trudoš | Komentáře u knih | Databáze knih

trudoš trudoš komentáře u knih

Na kratším konci ulice Na kratším konci ulice Thomas Brussig

„Když řekneš, jak to tu vypadá, zavřou tě a všichni tě budou považovat za blázna, protože ani nevíš, co se nesmí říkat. Jestli nechceš, aby tě zavřeli, musíš mlčet, a ne říkat, jak to tu vypadá. Ale když zamlčíš, co se tu děje, tak se nic nezmění, protože všem se to zdá v pořádku.“
Pupendo z Německé demokratické republiky osmdesátých let, přímo z druhé strany Sluneční třídy, jíž se poneštěstilo zůstat na Východě. Na kratším konci ulice je sympatická love story prodchnutá notnou dávkou nostalgie, jejíž kouzlo spočívá právě v tom, že se vyhýbá hrůzám, skrytým za plentou, ale zároveň je neustále připomíná sarkastickými šťouchanci do ledvin. Thomas Brussig dobu socialismu maličko idealizuje, aby člověk příliš neskřípal zuby nad lidskou tragédií, znásobenou absurdní skutečností, že Berlínská zeď rozdělovala sousedy přímo uprostřed města, a vytvořil takřka povídkový cyklus, plný krásného humoru tam, kde by jej nikdo nečekal. Dneska se tomu sice směju, ale vrátit čas bych rozhodně nechtěl.

03.01.2022 4 z 5


Prokletí Prokletí Alan Moore

Příběhy konečně fungují jako klasické horory, jen je pravdou, že Alan Moore občas zbytečně moc sklouzává do filozofické poetiky, nebo jak je komiks sám označován, do americké gotiky. Namísto toho, aby věci byly přímočaré, je tu hromada slov okolo a konkrétní souvislosti si člověk musí domyslet sám, případně rozšifrovat přesah. Ale jinak velmi uspokojující, především díky přízračné atmosféře amerického Jihu. Jen na kresbu jsem si dlouho zvykal, třebaže její neumělost je podle všeho čistě záměrná. Totiž paradoxně nejlíp vypadá sám monstrózní Bažináč a ostatní postavy jsou jak z hodin výtvarné výchovy.
Jednotlivé epizody pak fungují jako samostatné povídky, což jen oceňuji, protože právě ta seriálová propojenost mi vadila v prvních albech, kdy jsem tak úplně nechápal nit vyprávěného. Je to však pár let, co jsem měl pauzu, takže vina může být klidně na mém přijímači. Tady je dobré mít alespoň základní představu o tom, kdo je John Constantine a zbytek už čtenáři docvakne z kontextu děje.

16.07.2021 4 z 5


Všechny kočky milují Valerianu Všechny kočky milují Valerianu Andrew Cartmel

Opětovně výborné, přesto tentokrát nemůžu dát plný počet. Andrew Cartmel totiž při tvorbě zápletky zvolil cestu nejmenšího odporu a v podstatě zkopíroval kompozici předchozí knihy – hrdina přijme zakázku na objasnění úmrtí mladé zpěvačky a jakmile zahájí vyšetřování, začnou kolem něj padat mrtví jak listí na podzim, přičemž je jasné, že do konkrétních souvislostí se všechny události dají až v úplném závěru. A ono tomu tak skutečně je.
Naštěstí ta cesta k cíli byla ohromně zábavná, plná tajuplných elpíček, agresivních hus a halucinogenních zákusků. Autor navíc dokáže mluvit o muzice tak krásně, že máte hned chuť vyrazit do obchodu a pořídit si kompletní diskografie kapel, o kterých jste v životě neslyšeli. Pro mě jako fanouška prohrabávání se antikvariáty pak byly neodolatelné hlavně momenty, kdy „vinylový detektiv“ nachází zajímavé kousky tam, kde by je nikdo nečekal. Miluji to kouzlo náhodného pátrání a je přitom jedno, zda člověk sbírá desky nebo knihy.
PS - Kdo je sakra Ian Stewart?

08.02.2021 4 z 5


Straka v říši entropie Straka v říši entropie Markéta Baňková

Perfektní kniha pro děti, které jsou fascinovány přírodními vědami a nebojí se je zkoumat. Formou devíti humorných bajek má čtenář možnost seznámit se s hydrostatikou, termodynamikou, entropií, setrvačností, kvantovou mechanikou, elektrostatikou, gravitací či teorií relativity, superstrun a vůbec všeho. Samozřejmě nejde o publikaci, jež by vám pomohla dotyčnou látku komplexně pochopit a obratem z ní maturovat, ovšem pro základní představu v čem spočívá jádro pudla, to bohatě stačí. Markéta Baňková je rukou otevírající dveře do neznáma a už je jen na rodičích a učitelích, zdali tou fascinující říší divů své malé génie dokážou provést.
Nejde o úplně snadné čtení a snaha autorky celou věc odlehčit skrze komickou povahu mezilidských vztahů asi ne u všech padne na úrodnou půdu, ale za mě naprostá spokojenost. Ono podobných titulů v knihkupectvích moc nenaleznete, navíc titulů, které by kvůli neodbornému překladu nechybovaly v základních pojmech. Takže za každý podobný přírůstek jsem jen rád.

21.01.2021 4 z 5


Okresní město Okresní město Karel Poláček

Spolčení hlupců po česku. Karel Poláček s neodolatelným nadhledem popisuje dobové poměry v nevýznamném maloměstě, kde je vidina společenského postavení mnohem důležitější, než obyčejná lidská slušnost. Stereotyp a jednotvárnost opakujících se scén přitom umocňují pocit apatie vůči okolnímu dění za hranicemi vlastního domu. Pouze sváry a pomluvy bují pod maskou neupřímných úsměvů, ovšem nic, co by překročilo meze pořádkumilného bytí. Stín Velké války na pozadí historických událostí pak dává celému vyprávění chuť jízlivé oslavy malichernosti.
Kdyby to psal dnešní autor, byl by text jistě mnohem ostřejší a dost možná i skandálnější, na druhou stranu, právě ta nostalgie zapomenutého času dělá z Okresního města nevšední literární zážitek. Autor disponuje fantastickým citem pro češtinu, díky čemuž pod jeho rukama ožívají odstavce plné nadčasových dialogů a neméně ikonických postav. Nadšený dojem kazí pouze absence zápletky, která není, jak však uznávám, pro vyznění tvůrčího záměru podstatná.

27.09.2020 4 z 5


Říše stínů Říše stínů Andy Diggle

Na tomhle komiksu je znát, jak problematická může být neznalost předchozích událostí, vinou čehož čtenáři může dělat problémy příběh správně zasadit do kontextu. Sám o sobě je scénář zajímavý, třebaže se tu mluví o boji Daredevila o vlastní duši a paradoxně o ní bojují spíše ostatní hrdinové. Zvraty ovšem přicházejí jeden za druhým, množství postav si putuje po vlastní ose a chvílemi se zdá, že některé momenty vypadly, což je možná zapříčiněno tím, že se týkaly jiných řad v jiných sešitech. Jen ten závěr mi přišel nezaslouženě uspěchaný.
Zápletka každopádně tradiční, popisující jak vznešený hrdina zlu propadl. Něco tu přitom funguje hůře, jako například smrt Bullseye (kolikátá už?), něco naopak perfektně, viz zapojení Punishera („Ochutnejte moje kung-fu!“) a Ghost Ridera. Jejich role je sice zbytečná, ale minimálně pobaví svým vystupováním a především jasným protikladem ke všem těm ušlechtilým řečem, o tom jak se jistá hranice nesmí překročit; jinak bla bla bla. Zkrátka, bavil jsem se.

07.03.2022 4 z 5


Perla Perla Peter J. Tomasi

Po dočtení alba Zrozen k zabíjení jsem sérii neprozřetelně věštil vyhoření, protože ty nejzajímavější motivy Peter Tomasi vystřílel hned zkraje. Jsem rád, že můžu říct, jak moc jsem se pletl, protože ani sešity 9 až 14 (plus bonusová 0) nijak neubírají na zběsilém tempu nastaveném předchozím albem. Vztah mezi Batmanem, coby trudomyslným otcem a Damianem, coby nezbedným synkem získává na opravdovosti a celistvosti, aniž by přitom vyprávění sklouzávalo k nějakým prvoplánovým melodramatům. Ostatně, padouch se zaseknutým bumerangem v hlavě a zombíci v ulicích Gothamu vás rychle vyvedou z dojmu, že by tvůrci brali scénář nějak smrtelně vážně. Příběhy tak oscilují na hraně komedie i dramatu, aniž by přitom jedno vylučovalo druhé, což celé ještě podtrhuje dynamická kresba Patrika Gleasona a dalších. To nejpodstatnější přitom na sérii je, že i těm co nečtou originály konečně dojde hluboký smutek, jaký Bruce Wayne prožíval po Damianově smrti, která tady vlastně ani na papíře neproběhla (zatím).

07.02.2022 4 z 5


Já, Poutník Já, Poutník Terry Hayes

Pozoruhodná shoda se Sběratelem kostí, tedy ve výjimečnosti hlavního hrdiny. Jenže kde jsem Lincolnu Rhymovi věřil jeho románovou úžasnost se vším všudy, postava Poutníka u mě od počátku narážela na zeď nedůvěry. Chybí mu jakákoliv uvěřitelná legenda o minulosti, jež by dala základy jeho brilantní mysli a fyzičce. Lépe řečeno - jediné co se člověk dozví je, že vystudoval vysokou s vyznamenáním a denně cvičí Krav maga. Superagent k pohledání. Ještě že jeho protivník je na tom s genialitou obdobně, jak ostatně prokáže při finální konfrontaci.
Špionážní thriller Terryho Hayese patří k těm, co se berou smrtelně vážně a zároveň jim chybí odstup od černobílého pohledu na světové uspořádání. Po vzoru Fredericka Forsytha se autor sice pouští do všeobecného vysvětlování různorodých detailů, častokrát však nepodstatných pro vlastní zápletku. Ta je přitom v základu jednoduchá, až na hranici béčkové filmové produkce, přičemž její rozdělení do dvou linií má podle mě smysl pouze z komerčních důvodů.

20.12.2021 3 z 5


Světatvůrci Světatvůrci Robert Jackson Bennett

Robert Jackson Bennett znovu dokazuje, že moderní fantastika vůbec nemusí být jen čtením pro mladistvé intelektuály. Ve druhém díle trilogie Záhutí rozpoutává strhující konflikt, kterému nedochází dech ani po pěti stech stranách. Co přitom na světě Čaropisců a Světatvůrců zaujme nejvíc, je originálně pojatý systém magie, který nemá daleko k tomu, co známe z Matrixu sester Wachowských. Ke změně reality kolem je třeba znát pouze ty správné programové příkazy, jež ji dokážou přesvědčit o něčem jiném, než co říkají fyzikální zákony. Mágové tak ve svém důsledku nejsou ničím jiným než sofistikovanými hackery a podle toho vypadá i jejich technologie ukládání kouzel, způsob čarování (tedy skribování) a princip boje. Když k tomu připočtete cit pro sympatické hrdiny, hrozivé padouchy a autorovu schopnost udržet spád zápletky pod neustálým tlakem, nemusíte už ani přemýšlet, co si pořídit na čtení pro dlouhé zimní večery. Bennett je rozhodně tvůrcem, který má našlápnuto mezi budoucí ikony žánru.

15.11.2021 5 z 5


Moskva Moskva Jack Grimwood (p)

Bezvadná atmosféra, šílená zápletka. Nejde přitom jen o překombinovaný závěr, ve kterém spousta nápadů přijde nazmar a to na úkor nepříliš uvěřitelného rozuzlení, ale především o logiku jednotlivých detailů, které zůstanou až do poslední stránky nejasné či neznámé. Navíc je problém, že i přes množství textu se toho v knize vlastně až tak moc nestane. Od rozsahu čtyř set šedesáti stran bych čekal větší divadlo. Vše je pak ještě umocněno těžkou stylistikou, kdy se autor pokouší o jakýsi literární přesah, jenž má thrilleru dodat na významnosti, což ovšem selhává pro nesrozumitelnost. Tím spíš, že Jack Grimwood se snaží kombinovat špionážní motiv s honbou po sériovém vrahovi, ale namísto akčního děje čeká čtenáře spousta trudomyslného hloubání a zádumčivého vzpomínání, to celé v jednoduchém dějovém hávu. Přesto si vyprávění zachovává jistou fazónu „lepšího čtení“, ať už jde o podmanivé prostředí komunistického Ruska, nebo zajímavě vykreslené charaktery. Jen kdyby si to nehrálo na umění.

02.11.2021 3 z 5


Shi. Kniha 1 a 2 Shi. Kniha 1 a 2 Zidrou (p)

Nejlépe chutná za studena. Alespoň tak se to o pomstě, živené nenávistí, říká. A třebaže se mnozí snaží tohle „rčení“ popřít, skutečností zůstává, že když už nic jiného, po završení odplaty má člověk pocit, že boží mlýny nemelou naprázdno. To, že každá akce vyvolá reakci a brzy se tak emoce motají v kruhu jak perpetuum mobile, je věc už jiná.
Komiksový tvůrci Zidrou a Homs rozehráli napínavé drama o dvojici žen, jež se odhodlaly vzít spravedlnost do vlastních rukou, protože ta světská se roztříštila o zeď postavenou z třídních rozdílů. Je to nerovný boj, o to komplikovanější, že se odehrává v době, kdy projev nevole mohl pro něžné pohlaví skončit jedině výletem do blázince. Druhá dějová linka je morálně krapet komplikovanější, protože pravidlo, že účel světí prostředky, má mnoho nepříjemných skulin a je těžké určit, kde stojí hranice zadostiučinění. Obě zápletky však fungují perfektně, přičemž člověku ani nevadí jejich střídání bez jakýchkoli přechodů.
Pomsta je zázrak, kámo, zázrak.

06.10.2021 4 z 5


Přestupové okno Přestupové okno Philip Kerr

„Fotbal… Miliardy let trvalo, než se člověk vyvinul ze zvířete a divocha, ale stačí devadesát minut jednoho nedělního odpoledne, a jsme zase pěkně na začátku.“
Nejsem fanouškem kopané, stejně jako mi uniká podstata smyslu fandění, které je pro mnoho lidí na prvním místě v žebříčku hodnot. Rád se ovšem podívám do zákulisí jakékoliv show, ať už kulturní, nebo sportovní, obzvláště když je popsána člověkem, který má k danému tématu nějaký vztah. Philip Kerr v tomhle ohledu předčil všechna má očekávání a navrch přihodil ještě trochu detektivky, která je sice znatelně na vedlejší koleji, ale dává vyprávění alespoň dějovou formu, takže to není jen o divných chlapech na hřišti, co za fakt velkou hromadu peněz kopou do mičudy. Autor přitom kulisy nijak nepřikrašluje, slovník sympaticky uzpůsobuje prostředí a výborně pracuje se svéráznou náturou fotbalem stižených postav. Román se tak pohybuje na hraně komedie a thrilleru, přičemž to skvěle rámuje podmanivá životní filozofie hlavního hrdiny.

27.09.2021 4 z 5


Velký vezír Iznougud Velký vezír Iznougud René Goscinny

Opakování je matka moudrosti, takže opětovně zmínit, že René Goscinny byl génius, je rozhodně namístě. Komiks Iznougud je toho jasným důkazem, už jen kvůli tomu, s jakým málem dokázal slavný scénárista vytvořit dílo, které nepřestává bavit ani po pětapadesáti letech od prvního vydání. Většina komiky je přitom postavená na kouzelných slovních hříčkách (už samo jméno antihrdiny je krásnou zkomoleninou „is no good“), jež ale nemají tendenci dokola se opakovat a když už, jde čistě o vtípek na pokračování vygradovaný k dokonalosti.
Vůbec mě nepřekvapuje, že zlotřilý velkovezír v mnoha zemích zlidověl, protože je archetypem osoby, deroucí se s odhodláním hyeny na vrcholek potravního řetězce. Jeho nezdary jsou sice pokaždé očekávané, ovšem zároveň mají vždycky čím překvapit. Krátký rozsah jednotlivých epizod pak vůbec není na škodu, autorská dvojice i těch pár stran dokáže zaplnit takovým množstvím děje, že by se o tom mnohým fantasy ságám mohlo leda tak zdát. Kéž by časem vyšly i další díly.

29.06.2021 5 z 5


Poslední Laponec Poslední Laponec Olivier Truc

Nádherně zachycená krajinomalba Laponska, ale zajímavého dění pomálu. Což je podle mě asi největší slabina knihy – ukradený bubínek a mrtvý pastevec není na čtyři sta padesát stran žádné velké terno. Docela mi navíc vadilo, že je příběh rozdělený do dvou linií, z nichž ta, která sleduje osudy zajatce není příliš šťastně vygradovaná. Lépe řečeno, vše mezi začátkem a koncem působí jako manýristická výplň. Tedy, ne, že by linka s vyšetřováním policistů hýřila zvraty, až si dokonce myslím, že by se celá zápletka obešla klidně bez nich, jen by příběh ztratil na objemu. Jako kdyby napsat knihu o polovičním rozsahu byla pro moderního autora ztráta drahocenného času.
Postavy jsou ovšem vykresleny parádně, jen kdyby dostaly zajímavější scénář a nebály se interakce. Obzvláště u drženého Laponce jsem úplně nepochopil jeho vyčkávací taktiku, která ve finále neměla jinačí smysl, než děj natáhnout na maximum. I s málem muziky se dá odehrát velký koncert, tady byl však výsledek bohužel přesně opačný.

21.06.2021 3 z 5


Rozbité okno Rozbité okno C. M. Ewan (p)

Námět atraktivní, ovšem mnohem víc by slušel románu o polovinu kratšímu. Když hrajete adrenalinovou hru, ve které jde o sekundy, nemůžete se zároveň věnovat rozebírání vnitřních emocí nebo postavy nechat utápět se v morální nerozhodnosti. Tady se nebavíme o odstavci či dvou, ale o stránkách a stránkách zbytečného textu, který budované napětí rozmělňuje. V tomhle ohledu C. M. Ewan jednoznačně pohořel, třebaže mu neupírám sofistikovaně vymyšlenou konstrukci zločinu. Je to přitažené za vlasy, ale tak, že to dokáže držet čtenáře v nejistotě, o co vlastně jde, až se tomu nedá nepodlehnout. Jenže když je hlavní hrdina matlal, který víc přemýšlí nad blbostmi, než konstruktivně koná, a v důsledku si na triko nemůže připočíst jedinou smysluplnou akci (všechno za něj odřou manželka s dcerou), těžko se mi pro vlastní děj hledají nějaká pozitiva. Rozhodně to člověka přinutí uvažovat nad tím, jak by v podobné situaci jednal on sám a doufat, že by se širokým obloukem vyhnul literárnímu předobrazu.

18.05.2021 2 z 5


Stále půlnoc Stále půlnoc Denise Mina

Vlastně mě ani moc nepřekvapuje úspěch autorky ve skandinávských zemích, protože její knihy jsou esencí toho, co severské detektivky definuje. Jen s tím rozdílem, že pro ni není ani tak důležitá morbidita zločinu, jako spíš komplexní pochopení sociálního zázemí, v jakém se postavy pohybují. A přestože všechno to seznamování se s osobními problémy podle mě pouze zpomaluje tempo vyprávění, tentokrát mě Denise Mina dokázala lapit na návnadu. Konkrétně na partu skotských rádoby gaunerů, jejichž amatérismus spustí bizarně fascinující kolotoč událostí. Tady perfektně vyniká autorčina literární zručnost vykreslit uvěřitelné městské kulisy, kde se právo týká pouze těch, co si je můžou zaplatit. Zároveň mě bavilo samotné vyšetřování a snaha odhalit dřív než hrdinové, v čem že to spočíval zakopaný pes, který celý incident odstartoval.
Uznávám ovšem, že jako strhující čtení román moc nefunguje. Ale uhrančivý bezesporu je, máte-li tedy slabost pro reálné lidské osudy a tragikomické příběhy z ulice.

20.04.2021 4 z 5


Neználci Neználci Étienne Davodeau

„Jestli se dá tohle udělat v komiksu, tak má cenu se mu vážně věnovat.“
Nesmírně sympatický komiks o dvou kamarádech, které spojuje láska k tomu, co oni sami vytváří. Premisa vyprávění je elementární – komiksový výtvarník Étienne Davodeau zasvěcuje vinaře Richarda Leroye do tajů svého řemesla a obráceně. Pravdou je, že více prostoru je zde věnováno právě vinné révě a jejímu opečovávání, než se dostane do láhve s etiketou, ovšem i návštěva tiskárny či nakladatelství má v sobě něco hodně podmanivého. Jako fanoušek kreslených příběhů jsem si pak naplno užíval odkazy na slavná grafická díla a zároveň mě stejnou měrou fascinoval život na vinici a všechna ta robota s tím spojená. Napsáno a nakresleno je to přitom s takovou lehkostí, že naprosto nedělá problém porozumět jednomu i druhému.
Z mého pohledu ideální dárek pro kohokoliv, kdo ocení starou dobrou ruční práci – a vůbec nemusí být vinař samouk nebo komiksový kreslíř, ačkoliv výrazně hrozí, že obojímu po dočtení Neználků zcela propadne.

12.03.2021 5 z 5


Jednotka Jednotka Don Winslow

„Lidi zapomínají, že policajti vidí nejdřív oběti a teprve potom pachatele.“
Líbil se vám film Training Day nebo seriál The Wire? Potom je pro vás Jednotka Dona Winslowa jako dělaná. Není to úplně nejčistší čtení a dost pravděpodobně vás zbaví těch zbytků iluzí, které si o spravedlnosti ještě děláte. Zároveň však jde o fascinující thriller z prostředí velkoměsta a lidí, kteří pro něj pracují. Ovšem žádné rozervané existenciální plačky nad prohnilým systémem, ale strhující sonda do duše člověka, který chtěl být hrdinou – a stal se sám sobě noční můrou. Autor nutí čtenáře podívat se na betonovou džungli bez růžových brýlí, ale současně mu nevnucuje, že takhle je to v naprostém pořádku. Vinu ovšem nehází na řadové strážníky, takhle jednoduchá realita není. To politická svévole bohužel určuje řád věcí. Celá zápletka a její vyvrcholení pak ještě více vynikají v kontrastu nepokojů po smrti George Floyda v roce 2020.
Od dob Jamese Ellroye se na knižním trhu neobjevil lepší policejní román.

02.02.2021 5 z 5


Čtvrtý králův pes Čtvrtý králův pes František Niedl

Jako kdyby mocný Steven Seagal kráčel středověkou krajinou království Českého a rozdával rány mečem napravo nalevo se stejnou úderností, jako hlubokomyslné rozumy. František Niedl se nebojí udělat z historického románu akční podívanou, ve které nechybí brutalita válečné vřavy ani vůně dívčí šíje. Je to dobrodružství se vším všudy, zbytečně se nesvazující jedním motivem, ale proměnlivé právě tak, jako byla sama dobová politika. Chvilku se bojuje tady, chvilku zase támhle, čistě podle toho, kam dobrodružná cesta Hynka Tase z Boru zrovna zanese. Napětí ruší pouze průhledné charaktery, kazící jakékoliv snahy o překvapení, stejně jako provázanost se skutečnou historií. Prostě víte, že snahy přivést k rozumu Václava IV. nepřinesou kýžený úspěch nebo že král Zikmund nebude pro českou šlechtu žádnou výhrou. Autor se ani nesnaží přepisovat učebnice dějepisu, takže čtenář se může pouze těšit, jak se z celé té tuzemské polízanice hrdina nakonec vyseká. A právě v tomhle funguje příběh na jedničku.

01.01.2021 3 z 5


Na dně Na dně Rachel Caine (p)

Rachel Caine vsadila na silnou hrdinku po vzoru Sáry Connorové či Laurie Strodeové a v tomhle ohledu funguje thriller dokonale. Především pak v poslední třetině, kdy čtenář pro příval událostí pomalu přestává dýchat. Jenže - zatímco první dvě jmenované dámy mají pro své paranoidní chování patřičný důvod, u postavy Giny Royalové jsem uvěřitelnou legendu postrádal. Něco jiného by bylo, kdyby ji manžel léta týral, nebo by si alespoň jednou prošla jeho vražedným dováděním - ale tím jediným nebezpečím, se kterým kdy Gina bojovala, byli zamindrákovaní tro(t)llové, toužící po pomstě. Chladnokrevní zabijáci, co dokolečka ožívají, nebo vražední roboti cestující časem to zkrátka nejsou. Přesto vyprávění nemohu upřít drajv, který eskaluje v adrenalinovém finále. Uznávám, že tohle jedna z těch knih, kde ani tak nejde o propracované charaktery nebo reálný vývoj, jako spíš o způsob, jakým autorka děj graduje. A ve finále spokojenost, pokračováním určitě nepohrdnu, dostane-li se mi někdy do rukou.

13.10.2020 3 z 5