Kdyby byl autor rozšafný, koukl by se, jaký význam má slovo rozšafný, a asi by ho nepoužil do přímé řeči zfetované postavy.
„Tak jí dej, ne, ať ji to bebínko tak nebolí, chuďatko naše,“ ozval se rozšafný ženský hlas za jejími zády.
Autor opakovaně chybuje ve skloňování zájmena ona. Rušivě na mě působil i zrychlený souhrn toho, co jednu z postav čeká v budoucnosti, nebo označení jiné postavy jako „náš Slávek“.
Na zadní předsádce je dost troufalé přirovnání, že příběh "sečtělejším možná malinko připomene knihy Jamese Heriota".
----------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě

12 27.01.2019