učtese komentáře u knih

Mě to zklamalo. Čekal jsem více krve, smrti, zoufalství a beznaděje. Nemyslím, že by se o válce takhle (jak píše Vonnengut) psát nemělo, ale čekal jsem něco jiného. A taky asi nejsem uplně Vonnengutův fanoušek.

20.07.2015

Více než krve a násilí je kniha plná prachu a špíny z cest. K těm možným interpretacím o tom kdo byl soudce Holden chci říct, že to nebyl satan nebo demiurg, ale ten kluk z Kdo chytá v žitě.

12.07.2015

Dialekt. Nebýt kniha psaná ostravský dialektem asi bych jí ani nedočetl a i tak se obávám, že za půl roku už si nevzpomenu o čem to bylo. S Pestrýma vrstvama to soutěžit nemůže.

07.06.2015

Kdybych neviděl obálku, vsadil bych se, že čtu něco míň povedenýho od Jana Křesadla. Těžko si ten shodnej styl nějak vysvětlit. Ať už je to náhoda nebo záměr s výsledkem jsem spokojený.

04.03.2015

Po Příručím další výborná kniha od tohoto autora. Po pár stranách jsem si vzpomněl na film s R.Redfordem, který jsem jako dítě viděl a opravdu byl natočen podle této knihy. Malamud se asi vyžívá v osudech outsiderů, nebo obecně lidí, kteří se tvrdě škrábou za svým cílem a mě se to dobře čte.

20.02.2015

Tohle na mě bylo příliš přeslazené. Nat na mě působil jako" pan dokonalý" otec, muž, člověk, prodejce a vůbec. Ztrácel jsem k němu sympatie.

11.01.2015

Tady bych chtěl ocenit perfektní "řemeslnou" práci autora. Všechny postavy i prostředí při čtení skutečně ožívají. Naplno s nimi prožíváte jejich starosti i radosti. Určitě od Bernarda Malamuda zkusím i jinou knihu.

24.12.2014

Podle mě je kniha zajímavá tím, že nám neukazuje lidi kteří sedí v blátě v bídě ve slumu a brečí nad svojí chudobou a neštěstím, jak by se dalo čekat, ale lidi co tvrdě pracují mají svoje sny a naděje. Lidi kteří vědí, že jedinou cestou z té bídy a mizérie je na sobě tvrdě pracovat.

16.10.2014

Chtěl jsem poznat jednu ze sta nejlepších, ale po sto stranách toho musím nechat. Podle mě si tu knihu může vychutnat tak Američan, kterému je kolem osmdesáti let a na ta třicátá léta s nostalgií zavzpomíná, ale pro mě to byla nuda. Záplava podrobností ze života postav, které nevedly k poznání jejich charakterů. Nepochopitelné morální nebo společenské zásady a pravidla chování ve společnosti. Koho to proboha zajímá ? Já se v tom patlat nehodlám.

Tohle se podle mě nepovedlo.Kniha zcela prohrává jak na úrovni románové-vypravěčské tak na úrovni vědecké. Působí to na mě jakoby autor vzal článek o mozku z nějakého časopisu a naplácal okolo román. Aby mohl uplatnit načerpané znalosti o fungování mozku, musí nechat hrdiny zabředat do bizarních událostí. Nedostatek nápaditosti při tvorbě děje se pak snaží zamaskovat dvěma časovými rovinami vyprávění což celou situaci ještě zhoršuje.Celé to na mě působilo lacině, odfláknutě.

14.09.2014

Simmons mi dokáže perfektně navodit atmosféru místa, kde se děj odehrává a při tom se nejedná o žádné sáhodlouhé popisy míst. Jestli jsem se u Terroru klepal zimou, tady jsem se potil a cítil ten bahnitej smrad.
Kniha je nepochopitelně v "modrých" číslech, takže vy co máte Simmonse rádi neváhejte, Píseň Kálí si přečtěte, ať je brzy v "červených".

10.08.2014

Nemůžu jinak. Chtěl jsem to vzdát už po padesáti stranách, vydržel jsem ještě dalších šedesát, ale víc se trápit nebudu. Je to prostě nuda o ničem. Záplava slov. Připomíná mi to styl Michaela Chabona, který se stejně jako Carey v této knize vyžívá v popisech podružností a využívá veškeré příležitosti k odbočkám od hlavního děje až mi tento nějak uniká. Jako by jim oběma šlo o to popsat co nejvíc papíru, protože 500 stran, tam už nějaká hodnota musí být, né?

Dezertér Andrej, jeho žena Nastěna v jiném stavu (s ním), maličká ruská víska, konec války se snad už blíží....
Тo e tэды cиtуaцэ....

26.06.2014

Prvních padesát stran mě nadchlo, vtip, nadhled, skvělý styl. Pak se ale kouzlo začalo vytrácet, příběh nějak negradoval, začal připomínat jízdu na Kainově oslu.Není to však kniha špatná a za přečtení stojí. Pro mě z toho vyplynulo, že ten hospodin je pěkná svině, až jsem zalitoval, že nejsem věřící.

26.06.2014

Postavy v knize téměř nemají jména, nebo nejsou příliš používána, což přispívá k atmosféře té jejich obyčejnosti. Vyjadřuje to podle mě jejich postavení malých součástek velkého stroje, který se řítí dějinami.

08.06.2014

Vydržel jsem jen 200 stran. Nechápu za co ta ocenění. Podle mě to není sci-fi a ani to není zábavné čtení. Autorka mě nedokázala vtáhnout do děje. Atmosféra napětí je tvořena tím, že postavy neustále opakují stejné věty, což nefunguje.Děj je předvídatelný a pokusy o oddalování momentu, který vyprávění posune dál (směrem kterým očekáváte) působily uměle, vykonstruovaně.
Nevím jestli tak málo čtu zahraniční autorky, ale přechýlení jména na obálce (Connie Willisová) mě zarazilo.
Ale možná je to běžné.

Komentář k bilingvní verzi, která obsahuje povídky: Příběh o mladíkovi se smetanovými dorty, Příběh o lékaři a lodním kufru, Fiakrové dobrodružství. Četl jsem kvůli tréninku angličtiny, což se moc nepovedlo. Tohle není čtení pro mě, to je pro čtenáře z počátku dvacátého století, kdy nebyla televize internet a lidé byli vyjukaní ze všeho. Když hrdina vstoupí do pokoje "do doupěte neřesti a ďábelské peleše" což znamená, že tam chlapi hrají ruletu tak je to k smíchu. Ten poněkud archaický styl vyjadřování mě odrazuje učit se a pamatovat si podivná anglická slova.Nerad bych aby to vypadalo, že zatracuju tyhle "starý" autory, jde o ten žánr, o ty hrátky na tajemno a nebezpečí, to na mě působí spíše komicky.

11.03.2014

Tohle mě nějak neoslovilo, k zamyšlení nepřimělo. Hlavně jsem neuspěl co se angličtiny týče. Tohle vyžaduje skutečně velkou slovní zásobu.

09.03.2014

38 stran a dost. Velenudné plácání, syntetické neživé postavy, rádoby moudré myšlenky. A hlavně nesmysly.
Str. 19 (popis pohybu hořícího letadla) ...Záře se teď nachází jižně od něho....vpluje do.....a pak za Post Office Tower, na úroveň těch nejlacinějších hotových jídel určených k ohřevu v mikrovlnce. To tam mají na střeše sklad jídel, nebo co to je ? Na str. 19 je i další perla, kdy hrdina přemýšlí o svých cestách letadlem - Tam venku za stěnou z tenké oceli.....je šedesát pod nulou a k zemi třináct tisíc kilometrů. Ani kdybych dostal třináct tisíc Kč za přečtenou stranu tak bych to nečetl.

Jedním slovem: NUDA. K čemu mi jsou zajímavé kulisy aljašského města s netradičními židovskými obyvateli, když celé vyprávění postrádá náboj, energii ?

19.01.2014