ttpnkov komentáře u knih

O Vánocích byla Hana snad úplně všude, tak jsem si jí taky nemohla nechat ujít - a jsem ráda, že jsem tak udělala. Všechno je stručně, ale vlastně podrobně strukturované, paní Mornštajnová se nesnaží hrát na city přehnaným vysvětlováním a popisováním, a právě to dělá z téhle knihy (a její tématiky) něco, co si zaslouží, aby o tom všichni mluvili.

17 07.09.2019

Po nalezení této knihy v knihovně, jejím vybrání na základě diskuzí tady na Databázi ani během následného pročítání jejích prvních stránek jsem nečekala, že mě tak unese. Nečekala jsem, že se z anotace během čtení stane příběh tak komplexní a propracovaný, že jsem chvílemi musela knihu na pár sekund odložit a říct si, jak skvěle paní Tučková toto nelehké téma zpracovala. Klobouk dolů.

15 23.02.2018

Mé první setkání s touto krimi-dámou a rozhodně ne poslední. Od začátku do konce mě kniha nenechala v klidu a nutila mě dumat, jak to na tom ostrově tedy vlastně je. Propracované od začátku až do konce a to se vším všudy - takových je Deset malých černoušků.

9 28.08.2018

Melodramaticky laděná obálka, popis a nálepka 'román pro ženy' může některé nechat na pochybách o tom, že se nejedná jen o slaďárnu s primitivním dějem. Já byla jednou z těch, co do této skupiny dlouho patřili, a billboardy na připravovaný film se sympaťákem Claflinem a krásnou Clarke tomu moc nepomáhaly. Nicméně když už jsem jí otevřela, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Tenhle příběh totiž při troše pozornosti skrývá mnohem víc, než jen špatně načasovanou lásku mezi upovídanou podivínkou a mladým úspěšným mužem, pro kterého si osud připravil snad ten nejzákeřnější typ životní ironie. Autorka všechno líčí tak nějak lidsky, bez zbytečného naléhání a se správnou dávkou nadhledu, díky které se nezvládáte rozhodnout, jestli v některých situacích spíš plakat nebo se smát. A tak děláte obojí. Tak dlouho, dokud není konec. A pak s tím hořkosladkým pocitem v sobě pokračujete vlastním životem dál, protože se vám příběh Willa, Louise a ostatních dostane pod kůži a jen tak vás neopustí.

9 01.04.2017

Počátky knihy pro mě byly náročné, protože jsem se trochu nechala unést očekáváním a vlastní představou o ději celého příběhu. Když jsem se ale přes své nepatrné zklamání dostala a začala si všímat toho, co kniha opravdu skýtá, čtení se stalo jednodušším a já jen napjatě otáčela stránky, až jsem se dostala na samotný konec. To, jak autorka využila nevinnosti malého děvčátka v kontrastu se smýšlením starších, je naprosto brilantní. Využití protiřečení učitelky, která tak urputně stála proti Hitlerovi a přitom jeho myšlenku v trochu mírnější formě vyznávala v Maycombu, mi taktéž v paměti ještě nějaký ten pátek zůstane. Atikův boj proti nespravedlnosti a vůbec všechny myšlenky této postavy jsou hodny obdivu. A závěr knihy hřejivý, i když tak trochu melancholicky laděný, byl přesně tím, co v mých očích tuto knihu dovedlo k dokonalosti.

9 22.02.2016

Válečné knihy, konkrétně tématika koncentračních táborů, jsou jedny z mých nejmilejších - proto jsem se, na základě všech recenzí, prostě musela pustit i do téhle a zklamaná jsem nebyla. Děj je to napínavý, chvílemi bolestný, velmi čtivě napsaný.. jen musím s některými souhlasit v tom, že se poslední stránky zdáli až moc zrychlené.

7 07.09.2019

Po víc jak roce jsem opět sáhla po fantasy a díky několika doporučení z recenzí nakonec můj vnitřní boj o koupi vyhrál právě tento kousek - a já jsem ráda, že se tak stalo! Autorův popis starých ulic Barcelony na mě zapůsobil obdobně jako barvité líčení pana Browna v knize Andělé a démoni - naprosto mě pohltil a donutil mě posledních několik měsíců snít o tom, až se na ta místa také jednou podívám. Vývoj hlavní postavy a jeho propojení s celým příběhem, stejně jako temné (chvílemi až mrazivé) prostředí, je tak povedené, že se kniha četla téměř sama a já už přesně vím, že se v nejbližší době vrhnu i na pokračování.

7 28.08.2018

Klasika, oblíbenec, povinná četba naší generace. Re-read této série, tentokrát v originálním jazyce a z vlastní knihovny. Po několika letech je pro mě tenhle příběh snad ještě kouzelnější, než tehdy.

V první řadě musím říct, že jsem trochu bojovala s porovnáváním novel mezi sebou. Po přečtení Shawshanku mi chvíli trvalo, než jsem se naplno ponořila do Nadaného žáka. Když jsem ale s Žákem končila, neměla jsem sílu pokračovat dál - ten příběh je opravdu silný. V Těle mě trochu zarazil věk chlapců, který mi neladil s jejich slovní zásobou, ovšem po několika kapitolách, jako bych se ocitla mezi nimi (v jejich situaci - při nočních zvucích jsem ani nedutala). Dýchací metoda mě potom ze začátku nudila. Teprve až když začal vypravěč nastiňovat prostředí klubu, začala jsem každé jedno slovo hltat.

Takže můj závěr? Naprosto jsem se do všech čtyř příběhů zamilovala a jsem si jistá, že právě toto bude jedna z těch knih, ve kterých po každém dalším přečtení objevíte věci, kterých jste si předtím nevšimli. Mám dojem, že si pan King právě získal dalšího obdivovatele.

6 25.11.2015

Knížku jsem rozečetla jako malá holka, ale dlouho jsem se nedokopala k jejímu dokončení. Nakonec jsem jí dala druhou šanci, ovšem to už bylo trochu pozdě. Robinsonovo počínání na ostrově mě místy nudilo, teprve na konci knihy jsem si uvědomila, jak skvělé vlastně bylo. Kdybych nebyla trubka a vrhla se na něj dřív, nejspíš bych z ní byla bezmezně nadšená - pro o něco mladší čtenáře to musí být skvělý zážitek, proto se Robinsonovi snažím nekřivdit.

6 03.10.2015

Jako herečka je Aňa bravurní. Jako fejetonistka je skoro stejně tak dobrá. Musím říct, že jsem se během čtení zasmála i zasmutnila. Pro mě velké překvapení, ke kterému se dost pravděpodobně budu vracet.

5 07.09.2019

Rozdílnost tehdejšího a dnešního smýšlení byla překážkou, přes kterou jsem se prvních sto stran knihy jen stěží dostávala. Nicméně, když si člověk zvykne na dětinské žvatlání paní Bennetové a zaměří se na chytrou Elizabeth, překvapivý charakter pana Darcyho, vztah hlavní hrdinky k otci, různorodost ostatních postav nebo popis tehdejší anglické společnosti, dostane se mu krásného příběhu, který je i po 200 letech od vydání originálu stále aktuální a příjemný.

5 19.02.2017

Bolestně krásné.

5 09.01.2017

Po první třetině a několika týdnech přemlouvání knihu musím odložit. Nezáživné vyprávění, které utvrzuje v tom, že drogy mají na mozek větší vliv, než si chceme připustit. Christiane konkrétně se mentálně zasekla na začátku puberty, což vykřikuje každá věta, kterou v knize najdete. Naivita a "inteligence" nabraná během všech těch profetovaných let je politováníhodná. Jako odstrašující případ dobré, nicméně zbytečné.

5 27.09.2016

V posledním půl roce jsem přečetla několik knih, o kterých jsem si pomyslela, že bude super se k nim jednoho krásného dne vrátit. Tuto knihu do této kategorie řadím také ovšem s jedním obrovským rozdílem - chuť přečíst si jí znovu přišla ihned po přečtení. Tak moc ohromená jsem byla.

Řekla bych, že tady jsem se poprvé setkala s podrobným popisem dění v táborech a toho, co jim předcházelo u všech, kteří se nějakým způsobem podíleli na genocidě. To, co se dělo, bylo odporné a jen ztěžka se mi chce věřit, že k takovým věcem došlo a někde stále dochází. Samozřejmě, vyšlo už mnoho knih s touto tématikou, ovšem zrovna této spisovatelce bych rozbor tohoto tématu vůbec nezazlívala, protože se toho ujala naprosto výborně.

Jak tak koukám, je tu dost názorů, které se staví proti pasážím s Josefem nebo chování Sage a jiným "nedostatkům". Já si stojím za tím, že všechno je přesně tam, kde má. Každý jeden příběh, každá jedna postava a každý jeden konec mají k sobě protiklad, který mě pokaždé zanechal v němém úžasu.

5 05.04.2016

Já takovéhle blbosti prostě můžu. Je to ujeté vyprávění puberťáka, který se ujme zápisků dějin z konce světa (způsobeného přerostlými kudlankami) a který si není jistý, jestli víc miluje nejlepšího kamaráda nebo svou přítelkyni. V knize je spoustu skvělých myšlenek, perfektně vyladěných spojitostí a konec, který vychází z ohraného vzorce témat jiných knih a filmů s motivem "konec světa". To já prostě můžu. Chápete ne?

5 03.10.2015

Když jsem Povídky začínala číst, nebyla jsem si vůbec ničím jistá. Zamotávala jsem se do děje, postav, jazyka, který pan Neruda použil. Po několika stránkách jsem tomu všemu ale přišla na chuť, začala se orientovat a užila si celý zbytek čtení, které je v tomto případě víc než příjemné. Favority jsou povídky Pan Ryšánek a Pan Shlegl, Hastrman a Figurky.

4 12.02.2016

Do knihy jsem se pouštěla s vědomím, že ji miluje moje maminka. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem přišla na chuť stylu psaní, zejména dialogům mezi postavami, které byly vzhledem k rozdílným národnostem osazení cirkusu pokaždé trochu jiné. Když se ale dostalo na Vaškovo poznávání chodu životů cirkusáků, už se mi kniha jen stěží odkládala stranou. Celý průběh Humbertovské historie jsem si do poslední kapky užívala, jako bych celou tou cestou procházela s ním. Pan Bass si ale zaslouží uznání i za to, že všechna načatá témata knihy dotáhl do konce, leckdy i velmi překvapivého. Navzdory několika pochybám během čtení si kniha zaslouží plné hodnocení, protože je i pro někoho, kdo cirkusu moc neholduje, naprosto kouzelným zážitkem.

4 29.12.2015

Musím říct, že pan Brown píše velmi poutavě. Kniha má zajímavý příběh, ve kterém na sebe všechno logicky navazuje, který graduje přiměřeně úměrným tempem, které mě bavilo, a navíc jsem během čtení celého příběhu toužila popadnout kufry a odjet prozkoumat Řím na vlastní kůži. Pro mě výborné uvedení do Brownovy tvorby, ke které se časem s radostí vrátím.

4 08.12.2015

Jodi se mi dostala pod kůži Vypravěčkou, od které jsem se nemohla odlepit. U tohoto kousku jsem chvílemi měla problém udržet pozornost a neodbíhat kolem, nicméně někdy v polovině si mě kniha něčím získala a utvrdila mě v tom, že autorka ví, co dělá. Upřímný, a ve své podstatě dost drsný, příběh je přesně to, co je potřeba. Tak trochu Harper Lee, ale z lehce odlišného soudku.

3 07.09.2019