Turmee komentáře u knih
Jaké překvapení, že Verne se vydal i v převyprávěné podobě, která se fakt dá číst! Jako dítě jsem si nadšeně vypůjčila původní verzi a po pár stránkách hustě detailního popisu jsem to vzdala. A přestože znám ty příběhy nazpaměť z CD, na knížky jsem zanevřela - teda až doteď.
Kratší a jednoddušší verze je super. Děj odsýpá, postavy jsou super. Prostě klasika.
Zajímavé téma, ke kterému bych se snad jinak ani nedostala.
Jako rozhovory se to čte samo a fotky umocňují tu atmosféru něčeho nového, možná trochu zakázaného, s příchutí hlíny a samoty.
Osobně mi tam spousta otázek chybí. Ptala bych se asi jiným směrem, na jiné věci. Občas se až moc věnuje duchovním názorům a myšlenkám za hranice běžného poznání.
Nejvíce mě zaujaly "okraje" knihy. Rozhovory ze středu mě moc neoslovily, ale rozhodně mě postrčily k hlubšímu přemýšlení.
Už dlouho jsem nečetla originální příběh s přirozenými postavami, napínavou zápletkou, dobrodružstvím, romantikou a trochou toho dramatu. Přiznám se, že každé jedno vráně jsem si zamilovala a knížku jsem zhltla během pár hodin.
Puberťáci jsou ve svém životním příběhu uvěřtelní, sympatičtí a každý si prochází svým peklem, aby se nakonec (snad) spojili ve skoro rodinný tým.
Mapy a přirozené popsiky dodávají ději reálnost a podněcují fantazii. Na další díl se vrhnu co nejdříve.
Pokračování v podobném duchu jako první díl, tentokrát se ovšem dostává ke slovu skoro neporazitelná, všehoschopná a zřejmě dokonalá mylady. Naštěstí má Francie věrné ochránce v podobě čtyř mušketýrů. Stejně za sebou příběh nechává několik nevinných mrtvol, pachuť politiky a fascinující úskoky štěstěny.
Tak krásně se to četlo. Přestože od scénáře se jakýsi spád a šmrnc očekává, tady to opravdu plynulo samo. A veškeré scény byly popsány dost detailně na to, aby si je čtenář dokázal bohatě představit.
Film byl za mě super a stejně tak tahle knížka.
Příliš dlouhá, zašmodrchaná detektivka. Hodně zákulisních pletich, politiky, formalit a životních zvratů. Právní zástupci se tady chovají jako detektivové, policie nedělá skoro nic, tisk může všechno. Žádné napětí, akce, záhada. Pro mě bylo náročné se tím prokousat.
Těžký realismus, který se mi četl chvílemi opravdu špatně. Nespravedlnost, děti, chudoba a všechny možné nešťastné náhody jsem rozdýchávala jen obtížně, byť konec mi přišel až moc sluníčkový.
Oliver je sympatický chlapec, který se navzdory překážkám snaží udržet jakési vrozené morální hodnoty, banda zloduchů z Londýna je prolezlá skrz naskrz, všechno má na sobě punc špíny, otrhanosti a zoufalství. Business slang mi dával v angličtině dost zabrat, věřím ale, že v češtině tomu dodává tu pravou atmosféru.
Moje chyba, že jsem před pár lety viděla film. Zamilovala jsem se do toho příběhu a nenapadlo mě, že v knížce to může být představeno jinak. Po prvotním šoku, jsem se dokázala docela rychle začíst.
Dvojí metr spravedlnosti pro chudé a bohaté lidi je děsivý. Hlavně ta představa, že jsme se od toho zas až tak nepohnuli ani dnes. Co mě ale neuvěřitelně vytáčelo byla pitomost některých postav. V celém okolí se ztrácí dívky a všichni si šuškají, že je vraždí hraběnka, ale když za mnou přijde jedna její posluhovačka, která se tváří podivně přívětivě, tak se hned nechám dobrovolně odvést? Jako fakt? Podobných nelogických rozhodnutí bychom našli více, ale když od nich odhlédneme, zůstane nám drastické hororové drama, kdy si ani na posledních stránkách nemůžeme být jisti, jak to vlastně přes všechny politické pletichy a osobní zájmy všechno skončí.
Na pohádky jsem se fakt těšila. Očekávala jsem něco hezkého, milého, odpočinkového. Možná proto mě většina z nich zklamala. Pohádková tvorba těchto autorů (kromě Andersena) se zřejmě zastavila dříve, než mohla být dotáhnuta do konce. Většina námětů začíná zajímavě, později ovšem sklouznou do nelogického chuchvalce kouzel, hrdinů, smůly a štěstí.
Kokeš a Puťka - předlouhé a zašmodrchané vypravování o dvou hloupých lidech a jejich hloupé dcerce, kteří se zázračně dočkají šťastného konce.
Šťastný princ - jediná pohádka, kterou jsem si užila. Vždycky mi po ní zůstane takový hořkoslaný pocit.
Pahorek lesních žínek - příběh, který se z celé knihy nejvíce podobá typické pohádce. Víly a trollové dokázali vytvořit krásně magickou atmosféru.
Čarovná rybí kostička - nedomyšlený a nesmyslný příběh, který končí značně depresivně.
Pan Větrovský a paní Deštná - tady jsem našla hodně podobností s první pohádkou - neuvážená rozhodnutí postav, zašmodrchaný děj kopírující pomalu dvacet let, který se pomalu mění v hrdinskou ódu na mladého Petříka.
Myslím, že jsem tento příběh četla už podruhé. Snad proto mi byly postavy známé a některé věci mi docvakly dříve než přeslavnému Poirotovi :D
Rozhodně typická Agatha.
Tiffany miluju stejně jako české překlady, i když jsem zrovna tento díl četla anglicky. Všechny postavy jako vždy dokonalé - Nac Mac Feeglové bojechtiví, bábi Zlopočasná všezachraňující, Tiffany objevující, slečna Rovnovodovážná rozpolceně jednotná a "hiver" nepochopen.
Příběh o tom, jak najít své místo a že nejlepší klobouk je ten, který si sami vyrobíte.
Konečně! Prokousat se originálem Jany Eyrové mi trvalo překvapivě dlouho. Stará angličtina není nic snadného, navíc kolikrát v dialektu nebo slangu. Každopádně jsem to zvládla a jsem na to hrdá!
Příběh je klasickou romancí se střípky tajemna, dobrodružství a napětí. Jane jsem si zamilovala, její povaha mi přišla sympatická. Všechny postavy jsou v příběhu krásně vykreslené, stejně jako prostředí, doba, zvyky, příroda, stavby... všechno :) Snad bych jen vynechala některé dlouhé pasáže o Bohu, jeho vůli a prosbám k němu, na druhou stranu to jaksi dokresluje atmosféru celé knihy.
Přestože byl můj úplně první referát na základní škole o Karolíně Světlé, okusila jsem její knihu až nyní. Musím přiznat, že jsem byla mile překvapena. Myslela jsem, že se tím prokoušu a pak budu moct tvrdit, že jsem četla i takovou klasiku ale než jsem se nadála, byla jsem do knížky zažraná.
Prvních pár stránek mi trvalo, než jsem si zvykla na trochu jiný styl vyjadřování - plný přechodníků, změněného slovosledu a prapodivných archaismů. Jakmile příběh dostal spád, už jsem si ničeho z toho ani nevšimla.Vždyť je to vlastně hororová detektivní romance, která nádherně zachycuje tehdejší dobu, povahu lidí, zvyky, tradice a vesnický život. Za mě rozhodně palec nahoru.
Čekala jsem něco podobného Třináctému příběhu, ale tento havraní příběh musí stát na vlastních nohou. Zápletka skoro žádná, úspěch - smrt - úspěch - smrt, to vše podbarvené psychologickými hrátkami mysli a strachem. Přiznám se, že mi ta hlavní pointa asi unikla. Přes to přese všechno se mi knížka četla sama, vtahovala mě do sebe a nutila mě vždycky přečíst ještě jednu kapitolu :) Postavy jsem si oblíbila a každé z nich mi na konci bylo velmi líto.
Vsunuté kapitolky o havranech tomu přidaly tan správný šmak.
Styl Setterfieldové se mi prostě líbí a je jedno, že největším poselstvím je Carpe diem.
Politická zápletka pro mě byla docela nová. Přestože jsem se občas v ději ztrácela, nakonec jsem si celý příběh užila. Hlavní postavu Victorie jsem si zamilovala a poprvé jsem padoucha odhalila už v půlce knihy. Něco trochu jiného než obvykle.
Naivně jsem doufala v zajímavé pokračování dobrých 40 stránek prvního dílu a musím přiznat, že jsem se velmi spletla. Ava je pořád stejně neschopná, Jesse pitomý a celý příběh neuvěřitelný.
Jediná "použitelná" část pro mě byla ta, kdy si Ava konečně dupla a uchýlila se k trošce násilí. I když i to nakonec přehnala.
Pořád si stojím za tím, že to vypadá, jakoby autorka nikdy chlapa neměla. Nemám ráda nedočtené série, ale třetí díl tady toho si budu muset pořádně rozmyslet.
Fantastický příběh. Něco takového jsem dlouho nečetla. Perfektně zpracované pozadí, postavy, dialogy. Je to psycho a děsivé, ale to je na tom úžasné. Balancování na hraně mezi šílenstvím a rozumem, živote a smrtí - to tomu dává ten správný šmak. Celou knížku jsem shltala během pár hodin a i potom ve mně dlouho zůstala. Určitě doporučuju.
Vydařená a trochu jiná Agatha. Poirot jako vždy úžasný. Celou dobu jsem přemýšlela, kdo by mohl být vrahem, netrpělivě přelétala z jednoho podezřelého k druhému, až jsem se na konci nechala omráčit překvapivou pravdou. Netypická zápletka a výborný styl.
Několik příběhů napasovaných na hasičskou tématiku. Někdy přirozeně, někdy dost na sílu.
Ilustrace nic moc, ale dětem stačily. Kapitoly přiměřeně dlouhé, s nějakým poučením na konci. Hodně mě štval "Luciper". :D
Krátký příběh o malých červenkách. Oceňuji snahu rozšířit dětské povědomí o další druhy zvířat. Průřezy v knížce jsou pěkné, ilustrace milé. Text není nijak geniální, ale účel plní.