trudoš komentáře u knih

Příjemně střelený komiks pro mládež s dobrým nápadem, jen bohužel ne zcela využitým. Jak zápletka vtipně začne, odvíjí se zbytek příběhu v nudně předvídatelných variacích na téma „nový žák na škole a co teď s tím“. Mark Fearing se raději nepouští do žádných větších akcí, takže tu sice máme hromadu mimozemšťanů a matičku Zemi v ohrožení, ale že by z toho byl bůhvíjak velký bengál, to se říct nedá. Díky tomu začne brzy selhávat i dobře míněný humor, protože sklouzává k zaběhnutým klišé. Až to trochu zamrzí, protože potenciálu bylo na rozdávání.
Sympatická kresba a poměrně rychlý spád však zaručují, že než člověk začne skutečně usínat, už se blíží k cílové rovince a zjistí, že to vlastně nebylo zas tak špatné. Jen to mohlo být lepší. V důsledku milé čtení, o tom žádná, mou chybou pouze bylo, že jsem čekal mnohem víc.

6 02.11.2016

Léčitel finského spisovatele Antti Tuomainena je zvláštní román. Má výborně beznadějnou atmosféru, z které běhá mráz po zádech a jednoduchou zápletku spočívající v hledání osoby nejbližší. Šmrnc tomu dodává čiperná gradace, což je vcelku pochopitelné, protože v kataklyzmatickém prostředí, v jakém se příběh odehrává, všechny stopy mizí zatraceně rychle.
Jenže pak je tu pár neoddiskutovatelných negativ. Především hlavní postava, která je básníkem. Což mi trochu nesedne s vidinou muže, který bez rozmýšlení projde třebas i peklem, jen aby získal svou ženu zpět. Ale budiž. Jenže scenáristické fintičky v podobě sériového vraha a konspiračního spiknutí, které mají za účel znepřehlednit jinak přímočarý motiv hledání, jsou dost otravné. O to víc, že nejednoznačný závěr nakonec ukáže, že všechna ta omáčka byla zbytečná. Holt poetou zde není evidentně pouze hrdina.
Minimálně po literární stránce je to však příjemné čtení, které neurazí. Už jen proto, že si na nic nehraje a je sympaticky civilní.

6 01.11.2016

Na rozdíl od předchozích knih s Lincolnem Perrym, zvolil Michael Koryta tentokrát klasickou er-formu vyprávění a celý příběh vystavěl v hororovém duchu děl Stephena Kinga. Pomaličku polehoučku graduje, aby děj vyvrcholil v bouřlivém (doslova) finále. K dokonalosti tomu chybí opravdu jen málo - a to nějaké skutečné Zlo a ne jen planá hrozba. Autor sice povedeně dělá bu bu bu, ale po dočtení se člověk neubrání lehkému zklamání. Nemluvě o několika nedořešených drobnostech a scénách, které prostě šly udělat lépe. Ale to jsou v důsledku skutečně nicotnosti.
Tak chladná řeka je více fantaskním dobrodružným thrillerem v nejlepším duchu seriálu Městečko Twin Peaks, než moderní drsnou školou, jakou se autor dosud na českém trhu prezentoval. Má své neoddiskutovatelné kouzlo a stojí za přečtení všema deseti, byť autor zdaleka nevyužil potenciál, který ústřední motiv nabízel. Je to jako koukat na velkofilm o pádu Římského impéria a na konci skvělé podívané zjistit, že tam tak nějak chyběli Římané.

6 26.10.2016

Angličan Ian Lancaster Fleming je u nás znám především jako otec proslulého Jamese Bonda, jehož dobrodružství autora řadí mezi kultovní tvůrce špionážních románů. Kouzelné autíčko je však někde úplně jinde. Fleming obešel vlastní popularitu a napsal si něco čistě pro děti (a dost možná taky prostě jen pro radost). Do dobrodružství rodiny Popplových vložil především svou lásku k motorovým vozidlům, přičemž na prvním místě samozřejmě stojí proslulý model Čiky Čiky Bang Bang, jež v roce 1920 sestrojil hrabě Loius Zborowski a inženýr Clive Gallop na panství v Canterbury.
A právě Čiky Čiky Bang Bang je ústředním hrdinou vyprávění, kdy se společně s rodinou Popplových, pro něž je šálek dobrého čaje a trocha toho vzruchu druhou přirozeností, vypořádává s bandou prohnaných lupičů a to díky pozoruhodným kouzelným vlastnostem. Čtení je to lehké, svěží a zábavné, jen je škoda, že příhod není víc. Ta jedna epizoda vydržela pouze den dva a pak už byla kniha založena do knihovny pro další generace.

6 23.10.2016

Přesně tak natvrdlé, jak to vypadá. Ale krásně natvrdlé. Děj je hloupý, herci druhořadí a dialogy kýčovité. Mario Giordano má sice v malíku atraktivní kulisy i řádně akční zápletku, ale podání je jednoduše... inu, německé.
Když se oprostím od zmateného děje, který z nějakých důvodů chvílemi popisuje kdejaké uprdnutí komparzu, jindy zase přeskakuje zcela zásadní zvraty, zůstanou schematické postavy pohybující se na šachovnici příběhu s cílevědomostí opilého krtka. Je v tom nějaký řád, ale ten jde proti přirozené logice, a tak hrdinové jen šlapou tam, kam autor ukáže. Tedy po lince, kterou diktuje zápletka. Té však naštěstí nechybí fantazie ani představivost. Šavlující papež v závěru románu je pouze jedním z parádních momentů, které mi v mysli zůstanou už navždy. Brát vážně to nejde, ale když si člověk přidá vlastní nadsázku, relax je to povznášející. Da Vinciho kód zde transmutuje do jakési metafyzické konspirace, jež prostě musí udělat radost každému protináboženskému kverulantovi.

6 19.10.2016

Black Hills se od ostatní tvorby Dana Simmonse v lecčems liší. Přestože se román jemně otírá o fantastiku, nejde o horor ani o sci-fi a už vůbec ne o detektivku (tedy mnou oblíbené autorovy žánry), ale spíš o nostalgickou vzpomínku na divoký západ, říznutou exkurzí po dobových pamětihodnostech. Čtyři sta šedesát stran si život nekomplikuje zápletkou a soustředí pozornost především na vyrovnání se ústřední postavy s osudem vlastního národa. Takže ideální čtení pro zádumčivé podzimní večery.
Možná je to věkem, nebo horlivým očekáváním, ale Simmonsova sonda do indiánského nitra mě příliš neoslovila. A to se počítám mezi jeho velké fanoušky. I když je tu několik hodně silných momentů, pořád je to příběh na dlouhé lokte, kdy nevíte co s hyperaktivitou, a tak si jdete číst, abyste se nějak ukolébali. V tomhle ohledu vyprávění nezklamalo. Hodlám sice Černým vrchům dát ještě šanci, ale až za takových dvacet třicet let, kdy sám dostanu chuť rekapitulovat vlastní způsob žití. Do té doby adié.

6 10.10.2016

Nadvakrát divná kniha. N. K. Jemisinové rozhodně nelze upřít kultivovanou stylistiku, přičemž pro její imaginaci by Roger Zelazny vraždil, být ještě na živu. Ale i když je vyprávění plynulé a vynalézavé, měl jsem docela potíže u něj průběžně neusínat.
Yeine Darr je k překvapení všech jmenována následnicí trůnu a tak vržena do vroucího kotle vysoké politiky. Jenže místo toho, aby začalo zábavné intrikaření, hrdinka se prostě jen snaží zorientovat v situaci. A my spolu s ní, protože ve světě Sta tisíc království není nic jednoduché. Lidé i bozi se pohybují na stejných úrovních, kdy jedni omezují druhé a druzí jsou závislí na prvních. Už jen vyznat se v množství postav a udržet si přehled kdo je kdo, stojí dost úsilí. A přičtu-li k tomu pomalý děj, ve kterém víc než o pohyb kupředu jde o zpětné pochopení kroků minulých, a nevýraznou hlavní postavu, jejíž osud mi byl po dvou kapitolách ukradený, není se čemu divit, že můj jinak pozitivní přístup k moderní literatuře protentokrát selhal.

6 05.10.2016

Abych pravdu řekl, už dlouho mě z dětské knihovny nic nepobavilo tak, jako Dobrodružství s vědátory. Jistě za to může fakt, že Gideon Defoe se jednoduše vykašlal na nějaká pravidla ohledně věku čtenáře a prostě nechal v textu pro každého něco. Děti i puberťáci ocení komediální taškařici, dospělí zase historické a literární pošťuchování. Humor je v tomhle ohledu dost přímočarý, žádné sofistikované sudoku pro pokročilé, ale autor s ním pracuje natolik střízlivě, že se prakticky po celou dobu vyprávění vyhýbá trapnosti či nejapnosti. Ve správnou chvíli umí být morbidní, jindy zase mile ulítlý, nebo fór postupně vygradovat. Je to střelená kniha, o tom žádná, ale kouzelně střelená kniha. Defoe si neláme hlavu s logikou, takže plácá jeden nápad přes druhý a ono mu to kupodivu funguje naprosto famózním způsobem. Škoda jen, že čtení je to v důsledku příliš krátké. Jinak ale absolutní dokonalost a zároveň povinnost pro každého se špetkou smyslu pro humor. Nebo si zaslouží o hlavu přijít. Áárrr!

6 04.10.2016

Planeta Země byla zničena a kolonie na Marsu vede pevnou rukou katolická církev. Což znamená kontrolu i cenzuru literatury, aby ubohé duše skrze ni nemohly doznat hříchu. A právě díky studiu v zakázaných svazcích se trojice noviců, toužících po odvaze a dobrodružství, dostane do překvapivého víru událostí, který navždy změní jejich životy.
A jaké že kacířské skvosty si to předčítají? Jaroslav Mostecký vtipně zakomponoval některé své starší povídky do zcela nového vyprávění, jež je jimi nepřímo ovlivňováno. Sice tak nepřekvapil žádnou zásadní novinkou, ale zároveň ani nezklamal díky poctivému řemeslu. Snad jen, že všechny texty, ač plné nápadů a nezvyklých světů, postrádají na můj vkus nějakou pointu, která by z nich dělala něco víc, než akční dobrodružky. V zásadě jde totiž vždy o příběhy, jejichž průvodním znakem je buď střet s neznámem, nebo konflikt hodných se zlými. Na druhou stranu, autor odvádí perfektní práci a o každé povídce se dá mluvit jako o tom nejlepším z jeho repertoáru.

6 02.10.2016

Tak tenhle díl byl trochu slabší, hlavně v rámci dramatického vyústění předchozí Temné hrozby. Válka mágů s upíry je sice v plném proudu, ale jakoby na okraji veškerého zájmu, takže kdyby ji autor sem tam nepřipomenul, člověk by na ní zcela zapomněl. Ovšem chápu, že když už tvůrce v rozjeté sérii spáchá nějakou zásadní událost, byl by sám proti sobě, kdyby s možnostmi následně plýtval. Proto místo aby se čaroděj Harry Dresden staral o nějaké podřadné politikaření a válčení, řeší složitý případ zabití Letního rytíře v říši víl.
Devízou Jima Butchera je nadále čtivá stylistika, která naštěstí od první knihy změnou neprošla. Snad jen, že si člověk musí zvyknout na jeho čím dál tím větší upovídanost, díky níž příběh zbytečně nabývá na stránkách. A detektivní linie protentokrát taky moc nic - Harry doslova obchází podezřelé a ptá se jich natvrdo, zdali jsou vražední padouši, či ne. Tolik k rafinovanosti. Ale pravdou je, že veškerá ta zábava kolem tenhle nedostatek lehce vynahrazuje.

6 28.09.2016

Osmé album a Jesse, Tulip a Cassidy si to stále z Bohem nevyříkali, což už začíná být docela tristní. Navíc tohle album je vůbec tak trochu bezdějové a nikde žádná monstrózní akce, jako v předchozích dílech. Zápletka se spíše zaměřuje na přátelsko-milenecký trojúhelník hlavních postav, který se už v minulém díle rozpadl, a zde se řeší příčiny.
Garth Ennis je bezesporu vynikající dialogista, který sice hýří vulgarismy, ale přesto dokáže skvěle vystihnout podstatu věci, jenže ústřední osnova se mu začíná měnit v telenovelu, jejíž konec se zdá být krajně nejistý. Nic to však nemění na tom, že Preacher rozhodně dál zůstává mezi mými nejoblíbenějšími komiksovými řadami. Americký jih prostě vládne. Ale pohnout z místa by se autor už konečně mohl.

6 29.08.2016

Název vystihuje dějový zmatek, který se Vítězslavu Jarošovi daří ukočírovat jen pomocí dobrého slova. Přitom ohledně řemesla jde o dílo až překvapivě vyzrálé, stylistika nekolísá, kulisy jsou uvěřitelné a postavy živé, nehledě na velmi dobře zmapované praktiky tajných služeb. Horší je to s koncepcí zápletky. Zpočátku se sice autor drží při zemi, ale s každou další stranou zahlcují příběh nové linie vyprávění, přičemž důležitost aktérů průběžně kolísá. Takže nejen že si člověk nenajde hrdinu, jemuž by mohl držet palce, ale pořádně ani neví, na co se soustředit a co je jen citrónová poleva.
Na domácí špionážní poměry však považuji za hodně povedené akční scény. Nejlépe fungují ty v Čechách, paradoxně právě pro absenci detailní kartografie. Naopak to co se odehrává ve Státech, či Rusku sice působí na pohled pěkně, ale autenticita nejednou pokulhává. Nejvíc mi ovšem celé vyprávění pokazila konspirační propaganda, která je stejnou měrou hystericky extrémistická, jako přihlouple pofidérní.

6 13.08.2016

Sbírka povídek spojených tématem uměleckých falzifikátů mi v lecčems připomněla klasické Povídky z jedné a druhé kapsy. Jenže kde se Karel Čapek drží tématu a vše, co je v příbězích řečeno, nějak souvisí s případem nebo dějem, tam se Roman Ludva zbytečně zamotává do nepodstatného balastu. Navíc i přes sympatičnost tuzemského prostředí jsem měl problém uvěřit chování postav a stylu jejich vyšetřování. Jsou sice dobře načrtnuté, lidské a přirozené, jejich vystupování však pořád víc zavání literaturou, než realitou. A přiznám se, že věčné disputace o falzifikátech všeho druhu nepadly v mém případě na úrodnou půdu. Víc než erudované sondy do duší umělců bych ocenil konzistentní zápletky se smysluplnou osnovou. Rozvržení textů je totiž vždy stejné: vražda, pátrání a odhalení vraha včetně jeho motivace. Ač mile komorní, bohužel deduktivní část je drobet „náhodná“, díky čemuž se čtenář jen těžko může dobrat pravdy dřív než hrdinové. Nemluvě o množství slepých uliček, které děj pouze natahují.

6 11.08.2016

Na jednu stranu se mi komiks líbil pro celkový nápad, na stranu druhou jsem byl zklamán výkonem, který Warren Ellis coby scenárista podal. Ten sice perfektně pracuje s drsnými hláškami a suchým humorem, ale příběhy jako takové pokulhávají v koncepci. Mají vždy výborný začátek odkrývající nějakou tu tajuplnou záhadu, ale dějové vyústění bývá zpravidla neslané nemastné. Jakoby autor s každou jednotlivou zápletkou počítal pro samostatné album a vždy si až v polovině uvědomil, že má jít vlastně o povídku.
Pak tu byl neodbytný dojem, zda mi něco důležitého neuniká. Něco, co je pro americké fanoušky natolik samozřejmé, že to není třeba ani naznačovat. Scénář se občas na něco či někoho odkáže a všichni se předhánějí ve významných pohledech, pročež mi zpravidla nezbylo než dumat, v čempak je asi zakopaný pes. Nic to však nemění na tom, že jsem skutečně zvědav, jaké karty tým Planetary ještě vynese, protože potenciál je obrovský a první album teprve naznačuje, jak moc velké problémy se blíží.

6 03.08.2016

Tři tisíce let zdánlivě mrtvý Ramses Veliký je z předviktoriánské Anglie přímo u vytržení. Obzvláště když ho po probuzení z věčného spánku provází parou zahaleným Londýnem krásná dívka. Idylku však naruší zmrtvýchvstání jeho staré lásky Kleopatry, která na rozdíl od Ramsese skutečně zemřela. A být dva tisíce let mrtvý, to rozhodně není ta úplně nejlepší terapie na zklidnění hormonů. Holt smrt, ta udělá bordel v psychice komukoliv.
Ač Anne Riceová opustila upíry, zůstala věrná svému stylu psaní, jež se dá nejjednodušeji charakterizovat jako romantický horor. Bohužel neservíruje žádnou potichu našlapující hrůzu, ale příběh plný lásky a souznění, v němž rozervaní hrdinové zachraňují plačící dívky v nesnázích. Pokud možno tak, aby při tom sami alespoň trochu trpěli. Nemohu však autorce upřít cit pro povedené dramatično s kouzelnou atmosférou průmyslové revoluce, které nechává červenou knihovnu daleko za sebou. Ovšem i tak bylo emocí v knize tolik, že mám vystaráno na jeden dva životy.

6 31.07.2016

Výtvarně jsou Strašidláci nebrečí publikací krásnou. Áslaug Jónsdóttir má svébytný styl, který sice neoslní dokonalými linkami a propracovanými detaily, ale svérázné karikatuře se odolává skutečně jen krátce a pak už jí má člověk pod kůží nadosmrti.
Ale text? Tam autorská sestava vyšvihla cca dvacet vět, a tím jejich práce skončila. Pochybuji, že se u ní nějak zapotili, takže vlastně ani není co soudit. Největší odpovědnost tak skončí na bedrech předčítače, který musí k obrázkům dovymyslet nějakou legendu, když se o to autoři nepostarali. A to včetně takových banalit jako kdo je kdo. I když je morální ponaučení fajn, dítěti těch deset vteřin, co přečtení knihy zabere, nějak nestačí, o to víc, že se z holého textu o souvislostech příliš nedoví.
V rámci obhajoby ale přijímám námitku, že jde o jednu kapitolu z většího celku a kdybych jich měl doma víc, přístup by byl jistě i vřelejší. Takhle ve mně zůstal jen pocit mála muziky za větší než malý peníz.

6 18.07.2016

Kdybych měl možnost naskočit do příběhu v polovině jeho vyprávění, výsledný dojem bych měl z knihy určitě lepší. Susan Elia MacNealová totiž tak dlouho buduje scénu pro ústřední zápletku, že ta, když se konečně rozjede, nemá už moc prostoru pro plnohodnotnou gradaci. Jako by autorka pro všechny ty debaty o válce zapomněla na původní záměr rozehrát špionážní thriller. A i když jsou její popisy obležené Anglie historicky věrné, nedokázala vtáhnout do atmosféry válečných časů natolik, že bych jí věřil. V rámci toho pak zamrzí přílišná překombinovanost dějových linií, které musí stůj co stůj odpovídat šachové partii, při které jednotliví hráči uvažují na deset tahů dopředu.
Naštěstí i přes drobné úlety udržela spisovatelka příběh v rovině napínavého dobrodružného románu, aniž by byť jen na vteřinu sklouzla k ženské romanci. Škoda jen nevyužitého potenciálu dobového zasazení, stejně jako nefunkční hrdinky v roli neohrožené agentky. V tomhle ohledu mě Churchillova sekretářka bohužel zklamala.

6 14.07.2016

Drobné zklamání, jak po stránce výtvarné, tak po stránce příběhové. I když scénáře dýchají akčními snímky 80. let, nějak jim chybí vtip a říz. Kromě toho, že zde vystupují zmutované ninja želvičky, nejsou autoři schopni přijít s něčím dalším. Trochu to připomíná partu puberťáků, co se naučila kung-fu a teď chtějí srovnat město do latě. Hrdinové se navíc chovají jako ukrutní drsoni a přitom jsme neustále svědky, jak dostávají na budku tady i támhle.
Má to však svoje nepopiratelné kouzlo, především pro ty, kdo vyrůstali s komerčnější seriálovou verzí. Ale jinak standard, který neohromí brutálnějším dějem ani namachrovanými dialogy, přičemž ty jsou chvílemi skutečně hloupoučké, především přejde-li se na filozofování. Pouze jedna povídka je vypointovaná, ovšem natolik očekávatelně, že to snad ani nelze počítat jako plus. Zbytek v kostce o tom, že želvy s někým bojují tak dlouho, až jej nakonec porazí. Ale je to teprve začátek a pevně věřím, že další alba ještě skrývají nejedno překvapení.

6 08.07.2016

Dexter v temnotách je třetí knihou v řadě příběhů psychopatického vraha-mstitele. Jenže hrdina tentokrát nebojuje s někým sobě rovným, ale rovnou s pohanským bohem zla. Touto změnou žánru z dosavadního kriminálního thrilleru na thriller hororový Jeff Lindsay pravděpodobně rozladí valnou většinu fanoušků. Na jeho obranu je třeba říci, že oblíbená postava nic neztratila ze svého morbidního kouzla, pouze zápletka rapidně pozbyla na síle. Dexter Morgan se v průběhu děje neustále potácí na místě, aniž by do případu vnesl alespoň trochu světla a paradoxně sám záporák je vlastně ten, kdo hýbá dějem. Což je stejnou měrou únavné jako otravné.
I když je tohle pro celou sérii zcela netypické dobrodružství bezesporu krokem stranou - pro detektivkáře příliš fantasmagorické, pro hrůzomilce příliš předvídatelné - osobitý styl vyprávění, černočerný humor, sarkastické poznámky na „civilizované lidstvo“ a amorální cynismus miláčka zabijáka z něj stále dělají báječné čtení pro chvíle trudomyslnosti.

6 03.07.2016

Nenáročný román s mile originální postavou, který toho však - nejste-li zrovna ženou v domácnosti, nebo černou služebnou - nemá moc co nabídnout. Tedy kromě odhalování kostlivců ve skříni jednoho starého rodu a dramatického duelu mezi paní domu a její hospodyní, okořeněno nezbytnou rasovou problematikou v kulisách amerického jihu.
Problém je, že zápletka se rozjede až za polovinou vyprávění, což je při sto osmdesáti stranách docela na pováženou. Nekomplikovaný vývoj událostí má pak pouze tu výhodu, že neskončí tak očekávaně, jak by se jeden dle náznaků bál. Ovšem pojetí hrdiny, který záhadu rozmotává pomocí sbírání klepů po telefonu, je bezvadné, bohužel je to taky všechno, co mě v důsledku zaujalo.
Žánrová nevyhraněnost mezi umírněnou detektivkou a odlehčenou společenskou kritikou naneštěstí trochu znesnadňuje volbu cílové čtenářské skupiny. Komu však záleží především na kvalitní stylistice a obsah už je pro něj druhořadý, neměl by být nikterak zklamán. Osobně mám ale raději obojí.

6 29.06.2016