trudoš
komentáře u knih

I když Jenő Rejtő zápletku románu pojal jako jednu velkou taškařici, komika mu funguje především díky střeleným postavám, než pro situace, do kterých se dostávají. A že osazenstvo téhle komedie je víc než hojné. Až je to chvílemi trochu na škodu, protože člověk snadno ztrácí orientaci v tom, kdo je důležitý a kdo ne. To ještě podporuje autorova tendence zahrnout popisem figury, které se jen mihnou v nepodstatných etudách, zatímco ty hlavní odbude několika povšechnými slovy. Pravdou ale je, že jejich činy častokrát vydají za sebelepší psychologický elaborát.
Od určitého momentu pak vývoj událostí vzdá jakoukoliv snahu o smysluplnost a prostě si užívá vlastního života, nezávislého na literárních pravidlech. S tím jsem problém neměl, jen mi přišlo na škodu, že se spisovatel až příliš rychle zbavil vážnosti hrozby ze strany gangsterů. Jakmile zmizel strach, zmizelo i napětí a tím zas utrpělo tempo vyprávění. Jinak ale parádní kousek, v mnohém evokující nejlepší díla mistra P. G. Wodehouse.


Petr Heteša s oblibou kombinuje nezvyklé motivy, jako jsou démoni, drogy, magie, kyberprostor, sex a hudba. Pokaždé s humorným nadhledem, který dává na srozuměnou, že primární je čtenáře pobavit a v druhém plánu pak donutit k zamyšlení.
Aktuální novinka není výjimkou. Jednoduchá zápletka je rozehrána v průběhu několika stran a pak už následuje akční jízda prostá zbytečných násilností. Autorovou doménou jsou přitom svižné dialogy, na kterých je vystavěna většina textu. Naneštěstí dějová osnova drhne v technickém vyšetřování, protože to, co provádí hrdinka, se za detektivní práci snad ani označit nedá. Ovšem pravdou je, že spisovatel jí to moc neusnadňuje, když ji umístil do prostředí stoprocentní korupce, kde i ruce co myjí ruce, mají ruce, co je myjí. S rozsahem románu pak příliš nesouzní pointa, jež je sice pro svou cynickou podstatu dokonalá, ale slušela by spíše povídce.
Jít o hudbu, nazval bych to rockem, protože právě takové Co to žere a kde to spí je. Hard, punk, blues i glam.


Základ příběhu je parádní především pro tu počáteční nejednoznačnost. Nejdříve je vám hrdiny líto a teprve později pochopíte, co je to za sobeckého syčáka. Tohle se scenáristovi Jasonu Ciaramellovi povedlo z povídky Joe Hilla vytáhnout perfektně a zároveň i zajímavě rozvinout další průběh událostí. Jenže, i když disponuje hodně dobrými nápady, nějak se vytratil pocit napětí, kdy bychom měli mít strach o jednu či druhou postavu. Padouch prostě páchá zlo a klaďasové sebou nechávají mávat, aniž by se zmohli na nějaký odpor. To se sice promění na posledních několika málo stránkách, ale působí to spíš jako taková ta z nouze ctnost, než něco opravdu promyšleného.
Zároveň však nemohu vyprávění upřít nápadité scény (medvěd v policejním autě nebo duel dopravního letadla s motorovou pilou), stejně jako povedené propojení úvodního příběhu s hlavní dějovou linkou. Celkově se jedná o důkaz, že vypůjčit si ústřední motiv je po tvůrčí stránce mnohem lepší, než jen slepě adaptovat práci někoho jiného.


Důmyslná detektivka, kde spisovatel aplikuje matematické uvažování na pravidla žánru. Ovšem nepočítejte s nějakým jasným vzorcem, podle něhož by šlo snadno vypočítat, kdo je pachatelem vraždy. Alex Pavesi si jen hraje se slovy, aby na pozadí několika vedlejších příběhů rozkryl zločin ukrytý v minulosti, což ale čtenáři poměrně rychle docvakne z nepřímých náznaků a souvislostí. Přesto umí vyprávění překvapit, jak snadno se dá udělat z oběti vrah či z podezřelého detektiv, plus další možné kombinace těchto čtyř proměnných. V tomhle ohledu si knihy cením asi nejvíc, protože závěrečná odhalení krásně dokazují moc psaného textu a také zdůrazňují skutečnost, že „krimi is not dead“. Jen k Osmi detektivům člověk nesmí přistupovat jako ke zlomovému titulu, protože by mohl být především zpočátku zklamán tím, o jak prostinké zápletky v jednotlivých epizodách vlastně jde. Nicméně nemohu autorovi upřít cit pro nápadité kulisy a schopnost využívat všech eventualit, jaké koncept vyšetřování umožňuje.


Karma je svině. Málokdo vám ovšem prozradí, kolik bolesti může takové zjištění stát. Jeden den se máte nádherně a hned ten další utíkáte před spravedlností pro podezření z dvojnásobné vraždy. A teď v tom, pane Coelho, najděte skrytou symboliku o vesmírném štěstí.
Novinka Miroslava Pecha balancuje na hraně krvavého spektáklu a existencionální prózy, přičemž nejblíže má k něčemu, co bychom mohli označit za psychologický thriller okořeněný špetkou fantastiky. Podobně jako Cormac McCarthy ve své novele Cesta, také Pech se zaměřuje na specifický vztah otce a jeho potomka, kdy vyhrocená životní situace dává vyniknout osobité magii, jež takového pouto váže. Na sto osmdesáti stranách bez podbízivého patosu vykresluje autor to nejkrvavější rodinné drama, jaké si jen dovedete představit. Každé jedno slovo je však důležité pro komplexní pochopení příčin a následků a vadu na kráse člověk najde jen ve špíně, zvané osud. Ač nejde o literární skvost, coby hororová jednohubka funguje novela skvěle.


Ty čtyři hvězdy jsou čistě za mé osobní sympatie k autorce a za první polovinu knihy, která je z mého úhlu pohledu dokonalá. Naneštěstí druhá půlka a pak konec všechno pokazí. Přitom postavy (především detektiv Marvel) ani zápletka o podobném zvratu nijak nesvědčily. Pravdou je, že něco málo naznačil nulový vývoj, ačkoliv čtenář po celou dobu něco podobného od začátku čeká. Stagnace u detektivky není dobrým tahem, chcete-li udržet fanoušky kriminálek v napětí. Jistě, jeden obviňuje druhého, a to celé pak korunuje šokující odhalení, ale přiznám se, že tento způsob vedení vyšetřování zdá se mi poněkud nešťastný. A to se ani nezmiňuji o nedůvěryhodnosti motivací a zbytečně komplikované proveditelnosti. Jinak ale skvělé zpracování života na samotě u lesa a konfrontace městského policajta s tím vesnickým. Tohle Belindě Bauerové opravdu jde, stejně jako cit pro zajímavé postavy, ať už se bavíme o těch hlavních, nebo vedlejších. Obzvláště zloděj aut je figurkou zasluhující vlastní román.


Thriller v duchu televizních seriálů, kdy jedna agentura řeší případy na několika frontách, přičemž se nedá říct, že by jednotlivé epizody spolu byly nějak zásadně provázané. Také je dobré vědět, že knihy v sérii na sebe volně navazují, proto je příběh plný drobných odkazů na předchozí události a závěr ještě korunuje neopodstatněný cliffhanger, jenž má navnadit na další díl. O to spíš nechápu, proč nakladatelství Alpress vydává cyklus napřeskáčku, nemluvě o zcela zavádějící anotaci.
Každopádně, vyprávění je rozkouskováno na stovku kapitol, jejichž délka nepřesáhne stránku-dvě, díky čemuž se umocňuje spád. Román přitom ale zbytečně kombinuje vícero zápletek s různým obsazením. To je pak korunováno střídáním ich- a er-formy, takže je těžké udělat si pořádek v tom, co je podstatné a co balast. Ve výsledku jde o čistý průměr, který nepřekvapí ani vyústěním, ani nápaditostí; jednoduché řemeslo, vyprodukované dvěma ostřílenými harcovníky, rozhodnutými dát čtenářům co mají rádi - a nic víc.


To, co na mě fungovalo v prvním albu, tady se už stává krapet všedním. Neříkám, že tisícero způsobů, jakými pánové De Groot a Turk vědomě mučí nejchytřejšího muže své doby a jeho neméně hloupého učedníka ztrácí kouzlo, jen se z toho stává obehraná písnička, která pouze občas vytrhne ze stereotypu novým motivem. Většina komiky tak spočívá na bedrech originálních vynálezů, se kterými se nevšední génius opakovaně snaží (a nutno podotknout že neúspěšně) dobýt všechnu slávu světa. Je to pořád zábavné, akorát se toho člověk nesmí přesytit, obzvláště aplikuje-li si množství větší než malé. Naštěstí je tu v pozadí kvantum nenápadných gagů, jichž si všimnete jen v případě, že se víc soustředíte na kresbu než text. Podobně jsou na tom i technické detaily jednotlivých vynálezů, jež s každou další epizodou působí uvěřitelněji a uvěřitelněji. Právě tyhle drobnosti dělají z humoristického komiksu kouzelný zážitek jak pro malé, tak i velké čtenáře, protože obě skupiny si v příbězích najdou to svoje.


I přes takřka čtyřicetileté stáří jde pořád o komiks, který má co říct – a to jak obsahově, tak vizuálně. Japonec Katsuhiro Otomo je velmi talentovaný kreslíř, který dokáže vdechnou život futuristické budoucnosti, stejně jako postavám v ní žijících, přičemž čtenáři ani moc nevadí, že většina ústředních protagonistů jsou neurvalí teenageři, jejichž největší zábavou je polykat pilulky a dělat bordel na motorkách. Jako kdybyste partu z Trainspottingu zasadili do prostředí filmu Útěk z New Yorku. Ti frackové chvílemi lezou krkem, aby o pár stran dál přirostli k srdci, a tak pořád dál, až do samotného konce. Akira má přitom co nabídnout i dějově – na rozdíl od jiného slavného kultu The Ghost in the Shell, tady je zápletka srozumitelná a plná tajemství, jež čtenáře prakticky po celých tři sta šedesát stran nenechá vydechnout, přestože je mu jasné, že konkrétní odpovědi na otázky dostane až v dalších knihách. Tohle je poctivá práce, jež nezestárne ani za dalších čtyřicet, padesát či sto let.


Tím nejtěžším u téhle knihy pro mě bylo zvyknout si na nechvalně proslulí syndrom mesiášstvím, jímž se americké akční thrillery často ohánějí – USA jsou bašta svobody, zatímco zbytek světa se pohybuje na hraně označení „tady žijí draci“. Ovšem dal jsem to a nelituji, ačkoliv odmyslet si z role ústředního hrdiny Billa Clintona a průběžně se nesmát pokaždé, když došlo na nějaký ten projev o morálce, bylo hodně složité. Pravdu ale říct, čekal jsem mnohem horší vylomeniny. Samozřejmě patetické je to až na půdu, ale ultra čtivá stylistika Jamese Pattersona dává ději takový spád, že se člověk na malichernosti ani nestihne soustředit. Škoda jen, že osnova je poměrně jednoduchá a i přes nápadité rozehrání zápletky, sklouzne brzy do očekávatelného směru. Chybí tomu výbušnost i uvěřitelnost, třebaže spoluautorství s bývalým prezidentem přímo vybízí k většímu poodhalení plenty za scénu kolem prvního muže Ameriky. Tohle rozhodně není Domek z karet, spíš Den nezávislosti bez mimozemského balastu.


Tak jsem se vrátil o šestnáct let nazpátek a cítil se podobně, jako při čtení Pod dekou Craiga Thompsona. Já tyhle romance o rozpadajícím se vztahu, který třebaže vypadá osudově, v jádru není úplně zdravý, prostě můžu. A je přitom úplně jedno, zdali se jedná o lesbičky nebo gaye, základ je pořád stejný. Láska umí být pořádná mrcha, obzvláště, je-li člověk v emocionálním rozpuku a žije v domnění, že „tady a teď“ je synonymem pro „napořád“.
Mariko Tamaki patří k těm nemálo autorům, jež dokonale zvládají zachytit citovou rozmanitost všedního dne, aniž by zároveň sklouzli do kýčovitého patosu plného vzdechů a nářků, přičemž jemná kreslířská linka Rosemary Valero-O'Connellové tomu dává ještě o rozměr víc. Mě se komiks Laura Deanová mě už zase nechala jednoduše líbil moc a vůbec jsem neřešil, zdali je celý ten humbuk kolem úspěchu zapříčiněný pouze LGBT tématikou. Jakmile to jde od srdíčka, snadno propadám příjemné melancholii, ovíněné smysluplným poselstvím. A od toho takové příběhy jsou.


Převážně nevážně o věcech až děsivě vážných. Tvůrci Loïc Dauvillier a Marc Lizano si předsevzali hravým stylem vyprávět o holocaustu za Druhé světové války z pohledu nevinného dítěte, pro které byl fanatismus dospělých nepochopitelný. Jeden den jste dobří sousedé, a druhý – pro ty samé lidi – veřejný nepřítel, aniž by přitom mezi jedním i druhým byla přímá souvislost. To vše na drobném rozsahu a s nepříliš velkým objemem slov. Pro malé čtenáře ideální, ačkoli představa, že z pozice dospělého musím dítěti vysvětlit, co za zlo se může skrývat v lidských srdcích, mě kapánek děsí.
Vyprávění je situované do pro nás méně známého francouzského prostředí, kdy Židé museli pod nátlakem hromadně mizet z velkých měst. Víme o Německu, Polsku, Nizozemsku a mnoha dalších, ale Francii máme tendenci z mysli vytlačovat, třebaže patřila mezi první nacisty dobytá území. A i když se to nečte příjemně, pořád je podle mne mnohem hodnotnější poznat osudy jednotlivců, než umět se nabiflovat zlopověstná čísla.


Velmi povedená adaptace a to natolik, že mě v důsledku bavila mnohem víc, než samotný originál. Nadto s přehledem obstojí i ve srovnání s moderní řadou Warrena Ellise a Andyho Digglea. Jednoduchá zápletka, žádné přestřelené motivace, drsná špionážní atmosféra. Van Jensen věrně kopíruje text Iana Fleminga a to včetně šovinistických poznámek na adresu žen a jejich role v životě tajného agenta. Ale tentokrát se morální pohoršení nekonalo, najednou se to k postavě bez problémů hodilo. Samotný děj funguje naprosto parádně, dokonce jsem se v něm orientoval mnohem lépe, než v původním románu a ocenil i závěrečné pseudofilozofické úvahy o podstatě zla a dobra. A rovnou přiznám, že napínavější partii karet jsem ještě nikdy v literatuře ani filmu neprožil.
Kresba Dennise Caleroa dokonale navozuje atmosféru starých filmů (nebo aktuální tvorbu Seana Phillipse) a přitom jako nic strčí do kapsy leckterý současný akční kousek. Jen mu občas v detailních záběrech na obličej ujede ruka a to je pak horor.


Přiznám se, že vzhledem k popularitě série jsem podvědomě čekal extrém – buď že mě kniha otráví, nebo naopak nadchne. A přestože se při poměru cena versus výkon nedokážu zbavit pocitu, že jsem neuzavřel nejlepší obchod svého života, nemám ani pocit, že bych musel být nějak pobouřen. Je to dobré. Ne geniální, ani zatraceníhodné, ale dobré určitě. Právě tak akorát pro děti ze čtvrté-páté třídy základní školy.
Není to příběh o drogách, šikaně ani násilnostech, takže k morální újmě by neměl přijít nikdo. Kupodivu, jedenáctiletý Greg Heffley nemluví ani o „prvních láskách“, takže pohlavní choroby jsou taky z krku. Na literaturu ze školního prostředí je to co říct. Těch pár kanadských žertíků v historkách obsažených se pak nijak nevymyká z průměrného řádění Barta Simpsona z oblíbeného seriálu o žluté rodince. Jenom nemůžu říct, že bych byl zastáncem úsporného textu na úkor malůvek, ale v tomhle případě to ke stylu vyprávění sedí. Nový přístup k psanému slovu ještě nikdy nikomu neublížil.


Peter Temple patřil k té generaci autorů, kteří si raději vyhráli s chytrou zápletkou na malém prostoru, než aby vodili čtenáře pět set stran za nos jen kvůli překombinované brutalitě či konspiraci. Ostatně, těch pět Cen Neda Kellyho nezískal pro svoje krásný modrý oči, o Zlaté dýce z roku 2007 ani nemluvě. Nic z toho mě ovšem nepřipravilo na to, jak moc je jeho románová prvotina Staré dluhy dobrá.
Tohle není příběh o vnitřních konfliktech či utápění se v sebelítosti, ale poctivá drsná škola v kulisách australského velkoměsta, přičemž člověk se víc baví seznamováním se s městskou galerkou, než samotným odhalováním zločinu. Na ten však spisovatel nezapomíná a postupně skládá jeden dílek záhady ke druhému, čímž dává vyprávění pevný řád i logiku. Zkrátka přitom nepřijdou ani chytlavé dialogy, hýřící bezděčným ostrovtipem, který dokonale utváří charisma napraveného ztroskotance Jacka Irishe. Jednoduše řečeno - takhle střízlivou a na nic si nehrající detektivku jsem v ruce už dlouho neměl.


Další důkaz, že naši tuzemští tvůrci mohou konkurovat zahraniční produkci. A to nejen výtvarně, ale i scenáristicky. Michal Suchánek sice nezpracoval do komiksové podoby vlastní texty, to však neznamená, že by jen písmenko po písmenku převedl do grafické podoby slova někoho jiného. Na příbězích Děsivých radostí je znát tvůrčí invence a výsledek tak není primárně ovlivněn původním dílem Ondřeje Neffa. Díky tomu vznikla naprosto funkční dějová linka, pro kterou nemusíte znát předlohu, abyste chápali vývoj děje, motivace postav i závěrečnou pointu. Dalším plusem je žánrová stylizace, kdy sice zůstáváme pořád na poli futuristické science fiction, ale vyzněním se každá z povídek od sebe odlišuje.
Autorovou slabinou jsou pouze ženské hrdinky, které ač krásné a svůdné, v důsledku vypadají všechny dost stejně. Sama kresba je jinak precizní, přičemž je na ní podle mě znát vliv Steve Dillona, protože v mnoha obličejích jsem poznával figury jak z Punisherovských alb, tak z kultovního Preachera.


Jason Aaron v nejlepší formě. Ačkoli nejde o špinavou kriminálku, superhrdinský epos, či dobrodružství z předaleké galaxie, přesto civilní Parchanti z jihu dokonale charakterizují právě to, co mám na autorově tvorbě tolik rád. Je to chlapská literatura, plná ošklivé morálky a špatných rozhodnutí, kdy jste prakticky neustále nuceni přehodnocovat své mínění o jednotlivých protagonistech. Zároveň se pod vší tou patinou „obyčejného akčňáku“ à la Kráčející skála skrývá silný vztah k rodnému kraji, jenž jak víme lze stejnou měrou horoucně milovat, jako vroucně nenávidět. Scénář sice dlouhou dobu plyne dle očekávaného schématu, včetně momentů, kdy společně s hrdinou překvapeně zjišťujete, jak málo stačí k tomu, aby lidé přehlíželi zlo na prahu vlastního domova; i tak se ale strůjci příběhu podařilo zasadit několik nečekaných úderů pod pás, které slibují do budoucna zajímavé počtení. Lví podíl práce přitom nelze upřít Jasonu LaTourovi, jehož stylizace americkém Jihu je naprosto fantastická.


Hororová novela, pracující s podobným motivem jako román Tvář vody dvojice Guillermo del Toro a Daniel Kraus, ovšem namísto dojemné love story nabízí mnohem střízlivější pohled na milostnou aférku dvou naprosto rozdílných bytostí. Bizarní setkání třetího druhu nemůže probíhat jinak než podivně, přičemž pod pojmem „bizarní“ si protentokrát odmyslete ztřeštěné příběhy z mysli Carltona Mellicka III. Anya Martin je daleko jednodušší co se výstředností týče, dokáže je však do vyprávění zasadit mnohem citlivěji, až působí takřka reálně. Dokonale přitom zpracovává psychologický rozpad člověka, který přestane vnímat skutečnost kolem sebe a nechá se unést sexuálním poblouzněním, jež zcela zatemní jeho dosud inteligentní jednání. Tráva je rozsahem kratičké dílo, obsahově ale překvapí vycizelovanou stylistikou a drsným průběhem, kdy si autorka pohrává s nekonvenční imaginací v kontrastu s obyčejným lidským neštěstím. Zelený porost kolem svého doupěte od teď budu kosit s úplně novým odhodláním.


Fenomenální jízda scenáristovou fantazií, kdy sice netušíte co se kolem vás děje, ale přesto to přijímáte s nadšením z netušených možností vypravěčského umění. Wilfrid Lupano v podstatě od první strany sype jednu nejasnost za druhou a jen občas se nad čtenářem ustrne a něco málo mu vysvětlí. Ono naštěstí není nutné přesně se orientovat v tom, kdo je kdo a jakou má jeho konání návaznost na děj. Tady se prostě bavíte nádherou okamžiku, který se mění stejně rychle, jako se rozvíjí komplikovaná zápletka. Všechna ta imaginace může být někomu prosti srsti, protože jen málokdy má konkrétní význam, ovšem výtvarník Jean-Baptiste Andréae předvádí na papíře tak ohromující kousky, že jeho nápadům prostě nelze odolat. Jsou to detaily, ale i obří scény, které vás nadchnou jak svou propracovaností, tak citem pro věcný surrealismus. Zároveň budete nadšeni nezpochybnitelnou nadsázkou, jež se skrývá za každou postavou, tvorem či předmětem. Teď si jen přeji, aby se sérii povedlo dovést do zdárného konce.


„Četla jsem ten e-mail snad stokrát. Možná dvěstěkrát. Rozebrala každé slovo. Každé interpunkční znaménko. Hledala jsem skryté významy, cokoli, z čeho bych poznala, jak se cítíš nebo co si myslíš. Pokoušela jsem se přijít na to, jestli ti chybím, jestli sis nenašel někoho nového.“
Emocionální ždímačka s plačtivou zápletkou, která by se dala shrnout do všeříkající věty: „Proč jsem si, já nešťastná, nevzala Pištu Hufnágla!“ Ona to Jill Santopolo jistě myslela dobře, ale cpe do příběhu tolik romantického patosu, že je z toho vesnickému balíku, jako jsem já, maličko šoufl. Nehledě na to, že se všechno to zamilované chování ústředních postav s realitou míjí asi tak o dvaačtyřicet světelných let. Jinak ovšem milá ukázka ženského pitvání se v každém slově; co jak kdo myslel a co se za tím či oním ve skutečnosti skrývalo. Navíc, když autorka mimoděk vyložila karty na stůl už ve čtrnácté kapitole, těch dalších šestašedesát mě už naneštěstí nemělo čím dojmout. Tak snad jindy, v jiné realitě.
