Tydvik komentáře u knih

Motivací k četbě nebyl seriál (nejsem seriálová fanynka), ale jen a pouze jméno autora.
To je přece ten, co napsal Zpěv drozda…Ajaj, měla jsem u toho zpěvného ptactva i zůstat.
Dámský gambit je kniha velice snadno předvídatelná. Ale to by snad zas až tolik nevadilo.
Hlavně je však, a to už mi vadí víc, emočně velmi plochá, až chladná; celé to ve mně zanechalo...jednorozměrný dojem; osobně tuto kategorii nazývám „placatá literatura“. Prostě taková hezká americká pohádka o šachové popelce, kde se vše děje tak nějak samo. Ale alespoň je to poměrně čtivé…budiž tedy…lehounce nad průměr.

17 02.07.2021

Někde jsem četla, že Middlemarch je katedrála postavená ze slov.
To je víc než výstižné.
K tomu už můžu jen za sebe dodat, že je to jedna z těch nejkrásnějších katedrál ...

17 16.04.2020

Doznávám se, přiznávám se… V hodnocení Finkovek nejsem tak úplně objektivní, jsem si toho vědoma, ale je mi to úplně fuk! Velice dobře vím, že forma často převyšuje obsah. To je nezpochybnitelný fakt. No a co…ta forma, ta je totiž DOKONALÁ. Takže si prostě užívám formu. A basta.
Netuším, co si počnu, až mi ta „Otakarova detektivní epopej“ skončí.
Asi začnu znova.

17 08.11.2018

Ke knize jsem přistupovala s lehkými obavami, ne že ne. Poslední, po čem by má duše toužila, by byla četba feministické agitky. Tedy potažmo jakékoliv agitky, když už jsem u toho. Obavy tohoto rázu byly zbytečné. Kniha je především o tom, co s vámi udělá moc. Zejména ta nečekaně nabytá. A jak velmi snadné je ji zneužít. Proč? Třeba jen proto, že prostě můžete. Přináší ji fyzická převaha, která zčistajasna změní strany. Máte najednou možnost odvety, často oprávněné, často ne. Chvílemi je to docela zneklidňující čtení; ne o ženách, ne o mužích, ale o lidech. Kniha není vůbec špatná, ale na ohňostroj nadšení to taky není. Zaujala mě spíše v detailech, než jako celek. A z postav si za chvíli budu pamatovat jen jednu jedinou, Roxy. Ostatní mi přišly…nevím, šablonovité je možná to správné slovo. Každopádně mě pobavila hříčka s autorčiným křestním jménem…

17 14.09.2018

Karkulka se nám trošku zvrhla, což…
Mně jako obdivovatelce všeho nevysvětlitelného, zvláštního a nekonvenčního se to asi líbit muselo.
A opravdu líbilo. Vyrostlo to na podobné zahrádce jako třeba finské podivno.
Ale zároveň je to také jedna z mála knih, kterou bych se neodvažovala někomu doporučit, natolik je …svérázná.
No, shrnu to prostě takto – byl to velmi silný a intenzivní zážitek.

16 11.10.2021

Další velmi zajímavá kniha této spisovatelky.
Tentokrát je to epický, časově velmi rozsáhlý román bez hlavního hrdiny. Ovšem se spoustou hrdinů i nehrdinů vedlejších, obyčejně neobyčejných. Vlastně jen takových lidských a zvířecích figurek. A jednoho kláštera.
Ale to této knize na kráse nijak neubírá.
Román o tom, že svět se stejně pořád točí, bez ohledu na….prostě bez jakýchkoliv ohledů.
Argo české vydání odložilo tolikrát, že se mu podařilo úspěšně mě rozečíst v polštině, díky :-).

16 20.07.2021

Při čtení některých knih mám pocit, jako by byly psány přímo pro mě.
Tohle je jedna z nich. Velká škoda, že další už prostě nebudou...
Pane Václave, nechť je Vám to literární nebe lehké...a děkuji.

16 25.12.2019

Ano, velmi čtivě napsaný příběh.
Přímo osudově se zde sejde několik (ta koncentrace na metr čtvereční je opravdu velká) různě „problematických“ matek. A teenagerů.
Ano, neustále se něco děje a podivně, často dost nepravděpodobně, proplétá.
A to je tak asi všechno. Děj (kterému je podřízeno vše včetně logiky) a holá konstatování, jinak nic.
Už dlouho jsem nečetla tak velmi povrchní knihu. To povrchní myslím doslova.

16 25.07.2018

Zajímavý historický román s výrazně lepší první polovinou. Alespoň z mého pohledu.
Část odehrávající se na Tahiti už mi přišla nějak navíc a zbytečná. To podstatné bylo řečeno, proč se v tom ještě šťourat.
Hlavní hrdinka Alma je však docela sympatická a lidsky chybující bytost.
Na rozdíl od Prudence; tyto tiché mučednice bytostně nesnáším jak v reálu, tak na papíře. Vždy nadělají víc škody než užitku.
Tři hvězdičky jsou málo, čtyři moc. Takže holt něco mezi.

Jako u každé antologie - někde něco chybí, někde něco přebývá, jednomu se líbí tohle a druhému zase tamto. Je to v podstatě strašně nevděčný útvar.
Ovšem mě to jako celek opravdu nesmírně bavilo. Kromě povídek samotných a vizuálního řešení oceňuji předmluvy autorů k povídkám kolegů například, milý to nápad.
A poměrně nezapomenutelné pro mě bylo i setkání s většinou z nich na letošním Světě knihy.
Díky tomu už vím, kam případně odklidit mrtvolu. Snad to nebude nikdy potřeba, ale tak, kdo ví, že...
Je to prostě kniha, ke které jsem si už stihla za ten krátký čas vybudovat kladně-nostalgický vztah. Děkuji a zdravím:-).

15 09.06.2023

Tak tedy…mám momentálně intenzivní potřebu u literatury odpočívat, takže detektivka by měla být k tomuto účelu ideální; tohle mě ale spíš vyčerpalo.
Na hlavního zloducha autorka od samého počátku doslova ukazuje prstem, takže následně další asi ¾ příběhu čekáte a trochu doufáte, že vás jen tahala za fusekli. No…
Toto už je samo o sobě docela výrazné mínus.
A obdivem nelze planout ani ke dvojici hlavních vyšetřovatelů. Jsou, mírně řečeno, lehce infantilní.
S tím asi souvisí i nadužívání výrazu „křenit se“. Ti dva se na sebe kření prakticky při každé vzájemné konverzaci (tedy zejména ze začátku, pak jim trochu dojdou příležitosti). Občas se, pravda, zakření i nějaký jejich kolega, popř. i civilista. Nejsou v tom sami.
Z představy křenících se policistů mě jímala hrůza.
Ty milostné tanečky ani nekomentuju.
Celkově je to tedy taková podprůměrná detektivka, snažící se šokovat a překvapit alespoň v závěru.
Ale to už mi to celé bylo úplně jedno a zajímalo mě pouze to, jak to dopadne se stavbou dálnice.

15 29.03.2021

Poezie v próze a to doslova a do písmene. O válce a smrti poeticky...
Této knížce musíte věnovat dostatek času, soustředit se a náležitě vnímat každé její slovo. Je prostě jiná.
Čtení to rozhodně není snadné. Ale vlastně velmi krásné.
Oceňuji zařazení vysvětlivek, které najdete na konci, jsou důležité. A také přebal knihy, který skvěle koresponduje s jejím obsahem.

15 18.05.2019

Tohle bylo skvělé. Tak strašně a krásně nekorektní, velké díky. Už hodně dlouho jsem se tak nebavila. Každopádně až pojedu příště tramvají přes Letnou, a tam bude třeba zrovna náhodou plápolat velká hranice, kolem ní to bude samý hipster, jeden poslanec a skupina prvovoliček ve věku 18-22, budu vědět, co na ní hoří.

15 27.10.2018

Krásný román o životě fiktivního malíře Charlese Stricklanda, který si něco málo vypůjčil ze života Paula Gauguina.
Dovolím si citovat: " A vášeň, která zachvátila Stricklanda, byla vášeň tvořit krásu. Nedala mu pokoje. Hnala ho sem a tam. Byl věčný poutník, pronásledovaný božskou touhou a démon v jeho nitru mu nedopřál klidu. Jsou lidé, jejichž touha po pravdě je tak velká, že jsou ochotni otřást základy světa, aby ji dosáhli."
Nutno podotknout, že tato vášeň z něj udělala nejen génia, ale také sociopata.
Maugham se nevyhýbá ani jedné z těchto stránek; je to vypravěč, který prostě umí.

15 27.06.2015

Příjemně "praštěná" detektivka.
Přesně na něco takového jsem už dlouho měla chuť.
Takže sedla jako zadel na hrnec.

15 29.05.2015

Já asi vážně budu povídková…protože nic mi na poli literárním neudělá radost tolik, jako fakt dobře napsaná povídka. Taková ta s dozvukem…která vás nutí ještě delší chvíli nad ní přemýšlet. Nebo soucítit. Nebo jinak zaměstnat své emoce. A tady je jich hned několik. No hotové blaho…

14 08.09.2022

Už z těch pár prvních hodnocení je patrné, že toto čtivo rozhodně není snadno stravitelné.
A někteří ho vyplivnou, aniž by dokousali.
První část knihy je psána stylem, jakým hlavní představitelka žije… online.
Pro mě zcela nepředstavitelné. Ale věřím, že takových jedinců mezi námi přežívá spousta.
Část druhá – setkání s reálným životem a to prostřednictvím rodinné tragédie.
Dohromady to tvoří velmi zvláštní celek. Nicméně, kniha mě dokázala svým zvláštním způsobem oslovit a rozumím, co se nám to snažila básnířka říci.
A jen tak mimochodem - ano, Amerika mi připadá docela ztracená...

14 03.02.2022

A je to vlastně ještě vůbec detektivní příběh? Částečně asi ano; já za sebe bych spíš hlasovala pro ‚ne‘.
Ale to opravdu záleží na úhlu pohledu, já spíš oceňuji tu nepátrací a nedetektivní složku příběhu.
Byla to velmi zvláštní, lehce mystická a na hraně reality se pohybující záležitost a bylo mi tam dobře.
A překlad, překlad prostě bývá důležitý...

14 25.09.2020

Vřele a dlouho mi byla kniha doporučována kolegyní. Ale jak už to tak chodí, co člověk, to názor.
Kolegyně mě nyní považuje za chladnokrevného cynika; nechápe, jak se mi může nelíbit kniha, ve které všichni tak strašně, strašně trpí. Ale no tak…kniha plná trpících ještě opravdu automaticky neznamená skvělá.
Bohužel, jakmile cítím byť jen závan chladného kalkulu autora, je mezi mnou a takto postiženou knihou většinou konec. A tady jsem ho intenzivně cítila. Vadila mi cíleně stupňovaná deprese, umělé hraní na city a celková plytkost postav a to bez ohledu na míru jejich utrpení. A na prvočísla to prosím nesvádějme. A ještě dvě, tři takové knihy a je dost vysoká pravděpodobnost, že se ze mě opravdu stane cynik ze všech nejcyničtější. Autoři by lidských bolestí neměli zneužívat.

14 17.10.2018

Chápu, že bylo nutné napasovat příběh na předem jasně danou kostru. Zákonitě to tedy někdy brání v rozletu.
A tady možná bude ten problém. Prostě ne vždy to úplně funguje.
Na proměnu policajta ve stroj na zabíjení stačí jeho milené dvě, tři věty.
Cvak. A najednou je z něho úplně jiný člověk. Během půl stránky, jen tak.
Občas je to tedy trochu nepřesvědčivé a nedotažené.
Knize však napětí a čtivost určitě nechybí, to uznávám…
A pozor, krve je tady jak u Kulhánka.

14 11.04.2018