trudoš komentáře u knih

Druhé dobrodružství Luckyho Starra mi přišlo o chlup slabší než to první. Vinu na tom nese především absence nějak zajímavé gradace. Hrdina se prostě tak dlouho snaží infiltrovat mezi vesmírné piráty, dokud mu nakonec nezbude, než je konfrontovat přímo. A ne že by na to šel nějak rafinovaně. První půlku dostává přes papulu on, v druhé zas oni. Nic komplikovanějšího.
Řemeslo je to ale stále poctivé, Isaac Asimov je v tomhle ohledu vždy zárukou čtivosti. Jen jsem postrádal trochu autorské invence v zápletce, která mě svou nalajnovanou předvídatelností krutě nudila, přestože má kniha bratru sto dvacet stran. Stále mi však imponuje ta nadšená atmosféra příběhů z padesátých let minulého století, kdy prakticky nic nebylo nemožné a vesmír byl plný skutečných tajemství. Ne jako teď, když už víme, že je to pouze takové velké černé nekonečno, dimenzionálně přeplněné, časově pokroucené a navíc ještě k tomu paralelní. Nehledě na to, že jej dost možná někdo používá jen jako kuličku na hraní.

5 02.09.2016

Prvotina Alexe Dreschera představuje trojici povídek propojených postavou královského prokurátora Kloppa Yqqredda nesoucí se v duchu drsné školy zasazené do kulis fantasy subžánru meče a magie.
Všechny případy mají společný základ - hrdina se dostavuje na místo činu a zahajuje vyšetřování, přičemž ze zdánlivě jednoduchého případu se vyklube... jednoduchý případ. Nejde o to, že by od začátku byl znám vrah, ale princip odhalování příčin a motivací končí zpravidla vždy u těch nejpravděpodobnějších podezřelých. Což na jednu stranu jistě zklame zaryté detektivkáře, na druhou stranu se tím autor vyhýbá možnosti zamotat se do přepálených konspirací. Hlavním tahounem je tak především ústřední postava, která od prvních stránek sype z kapes cynickou ironii a proplouvá příběhem jako příslovečný nůž máslem. Dobrý dojem malinko kazí nalinkovaní záporáci, kteří občas působí jak vystřižení z katalogu Commedia dell'arte.
Ve výsledku ale příjemná detektivní dobrodružka s potenciálem na samostatný román.

5 27.08.2016

Sugestivní a emotivní dílo, které mi ústřední tématikou v mnohém připomnělo mou oblíbenou knihu Musíme si promluvit o Kevinovi. Ovšem na rozdíl od Lionel Shriverové pracuje Noah Hawley s daleko jednodušším motivem, v němž se nesnaží odpovědět na otázky proč a jak. Vypráví pouze příběh muže, jenž se musí vyrovnat s krutou pravdou naservírovanou osudem. Jeho syn totiž usoudil, že jediný způsob jak otevřít národu oči je vražda prezidentského kandidáta.
Ač poměrně nosné téma, vývoj je až zbytečně přímočarý bez sebemenšího zvratu, který by čtenáře nutil přehodnotit postoj k postavám a jejich činům. Navíc proměna mladíka v zabijáka působí v celkovém kontextu lehce nuceně, což je umocněno historickými rešeršemi jiných atentátníků s pohnutkami daleko smysluplnějšími, než že se jejich oběť příliš dlouho dívala do přítelčina výstřihu.
Nic to však nemění na faktu, že se autorovi povedlo vystřihnout podmanivý psychologický román zanechávající šrámy na duši každého, kdo byl, je nebo bude otcem.

5 26.08.2016

„Slečna Dashpebbleová byla někde na pochůzkách. Vzhledem k tomu, že neexistuje, je na pochůzkách prakticky neustále, ale to mi nebrání v tom, abych nevzal na vědomí její nepřítomnost.“
Tim Cockey skrývající se pod pseudonymem Richard Hawke přešel ze svérázné série detektivek s bezděčným pátračem-pohřebákem ke klasické drsné škole zasazené do moderního thrilleru. A tak tu máme soukromé očko pohybující se na hraně mezi zločineckým podsvětím a společenskou smetánkou, nenáviděn jedněmi a využíván druhými. Podtext přitvrdil, stejně jako váha témat, které autor zpracovává. Co však zůstalo, je jeho příznačný smysl pro humor, jenž temnější atmosféru skvěle odlehčuje.
Druhá kniha v sérii je ovšem vystavěna o dost jinak než ta první, což je dáno především tím, že se v průběhu zápletky promění role ústředního hrdiny. A i když je děj přímočařejší, celková koncepce mi přišla roztříštěnější a víc bez nadsázky než předchozí Ďábel v ulicích. Přesto jako oddechovka pro dlouhou chvíli stále ideální volba.

5 21.08.2016

Jarní měsíc je románem šitým přímo na míru teenagerům. Využívá atraktivního motivu vlkodlaků, přičemž pracuje se sympatickými hrdiny, kteří mají dost vlastních problémů, aby si ještě dělali hlavu se zachraňováním světa. Takže spousta láskování prokládáno intrikami dvou znepřátelených frakcí. Slabinou je bohužel odfláknutá zápletka, která jen splňuje požadované standardy. Navíc by se vyprávění klidně obešlo bez fantaskních kudrlinek, protože o víc než rozpory mezi puberťáky s jejich bohatými rodiči tu vlastně nejde. Ich-forma vyprávění je ovšem chytlavá, svižně šlape od první stránky a bavila až do konce. Sice je to jen hromada řečí kolem ničeho vyplněná prvoplánovým humorem, ale alespoň se to dobře četlo.
Srandovní je, že příběh připomíná novodobou verzi Rychlých šípů napsaných Donaldem Trumpem. Náctiletý hrdina, jehož snem je stát se poctivým finančníkem, je pro mě věc skutečně nevídaná. Což bude tím, že jako prostý plebs jsem sníval maximálně o kariéře popeláře, hajného či požárníka.

5 18.08.2016

Bohužel, nakladatelovo ignorování jedenácti knih, které v sérii dělí Hrobku a Ground Zero, se dost podepisuje na zmatku v postavách a především žánrové proměně. Od prvního dílu totiž udělal cyklus obrovský posun jinam a z thrilleru s příměsí hororu se stala esoterická urban fantasy. A tím že se moc nevysvětluje kdo je kdo a co je co, čtenář zákonitě v souvislostech plave, přestože je s ústředními pojmy dřív nebo později rámcově obeznámen. I tak se ale F. Paul Wilson při mnoha příležitostech odvolává na dávnější události, což pak základní srozumitelnosti příliš nepřidá.
Každopádně dějová osa je příjemně jednoduchá, jen těch tři sta čtyřicet stran je prostě trochu moc. Jak román hezky začne, tak se až do konce motá v kruhu, aby vyvrcholil v poměrně velkolepou podívanou pokaženou množstvím magických zvratů, které autor tahá z rukávu. Nadále mi však Opravář Jack zůstal postavou sympatickou, jen se přiznám, že víc než tohle dobrodružství mě zaujala ta předchozí v příběhu letmo naznačená.

5 12.08.2016

Po řemeslné stránce zdařilý román, ve kterém autor plně využívá různé vypravěčské finty. Ať už jsou to změny úhlů pohledu, které na sebe perfektně navazují, nebo proměny charakterů závislé na tom, kdo má příběh zrovna na starosti; vše dokonale funguje, navíc podmalováno autentickou atmosférou mrazivého severu. V tomhle ohledu pak nejvíc oceňuji povedený odkaz na klasiku Mary W. Shelleyové, stejně jako nepřímé využití ruského hornického městečka Pyramida.
Přestože se všechno to popisování zdá zbytečně komplikované, postupně detaily, jejichž smysl zůstává jednotlivý postavám skryt, zaklapávají v důmyslnou mozaiku příčin a následků. Jenže Tom Harper tři čtvrtě románu buduje logicky propracovanou zápletku, aby jí v cílové rovince opustil jako nepotřebný balast, a ric pic, vše ukončí s pompézností amatérského režiséra. Tady zabít, támhle vybafnout. Veškerá eskalace událostí se tak při zpětném pohledu zdá jako zbytečná, protože s ústředním motivem vlastně ani moc nesouvisí. A to je jen škoda.

5 07.08.2016

Bezděčný detektiv Hitchcock Sewell mi v mnohém připomněl našeho Otu Finka v knihách Jaroslava Velinského. Ani jeden z nich není kriminalistou z povolání a k vyšetřování zločinu se často jen náhodně přichomýtne, přesto jsou to nakonec oni, kdo učiní spravedlnosti zadost. A oba hýří neodolatelným sarkasmem, jenž se rozhodně nebojí použít.
Ač se všechny tři příběhy v knize sebrané tváří jako detektivky, princip klasického pátrání tu spisovateli příliš nefunguje. Na to je tu až moc odboček, které s ústředními motivy nesouvisejí a jednotlivé zápletky pouze zbytečně rozmělňují. Nejhůře pak dopadl Nůž v zádech, který navíc trpí drobnou překombinovaností.
Čím mi ale Tim Cockey učaroval je styl psaní. Jemný humor, sympatické postavičky, cynická sebeironie a hutná atmosféra města Baltimore, to jsou hlavní propriety, kvůli kterým nelituji jediné stránky. Zaujal už ústředním hrdinou, jehož profese pohřebáka není pro žánr zcela typická a autor tohle lehce morbidní prostředí zvládl rozehrát skvěle.

5 06.08.2016

Eoin Colfer je ve světě fantastiky docela za hvězdu. Jeho Artemis Fowl sklidil celosvětový úspěch a to, že byl vybrán dědici Douglase Adamse pro napsání šestého dílu Stopařova průvodce Galaxií, taky o něčem hovoří. Hlubokej průser je ovšem jeho prvním regulérním pokusem o román pro dospělé. A to rovnou v duchu tvorby Jamese Hadleyho Chase, okořeněno notnou dávkou nezbytného humoru.
Kde však dětský čtenář ledacos odpustí a fanoušek Stopaře ani neřeší, tam najednou autor naráží na mantinely, které není schopen překonat. I když je zápletka nápaditá a postavy komické, děj se často přizpůsobuje víc jemu než přirozené logice. Díky čemuž se hrdina zákonitě propadá hlouběji do problémů, které si sám vytváří. To sice trochu obhajuje jeho detekční neschopnost, jenže ani tak mi nebylo jasné, co mu brání z rozjetého vlaku vystoupit. Navíc je Colferův humor korektně nekonfliktního ražení, takže v hlavě příliš neuvízne. Jako zábavný bezmyšlenkovitý relax u mě ale zafungovala kniha víc než slušně.

5 02.08.2016

Robert Asprin byl v civilním životě tak zaneprázdněn, až byl nucen přerušit svou slavnou mýtusáckou sérii. A to zrovna v tom nejnapínavějším okamžiku, kdy hlavní hrdina řešil přibližně pět problémů najednou (z toho většinu tvořily ženy). Ta pauza se nakonec protáhla na několik let, což pro ty, kdo četli knihy synchronně s uvedením na trh, nebylo právě nejpříjemnějším zážitkem. Není tedy divu, že se časový rozestup podepsal i na celkovém zklamání, které dlouho očekávaný díl nakonec přinesl.
Jestli totiž čekáte konečné rozuzlení všech rozjetých dějových linií, (které se vyvíjely v minulých svazcích), budete zřejmě zklamáni. Místo velkého finále přijde narychlo smontovaný příběh, kde se autor pokouší přilepit záplaty všude tam, kde začalo proudem téct do podpalubí. Navíc je děj roztříštěn vyprávěním z různých úhlů pohledu, takže sám Skeeve působí spíš jako vedlejší postava a to se pak nesnáze řeší skutečně těžko. Přiznám se, že za tu pětiletku jsem čekal profesně zvládnutější kus práce.

5 24.07.2016

I když se, co se týče Marvelu, nepovažuji za úplného analfabeta, nebýt Lennyho odkazu - http://thunderbolts-mountain.blogspot.co.uk/2015/04/souvislosti-k-ukk-oblezeni.html - lítal bych v příběhu jak zmatená lesní včelka. Což je velká škoda, protože zápletka vůbec není špatná. Jenže než aby si jí člověk užíval, naráží na samé nesrozumitelnosti v postavách a vztazích mezi nimi, které nevysvětlí ani krátký úvod a už vůbec ne znalost předchozích osmapadesáti alb řady UKK. Pročež nakladateli palec dolů a možná nějaké to bičování.
Jinak vyvrcholení konfliktu pojal Bendis skutečně velkopansky se spoustou superhrdinů a superpadouchů mlátících se mezi sebou. Ti jsou však v tomhle ohledu trochu na škodu, nechtěně totiž dramatické vyznění shazují svými nablýskanými kostýmy. Ty nejepičtější momenty tak chvílemi připomínají pranici na maškarním. Přesto musím přiznat, že v samotné dějové linii nezklamal scénář ani v nejmenším. Škoda jen láskyplného konce, plného významných pohledů a potřásání rukou.

5 22.07.2016

Základ románu je naprosto dokonalý, přičemž jeho atraktivita spoutá úměrně s tím, čím blíže centru jakéhokoliv velkoměsta bydlíte. Soudných dnů už tu bylo bezpočet a tak všichni víme, jak se s ním vypořádat v prostředí odlehlého venkova. Jenže když žijete v činžáku o několika desítkách podlaží, jídlo znáte jen z přihrádek obchoďáku a vaše životní potřeby jsou závislé na městských službách, je to úplně jiná legrace. V tomhle ohledu Matthew Mather exceluje, přičemž úvodních sto stran Kyberbouře patří bez debat k tomu nejlepšímu, co jsem v tomhle roce četl. O to víc, že hrdinové nejsou žádní vědátorští supermani, ale obyčejní lidé ze sousedství. Snad jen, že technických popisů a morálně-právních rozprav je zbytečně moc, ale co už, nikdo není dokonalý.
Nejvýraznější slabinou je však závěr, který veškeré dění neúmyslně hodí do zcela nové roviny, nemluvě o třešničce na úplném konci. Má to své kouzlo, ale osobně patřím spíš k té skupině čtenářů, která by uvítala trochu realističtější koncepci.

5 09.07.2016

„Po týhle dovolený budeme potřebovat dovolenou.“
Jednoduše geniální. Stripy Billa Wattersona hrají všemi barvami dětství, od absolutního nadšení veškeremstvem po trudomyslné pochopení skutečného běhu věcí. Je vtipný, ale ne křečovitě, je chytrý, ale ne přemoudřele. Ovšem jeho největším darem je cit pro vystihnutí neskutečně živé fantasie vypovídající o hravé nevinné duši. Až občas zarazí, že za tím vším stojí dospělák. Postřehy navíc vycházejí ze skutečného života, a i když se to může zdát často přestřelené, s realitou všedního dne mají společného víc, než by jeden do karikatury řekl. A čím jsem starší a sleduju vývoj vlastních dětí, tím víc zjišťuji, že komiksy s Calvinem a Hobbesem v důsledku obsahují vše, co skutečně potřebuji znát k životu.

5 22.06.2016

Jednoduchý politický thriller, který se sice tváří jako něco víc, ale přišlo mi, že jde spíš o písmenkovou nafouklost, než cokoliv jiného. Ono totiž když se začnete zabývat tím, o čem že to vlastně bylo, zjistíte, že spousta prostoru byla věnována věcem, které na kompaktnost příběhu moc vliv neměly. Stejně tak je zpětně komické, že veškerá nebezpečenství jsou na bedrech padouchů, a to nejhorší, co musí hrdina vytrpět, je nějaké to vyhrožování.
Slabinou je i lehce lineární děj, který postupuje v přesně očekávaných krocích. Což je u knihy s datem narození 2011 přinejmenším smutné. Když navíc Alan Glynn preferuje vyprávění ve třetí osobě přítomného času, celé to působí jako literární machrování pro špatné obecenstvo. Akční scény získávají na vyšších otáčkách, ale zaběhnutá klišé zůstanou zaběhnutými klišé, i když se je pokusíte jakkoliv zamaskovat. Na druhou stranu, jako exkurze do zákulisí irské politiky docela zábavné. O tom svědčí i Irish Book Awards 2011 za nejlepší kriminální román.

5 21.06.2016

Možná bych měl několik následujících řádků věnovat raději pěkné úvaze o golfových holích. Bylo by to určitě smysluplnější než hodnocení knihy Conan na Ostrově ledu. Ostatně ona si tahle ubohá kopie špatně okopírovaného příběhu nezaslouží víc, než golfovou holí do rozkroku.
Důvod? Hloupoučká zápletka o mágovi hodlajícím ovládnout svět okořeněná lascivním osaháváním lepých svlečen a nezbytným zabíjením ukrutných monster. Originalita jak od Vietnamců na tržišti. A mluvit o nějakém literárním řemesle, byť třeba jen v dialozích či popisech, by bylo hanebným eufemismem. Já chápu, že cílovou skupinou nejsou jaderní fyzici, světový politici či študovaní manažeři, ale přistupovat ke čtenářům jako k retardovaným morčatům mi přijde trochu přes čáru. Když už se někdo povýší na post napodobovatele, mohl by se alespoň pokusit navázat na původní kánon a ne vycházet z toho nejhoršího, co jiní pokračovatelé v průběhu let vytvořili. Dokázali to mnozí jiní a nemuseli se přitom schovávat za pseudonymy.

5 20.06.2016

Kapitán Mark Stone přijme rutinní úkol spočívající v prověření středověké planety, na které samozřejmě neplánovaně ztroskotá. Následuje asimilace mezi obyvatele a boj o přežití. Nic, co by kteréhokoliv fanouška téhle série nějak překvapilo. V tomhle ohledu Vlado Ríša razí cestu nejmenšího odporu a jedinou inovací z jeho strany je velmi volná adaptace báje o Heráklovi, přičemž na mysli mám teď tu část o dvanácti úkolech. Výsledek pobaví, ale zároveň irituje pro svou prvoplánovost, což je však u Stonea prakticky standardem, než výjimečností.
Milovníci jeho dobrodružných eskapád si tedy opět přijdou na své. Nechybí milostné pletky, vesmírné přestřelky a pranice s monstry. To ovšem znamená i dosti jednoduchou zápletku, košilatý děj a nějaké ty nelogické sekvence. Prostě všechno to, čím si cyklus Jean-Pierre Garena udělal jméno a zároveň se tím nechtíc pohřbil. Opakování je sice matkou moudrosti, ale taky osvědčená cesta do pekel.

5 13.06.2016

Joj, tohle ale byla spektakulární jízda. Příběh přeplácaný množstvím nedotažených motivů, obsazen postavami s charaktery druhořadých voskových figurín a vyšperkován křečovitou akcí, vedle níž béčkové filmy devadesátých let působí uměleckým dojmem hodným intelektuálního rozboru. Německá akční estráda s démony, vlkodlaky a upíry, která je tak blbá, až je málem geniální.
Kombinace dobrodružného románu s brutálním hororem nezní v základě vůbec špatně, kdyby fungovalo alespoň jedno nebo druhé. Jenže papundeklová hrůza postrádá děsivost a zápletka pro svou zběsilost nějaký smysl. Děj se tu okatě přizpůsobuje postavám a ne naopak, přičemž v některých momentech jsem měl až dojem, že jde možná o nějakou sofistikovanou komedii. Chování německé policie při vyšetřování masové vraždy dvou stovek lidí, ke kterému přistupují jako by šlo o krádež peněženky, by tomu dost napovídalo. Nemluvě o hrdinech, jejichž role spočívá v zabíjení různorodé magické havěti a odhalování utajené historie na Wikipedii.

5 08.06.2016

Asi nejblíže má Krvavá přísaha k filmovému zpracování Hellboye - ve službách amerického prezidenta slouží upír, který přísahal, že bude bránit matičku Zem (tedy Ameriku) před všelijakým póvlem ze zásvětí. Nesnáší lidi, nesnáší život, nesnáší svět a přesto za to všechno musí stále dokola bojovat. A právě teď je k němu přidělen nový styčný důstojník, ambiciózní mladík, který o ničem z toho nemá ani ponětí.
Christopher Farnsworth založil spolupráci sympatických hrdinů na vzájemné nesnášenlivosti a nedůvěře. Což příjemně okořeňuje jinak standardní zápletku o boji proti zlu ještě většímu, než byla všechna ta předešlá. Krátké kapitoly a rychlé tempo vyprávění zajišťují nadupanou akční zábavu plnou chlapáckého sarkasmu, přičemž jedinou slabinou je rozvleklost ústřední zápletky. Ta jako by byla na vedlejší koleji, neustále opomíjena jinými motivy a díky tomu se lehce tříští pozornost ohledně toho, co je a co není důležité. Ovšem jako prvotina výborné, teď už by to jen chtělo další román.

5 30.05.2016

Teroristé ničící jaderné elektrárny, miliony uprchlíků přicházejících ze zamořených oblastí, a zima, ve které by i lední medvěd vzal zavděk přímotopem. To je Amerika roku 2040, výkvět civilizace. Není proto divu, že lidé hledají únik ve virtuální realitě, za něž jsou ochotni dát i ten poslední dolar. Nebo něčí život. Právě tady přicházejí ke slovu Hal Halliday a Barney Kluger, dvojice soukromých vyšetřovatelů specializujících se na pohřešované osoby. A že jich je.
Newyorské noci jsou povedenou kombinací tradic klasické drsné školy a atmosférického sci-fi noiru. Drobná slabina spočívá v přehnané rozvláčnosti děje - tam kde si ostřílení autoři detektivek vystačí s dvěma stovkami stran, tam Eric Brown cpe stran tři sta. A bohužel je to znát. Místo toho, aby se zápletka hezky plynule odvíjela, je přerušována nepodstatnými popisy, které zbytečně zpomalují už tak nepříliš originální příběh. To je však poměrně přijatelná daň za jinak řemeslně dobře zvládnutý rozjezd volné románové trilogie.

5 08.05.2016

Nechci být k prvotině Lenky Cyprisové krutý. Ovšem když už chtěla zabrousit do žánru fantastiky, měla to udělat s nějakým důvodem. Ono jako romantické čtivo pro dívky funguje Královské tajemství bez problémů. Je sladce naivní, roztomilé a kýčovité. Naneštěstí mu chybí prvek napětí nebo alespoň konfliktu, zato je tu spousta prostoru pro opravdovou lásku, náročné dospívání, předčasné rodičovství, nocování pod širákem, milování na seně, sexuální zdrženlivost, lásku ke psům, vztahové kompromisy, podlou žárlivost a tak vůbec. Ale jako román pro fanouška fantastiky? Když se osekají všechny čarovné motivy, ejhle, oba příběhy magií spojené fungují bez problémů pořád stejně.
Osobně si myslím, že by autorka udělala lépe, kdyby napsala romány dva. Jeden historický, zabývající se utajenou láskou mezi panovníkem a šlechtičnou. A druhý ze současnosti, věnovaný vyprávění jak ne tak úplně sexy průvodkyně ke štěstí přišla. Cílová skupina by byla jasná a k nehodám podobným té mé by nemohlo dojít.

5 20.04.2016