tsai. komentáře u knih

Konečně jsem se k této klasice dostala, i když skrze povinnou četbu... nejlepší čtivo za semestr. Chvíli mi trvalo zvyknout si na autorčin styl a slovíčka ze začátku dělala trošku problém, ale jakmile jsem se do toho začetla, bylo jasné, že bude patřit mezi mé favority.

Konec dobrý, všechno dobré, i když jsem se během čtení nemohla ubránit myšlenkám, že nebýt toho, že oba Darcyho rodiče již zemřeli, nic z toho by se neudálo. Právě jejich absence v době, kdy potkal Elizabeth, mu dala možnost ke změně. Mám ráda naivní představy, že láska překoná všechny překážky, a to i společenské rozdíly v zemi, která si na tento pořádek velmi potrpěla a částečně potrpí dodnes, protože realita v tomto ohledu byla poměrně krutá. A právě v tom je kouzlo podobných děl, možnost utéct od reálného fungování světa a předstírat, že všechno vždy dobře dopadne a každého čeká osud podle zásluh.

dopíšu, až si utřídím myšlenky

Čteno v AJ

11 14.11.2020

Jelikož už jsem několik gotických románů četla, věděla jsem, že žádné extra drama a akci očekávat nemůžu. Není to pro tato díla až tak typické (samozřejmě se najdou výjimky), proto, pokud chcete pořádnou akci od tohoto ruce pryč. Děj v těchto dílech se vyvíjí trochu jiným tempem, než jsme zvyklí (i když čtenář už si samozřejmě věci spojí mnohem dřív) a pro hodně lidí může působit nudně, nedivím se, jak říkám, není to pro každého a nelze na ně klást požadavky dnešní doby. Na druhou stranu se jedná o novelu, která se dá slupnout na posezení, na rozdíl od Drákuly, který čítá 400+ stran. Pokud chce člověk nahlédnout do tohoto žánru, řekla bych, že kniha o upírce Carmille, alias Marcille, alias Millarce, ano, hned dvě přesmyčky téhož jména (a The Castle of Otranto), je ideální.

Určitě už to tu bylo zmíněno, čím je Carmilla důležitá: vyšla ještě před Drákulou (dělí je přibližně čtvrt století) a do určité míry Stokera inspirovala. Další věc je ta, že tato kniha bývá předmětem analýzy na téma homosexuality a lesbismu, jelikož Carmillino zalíbení v naší hlavní postavě je vyjádřeno poněkud explicitněji:

"You are mine, you shall be mine, you and I are one for ever."

"But to die as lovers may—to die together, so that they may live together."

"...You will think me cruel, very selfish, but love is always selfish; the more ardent the more selfish... "

Co považuji i já za zbytečné, je závěrečná 16. kapitola, v podstatě se jedná o jakýsi autorův doslov ohledně celé knihy a tématu vampirismu, který realizuje prostřednictvím vypravěčky.

Čteno v AJ

4 18.04.2020

Pořád to samé dokola. Pokud jde o knihy o minimalismu, tak jsou jako Miss Korea, jakmile jste viděli jednu, viděli jste všechny. Taky mě docela odrazoval ten důraz, jaký autor klade na značkové věci. Chvílemi jsem si připadala podobně, jako když projíždím e-shop.

Jediné plus jsou snad fotky.

Čteno v AJ.

3 21.12.2019

Jednoznačně nadčasová záležitost, která si ty hvězdičky zaslouží. A ano, i já jsem chtěla dát Viktorovi mockrát pár facek!

Čteno v AJ.

5 15.09.2019

Tato kniha se mi velmi těžce hodnotí, protože jsem během její četby byla na můj vkus příliš mnohokrát znechucená z hlavní postavy, Vrabčáka.

Zpočátku mi to přišlo jako čtení o naprostém ubožákovi, který se nedokáže postavit životu čelem a chce se za každou cenu zbavit odpovědnosti. A přesně tak to taky je. Pro ty, kteří nečtou nebo nemají žádnou zkušenost s japonskými autory, může být popis událostí v této knize příliš surový a depresivní. Pro lidi, jako je Vrabčák, je narození postiženého dítěte apokalypsa, před kterou je potřeba se schovat do úkrytu. Tento mu poskytne bývalá spolužačka, která na tom osobnostně není o moc líp (opravdu pro mě individuum, nad kterým by jeden zaplakal) a ve finále ho stahuje s sebou ke dnu. Během čtení knihy jsme svědkem vývoje Vrabčáka ze zavrženíhodného ubožáka na vyspělou osobnost, která již neutíká.

Co si z toho vzít? Pro mě je to myšlenka, že ty, které zplodíme a přivedeme na tento svět, v něm musíme přivítat a postarat se o ně, i kdyby to mělo být pouze na krátkou dobu. A také ta celkem otřepaná, ale stále neumírající a vždy aktuální, že vždy je potřeba dívat se směrem dopředu s čistou myslí, i když jsou nám to okolnosti ztěžují.

Ať už to bylo na začátku jakkoliv neuvěřitelné, na konci jsem musela uznat, že se mi kniha líbila. Takové zakončení jsem od autora nečekala.

2 15.09.2019

Překvapivě dobrá knížka, která je ale bohužel vzhledem k roku vydání v určitých věcech neaktuální. Nové přepracované vydání bych uvítala :-)

3 24.03.2019

Nejsem si úplně jistá, jak tento počin hodnotit. Na jednu stranu je autorka v hodně ohledech dost extrémní (viz to trhání stránek z knih, protože se jí nic nechce opisovat apod.) a pořád opakuje to samé dokola jako mlýnek. Na druhou stranu kniha splnila účel, vyhodila jsem několik pytlů, vypadá to tu líp a líp se tu dýchá, když není pokoj zaházený nepotřebnými věcmi (najednou naprosto chápu autorčino nutkání pročistit celý byt a vyhazovat věci ostatních členů rodiny, ale to bych si opravdu nedovolila). Popravdě mě nikdy nenapadlo, že toho mám tolik a díky této knize jsem začala při nakupování věcí víc přemýšlet a koketovat s minimalismem. Spousta lidí říká, že k tomu, aby si uklidili, rozhodně nepotřebují knihu, ale až tahle kniha byla tím, co mě donutilo úklid dokončit, udělat to pořádně, projít všechny věci a povyhazovat zbytečnosti místo toho, abych je zase vrátila na místo s tím, že by se někdy mohly hodit.

I když se dá knížce vyčíst hodně věcí, to, že člověka nakopne, se jí musí nechat.

Petra Neomillnerová se postupně stává mojí velkou oblíbenkyní, stejně tak i Lota. I když jsem četla knihu o Geraltovi a Lotě téměř současně a je pravda, že knihy jsou si podobné, je to způsobeno spíše podobností žánrovou/tematickou. Petra má svůj vlastní styl, svůj svět, stejně tak Sapkowski. Rozhodně si nemyslím, že by tam té podobnosti bylo až podezřele mnoho.

Už mám doma koupené zbývající dva díly a moc se těším, až se k nim dostanu.

+ Líbí se mi, že autorky v receptech pracují s pro nás běžnými a lehce dostupnými surovinami.
+ Praktické rady pro vegany (především ty začínající).
- V některých receptech není uvedeno konkrétní množství surovin (mám ráda, když se mám alespoň od čeho odpíchnout),
- V receptech se dost objevují sójové nudličky a sójový granulát (a tofu, které nejím, ale to beru).

Z různých hodnocení jsem čekala něco jiného, ale nějaké recepty určitě zkusím.

12.01.2017

Docela jsem se na ni těšila, ale zaujalo mě pouze pár receptů a z toho jsem některé viděla už na netu (Dewii).

12.01.2017

Skvělá. Jdu si pro třetí díl. Musím. Hned zítra.

Na tento titul jsem na internetu narážela hodně často a v knihovně nebyl jen tak k vypůjčení, takže když se mi kniha dostala do ruky, neváhala jsem.

Od takového bestselleru jsem očekávala něco převratného, ale nic takového se nekonalo. Marketing tady opravdu udělal svoje... ale nemůžu říct, že bych z toho byla zklamaná, kniha je napsaná dobře, zajímavě, měla jsem ji přečtenou poměrně rychle (na to, že mám rozečtených dalších x knih).

2 21.12.2016

První byl film, který se mi tak líbil, že jsem hned, jakmile jsem zjistila, že existuje knižní předloha, utíkala do knihovny. Velice nenápadná knížečka, kterou bych si nejspíš jen tak do ruky nevzala, přečtená během chvilky.

1 05.04.2015

Ten konec to naprosto zabil, kdyby mi bylo 10, možná by se mi to líbilo, ale takto opravdu ne.

1 05.04.2015

Kniha se drží na podobné úrovni jako ta předchozí, takže hodnotím kladně.

1 05.04.2015

Jakmile vidím slovo upír, nemůžu knihu jen tak přejít :-) Jako oddechové čtení ideální...

1 05.04.2015

Další povinná četba, se kterou jsem skloubila také procvičování cizího jazyka. Do seznamu jsem ji zařadila, protože mě zaujal námět. Hodnotila bych ji jako průměr. Nijak nenadchla, ale ani jsem se u ní nenudila...

05.04.2015

Nebýt povinné četby, tak tu knížku nikdy do ruky nevezmu. Překvapivě patřila mezi ty zajímavější :-)

1 05.04.2015

Po pár stránkách jsem to s knihou chtěla vzdát, ale jak se blížil termín vrácení, znova jsem se do ní pustila. A dobře jsem udělala. Dobře jsem se u této knihy bavila, i když mám pocit, že mi při čtení nějaké věci unikly...

05.04.2015

První kniha z poličky v knihovně, kde leží knihy STOPY HRŮZY. Doteď si na ni občas vzpomenu. Přečtená za jeden den :)

05.04.2015