trudoš komentáře u knih

Možná bych měl několik následujících řádků věnovat raději pěkné úvaze o golfových holích. Bylo by to určitě smysluplnější než hodnocení knihy Conan na Ostrově ledu. Ostatně ona si tahle ubohá kopie špatně okopírovaného příběhu nezaslouží víc, než golfovou holí do rozkroku.
Důvod? Hloupoučká zápletka o mágovi hodlajícím ovládnout svět okořeněná lascivním osaháváním lepých svlečen a nezbytným zabíjením ukrutných monster. Originalita jak od Vietnamců na tržišti. A mluvit o nějakém literárním řemesle, byť třeba jen v dialozích či popisech, by bylo hanebným eufemismem. Já chápu, že cílovou skupinou nejsou jaderní fyzici, světový politici či študovaní manažeři, ale přistupovat ke čtenářům jako k retardovaným morčatům mi přijde trochu přes čáru. Když už se někdo povýší na post napodobovatele, mohl by se alespoň pokusit navázat na původní kánon a ne vycházet z toho nejhoršího, co jiní pokračovatelé v průběhu let vytvořili. Dokázali to mnozí jiní a nemuseli se přitom schovávat za pseudonymy.

5 20.06.2016

Kapitán Mark Stone přijme rutinní úkol spočívající v prověření středověké planety, na které samozřejmě neplánovaně ztroskotá. Následuje asimilace mezi obyvatele a boj o přežití. Nic, co by kteréhokoliv fanouška téhle série nějak překvapilo. V tomhle ohledu Vlado Ríša razí cestu nejmenšího odporu a jedinou inovací z jeho strany je velmi volná adaptace báje o Heráklovi, přičemž na mysli mám teď tu část o dvanácti úkolech. Výsledek pobaví, ale zároveň irituje pro svou prvoplánovost, což je však u Stonea prakticky standardem, než výjimečností.
Milovníci jeho dobrodružných eskapád si tedy opět přijdou na své. Nechybí milostné pletky, vesmírné přestřelky a pranice s monstry. To ovšem znamená i dosti jednoduchou zápletku, košilatý děj a nějaké ty nelogické sekvence. Prostě všechno to, čím si cyklus Jean-Pierre Garena udělal jméno a zároveň se tím nechtíc pohřbil. Opakování je sice matkou moudrosti, ale taky osvědčená cesta do pekel.

5 13.06.2016

Asi nejblíže má Krvavá přísaha k filmovému zpracování Hellboye - ve službách amerického prezidenta slouží upír, který přísahal, že bude bránit matičku Zem (tedy Ameriku) před všelijakým póvlem ze zásvětí. Nesnáší lidi, nesnáší život, nesnáší svět a přesto za to všechno musí stále dokola bojovat. A právě teď je k němu přidělen nový styčný důstojník, ambiciózní mladík, který o ničem z toho nemá ani ponětí.
Christopher Farnsworth založil spolupráci sympatických hrdinů na vzájemné nesnášenlivosti a nedůvěře. Což příjemně okořeňuje jinak standardní zápletku o boji proti zlu ještě většímu, než byla všechna ta předešlá. Krátké kapitoly a rychlé tempo vyprávění zajišťují nadupanou akční zábavu plnou chlapáckého sarkasmu, přičemž jedinou slabinou je rozvleklost ústřední zápletky. Ta jako by byla na vedlejší koleji, neustále opomíjena jinými motivy a díky tomu se lehce tříští pozornost ohledně toho, co je a co není důležité. Ovšem jako prvotina výborné, teď už by to jen chtělo další román.

5 30.05.2016

Teroristé ničící jaderné elektrárny, miliony uprchlíků přicházejících ze zamořených oblastí, a zima, ve které by i lední medvěd vzal zavděk přímotopem. To je Amerika roku 2040, výkvět civilizace. Není proto divu, že lidé hledají únik ve virtuální realitě, za něž jsou ochotni dát i ten poslední dolar. Nebo něčí život. Právě tady přicházejí ke slovu Hal Halliday a Barney Kluger, dvojice soukromých vyšetřovatelů specializujících se na pohřešované osoby. A že jich je.
Newyorské noci jsou povedenou kombinací tradic klasické drsné školy a atmosférického sci-fi noiru. Drobná slabina spočívá v přehnané rozvláčnosti děje - tam kde si ostřílení autoři detektivek vystačí s dvěma stovkami stran, tam Eric Brown cpe stran tři sta. A bohužel je to znát. Místo toho, aby se zápletka hezky plynule odvíjela, je přerušována nepodstatnými popisy, které zbytečně zpomalují už tak nepříliš originální příběh. To je však poměrně přijatelná daň za jinak řemeslně dobře zvládnutý rozjezd volné románové trilogie.

5 08.05.2016

Obrovskou devizou Jany Jůzlové je literární talent, s nímž dokáže lehce připoutat ke čtení a nechat jednoho pokyvovat hlavou i nad věcmi, se kterými třeba tak úplně nesouhlasí. A i když je těžké určit komu je její kniha vlastně určena, v mém případě uhodila hřebíček na hlavičku. Ani ne tak kvůli tomu, že by mi poradila jak si správně sbalit na cesty, varovala před odvrácenou stranou turistiky nebo mi vypomohla konkretizovat destinaci, kde bych byl nejšťastnější. Všechna tahle témata (a ještě mnohá další) sice nakousne, ale vesměs natolik povšechně, že se to příliš neliší od toho, co by vám poradil kdokoliv z vašeho okolí, jenž už absolvoval jeden dva výlety přes čáru.
Ne, knížečka si mě získala něčím úplně jiným. Je to autorčino bezprostřední nadšení pro cestování, kdy mě za pomocí písmenek alespoň na chvilku dokázala přesvědčit, že by nemuselo být úplně špatné vytáhnout občas hlavu z ulity. A přestože se můj postoj k trmácení se po světě nezměnil, moc jsem si to její povídání užil.

5 02.05.2016

Nechci být k prvotině Lenky Cyprisové krutý. Ovšem když už chtěla zabrousit do žánru fantastiky, měla to udělat s nějakým důvodem. Ono jako romantické čtivo pro dívky funguje Královské tajemství bez problémů. Je sladce naivní, roztomilé a kýčovité. Naneštěstí mu chybí prvek napětí nebo alespoň konfliktu, zato je tu spousta prostoru pro opravdovou lásku, náročné dospívání, předčasné rodičovství, nocování pod širákem, milování na seně, sexuální zdrženlivost, lásku ke psům, vztahové kompromisy, podlou žárlivost a tak vůbec. Ale jako román pro fanouška fantastiky? Když se osekají všechny čarovné motivy, ejhle, oba příběhy magií spojené fungují bez problémů pořád stejně.
Osobně si myslím, že by autorka udělala lépe, kdyby napsala romány dva. Jeden historický, zabývající se utajenou láskou mezi panovníkem a šlechtičnou. A druhý ze současnosti, věnovaný vyprávění jak ne tak úplně sexy průvodkyně ke štěstí přišla. Cílová skupina by byla jasná a k nehodám podobným té mé by nemohlo dojít.

5 20.04.2016

Nic proti ujeťárnám - mají své kouzlo, ale ve chvíli kdy ani při otočení poslední stránky nechápu souvislosti, se pro mě magie bláznivosti nějak vytrácí. A přestože výtvarně Jiří Grus ve Volemanovi v nápaditosti úhlů pohledů exceluje, nepobral jsem ani náhodou, co se mi skrz svůj scénář snažil sdělit. Navíc sled humorných scén nedrží pohromadě, především proto, že ze zpětného pohledu nemají často valného opodstatnění, přičemž základní dějová linka je jednoduše v nedohlednu. Jako by mi unikl jinde publikovaný úvod, který by mi nastínil co, kdo, kde, kdy a jak. A jestli to autor schválně nechal na čtenářově fantasii, tak bohužel patřím do té hanebně komerční podmnožiny, která pochopitelně nic nepochopila. Rád se orientuji v postavách a prostředí, což se mi v tomhle případě nepoštěstilo ani náhodou. Uvidíme co druhý díl, snad do událostí vnese trochu světla.

5 08.04.2016

Příjemný politický thriller s netypickým protagonistou. A právě on je silnou i slabou stránkou jinak svižného vyprávění. Předností je možnost nahlédnout do světa „ghostwriterů“, včetně zajímavých postřehů s tím souvisejících. Slabinou byl pro mě pak nedostatek akčnosti - ono od usedlého spisovatele v nejlepších letech samozřejmě nečekám nějaké vylomeniny, ale je fakt, že přestože se dotyčný dostává do časového presu ohledně dodržení termínu, neměl sem pocit, že by to někoho příliš trápilo. Včetně hrdiny samotného.
Taky mi trochu pokulhávala zápletka. Ta je sice solidně zkomponovaná a udrží v napětí, jen si Robert Harris prostřednictvím neschopných agentů CIA dost usnadnil práci. V důsledku je Duch, opomenu-li lehkou překombinovanost, nápaditým románem, který sice nesplnil mé původní očekávání, ale ani zcela nezklamal. Na to, aby si vysloužil hod širokým obloukem do kouta, je příliš dobře napsán. Čistě a profesionálně. Naneštěstí tam pro mě kromě té informační hodnoty nic dalšího nebylo.

5 05.04.2016

Čteno především pro fanouškovské nadšení, než že bych od knihy něco očekával. Jako klučina jsem česky vydané romány (no, řekněme raději novelety) o mladém Indym zbožňoval, ale spíš proto, že nic jiného o něm nebylo a obálky vyloženě škemraly o zakoupení. Návrat do série po dvaceti letech pak jen potvrdil, že nadšené dětství odpustí literatuře všelicos.
První půlka ještě šla, to když Henry Jones jr. pomáhá rodině svého nového kamaráda v boji proti konkurenční důlní společnosti. Jenže v druhé části se díky magickému amuletu přenese do časů krále Artuše a to už začne být docela divočina. Ani ne tak kvůli hodnověrnosti, ale pro naivitu textu jako takového, o dějové nesmyslnosti ani nemluvě.
Ovšem v rámci dobrodružného čtiva pro začínající čtenáře ideální volba. Napínavý děj, sympatický hrdina, krátký rozsah a velká písmena. Sice jako by autorovi příliš nezáleželo na tom, co si o příběhu bude kdo myslet, takže je to takový mišmaš, ale pravdou je, že v rámci nostalgie prostě nelze nevlastnit.

5 29.03.2016

Příjemné, ale víc to připomíná prolog k dalším dílům, než jednorázový komiks. Samotný příběh se vyhýbá nějakým větším akcím a jde v podstatě na jistotu za pointou, přičemž tomu se podřizují i obsazené role. Nejvíc je to znát na duchovním průvodci hlavního hrdiny, z něhož lezou informace jak z chlupaté deky. Už sem četl hodnotnější souhrn informací na krabici od cornflakesů.
V tomhle ohledu se vůbec mohl Petr Kopl věnovat raději zápletce, než dramatickým pózám. Potom by díry v logice - především co se týče schopností ústřední postavy - nemusely být tak okaté. Jako by si autor otevřeně nechával prostor pro pokračování, protože si ještě nebyl jistý, co, jak a kam bude směřovat. Na druhou stranu oceňuji scenáristickou snahu konfrontovat přímo čtenáře, i když to chvílemi působí lehce dětinsky.
Kresba jinak bezvadná, Kopl jednoduše umí a evidentně se u toho ani moc nezapotí. Jen mi vadí retušované fotografie, používané jako pozadí, což ve mě vyvolává spíš dojem lenosti než uměleckého záměru.

5 25.03.2016

Kadeti ze South Pointu pojednávají o příhodách mladých kadetů, kteří ani nemají šanci dostudovat a už jsou vrženi doprostřed krás občanské války. Zrady, intriky a faleš - heslo „nikomu nevěř“ se rychle mění na životní krédo. Jsou nezkušení, neznalí, ovlivnitelní. Jediná jejich výhoda je, že díky experimentům s mimozemskou technologií jsou nečekaně v pozici supervojáků. Ovšem kdyby tak všechno fungovalo tak jak má a schopnosti byly spolehlivé…
Čtivá military SF, která nevybočuje z klasických kolejí, ale ani nezůstává pozadu za kvalitními sériemi; psána s nezbytnou vojenskou nadsázkou a prokládána cynickým humorem. Příjemnou změnou je, že většina soubojů se týká přímého kontaktu - tělo na tělo - takže ohlušující rachot rychlopalných zbraní (které určují, kdo musí jít z kola ven) tu zazní jen občas.
Jediná vada na kráse je závěr. Román totiž končí v tom nejlepším, takže chcete-li se dozvědět, jak celý konflikt skončí a kdo všechno jej přežije, musíte zainvestovat do pokračování.

5 06.03.2016

Hned z kraje je důležité zmínit, že tohle není sci-fi román, jak naznačuje obálka. Kniha, v originále nazvaná The Dead Man‘s Brother, vyšla ve Státech v rámci edice Hard Case Crime, kam také beze všeho patří. S fantastikou však nic společného nemá, snad až na nepatrný náznak výzkumu lidí, kteří mají příliš mnoho štěstí.
Z tradiční tvorby Rogera Zelaznyho jinak příběh lehce vybočuje, ovšem ne po stránce dechberoucí gradace. Tedy alespoň první polovina, v níž se děj neskutečným tempem řítí kupředu. Pak bohužel jakoby ztrácí elán, zápletka se začíná nesmyslně komplikovat, máloco se dořeší, a když už něco ano, je to zrovna motiv, který postrádá valného významu. Srovnávat tak začátek s koncem prakticky nejde, protože co se v úvodu rozehraje, s druhou půlkou vlastně nesouvisí. Škoda.
Přesto všechno se mi Nukleoid štěstí četl neskutečně lehce a oproti autorovým významnějším dílům bylo fajn, že jsem se neztrácel v surrealistických vizích a umělecké vatě.

5 22.02.2016

Těšil jsem se na akční román a šel na jistotu - jenže ejhle, Dálkové ovládání, ač napsáno čtivě, překvapivě neobsahovalo nic, co bych jinak od akční tvorby čekal. Chyběly mi monstrózní výbuchy, zběsilá střelba, úniky na poslední chvíli a taky trocha nadsázky na odlehčení. V tomhle ohledu vážně nejsem moc náročný. Jenže s hrdinou jsem si nesedl už od prvních stran, takže do příběhu se mi pronikalo přeci jen komplikovaněji. Nick Stone je totiž vskutku podivuhodnou macho postavou - kvůli zachování inkognita střílí zákazníky, při první příležitosti vydírá zaměstnavatele a s internetem mu musí pomoct sedmiletá holčička. Agent k pohledání. O mnoho lépe na tom není ani zápletka, která se nečekaně promění na rodinné putování po USA. Jako by děj byl v knize jen pro formu, než že by měl co společného s napínavou gradací. Což podtrhují opakující se scény, zbytečné odbočky, nelogické zvraty a lineární vývoj, přičemž plnohodnotné zadostiučinění bohužel nepřinese ani závěr.

5 17.02.2016

Uznávám, že nejsem úplně správná cílová skupina, přesto mohu jen s uznalou grimasou v obličeji smeknout klobouk. Čekal jsem namachrované popichování plné cool hlášek a dostal vtipně cynický komiks o teenagerech. Maryse Dubucová je ve svých scénářích krutě trefná a zároveň mile zábavná. Přitom to zdaleka není jen o tom, že by si utahovala ze školou povinných a pubertou posedlých. Ač jde o účelovou kritiku povrchnosti, která v určitém věku drsně převažuje nad rozumem (a prošli jsme si tím všichni), autorka se nebere natolik vážně, aby z toho jeden brečel. Spíše naopak, což ještě podtrhuje stylová Delafova karikatura. Skutečně to není žádná intelektuálština, ale taky zdaleka ne přitroublá obdoba American Pie. Navíc oceňuji, že se komické etudy dokola neopakují, i když základní myšlenka zůstává víceméně stejná - krása a pěkné křivky zvítězí nad rozumem a empatií. A když ne, krása a pěkné křivky prohru jednoduše ignorují.

5 07.02.2016

Milovníci soudních pří si určitě přijdou na své. John Lescroart nabízí fundovaný pohled do zákulisí sanfranciského právního systému, přičemž předkládá příběh, v němž spravedlnost s šátkem přes oči bojuje všemi zákonnými prostředky. Ne vždy je to hra čistá - ať už jde o žalujícího, či naopak obžalovaného - a to dělá vyprávění zajímavým. Ovšem, jestli za Velkou louží opravdu státní zástupci stavějí případy na domněnkách, kterým následně přizpůsobují důkazy, tak to potěš koště.
Kdyby byl román o polovinu kratší, vůbec bych se nezlobil. Děj se totiž rozjede až někde u strany sto, pak se dost dlouho motá na místě, aby konečně v poslední čtvrtině skóroval. Jenže finále přináší nejednoznačné vyústění, což si myslím, že po těch čtyř stech stranách není úplně fér.
A jaká zápletka, takový hrdina. Dismas Hardy je v celku normální chlapík, ničím výrazně odlišující se od průměru. Je čestný, charakterní a ochraňuje nevinné. I když v knize ožívá se vším všudy, po jejím dočtení mi z mysli zcela vyšuměl.

5 02.02.2016

Hned zkraje bych rád zdůraznil, že Louise Doughtyovou bych za zápletku nejraději uškrtil. Přiznat jí ale musím cit pro vytvoření zádumčivé atmosféry, která člověka připoutá ke čtení, přestože jej vývoj událostí vůbec nezajímá. O to větší peklo pro muže je těch tři sta šedesát stran, které dokázala zaplnit monologem postarší ženy, která fňuká nad manželskou krizí, nečekaným záletem a nezáviděníhodnou situací, která z toho vyplynula.
I když ústřední motiv působí absurdně, punc autenticity čtenáře moc nenutí nad tím hloubat. Pravda je, že nedomyšlené činy některých protagonistů autorce dost usnadnily práci. Taky zamrzí, že příběh nerozvedla a ani nikam nedovedla. Kdyby to samé uhrála v povídce, kouzlo psychologického dramatu by nijak neutrpělo a celé by to drželo více pospolu.
Vlastně se mi knize těžce dává hodnocení, protože po dějové stránce mě nebavila ani za mák, ale napsaná je hodně slušně. Bohužel s postavou, která mě nebrala a s počtem slov naprosto neodpovídajícím hodnotě obsahu.

5 29.01.2016

Plutoniová blondýna je jakousi sci-fi alternací na klasickou drsnou školu. John Zakour s Lawrence Ganem navázali na tradici starých detektivek ve stylu Phila Marlowa a osladili svůj počin velkou dávkou bezelstného humoru. Nejedná se však o dalšího Dirka Gentlyho, natolik jejich knihu neovládá absurdita, ale rozhodně můžete čekat nenáročný a žertovný příběh.
Stavba zápletky je prostá: na prvních stránkách jsme seznámeni s hlavní postavou, potom přijde dáma v nesnázích a s ní i případ. Několik odboček při vyšetřování, množství komických situací, nečekané rozuzlení a konec. Jak vidíte, koncepce nedává moc velkou příležitost nudě. Naneštěstí ani k bližšímu seznámení s hlavními hrdiny, kteří kvůli tomu působí lehce uměle (jeden umělý skutečně je, takže to přirovnání z mé strany není úplně nejlepší). Pozitivní dojem z knihy pro mě asi nejvíc podkopávala tendence autorů noirovou atmosféru chvilkami parodovat, a chvilkami se do ní naopak stylizovat. Jako by sami nevěděli co vlastně chtějí.

5 24.01.2016

Pokrevní bratři mají všechny předpoklady atraktivního thrilleru. Rychlý spád, nápaditou akci i pochmurnou atmosféru, okořeněnou černou magií a paranormálními jevy. To ještě vylepšuje dvojice sympatických parťáků, co má rozdělené role na malý-vtipný a velký-hrozivý, a která se dějem svědomitě prokousává k finální katarzi.
Co mi však pokazilo dobrý dojem, byl vývoj zápletky. Nevím, asi jsem měl pro tentokrát příliš vysoké nároky, ale jednoduchost příběhu mě při čtení skutečně ubíjela. Na devadesát minut filmové zábavy by to určitě stačilo, ale v tři sta šedesáti stránkové knize je toho naopak nečekaně málo. Nejde ani tak o to, že by se nic nedělo, spíš předvídatelný průběh hry pokazil veškeré kouzlo okultní tématiky. Takže i když román nabízí poctivou devadesátkovou zábavu, příliš se mu nakonec nedaří vybočit z šedi průměru.

5 16.01.2016

Asi nejvíce mě na stylu Lauren Beukesové zaujala živost vyprávění plná nevyřčených věcí, které netřeba říkat - sympaticky nechává pracovat čtenářovu fantazii a usměrňuje ji jen u podstatných věcí. Detektivní linie je trochu pofidérní, ale ani ne tak kvůli tomu, že by nebyla promyšlená, ale protože se děj občas stáčí jiným než hlavním proudem a přitom většina těch odboček se nakonec ukáže jako zbytečná.
Autorka staví především na ústřední postavě u které tušíme nějakou tu zločineckou minulost, čímž si rychle získá čtenářovo srdce (kdo by neměl slabost pro desperáty). Neméně atraktivní je i její práce a to jak schopnost nacházet ztracené věci, tak i netradiční vedlejšák, který poodhalí principy rozesílání podvodných e-mailů.
Skvělá je i atmosféra Johannesburgu, kdy je znát, že spisovatelka město důvěrně zná a její popisy nepůsobí jen jako poznámky z výletu. Zároveň nepodsouvá sociální či politická prohlášení, což se v rámci kulis samo nabízí, a o to víc si cením, že se toho vyvarovala.

5 23.12.2015

Jednoduchá a po řemeslné stránce solidně napsaná dobrodružka z prostředí vysoké zlodějiny. Ale nic víc, nic míň. Krátké kapitoly a rychlý děj měly za následek, že jsem knihu moc dlouho netahal, ovšem žádné závratné nadšení se nedostavilo. Postavy jsou předvídatelné, děj je předvídatelný, konec je předvídatelný, dialogy jsou předvídatelné, a dokonce i informace uvnitř obsažené jsou předvídatelné. Skoro až si člověk musí klást otázku, proč by mělo stát za to to číst? No přece pro zábavu, ne? Abych byl upřímný, u devadesáti procent odpočinkové literatury na originalitu zvysoka kašlu, hlavně když to šlape.
A v tomhle ohledu James Twining nezklamal. Je fakt, že trochu odlehčení by románu určitě neuškodilo a možná by mu to i pomohlo dostat se mezi konspirační esa, jako jsou Dan Brown, James Rollins či Steve Berry. Ovšem, co mu schází na popularitě, to bohatě vynahrazuje atraktivním hrdinou a jeho nestandardní typologií. Jen je škoda ne zcela využitého potenciálu.

5 21.12.2015