Tupoun komentáře u knih

Galerie mrtvých je sama o sobě zcela určitě výbornou knihou. Ovšem porovnáme-li ji s některými předchozími knihami, je asi opravdu slabší. Už jen proto, že používá v některých případech zavedená klišé laciných detektivek - viz spolupráce s FBI. Kdyby šlo o počáteční nedůvěru a řevnivost, tak proč ne, ale nekonečné Garciovo popichování a zaťatost agentky - to jsou právě ta klišé. No a pak tryskové zjihnutí, když uslyší o jejím životním osudu, to je již skoro červená knihovna. Nicméně, jak říkám, hodnocená samostatně je kniha zcela určitě velmi čtivá a opět dostatečně humusnatá. Přiznávám, čím více Carterových knih čtu, tím jsou moje oka a mysl přísnější a důslednější. Naopak Carterovi, jako každému autorovi, sem tam dojde ostré střelivo (některým napořád). Jestli toto je Carterova slabší chvilka, tak drží pořád laťku sakramentsky vysoko. A snad můžu prozradit těm, kteří tuto knihu nečetli, že ji číst musíte, abyste se dozvěděli, co bude následovat v knize další.

6 21.09.2022

Mimo skutečnost, že se jedná o další mistrovské dílo Chrise Cartera s další řadou novinek jak nejtrýznivěji zlikvidovat lidskou bytost a nejbližším dopřát zážitek možná horší než samotná smrt, zde autor skvěle dokazuje všem sociálně síťovým závislákům, jak lehce se dají jejich plky o každém kroku ve stylu 24/7 zneužít. Sice to nepomůže, ale jako velký pomocník vrahouna v tomto díle sítě fungují skvěle.
Carter v knize opět podstatně změnil vývoj děje a předhodil našponovanému čtenáři ještě více alternativ o možných adeptech na vraha, což dělá jeho díla stále a stále přitažlivými a neotřelými. A v závěru nám předestře, co dokáže člověk, jehož láska sahá až za hrob a za vrata...

10 24.07.2022

Kniha je oproti jiným v této sérii krve, lidského masa a šílené bolesti přibližně o necelých 30 stran kratší. Proto je v ní humus slisovaný takovou měrou, že se mu nevyrovná ani hmota černé díry. Musím číst i při jídle a mistrovsky trýznivě pomalé a bolestivé vraždy Carterových monster mně extra nečiní nějaké zažívací problémy. Ale způsoby úklidu, které zde psychouš přikazoval Červovi, to už můj trávící systém ve spolupráci s mozkem a představivostí téměř nepobral. Výborný komentář napsala Paja11.11 až na to, že já mám co vytknout. Rozladil mě závěr, kde se Hunter, ten nejchytřejší, nejpředvídavější a nejrozumnější detektiv najednou chová jako hlupák z levného detektivního braku a leze bez rozmyslu sám do jámy lvové. Takové způsoby tvorby nejsou hodny Carterova mistrovství. Nicméně, když pomineme logiku a přijmeme systém americké tvorby, kde klaďasi vyzmizíkují celou armádu s prstem v nose, je tento díl opravdu jedním z vrcholů hnusu, který většinu z nás, komentujících, láká k dalším Carterovým knihám. Alespoň jeden americký cvokař, který se poctivě živí.

14 24.07.2022

Bylo to dobré, ale jsem rád, že to skončilo. Vůbec mně nevadil několikaliniový děj, to už jsme si vyzkoušeli v díle předchozím. Ale poslední díl autor již zbytečně natahoval. Běžíte k finále, sáhnete na kliku, abyste konečně zvěděli pravdu... a další dveře. Kousek se to posune... a další dveře. A tak pořád dokola. Když je to dvakrát, možná třikrát, dá se to ještě vydržet. Ale co je moc, to je moc. Ať už tady čtete jakékoliv kritiky, stejně se asi nikdo nerozhodne třetí díl nečíst. Po takové akci a nevyřešených otázkách si knihu přečtete i kdyby měla mínusové hodnocení. Ale asi od poloviny se to začne táhnout jak... no, nebudu vám přirovnáním dělat zle od žaludku. A pouhé tři hvězdy dávám za konec. Nechci naznačovat kvůli těm, co nečetli, ale takové konce nejsou považovány ani mezi odborníky za kvalitu. Tedy není to kritika díla, ale autora. Asi se nedovedl rozhodnout.

6 26.06.2022

Čtvrtou opici jsem hodnotil jako mňamózní a u Páté oběti nadšeně podtrhuji, přestože by se pár chmurů našlo. Ale pojďme pěkně postupně. Druhá kniha začíná jako něco a hlavně někdo (vrah) úplně jiný a ptám se, kde je Bishop? Detektivu Porterovi, vypadá, už poněkud hrabe a vůbec se mně nelíbí, že někteří jeho kolegové volí šplhounství místo důvěry v kámoše. Ale ono to fakt chvílemi vypadá s Porterovým myšlením všelijak a neušetří naše nervy, když nevysvětluje čtenáři, proč dělá to či ono.
Děj nastartoval a jede hned na plný plyn. Rozděluje se do několika linek, které hladově polykáte a jen co přeskočíte z jedné do druhé, už toužíte po návratu zpět, abyste věděli, co se děje zrovna tam, o čem se máte dozvědět až za chvíli. A když jsou linky čtyři a všechny extrémně napnuté, je to k zbláznění. Proto se četba blbě přerušuje třeba kvůli takovým zbytečnostem jako je pracovní docházka nebo jiné podivné povinnosti. Musím, bohužel, dát za pravdu těm čtenářům (třeba čtenářce kob), že jakmile naskočí další dějová linka, je to jako brzda děje smykem a začíná se odvíjet zpočátku poměrně nudné vyprávění kluka. Ale jak vy, kteří máte dočteno, víte, ta brzda a retrospektiva byla nutná, abychom zjistili, kde se vzal ten chlápek s jizvou na lebce.
Tato mírná překombinovanost a zpomalení děje v poslední třetině knihy se však dá při celkovém hodnocení lehce hodit za hlavu, protože celkově je to opravdu jízda jako blázen! Kdo by to řekl, že ta baba není ta, co jsme si mysleli a je to... A to je tady furt, takové šílené zvraty. Proto je kniha extra mňamózní.

7 29.05.2022

Mňam, mňam. Po přečtení akčně nabité knihy Volající, se mně zachtělo poznat více z díla J. D. Barkera. Tak jsem skočil po Čtvrté opici a věřte, podle mého soudu, si nálepku mezinárodní bestseller opravdu zaslouží. Oproti knize Volající je děj spíše poklidnější, přesto ani trochu neztrácí pořádnou dávku napětí a bezcitné drsnosti coby správný detektivní thriller. Nechybí špetka humoru a oblaží nutnost používat logiku při řešení přítomnosti, zatímco v alternativní lince sledujeme v retrospektivě minulost možná ještě krvavější. Loví detektivové a loví i vrah. Kdo z koho? Je naprosto logické, že vám napíšu, jak na mě zapůsobila další kniha v sérii Pátá oběť.

9 14.05.2022

Chtěl bych bez jakéhokoliv sarkasmu poděkovat čtenářům na Databázi knih za jejich hodnocení knihy Volající. Protože komentáře jsou tak rozporuplné, od mantinelu k mantinelu, že přinutili moji zvědavost knihu si přečíst, abych se dozvěděl, kam ji zařadí moje mysl. A dobře jsem udělal. Věřím, že pokud se povede napsat kvalitní scénář a stejně kvalitně proběhne realizace režie, spatříme brzy nový akční film. Příběh na vás bez slitování skočí a sevře jako pěkně hladová chobotnice. Autor se nepárá s bezohledným vražděním, takže drsnosti je v příběhu habaděj. Nemáte sebemenší možnost se nadechnout a já jsem po čase opět obětoval noční odpočinek a snížil tak pracovní výkon pro kapitalistu, abych mohl Briggsové držet palce, pak ji zase jako kariérní mrchu odvrhnout. Příběh se odvíjí v několika rovinách a i když akčnější, tak trochu mně připomněl napěťově výborně vypracované knihy Arthura Haileyho. Můj hlas zní - určitě doporučuji (mimochodem, i toho Haileyho, přestože je dílo staršího data výroby).

8 14.05.2022

Tato kniha je předváděčkou psychologického vzdělání autora. Není proto o nic méně obírána o sadistické vraždy a jejich podrobný popis, ale především ve střední části je to mnohdy až předlouhé rozebírání psychologie vraha a dalších osob. Ovšem oproti předchozím knihám v sérii zde nastává obrovská změna: Robert Hunter se stane na moment obyčejným člověkem a obrovsky trpí. Vrah jej bez fyzického násilí dostal z modré kombinézy s velkým červeným S a postavil jej do řady s námi, čtenáři, lidmi většinově bez jeho jinak nadprůměrných schopností. Ne, že bych to postavě přál, ale příběhu prospěje pasáž od nadměrného zbožšťování a takřka dokonalé neomyslnosti postavy. Přece jen, pokud to není sci-fi nebo fantasy, měl by si příběh zachovat zdání skutečnosti, být uvěřitelný, a to se někdy v knihách Chrise Cartera vymkne kontrole. Ale čte se to jinak celkem dobře. Chtěl jsem napsat, že je to perfektní lék na útěk od dnešní stále podělanější reality, ale realita se mílovými kroky blíží k postavám Chrise Cartera.

10 14.05.2022

Carter dějově opět nezklamal. V tomto příběhu si vybral k brutální likvidaci maximálně zdokonalené inkviziční prostředky, sice nikoliv extra pomalé smrti (tedy v porovnání s některými předchozími knihami, jinak na bolest a hrůzu pomalé až až), ale extrémně bolestivé a především psychologicky zničující v předsmrtném očekávání svých obětí. Lidé ze středověku by asi nechtěli, aby byl Chris Carter autorem Kladiva na čarodějnice. Abych zde nepěl jenom chválu: Když shrnu všechny dosavadní příběhy, trochu mně přijde, že autor používá parťáka Garciu a jeho manželku spíše jako otloukánka a chlapíka s trochu pomalejším vedením, aby až zbytečně moc glorifikoval Hunterovu preciznost. Ale to je můj problém, pro 99% čtenářů je zcela zbytečné se tím zabývat a kazit si zážitek z potoků krve, praskání šlach a kostí a tentokrát tlumeného vřískání.

19 18.04.2022

Průměr. Tedy průměr v porovnání s prvními pěti knihami autora, kdy jsem byl zcela nadšený a v zasněženém blázinci nebo u lanovky s polovinou koně jsem byl napjatý jako struna ze staré gibsonky. Údolí už byl sešup a Lov ze série Martin Servaz se mně jeví jako nejslabší. Ale na průměr jej povyšuje Zkurvenej příběh, kterej byl opravdu zkurvenej a Na okraji propasti taky nic moc. Lov mně připadal především v poslední třetině takový ve stylu honem, honem, abych to měl už z krku. Přesto se v knize občas vynořil starý Minier, kdy měl děj svůj náboj a šmrnc. Že se mluvilo o rouškách a covidu? No, když budete psát knihu o středověku v době morové epidemie, asi se o ní taky dočtete na každé druhé stránce. Pokud budete psát román z války, bude se tam omílat válka. Tak už to chodí. Narozdíl od jiných čtenářů jsem docela nadšený, že nám zde autor pěkně popsal, jak to v současné Francii chodí s jejich přistěhovanými přáteli a jen mě utvrdil, že nezvat sem tyto nezvané je pořád moc dobrá politika. Toť můj názor a jako spousta dalších čtenářů čekám, že se Minier vrátí zpět v plné polní, asi jako si přeji, aby Stephen King zase začal chlastat, protože to psal svoje největší pecky.

5 11.04.2022

Tak po prvním díle jsem nejásal a dával to za vinu sám sobě, protože jsem byl hladový po akci Mistra Deavera v jiné než Rhymově podobě. Měl jsem jásat, protože nejásám teď. Autor si šel k postavě Shawa zjevně odpočinout natolik, že zcela změnil styl do něčeho, co mě tedy vůbec neoslovuje. Prostě mám rád akčnější děj a zde byla prostřední část vyloženě psaná jako příručka, jak to chodí v sektách v Americe při vymývání mozků. U nás k tomu stačí média a zdarma. Tento díl mě prozatím odradil od třetího pokračování. Je potřeba říci, že kniha má několik částí, kdy opravdu jede, ale na můj vkus jsou to jen občasné výkřiky do tmy. V závěru se děj posouvá skokově a v kapitole se zpětně dozvídáte to, co bylo přeskočeno. Tedy nikoliv retrospektiva, ale nějaký ne moc záživný styl psaní. Pro mě tedy žádná sláva. Ale sto hlav, sto názorů.

2 14.03.2022

Ta detektivka je čtivá a velmi dobrá. Má jedinou smůlu, že Jefferyho věčně nerudný Rhyme a jeho banda jsou akčnější a živější. Ale pokud se vám podaří ten velmi těžký úkol, odosobnit se o Rhyma, tak prostě musíte dojít přinejmenším k podobnému uznání jako já. Deaver se i zde představuje jako perfekcionista co se týká znalosti prostředí, konkrétně několika prostředí, poněvadž příběh má dvě linky, kdy se zvláštní týpek Colter retrospektivně vrací do dětství a dospívání, které bylo i na americké prostředí velmi ojedinělé. Navíc i v této dějové lince probíhá krimi zápletka. Co je zajímavé a na dnešní dobu až nezvyklé, neteče zde mnoho krve, i když pár mrtvolek se v knize objeví. Ani do držky si ti podivní lidé moc nedávají. Možná i proto mnohým připadá autorova nová postava taková nemastná, neslaná. I já, přestože tvrdím, že se jedná o dobrou detektivku, si ponechám jednu hvězdu v zásobě na další knihu s Colterem Shawem.

6 22.02.2022

Po Nočním lovci, kdy byly vražedné destrukce těl jaksi skryty a vnější stav oběti by se dal definovat výrazem "jako živá", přichází Carterův luxusní ředitel masokombinátu se zvláštní oblibou v oddělení mlýnků na maso. Na lidské maso. Zde se autor prostřednictvím vraha opravdu vyřádil a podle toho, jak čtenáři stéká po dlaních krev při přetáčení stránek to vypadá, jako by měl člověk místo ubohých pěti litrů alespoň sud krve v těle. Umělecké zaměření vraha se sochařskou tajenkou místo činu ani trochu nezjemňuje, ba naopak. Zatímco se tedy brodíte potoky krve a zakopáváte o kusy masa, které ještě před chvílí tvořily lidskou bytost, Hunter, věc nevídaná, pomalu neví kudy kam. Navíc se příběh rozvětvuje do dvou línií, jedna kráčí velmi těžce vpřed, protože se velmi pomalu objevují skutečnosti línie kráčící zpět do minulosti. Ačkoliv před vaší myslí defilují zástupy možných pachatelů, výsledná osoba označená za viníka asi drtivou většinu čtenářů překvapí. Vyjma mě, protože já jsem knihu četl podruhé, abych vám zde mohl poskytnout toto doporučení - přečtěte si další báječnou krvavou ódu Chrise Cartera.

15 21.02.2022

Kdo byl nadšený Marťanem, měl by být poměrně stejně spokojený se Spasitelem. Stavba příběhu je v podstatě stejná, i když samotný příběh je zcela odlišný. Andy Weir opět částečně mění knihu ve středoškolskou výuku fyziky, matematiky a dalších oborů, což není vůbec na závadu až na chvíle, kdy už je toho prostě moc. Naštěstí jich není moc. V tomto byl lepší film (Marťan), který časově nedovolil zahltit děj přehršlí výpočtů. Co mně osobně na Spasiteli trhalo žíly, to je strašlivě roztahaný začátek, než se děj jakž takž dostane do obrátek. V tomto bude případný film lepší, protože tu, až nudnou, zdržovačku nedovolí. Že jsou zbrklost a nedomyšlenost kroků Rylanda Grace ve vesmíru dost nebezpečnými vlastnostmi, včerty. Jako sci-fi je to výborné počteníčko, jestli je něco technicky možné či nikoliv, mě netankuje, to bych se pak mohl dát na čtení technických příruček. Asi od třetiny knihy je pro mě autor viníkem nedostatečného pracovního výkonu z důvodu krátkého spánku, protože jsem si musel násilím odtrhávat knihu od očí. A úplně čumím, že zcela výjimečně je pro mě český název Spasitel mnohem vhodnější než originál Projekt Zdrávas Maria. To se tedy často nestává. A nejkrásnější věta knihy: "Tvoje tvář prosakuje."

12 26.01.2022

Třetí kniha Chrise Cartera je docela odlišná od dvou předchozích v sérii. Což je výborné, protože autor čtenáře opět překvapí něčím novým, nezačíná být nudným, opakujícím se. Přestože v této knize, dámy prominou, není brutalita vražd navenek tak hrůzná, o to více jsou vraždy propracovány psychologicky, aby si, díky skvělému talentu popisovaného utrpení, mohl vytrpět čtenář neskutečnou bolest s oběťmi. Aby vlastně trpěl víc než ony, protože předpokládám, že většina čtenářů to přežila, a trpěla, narozdíl od obětí, opakovaně, při představě, co všechno se dělo uvnitř. Mně docela stačilo, když jsem četl zdůvodnění, proč zemřela první oběť předčasně, protože jsem večeřel.
I když je kniha jiná, ani v nejmenším nelze říci, že snad horší. Děj se neustále rozvíjí bez viditelnějších hluchých míst, je dostatečně napínavý a jestliže docela jednoduše napovídá v závěru, že se smrtí toho kluka to nebude asi jen tak, příběh, ani vyvrcholení nijak nepokazí.
Co však mě osobně doslova totálně zklamalo a Carter pro tu chvíli klesl hluboko v mých očích, byl vstup do polorozpadlé budovy v samotném závěru. Že americké baterky (svítilny) přestávají v 99,9% svítit zrovna v okamžiku, pro který byly vynalezeny, to ví snad už i malé děti. Ale že Hunter, takový expert a logik, nejchytřejší z nejchytřejších, leze do sklepa baráku bez baterky, jen proto, aby autor mohl rozehrát, sic napínavé, ale díky těm baterkám značně ubohé závěrečné fanfáry - byl jsem fakt zdrcen. Taková kravina by se nepodařila ani poručíku Hrubcovi (Byl jednou jeden polda).
Původně jsem chtěl dát za takový kiks jen jednu hvězdu. Ale pak jsem si řekl, že celkově si to příběh nezaslouží, pro těch pár podělaných odstavců. Jsem za to na Cartera naštvaný, ale přesto knihu doporučuji, jako bych dal hvězd pět.

10 10.01.2022

První kniha z řady, Dvojitý kříž, jak jsem psal v komentáři, mě nijak extra nenadchla. Ale Popravčím se Chris Carter pochlapil. Děj je tentokrát celistvý, od počátku akční a napětí nekolísá, ale celkově neustále narůstá. S tím, že humusácké vraždy budou mít asi podobný základ, nic moc dělat nejde, protože způsobů, jak dělit tělo na částečky zase moc není. Zde je změnou a úžasným nápadem autora spíše psychologické utrpení, takže pro oběť dvojité umírání. Proto doporučte svým dětem - nešikanujte, může se to obrátit proti vám. Když pominu klasický americký komplex, že všichni chlapi klaďasi měří od 185 cm nahoru a mají modré nebo zelené oči (zelené oči mají jen 2% světové populace a podle amerických autorů to vypadá, že 1,99% jsou Ušáci), což ale nemá nic společného s kvalitou děje, je tato kniha výborným a čtivým thrillerem, přestože mě dvakrát nenechala usnout před čtvrtou ranní. Ale mám volno, tak proč ne. Spěchám natáhnout do čtečky Nočního lovce.

16 30.12.2021

Něco od Cartera jsem v minulosti již četl, ale teprve díky pomoci Databáze knih, tomuto skvělému serveru, nemusím složitě pátrat po sériích. Tak jsem se rozhodl začít od počátku. Tahle kniha Dvojitý kříž je něco velmi podobného horské dráze. Chvilku to šlape, krev, maso, utrpení v docela reálném popisu (kritici drsnosti už vědí, že to není pro ně, ale jestliže chcete pochopit opravdový hnus vraždy, musí vám to někdo detailně popsat), napěťový spád, pak se to plouží v bahně nudnosti a pomaličku se děj škrábe zase nahoru. K omrzení je neustálé připomínání, že Hunter nemůže spát, nu, a navzdory jeho příjmení nebyl v tomto příběhu lovcem, ale loveným. Docela souzním s komentářem Maevie, z části i worka nebo Antaki_Thorin. Chvíli detektivka, chvíli thriller, číst se to určitě dá, ale víc času než u jídla a před spaním jsem tomu nedal. To však neznamená, že druzí nebudou nadšení, protože jsem nadšený nebyl já. Odcházím číst Popravčího.

10 25.12.2021

(SPOILER) Jak jsem v komentáři u knihy Kanibal z Nine Elms uvedl, v první knize, ještě s Erikou Fosterovou, autor dělal z postav lesby a gaye takovým způsobem, že měl člověk pocit, že zde žijeme v poměru 50:50 a ne 96:4. V dalších knihách už žil jakž takž v realitě. Kniha Propast smrti je však něco úplně jiného. Děj se odehrává v gay komunitě, takže je to přirozené prostředí, kde jsme zase my, většinoví, v minoritě. Navíc si můžeme být jisti, že je alespoň v základu popsáno věrně. Dal jsem o hvězdu méně. Tento příběh je oproti předchozím takový až moc poklidný, místy až ospalý, jen sem tam přijde pár stránek staré dobré akce a napětí. Ale to spíše, vyjma závěru, díky vrahovi než Kate a Tristanovi. Tušení asi v jedné třetině knihy o tom, kdo je vrah, celkovému dojmu taky moc nepřidalo. Za opravdu trapný moment považuji, když Kate při pohledu na identikit ihned položí otázku, zda neměl pachatel paruku a umělý chrup? To bys fakt nevymyslel. Pozná paruku a herecký chrup, ale obličej, s kterým se opakovaně setkala, nikoliv. Tady autor sklouzl až k přílišné jednoduchosti. Klasickému americkému braku se přiblížil popisem mužských postav, kdy všichni borci mají přes 180 cm, jsou to vysportovaní svalovci... Pokud to tedy nepsal ve fitku. Dal bych osobně za sebe hvězdy spíše jen tři, ale celkově je to běžná, konzumní a odpočinková detektivka, klasicky vystavěná, žádný thriller, takže proč jí škodit? A žádný autor nepíše věčně eňo ňuňo. Tak si musíme počkat na další, již samotným Robertem Bryndzou avizovanou, záhadnou zápletku.

2 19.12.2021

(SPOILER) Jeffery Deaver je opravdový virtuos při spolupráci s detektivem Rhymem a jeho partou. Jen když pomyslíme na to, že veškerý děj každé knihy, vyjma opravdu nepatrných výjimek a pořízení invalidního vozíku, rozvíjí z jednoho pokoje (no, spíš asi větší haly) a přesto v drtivé většině knih vytvoří úžasný příběh, musí být opravdu fenomenálním člověkem s obrovskou představivostí. Jeffery Deaver by možná dokázal spáchat dokonalý zločin. Teoreticky určitě. Sic v knize Rozbité okno dovedl moc datokopectví asi až na pokraj žánru sci-fi, především na české poměry, kde síť díky počítačové negramotnosti státu nedosáhla takového propojení a není tudíž tak nebezpečná jako třeba v USA, tak ve většině situací je skutečná. Proto mě vždy dovede rozesmát nějaký český trouba, který se rozčiluje, že jej nějaký novinář na veřejné akci vyfotil, když on má přece právo do toho kecat (podle tiskového zákona moc nemá), ale vůbec mu nevadí, že obyčejný e-shop si ho svlékne donaha a ví o něm více než kdy věděla StB o kterémkoliv disidentovi. Záleží, kolik zaplatí za informace. A tato nevědomá blbost lidí se vlastně line celou knihou, aniž by autor někoho přímo nabádal třeba tak, jako já v tomto komentáři. Příklad, jak si nevšímáme sledování: V zaměstnání často vyhledávám na internetu potřebná zařízení pro výrobu. Přijdu domů, a na mém soukromém PC se začnou objevovat reklamy na výrobky, které jsem vyhledával v práci. Kdyby to byla trička, člověka to netrkne. Ale když mně začne nabízet záchytné vany na kyseliny... Samozřejmě, že se dají najít i v této knize mouchy, ale v celkovém dojmu je to jedna z těch superknih. Osobně mě rvou žíly několikrát opakované zápisky z tabulí nebo konkrétně v této knize tisíc řádků informačního seznamu na Sachsovou, ale to řeším velmi jednoduše - obrátím list. Nervy mám z mnohdy až přitroublého Pulaskiho a z nálad Rhyma, kterého bych někdy s radostí vyvrátil i s vozíkem, ať si pomůže sám, když se chová jak prase... Ale to je popis běžného života, který žijeme i my, jen v jiných kulisách. Prostě Jeffery Deaver je mág psaného slova a kdo považuje detektivní thriller za nějakou pokleslou literaturu, je zcela jistě vůl.

2 27.11.2021

(SPOILER) Než se budu věnovat 3. dílu Žatvy smrti, vždycky se musím chechtat, když si přečtu u knih Shustermana zaškatulkování pro dospívající mládež. Představte si poctivě zfilmované první dvě knihy, špíše tu druhou, kde se Goddard poněkud rozohní při vyvražďování. Potoky krve, přímé záběry na excelentně popsané vraždy... Co by pak asi muselo být ve škatuli pro dospělé? A to jsou takové všechny jeho knihy, snad vyjma knihy Sucho, která má opravdu puberťácké myšlení, především u hlavní hrdinky.
Tak jsem se dochechtal a zpět ke Zvonu. Uběhl snad půlrok od přečtení dílu, na který jsem čekal, s rozechvěním a jak na smilování. Ale podobně jako řada zde se svěřujících přátel četby, jsem byl zklamán. Ovšem co mě, podobně jako řadu ostatních, hned v úvodu knihy vytočilo, že už i Shusterman podlehl tlaku novodobé politiky a vytvořil nové odvětví LGBT a tisíc dalších písmen, které určitě brzy nějaký magor uzákoní i v současnosti - změna pohlaví dle slunečního svitu. Ještě, že to nevymyslel na maják sanitky. Přátelé, pozor! I po třiceti letech se zde najdou vypatlanci, kteří nás straší komunisty a kritizují ty, co podlehli, ale zde nám Shusterman předvádí v přímém přenosu stejnou politiku ústupků zvrhlé politice v zemi, kterou jsme před rokem 89´měli za vzor svobody. Už vůbec nemluvím o něčem, co se čím dál více začíná podobat nacistickému pálení knih. Omlouvám se za politickou vsuvku, ale prostě jsem musel ze sebe dostat to znechucení, což hodnocení celé knihy u mě nepřidalo.
Dle mého názoru souhlasím s těmi, kdož tvrdí, že tento díl není tak akční jako předešlé. Navíc, ty zpočátku téměř nesmyslné, filozofické vsuvky samomluvy Nimbuse, akčnosti nepřidají. Když je pojmeme samostatně, je to opravdu mistrovsky popsaný vývoj osobnosti stroje, a důkaz, jak se dají obejít Zákony robotiky (Asimovovy zákony) zde aplikované na Smrtky. Ale v knize, jak jsem uvedl, především zpočátku šíleně brzdí děj. Můžu říci, že se za všechny podobného názoru jako já, stavím za krátké a výstižně kousavé hodnocení Pitbullky, ale i mnohých dalších.

8 07.11.2021