tygřík2
komentáře u knih
Syn lovce medvědů
Karel May
Čteno v mých jedenácti letech, pod peřinou při baterce, když už jsem měla dávno spát. Zůstalo mi to. Sůvení nad knihami i láska k příběhům s Vinnetouem :-)))
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Měla jsem to štěstí a četla překlad jak od pana Eisnera, tak od pana Přidala. Oba pánové vytvořili vlastní variaci na knihu Lea Rostena, každý jazykem své doby. Oba dva si zaslouží obdiv a uznání za jazykové schopnosti a znalosti. A mají i mé sympatie za krásný smysl pro humor.
Jak já hrdinům rozumím! Též se potýkám s nástrahami angličtiny a častokrát svou dcerku, mou učitelku, pobavím víc, než bych chtěla. Ovšem na "sacaváraklou táranku" prostě nemám!!! (... nebo...že by??? )
Ferda Mravenec
Ondřej Sekora
Mé znalosti z entomologie povětšinou pocházejí z této půvabné dětské knížky.
Jakou radost jsem tehdy měla, když jsem sama přišla na to, že Pytlík je červotoč!
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Každá kniha má svůj čas, kdy se má dostat ke čtenáři.
Princátko se ke mně dostalo až v mé dospělosti. Četla jsem z něj svým ratolestem před spaním, neb jsem si umínila, že je i sebe musím seznámit s příběhy, které mi byly v dětství odepřeny. (Prostě nebyly k mání.)
Bohužel, nemohu říct, že by se knížka stala naším oblíbencem. Byly děti moc malé a já moc stará? Ony se bály těch zlých lidí a mne iritoval ten přesmutný způsob vyprávění.
Věřte nebo ne, s přibývajícími léty s Malým princem soucítím víc a víc a snad mu začínám i rozumět. I tomu smutku a snad i tomu, z čeho plyne.
Zatím na mne Princ a jeho Květina čekají v knihovně na polici s několika dalšími knihami, kterým říkám zrající. Buď tam někdy uzrají ony pro mne, nebo já uzraji pro ně.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Nádherný dětský jazyk snažící se vypadat dospěle a moudře. Úžasný humor plný pochopení pro lidské slabosti. Krásné příhody malých uličníků, které mi připomínají dětství, jaké prožil můj ze všech nejlepší manžel a které mu závidím.
I když jsem četla až jako dospělá, dokázal mne autor přenést do jeho vlastního dětského světa. Milé a pohodové. Ale také způsobující mrazení, když si člověk uvědomí, jak autor, potažmo hlavní hrdina a jeho rodina, skončili.
Seriál, který vznikl podle knihy, má trošičku odlišnou atmosféru. Pokud bychom si nepustili vánoční díl, nebyly by to Vánoce. Protože křesťané oslavují Vánoce zpěvem, cukráři řevem...
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Ta Britt-Marie! Zprvu by ji člověk nejradši vzal pánví po hlavě, ale postupně...prostě jsem si ji zamilovala. Životní moudra vetkaná do příběhu jemně jako pavučinka. Backmanovský styl vyjadřování a humor, který humorem je a zároveň není. Paní Zawadská dílo svým hlasem a interpretací korunuje.
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Utopistický román. U-to-pi-sti-cký???
V jednom seriálu o historii mne zaujala tato věta: ,,...a pamatujte, že na světě se nic nemění. Jen kostýmy a kulisy..."
Pan Čapek svým mírným, chytrým a velice ironickým způsobem komentoval konání lidského plemene. A nebál se to uveřejnit! A ještě za to byl a stále je milován!
Pan Čapek by měl sestoupit z literátského nebe a vtělit se do některého z dnešních psavců. Potřebujeme ho jako soli. Já teda jo.
Rudý kapitán
Dominik Dán
Pána spisovatel´a Dominika Dána som až do teraz nestretla a jeho Červeného kapitána tiež nie. Pekne prekvapenie. Napínavé, zábavné aj poučné. Okrem toho milujem slovenčinu. Na mierke od jednej do desať - desať.
No možno moje nadšenie je zposobené tým, že som knihu počúvala. Čítal ju na pokračovanie pán Jozef Vajda. Skvelé!!! Kto nie je spokojný s knižkou, s českým prekladom alebo s filmom, odporúčam túto verziu. Neobanujete. Výkon pána Vajdu na mierke od jednej do desať - dvadsaťpať.
(Slovenským užívatel´om sa ospravedlňujem za drzosť písať v ich krásnej reči, aspon si myslím, že toto robím, no neodolala som.)
Cesta
Cormac McCarthy
Něco tak depresívního a přitom plného nezdolné naděje a nesobecké lásky jsem snad ještě nečetla. Velice drsný styl autora konvenuje s drsným příběhem odehrávajícím se v drsných časech a v drsném světě. (Hlavou se vám kromě jiného mihne něco o té slupce a jádru.) Rozhodně se po tom neusíná dobře. Jedna z knih, které se vypálí do mozku. Nemusím ji už nikdy otevřít, protože když na ni pohlédnu, jak stojí v knihovně, celý příběh se mi odehraje ZA očima, ne PŘED nimi.
Jméno růže
Umberto Eco
Jméno růže je kniha, kterou mám zařazenu v mé Extra lize. Při každém dalším čtení objevím nová moudra. ( A autor mne nenápadně pošťouchl k tomu, abych se začala zaobírat jazykem latinským jako věčný začátečník :-)) ).
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Hrůzostrašný, ale vynikající popis nevábné budoucnosti. No, celodenní celostěné ovlivňování už máme...
( Původní komentář - druhá věta, ve které místo ovlivňování bylo slovo šaškárny- mi byl přesunut do diskuzí, protože prý obsahoval buď spoiler nebo to NEBYL MŮJ NÁZOR. Upravila jsem to tedy drobátko, ale řeknu vám...:-(((( )
Sophiina volba
William Styron
Tahle skvěle napsaná kniha je o mnoha věcech. Ale nejvíc mě zasáhlo právě to, co je v jejím názvu. Nedalo mi to dlouhou dobu pokoje. Budila jsem se ze spaní zpocená hrůzou a plížila se pohladit svá spící robátka. Myslím, že tenhle kousek textu ztvrdil můj postoj k diktaturám víc, než by to dokázalo tisíc odborných knih, přednášek a filmů.
Marťan
Andy Weir
Sci-fi mám ráda a sci-fi o muži, jenž paniku z totálního osamění a strach ze smrti překonává nezdolnou činorodostí a humorem, mne nabila energií. Watney, seš jednička!
Vánoční koleda
Charles Dickens
Co to je ta Skruž? To kopou studni nebo co?
Scroodge přece znamená lakomec, skrblík, držgrešle. Těch pět hvězd je pro pana Dickense. Pan Váňa promine, ale on si je nezaslouží. Opatřím si urychleně jiný překlad.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Milé vyprávění o dětství příštího biologa na řeckém ostrově Korfu.
Na onom ostrově jsem se před lety o prázdninách usalašila pod košatou olivou a měla výhled na moře i na půvabnou vesničku. Asi za hodinu se začali trousit angličtí turisté s útlou knížkou v ruce a pořád si v ní četli. Pak ukazovali na bílý dům a na modrou zátoku a podivovali se, jakoby cosi porovnávali a nadšeně mezi sebou diskutovali. Když jsem zpozorovala už asi desátého, říkala jsem si, co blbnou? To je nějaká epidemie nebo co? A protože jsem příšerně zvědavý tvor, nedalo mi to a šla jsem na výzvědy.
V místní kavárničce jsem si opodál objektů mé detektivní práce dala frapíčko a nenápadně šilhala, až mne oči bolely, po té knize, co jim nedala pokoje. Když jsem odcházela, prokmitl mezi Angličany kousek titulu: ald Durre. Nójo!!! Rozsvítilo se mi a už jsem to chytla taky: tak támhle to je ten dům, kde rodina bydlela, tohle je ta terasa, kde maminka pletla a tady v té zátoce učinil malý Gerry své první biologické výzkumy! A navždy se proměnil můj vztah jak k tomu místu tak ke knize. Dotkla se mne minulost a teď mohu kdykoli knihu nejen přečíst, ale i prožít.
Poklad byzantského kupce
Václav Erben
Moje babička byla vášnivá čtenářka a každý čtvrtek si nosila od spřátelené knihkupky horu podpultovek. Čím ji podmazávala, netuším. V té obyčejné skříni v rohu u okna, povýšené na knihovnu, která po otevření hrála nejvíce modrou a zelenou barvou, byl jedním z ceněných exponátů i Poklad byzantského kupce. (Knihy jsem sice nezdědila, ale vášeň pro detektivky mi má předkyně přes mou maminku předala beze zbytku.)
Příběhy o kapitánu Exnerovi mne baví, vane z nich určitá starosvětskost, jsou vtipné a čtou se lehce, nejlépe pod jabloní, s voňavými letními jablky na dosah ruky...
Trhlina
Jozef Karika
Horrory nejsou můj šálek čaje. Jednak ve mně většinou vyvolávají záchvaty smíchu a to by, tuším, asi být nemělo ( z toho důvodu na ně nemohu ani chodit do kina ), druhak si myslím, že na světě vezdejším je toho, čeho je třeba se bát, víc než dost. Ale protože mladá slovenská literární scéna mne začíná zajímat čím dál, tím víc, zkusila jsem toto dílko. Užila jsem si Trhlinu v audio podobě, tentokrát v češtině, v bezvadném přednesu pana Josefa Kaluži, který jí "pristane".
A fakt dobrý! Způsob vyprávění páně Karikovo jest blízké vyprávění páně Howeyho a jeho Silu. Síla spočívá v napínavém podrobném popisu všeho a v jeho civilnosti.
Trhlina je taková sci-fi detektivka šmrnclá horrorem ( neb jak pravila jednou jedna televizní hlasatelka - horrorovitá :-) ). Bavila mne, i když jsem se nebála.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Jako skoro všechno od Remarqua - MAZEC!!! Četla jsem už dávno, ale pořád v paměti a svěží.