trudoš komentáře u knih

Robert Asprin byl v civilním životě tak zaneprázdněn, až byl nucen přerušit svou slavnou mýtusáckou sérii. A to zrovna v tom nejnapínavějším okamžiku, kdy hlavní hrdina řešil přibližně pět problémů najednou (z toho většinu tvořily ženy). Ta pauza se nakonec protáhla na několik let, což pro ty, kdo četli knihy synchronně s uvedením na trh, nebylo právě nejpříjemnějším zážitkem. Není tedy divu, že se časový rozestup podepsal i na celkovém zklamání, které dlouho očekávaný díl nakonec přinesl.
Jestli totiž čekáte konečné rozuzlení všech rozjetých dějových linií, (které se vyvíjely v minulých svazcích), budete zřejmě zklamáni. Místo velkého finále přijde narychlo smontovaný příběh, kde se autor pokouší přilepit záplaty všude tam, kde začalo proudem téct do podpalubí. Navíc je děj roztříštěn vyprávěním z různých úhlů pohledu, takže sám Skeeve působí spíš jako vedlejší postava a to se pak nesnáze řeší skutečně těžko. Přiznám se, že za tu pětiletku jsem čekal profesně zvládnutější kus práce.

5 24.07.2016

I když se, co se týče Marvelu, nepovažuji za úplného analfabeta, nebýt Lennyho odkazu - http://thunderbolts-mountain.blogspot.co.uk/2015/04/souvislosti-k-ukk-oblezeni.html - lítal bych v příběhu jak zmatená lesní včelka. Což je velká škoda, protože zápletka vůbec není špatná. Jenže než aby si jí člověk užíval, naráží na samé nesrozumitelnosti v postavách a vztazích mezi nimi, které nevysvětlí ani krátký úvod a už vůbec ne znalost předchozích osmapadesáti alb řady UKK. Pročež nakladateli palec dolů a možná nějaké to bičování.
Jinak vyvrcholení konfliktu pojal Bendis skutečně velkopansky se spoustou superhrdinů a superpadouchů mlátících se mezi sebou. Ti jsou však v tomhle ohledu trochu na škodu, nechtěně totiž dramatické vyznění shazují svými nablýskanými kostýmy. Ty nejepičtější momenty tak chvílemi připomínají pranici na maškarním. Přesto musím přiznat, že v samotné dějové linii nezklamal scénář ani v nejmenším. Škoda jen láskyplného konce, plného významných pohledů a potřásání rukou.

5 22.07.2016

Základ románu je naprosto dokonalý, přičemž jeho atraktivita spoutá úměrně s tím, čím blíže centru jakéhokoliv velkoměsta bydlíte. Soudných dnů už tu bylo bezpočet a tak všichni víme, jak se s ním vypořádat v prostředí odlehlého venkova. Jenže když žijete v činžáku o několika desítkách podlaží, jídlo znáte jen z přihrádek obchoďáku a vaše životní potřeby jsou závislé na městských službách, je to úplně jiná legrace. V tomhle ohledu Matthew Mather exceluje, přičemž úvodních sto stran Kyberbouře patří bez debat k tomu nejlepšímu, co jsem v tomhle roce četl. O to víc, že hrdinové nejsou žádní vědátorští supermani, ale obyčejní lidé ze sousedství. Snad jen, že technických popisů a morálně-právních rozprav je zbytečně moc, ale co už, nikdo není dokonalý.
Nejvýraznější slabinou je však závěr, který veškeré dění neúmyslně hodí do zcela nové roviny, nemluvě o třešničce na úplném konci. Má to své kouzlo, ale osobně patřím spíš k té skupině čtenářů, která by uvítala trochu realističtější koncepci.

5 09.07.2016

„Po týhle dovolený budeme potřebovat dovolenou.“
Jednoduše geniální. Stripy Billa Wattersona hrají všemi barvami dětství, od absolutního nadšení veškeremstvem po trudomyslné pochopení skutečného běhu věcí. Je vtipný, ale ne křečovitě, je chytrý, ale ne přemoudřele. Ovšem jeho největším darem je cit pro vystihnutí neskutečně živé fantasie vypovídající o hravé nevinné duši. Až občas zarazí, že za tím vším stojí dospělák. Postřehy navíc vycházejí ze skutečného života, a i když se to může zdát často přestřelené, s realitou všedního dne mají společného víc, než by jeden do karikatury řekl. A čím jsem starší a sleduju vývoj vlastních dětí, tím víc zjišťuji, že komiksy s Calvinem a Hobbesem v důsledku obsahují vše, co skutečně potřebuji znát k životu.

5 22.06.2016

Jednoduchý politický thriller, který se sice tváří jako něco víc, ale přišlo mi, že jde spíš o písmenkovou nafouklost, než cokoliv jiného. Ono totiž když se začnete zabývat tím, o čem že to vlastně bylo, zjistíte, že spousta prostoru byla věnována věcem, které na kompaktnost příběhu moc vliv neměly. Stejně tak je zpětně komické, že veškerá nebezpečenství jsou na bedrech padouchů, a to nejhorší, co musí hrdina vytrpět, je nějaké to vyhrožování.
Slabinou je i lehce lineární děj, který postupuje v přesně očekávaných krocích. Což je u knihy s datem narození 2011 přinejmenším smutné. Když navíc Alan Glynn preferuje vyprávění ve třetí osobě přítomného času, celé to působí jako literární machrování pro špatné obecenstvo. Akční scény získávají na vyšších otáčkách, ale zaběhnutá klišé zůstanou zaběhnutými klišé, i když se je pokusíte jakkoliv zamaskovat. Na druhou stranu, jako exkurze do zákulisí irské politiky docela zábavné. O tom svědčí i Irish Book Awards 2011 za nejlepší kriminální román.

5 21.06.2016

Možná bych měl několik následujících řádků věnovat raději pěkné úvaze o golfových holích. Bylo by to určitě smysluplnější než hodnocení knihy Conan na Ostrově ledu. Ostatně ona si tahle ubohá kopie špatně okopírovaného příběhu nezaslouží víc, než golfovou holí do rozkroku.
Důvod? Hloupoučká zápletka o mágovi hodlajícím ovládnout svět okořeněná lascivním osaháváním lepých svlečen a nezbytným zabíjením ukrutných monster. Originalita jak od Vietnamců na tržišti. A mluvit o nějakém literárním řemesle, byť třeba jen v dialozích či popisech, by bylo hanebným eufemismem. Já chápu, že cílovou skupinou nejsou jaderní fyzici, světový politici či študovaní manažeři, ale přistupovat ke čtenářům jako k retardovaným morčatům mi přijde trochu přes čáru. Když už se někdo povýší na post napodobovatele, mohl by se alespoň pokusit navázat na původní kánon a ne vycházet z toho nejhoršího, co jiní pokračovatelé v průběhu let vytvořili. Dokázali to mnozí jiní a nemuseli se přitom schovávat za pseudonymy.

5 20.06.2016

Kapitán Mark Stone přijme rutinní úkol spočívající v prověření středověké planety, na které samozřejmě neplánovaně ztroskotá. Následuje asimilace mezi obyvatele a boj o přežití. Nic, co by kteréhokoliv fanouška téhle série nějak překvapilo. V tomhle ohledu Vlado Ríša razí cestu nejmenšího odporu a jedinou inovací z jeho strany je velmi volná adaptace báje o Heráklovi, přičemž na mysli mám teď tu část o dvanácti úkolech. Výsledek pobaví, ale zároveň irituje pro svou prvoplánovost, což je však u Stonea prakticky standardem, než výjimečností.
Milovníci jeho dobrodružných eskapád si tedy opět přijdou na své. Nechybí milostné pletky, vesmírné přestřelky a pranice s monstry. To ovšem znamená i dosti jednoduchou zápletku, košilatý děj a nějaké ty nelogické sekvence. Prostě všechno to, čím si cyklus Jean-Pierre Garena udělal jméno a zároveň se tím nechtíc pohřbil. Opakování je sice matkou moudrosti, ale taky osvědčená cesta do pekel.

5 13.06.2016

Asi nejblíže má Krvavá přísaha k filmovému zpracování Hellboye - ve službách amerického prezidenta slouží upír, který přísahal, že bude bránit matičku Zem (tedy Ameriku) před všelijakým póvlem ze zásvětí. Nesnáší lidi, nesnáší život, nesnáší svět a přesto za to všechno musí stále dokola bojovat. A právě teď je k němu přidělen nový styčný důstojník, ambiciózní mladík, který o ničem z toho nemá ani ponětí.
Christopher Farnsworth založil spolupráci sympatických hrdinů na vzájemné nesnášenlivosti a nedůvěře. Což příjemně okořeňuje jinak standardní zápletku o boji proti zlu ještě většímu, než byla všechna ta předešlá. Krátké kapitoly a rychlé tempo vyprávění zajišťují nadupanou akční zábavu plnou chlapáckého sarkasmu, přičemž jedinou slabinou je rozvleklost ústřední zápletky. Ta jako by byla na vedlejší koleji, neustále opomíjena jinými motivy a díky tomu se lehce tříští pozornost ohledně toho, co je a co není důležité. Ovšem jako prvotina výborné, teď už by to jen chtělo další román.

5 30.05.2016

Teroristé ničící jaderné elektrárny, miliony uprchlíků přicházejících ze zamořených oblastí, a zima, ve které by i lední medvěd vzal zavděk přímotopem. To je Amerika roku 2040, výkvět civilizace. Není proto divu, že lidé hledají únik ve virtuální realitě, za něž jsou ochotni dát i ten poslední dolar. Nebo něčí život. Právě tady přicházejí ke slovu Hal Halliday a Barney Kluger, dvojice soukromých vyšetřovatelů specializujících se na pohřešované osoby. A že jich je.
Newyorské noci jsou povedenou kombinací tradic klasické drsné školy a atmosférického sci-fi noiru. Drobná slabina spočívá v přehnané rozvláčnosti děje - tam kde si ostřílení autoři detektivek vystačí s dvěma stovkami stran, tam Eric Brown cpe stran tři sta. A bohužel je to znát. Místo toho, aby se zápletka hezky plynule odvíjela, je přerušována nepodstatnými popisy, které zbytečně zpomalují už tak nepříliš originální příběh. To je však poměrně přijatelná daň za jinak řemeslně dobře zvládnutý rozjezd volné románové trilogie.

5 08.05.2016

Obrovskou devizou Jany Jůzlové je literární talent, s nímž dokáže lehce připoutat ke čtení a nechat jednoho pokyvovat hlavou i nad věcmi, se kterými třeba tak úplně nesouhlasí. A i když je těžké určit komu je její kniha vlastně určena, v mém případě uhodila hřebíček na hlavičku. Ani ne tak kvůli tomu, že by mi poradila jak si správně sbalit na cesty, varovala před odvrácenou stranou turistiky nebo mi vypomohla konkretizovat destinaci, kde bych byl nejšťastnější. Všechna tahle témata (a ještě mnohá další) sice nakousne, ale vesměs natolik povšechně, že se to příliš neliší od toho, co by vám poradil kdokoliv z vašeho okolí, jenž už absolvoval jeden dva výlety přes čáru.
Ne, knížečka si mě získala něčím úplně jiným. Je to autorčino bezprostřední nadšení pro cestování, kdy mě za pomocí písmenek alespoň na chvilku dokázala přesvědčit, že by nemuselo být úplně špatné vytáhnout občas hlavu z ulity. A přestože se můj postoj k trmácení se po světě nezměnil, moc jsem si to její povídání užil.

5 02.05.2016

Nechci být k prvotině Lenky Cyprisové krutý. Ovšem když už chtěla zabrousit do žánru fantastiky, měla to udělat s nějakým důvodem. Ono jako romantické čtivo pro dívky funguje Královské tajemství bez problémů. Je sladce naivní, roztomilé a kýčovité. Naneštěstí mu chybí prvek napětí nebo alespoň konfliktu, zato je tu spousta prostoru pro opravdovou lásku, náročné dospívání, předčasné rodičovství, nocování pod širákem, milování na seně, sexuální zdrženlivost, lásku ke psům, vztahové kompromisy, podlou žárlivost a tak vůbec. Ale jako román pro fanouška fantastiky? Když se osekají všechny čarovné motivy, ejhle, oba příběhy magií spojené fungují bez problémů pořád stejně.
Osobně si myslím, že by autorka udělala lépe, kdyby napsala romány dva. Jeden historický, zabývající se utajenou láskou mezi panovníkem a šlechtičnou. A druhý ze současnosti, věnovaný vyprávění jak ne tak úplně sexy průvodkyně ke štěstí přišla. Cílová skupina by byla jasná a k nehodám podobným té mé by nemohlo dojít.

5 20.04.2016

Nic proti ujeťárnám - mají své kouzlo, ale ve chvíli kdy ani při otočení poslední stránky nechápu souvislosti, se pro mě magie bláznivosti nějak vytrácí. A přestože výtvarně Jiří Grus ve Volemanovi v nápaditosti úhlů pohledů exceluje, nepobral jsem ani náhodou, co se mi skrz svůj scénář snažil sdělit. Navíc sled humorných scén nedrží pohromadě, především proto, že ze zpětného pohledu nemají často valného opodstatnění, přičemž základní dějová linka je jednoduše v nedohlednu. Jako by mi unikl jinde publikovaný úvod, který by mi nastínil co, kdo, kde, kdy a jak. A jestli to autor schválně nechal na čtenářově fantasii, tak bohužel patřím do té hanebně komerční podmnožiny, která pochopitelně nic nepochopila. Rád se orientuji v postavách a prostředí, což se mi v tomhle případě nepoštěstilo ani náhodou. Uvidíme co druhý díl, snad do událostí vnese trochu světla.

5 08.04.2016

Příjemný politický thriller s netypickým protagonistou. A právě on je silnou i slabou stránkou jinak svižného vyprávění. Předností je možnost nahlédnout do světa „ghostwriterů“, včetně zajímavých postřehů s tím souvisejících. Slabinou byl pro mě pak nedostatek akčnosti - ono od usedlého spisovatele v nejlepších letech samozřejmě nečekám nějaké vylomeniny, ale je fakt, že přestože se dotyčný dostává do časového presu ohledně dodržení termínu, neměl sem pocit, že by to někoho příliš trápilo. Včetně hrdiny samotného.
Taky mi trochu pokulhávala zápletka. Ta je sice solidně zkomponovaná a udrží v napětí, jen si Robert Harris prostřednictvím neschopných agentů CIA dost usnadnil práci. V důsledku je Duch, opomenu-li lehkou překombinovanost, nápaditým románem, který sice nesplnil mé původní očekávání, ale ani zcela nezklamal. Na to, aby si vysloužil hod širokým obloukem do kouta, je příliš dobře napsán. Čistě a profesionálně. Naneštěstí tam pro mě kromě té informační hodnoty nic dalšího nebylo.

5 05.04.2016

Čteno především pro fanouškovské nadšení, než že bych od knihy něco očekával. Jako klučina jsem česky vydané romány (no, řekněme raději novelety) o mladém Indym zbožňoval, ale spíš proto, že nic jiného o něm nebylo a obálky vyloženě škemraly o zakoupení. Návrat do série po dvaceti letech pak jen potvrdil, že nadšené dětství odpustí literatuře všelicos.
První půlka ještě šla, to když Henry Jones jr. pomáhá rodině svého nového kamaráda v boji proti konkurenční důlní společnosti. Jenže v druhé části se díky magickému amuletu přenese do časů krále Artuše a to už začne být docela divočina. Ani ne tak kvůli hodnověrnosti, ale pro naivitu textu jako takového, o dějové nesmyslnosti ani nemluvě.
Ovšem v rámci dobrodružného čtiva pro začínající čtenáře ideální volba. Napínavý děj, sympatický hrdina, krátký rozsah a velká písmena. Sice jako by autorovi příliš nezáleželo na tom, co si o příběhu bude kdo myslet, takže je to takový mišmaš, ale pravdou je, že v rámci nostalgie prostě nelze nevlastnit.

5 29.03.2016

Příjemné, ale víc to připomíná prolog k dalším dílům, než jednorázový komiks. Samotný příběh se vyhýbá nějakým větším akcím a jde v podstatě na jistotu za pointou, přičemž tomu se podřizují i obsazené role. Nejvíc je to znát na duchovním průvodci hlavního hrdiny, z něhož lezou informace jak z chlupaté deky. Už sem četl hodnotnější souhrn informací na krabici od cornflakesů.
V tomhle ohledu se vůbec mohl Petr Kopl věnovat raději zápletce, než dramatickým pózám. Potom by díry v logice - především co se týče schopností ústřední postavy - nemusely být tak okaté. Jako by si autor otevřeně nechával prostor pro pokračování, protože si ještě nebyl jistý, co, jak a kam bude směřovat. Na druhou stranu oceňuji scenáristickou snahu konfrontovat přímo čtenáře, i když to chvílemi působí lehce dětinsky.
Kresba jinak bezvadná, Kopl jednoduše umí a evidentně se u toho ani moc nezapotí. Jen mi vadí retušované fotografie, používané jako pozadí, což ve mě vyvolává spíš dojem lenosti než uměleckého záměru.

5 25.03.2016

Kadeti ze South Pointu pojednávají o příhodách mladých kadetů, kteří ani nemají šanci dostudovat a už jsou vrženi doprostřed krás občanské války. Zrady, intriky a faleš - heslo „nikomu nevěř“ se rychle mění na životní krédo. Jsou nezkušení, neznalí, ovlivnitelní. Jediná jejich výhoda je, že díky experimentům s mimozemskou technologií jsou nečekaně v pozici supervojáků. Ovšem kdyby tak všechno fungovalo tak jak má a schopnosti byly spolehlivé…
Čtivá military SF, která nevybočuje z klasických kolejí, ale ani nezůstává pozadu za kvalitními sériemi; psána s nezbytnou vojenskou nadsázkou a prokládána cynickým humorem. Příjemnou změnou je, že většina soubojů se týká přímého kontaktu - tělo na tělo - takže ohlušující rachot rychlopalných zbraní (které určují, kdo musí jít z kola ven) tu zazní jen občas.
Jediná vada na kráse je závěr. Román totiž končí v tom nejlepším, takže chcete-li se dozvědět, jak celý konflikt skončí a kdo všechno jej přežije, musíte zainvestovat do pokračování.

5 06.03.2016

Hned z kraje je důležité zmínit, že tohle není sci-fi román, jak naznačuje obálka. Kniha, v originále nazvaná The Dead Man‘s Brother, vyšla ve Státech v rámci edice Hard Case Crime, kam také beze všeho patří. S fantastikou však nic společného nemá, snad až na nepatrný náznak výzkumu lidí, kteří mají příliš mnoho štěstí.
Z tradiční tvorby Rogera Zelaznyho jinak příběh lehce vybočuje, ovšem ne po stránce dechberoucí gradace. Tedy alespoň první polovina, v níž se děj neskutečným tempem řítí kupředu. Pak bohužel jakoby ztrácí elán, zápletka se začíná nesmyslně komplikovat, máloco se dořeší, a když už něco ano, je to zrovna motiv, který postrádá valného významu. Srovnávat tak začátek s koncem prakticky nejde, protože co se v úvodu rozehraje, s druhou půlkou vlastně nesouvisí. Škoda.
Přesto všechno se mi Nukleoid štěstí četl neskutečně lehce a oproti autorovým významnějším dílům bylo fajn, že jsem se neztrácel v surrealistických vizích a umělecké vatě.

5 22.02.2016

Těšil jsem se na akční román a šel na jistotu - jenže ejhle, Dálkové ovládání, ač napsáno čtivě, překvapivě neobsahovalo nic, co bych jinak od akční tvorby čekal. Chyběly mi monstrózní výbuchy, zběsilá střelba, úniky na poslední chvíli a taky trocha nadsázky na odlehčení. V tomhle ohledu vážně nejsem moc náročný. Jenže s hrdinou jsem si nesedl už od prvních stran, takže do příběhu se mi pronikalo přeci jen komplikovaněji. Nick Stone je totiž vskutku podivuhodnou macho postavou - kvůli zachování inkognita střílí zákazníky, při první příležitosti vydírá zaměstnavatele a s internetem mu musí pomoct sedmiletá holčička. Agent k pohledání. O mnoho lépe na tom není ani zápletka, která se nečekaně promění na rodinné putování po USA. Jako by děj byl v knize jen pro formu, než že by měl co společného s napínavou gradací. Což podtrhují opakující se scény, zbytečné odbočky, nelogické zvraty a lineární vývoj, přičemž plnohodnotné zadostiučinění bohužel nepřinese ani závěr.

5 17.02.2016

Uznávám, že nejsem úplně správná cílová skupina, přesto mohu jen s uznalou grimasou v obličeji smeknout klobouk. Čekal jsem namachrované popichování plné cool hlášek a dostal vtipně cynický komiks o teenagerech. Maryse Dubucová je ve svých scénářích krutě trefná a zároveň mile zábavná. Přitom to zdaleka není jen o tom, že by si utahovala ze školou povinných a pubertou posedlých. Ač jde o účelovou kritiku povrchnosti, která v určitém věku drsně převažuje nad rozumem (a prošli jsme si tím všichni), autorka se nebere natolik vážně, aby z toho jeden brečel. Spíše naopak, což ještě podtrhuje stylová Delafova karikatura. Skutečně to není žádná intelektuálština, ale taky zdaleka ne přitroublá obdoba American Pie. Navíc oceňuji, že se komické etudy dokola neopakují, i když základní myšlenka zůstává víceméně stejná - krása a pěkné křivky zvítězí nad rozumem a empatií. A když ne, krása a pěkné křivky prohru jednoduše ignorují.

5 07.02.2016

Milovníci soudních pří si určitě přijdou na své. John Lescroart nabízí fundovaný pohled do zákulisí sanfranciského právního systému, přičemž předkládá příběh, v němž spravedlnost s šátkem přes oči bojuje všemi zákonnými prostředky. Ne vždy je to hra čistá - ať už jde o žalujícího, či naopak obžalovaného - a to dělá vyprávění zajímavým. Ovšem, jestli za Velkou louží opravdu státní zástupci stavějí případy na domněnkách, kterým následně přizpůsobují důkazy, tak to potěš koště.
Kdyby byl román o polovinu kratší, vůbec bych se nezlobil. Děj se totiž rozjede až někde u strany sto, pak se dost dlouho motá na místě, aby konečně v poslední čtvrtině skóroval. Jenže finále přináší nejednoznačné vyústění, což si myslím, že po těch čtyř stech stranách není úplně fér.
A jaká zápletka, takový hrdina. Dismas Hardy je v celku normální chlapík, ničím výrazně odlišující se od průměru. Je čestný, charakterní a ochraňuje nevinné. I když v knize ožívá se vším všudy, po jejím dočtení mi z mysli zcela vyšuměl.

5 02.02.2016