Tyrkysová komentáře u knih
Příběh plyne relativně poklidným tempem, autorka tak získává dostatek prostoru pro vykreslení charakterů postav, vývoje jejich osobnosti, názorů a životních postojů. Rozhodně to ale neznamená, že byste se začali nudit. Po malých střípcích se před vámi vynořuje celá skládačka, která přináší další a další otazníky, než se dostane k překvapivému rozuzlení. Napětí je v celé knize malinko zatlačeno do pozadí, neznamená to ale, že by vyprchalo úplně. I když se nejedná o typického zástupce thrillerového žánru, za přečtení Skleněný les rozhodně stojí.
4,5/5*
Náramně čtivý příběh, který má spád, akci, promyšlený děj a skvěle pracuje s myšlenkou jak postapokalyptické krajiny, tak hrdinů-veteránů. Typický kotletovský vtip, sarkasmus, popisy (zbraní, střelby, krajiny, zbraní, mrtvol, stříkanců krve...) tomu pak dodávají pořádnou šťávu.
Ačkoli je děj bezesporu zajímavý, kniha jako taková se mi nijak extra dobře nečetla. Velmi mě překvapil zejména kontrast mezi rozvláčnými a barvitými popisy prostředí a velmi jednoduchými dialogy, které se navíc neustále prakticky slovo od slova opakovaly. Čekala jsem něco více. Na Steinbecka jsem ale nezanevřela a chystám se na jeho další knihy.
3,5/5*
První polovina knihy je opravdu zajímavá (zvláště pro někoho, kdo o této záhadě něco zjišťuje poprvé) a z osudu všech zúčastněných vám jde mráz po zádech. Ve druhé polovině už se ale autor začíná dost opakovat a čím dál více sklouzává do více či méně pochybných teorií. V konečném důsledku pak celá kniha ztrácí na důvěryhodnosti a rozhodně již ničím nepřipomíná seriózní zkoumání – nejsou uvedeny zdroje, odkazuje se na „moderní badatele“, aniž by čtenáři osvětlil kdo je tím myšlen, a prakticky zpochybňuje vše napsané. K textu navíc přidává neskutečně velké množství poznámek a vysvětlujících textů, které jsou občas zbytečné, nevztahují se tak úplně k ději nebo jsou neskutečně podrobné – což naprosto zbytečně prodlužuje knihu a znesnadňuje její čtení.
Celkový dojem z knihy hodnotím tedy spíše střízlivě. Za přečtení stojí, zejména pokud jste fanoušky záhad, konspiračních teorií a neobjasněných případů, nečekejte od ní ale nějaké zázraky.
2,5/5*
Nečekala jsem, že to kdy řeknu, ale film je v tomto případě lepší, než kniha. To ještě neznamená, že byste jí nemohli dát šanci – nějaká pozitiva se tam najdou, zejména první polovina knihy je opravdu hezká a vtipná, závěr ale trochu pokulhává (když se nabalují další a další absurdní situace) a už Forrestovi to, že je (jak sám o sobě píše) „idijot“ nevěříte…
2,5/5*
Asi největší devizou celé knihy je fakt, že se čtenář může zamyslet – jaký jsme národ? Lze náš naturel vyjádřit pomocí několika příběhů z našich novodobých dějin? Každému bude Gottland pravděpodobně připadat jiný – podle jeho přesvědčení, názorů, životního stylu… Mně například přišlo, že Gottland Čechy do moc lichotivého světla nestaví.
Některé pasáže jsou nicméně opravdu zajímavé, zejména, pokud jste o nich měli dosud jen povrchní znalosti. K těm lepším zajisté patří osud Stalinova památníku, ale i předposlední kapitola s názvem Film se musí točit. V některých příbězích ale dle mého názoru autor text lehce bulvarizuje (ve smyslu nadbytečných informací, které by pro investigativní text nebyly rozhodně potřeba) - což je škoda, neboť evidentně strávil studováním zdrojových materiálů nemalý čas, který pak následně částečně shodí buď o senzaci volajícím dovětkem nebo svou nepodloženou domněnkou.
2,5/5*
Adresát neznámý unikátním způsobem bleskově zareagoval na změnu ve společnosti, která předcházela II. světové válce. Na pár stránkách je autenticky a jednoduše zachyceno a řečeno velmi mnoho. Originalita tkví zejména ve využití psané korespondence, jejíž obsah, ale i forma, se v průběhu příběhu mění a zachycuje tak změny v chování jak Martina, tak Maxe. Ani po 80 letech kniha rozhodně neztrácí na aktuálnosti a rozhodně za přečtení stojí - přibližuje jedinečně atmosféru doby i pomalu se vynořující hrozby.
Nejlepší na celé knize je, že vás donutí přemýšlet. Můžete totiž s autorkou a jejím rozhodnutím souhlasit. Můžete s ní v mnoha případech nesouhlasit, považovat je za blázny, klepat si na čelo. Můžete s ní souznít a toužit po životě v lesích, ale současně se neztotožňovat s tím, jak to provedli. Přesně takové pocity ve vás totiž dokáže vyvolat - budete o ní dumat, v myšlenkách (a případně i rozhovorech) se k problémům, které nastínila, vracet. Přemýšlet, jak byste se zachovali vy a jestli byste to zvládli nebo ne. Otázky, samé otázky... A to je dobře :-)
Pokud hledáte oddechovou knížku a specifický styl psaní a humoru Agnes vám sedne, určitě se pobavíte. Kniha je rozhodně vhodná pro opakované čtení ve chvílích, kdy vám život hází klacky pod nohy - buď zjistíte, že na tom může být někdo ještě hůř (Agnes promine), nebo vám aspoň zvedne náladu. Fungující a prověřené antidepresivum ;-)
I když je čtenáři relativně záhy zcela jasné, jak se nakonec všechny tři příběhy propojí, rozhodně jej to od čtení neodradí. Ani jedna z dějových linek nenudí, čte se lehce a rychle – autorka nejde do přílišných podrobností, ale současně neklouže pouze po povrchu. Myšlenka, že ne každý to má v životě lehké, svět (společnost, okolí, …) nám hází klacky pod nohy, ale je potřeba se vzchopit, najít si cestu, umět pracovat s tím, co máme, nebo co je pro nás možné, je prostě nadčasová. A vzhledem k tomu, že útlý Cop přečtete za odpoledne, rozhodně si jej nenechte ujít.
I když si myslím, že Modrá za prvním dílem tetralogie trochu pokulhává, určitě stojí za to si ji přečíst. Už i jen proto, aby se člověk zamyslel nad tím, co by mohl pro budoucí generace udělat on. Není to kniha návodná, není to kniha dogmatická, je to prostě hezký příběh a beletrizované upozornění na to, jaký vliv mohou mít činy lidstva na budoucnost života na Zemi. Já se rozhodně na další díly těším.
Až na drobné mušky skvěle vytvořený svět obrovského městského státu v době, kdy se lidstvo po apokalypse digitální éry vrátilo zpět k páře. Akční dobrodružství se zajímavou zápletkou i koncem. Jsem zvědavá na další pokračování!
Jako oddechovka s trošku peprnějším obsahem je to ideální. Děj hezky odsýpá, nikde se zbytečně nezdržuje... Ani se nenadějete a jste na konci. Spojení akce, magie, sexu a typických Kotletových hlášek prostě vytváří velmi čitelnou směsici, u které se pobavíte :)
Dystopická vize možná ne tak moc daleké budoucnosti. Kastovní společnost, v níž byl zájem celku povýšen nad práva jednotlivců. Nadčasový román Margaret Atwood má své mušky (zejména v hloubce vyprávění, které situaci často jen naznačí), ale vzhledem k poselství, které nese, rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji i seriál, jenž vám částečně odpoví na otázky, které po přečtení budete mít :)
4,5/5*
Parádní jízda, která je plná akce, nečekaných zvratů, plánování, podrazů, podrazů v podrazech, plánů ve zdánlivých neúspěších a Kazových brilantností. I přesto, že považuji Prohnilé město v některých ohledech za o něco slabší, než Šest vran (a v některých zase o chloupek lepší), plné hodnocení si rozhodně zaslouží. Nezbývá mi jen zopakovat - tuhle duologii si přečtěte!
Za přečtení stojí, pobaví, ale nečekejte nic moc nového - najdete v ní pár humorných situací, které vám vyloudí úsměv, ale současně už jsou pro vás jaksi matně známé a očekávané. Nemohu se proto zbavit dojmu, že Aristokratka ve varu měla být součástí Poslední aristokratky, u níž by dávala větší smysl, ale nakonec byla "odsouzena" k samostatnosti, což jí bohužel spíše uškodilo. Jsem zvědavá, co autor vymyslel v dalších dílech.
Osobně si myslím, že, ačkoli to může být překvapivé, Enderův stín je ještě o něco povedenější, než Enderova hra. 14 let odstupu velmi pomohlo - je to znát na autorově projevu, děj je více promyšlený a přesto neskutečně čtivý. Díky znalosti toho největšího rozuzlení, které znáte z konce Enderovy hry, se můžete soustředit na další a další detaily a souvislosti. Rozhodně si zaslouží vaši pozornost.
Knih a filmů o (zombie) apokalypsách už bylo napsáno a natočeno nespočet. V čem je ale tato zajímavá? Hlavní hrdina rozhodně není dokonalý. Je to obyčejný člověk, nemá žádný speciální výcvik, do rozpadu civilizace dělal kancelářskou práci. Není to Rambo, neobjeví v sobě netušené kvality. V deníku píše vše, nevyhýbá se vulgaritám, které jsou v některých případech na místě, nezřídka je mu špatně, brečí, zvrací, nebo se musí opít, aby vůbec zvládl vstřebat to, co se mu děje. Je prostě lidský a díky tomu je celý příběh děsivý i úsměvný. Příběh má své mouchy, ale i přesto stojí za to si ho přečíst!
4,5/5*
Nezapomenutelná šestice, co trochu připomíná Dannyho parťáky :) Příběh, do kterého se chcete začíst, i když jinak young adult moc neholdujete - je totiž skvělou směsicí napětí, zajímavých odhalení, neskutečně promyšlených dějových linek, mezilidských vztahů a dobrodružství. Kaz a kumpáni vás prostě okouzlí natolik, že budete lačnit po finálním rozuzlení, takže druhý díl mějte nachystaný. Nad autorčinou schopností si promyslet všechny možné varianty a strategie, dosud nepřestávám žasnout :-)
Příběh je to zajímavý, zvláštní, prostředí depresivní, ošklivé, styl vyprávění... řekněme osobitý. Je totiž plný dějových skoků, jisté povrchnosti a vulgarity, která (dle mého) nebyla až v takovém množství a detailech pro popis bezútěšného prostředí nutná. Konec navíc, v souladu s celou knihou, vyšumí jaksi do ztracena.
2,5*/5