Ulala komentáře u knih
Tolik smutku, zla a naděje se asi žádnému autorovi nepodařilo vměstnat do jednoho románu. Začátek jsem, jako řada ostatních čtenářů, nemohla uchopit – bylo to trochu rozmazané, tajuplné, ale bez většího náboje. Postupem času se vše změnilo, vypadalo to jako boj mezi realitou a fikcí, ale předložený autorem velmi realisticky. V pozadí příběhu se objevují charakteristické prvky občanské války – lidská podlost, zneužívání moci…Tyto v kombinaci s láskou a nenávistí tvoří příběh, který nejen, že obsahuje pár zajímavých moudrostí. ale určitě stojí za přečtení.
Seriál jsem neviděla a tak knihu jsem četla bez emocí. Příběh by mohl být zajímavým kdyby měl trochu větší hloubku. Tajemství paláce Versailles je sice úchvatné, ale něco mi zde chybělo. Asi to bude tím, že jsem se historii Francie v 17 století nikdy nezabývala. Budu to muset napravit.
Dexter v ženské podobě? Jeff Lindsay měl svůj styl, který je diametrálně odlišný od Bernharda Aichnera, podobnost příběhu se však nabízí a také se o Dextrovi zmiňuje Blumová ve vzpomínkách na svého manžela. Z knihy vybírám zkráceně pouze to, co mně zaujalo a co od nejrůznějších příběhů očekávám – v této knize je to osobnost člověka, který je poznamenán dětstvím stráveným v pohřebním ústavu a toužící po něze a lidském citu. Když to Blumová nalezla, tak ji to opět někdo krutým způsobem vzal. Ve světle zjištění jejího manžela se rozhodla reagovat způsobem, který je pro řadu z nás neadekvátní, ale je to její volba a Bernard Aichner tu volbu popsal velmi zajímavě a čtivě. Zneužívání, brutalita činů, kterých jsou schopni „obyčejní“ lidé pouze proto, že mohou, na druhé straně brutalita činů, které spáchala Blumová v konfrontaci s láskou, pohodou a něhou, které prožívala v manželství, je při nejmenším motivem k zamyšlení. A krátké věty? …ty pouze dodávají příběhu spád.
Brilantně popsaný týden pohledem tří lidí, kteří jsou sobě blízcí. Vše na pozadí zmizení několika malých chlapců….. Abych řekla pravdu, tak nevím, jak vyjádřit obdiv nad pojetím příběhu. Na jedné straně válečný konflikt na Falklandských ostrovech, pak smrtelná nehoda dvou malých chlapců, ekologická katastrofa na pobřeží a již zmíněné zmizení malých chlapců, ke kterým docházelo v posledních tří letech. Osud všech zúčastněných je velmi úzce propojen a knihu bych asi pojala jako psychologický rozbor povah tří lidí, kteří mají svá tajemství a pocit viny za své chování v určitých obdobích svého života. Kromě toho relativně malá skupina usedlíků na ostrově se svými zvláštnostmi, zvyklostmi a přístupem k jednotlivým situacím. Zmatené ? asi ano, ale proto kniha stojí za přečtení a zjištění jak skvěle se autorce podařilo skloubit příběh.
Celá kulisa německého divadla v Praze nahrazuje absenci "pořádné"zápletky v detektivním příběhu. Nejdřív jsem se nemohla chytit, ale pak mně uchvátil popis života v divadle, divadla samotného, politického zákulisí a prostě doby samotné. Stálo to za přečtení.
Nějak se mi nechce věřit, že je to poslední díl. Bohužel autorka již další nenapíše. Ráda bych viděla další osudy celé "rodiny", ale co se dá dělat. Na druhé straně nám autorka ( i když velmi skromně) alespoň poodhalila život v Sicílií v době rostoucí moci katolické církve. Ráda celou sérií doporučují budoucím čtenářům.
Jednoduchá, čtivá, ale vážně tomu chybí konec. Autor sice ukončil všechny dějové linky, ale jakoby narychlo bez patřičné tečky. Jinak ale jsou autorovy knihy super oddechovky. Určitě si přečtu pár dalších.
Další díl, který doplňuje životopis sestry Fidelmy. Trochu mně štve ten "přeskáčkový systém", ale jsem ráda, že mezery jsou doplňovány. Tento díl mi připadal mnohem čtivější, než některé z předchozích. Doufám, že si jednou přečtu postupně všechny díly a připomenu si Irské právo této doby, které bylo brilantně propracováno.
Mám sérií o komisaři Dupinovi ráda. Vždy se těším na další pokračování a ani tato část mně nezklamala i když na začátku jsem byla trochu zmatená. Dovolená, nějaké nezajímavé letovisko a "tajná" sdělení obyvatel o porušeních zákona. Byla jsem zvědavá co se z toho vyklube. Vyklubal se z toho docela zajímavý příběh utajovaného vyšetřování, do kterého se zapojila řada zajímavých lidí. Autor nezklamal popisy jídel, které navozují "pavlovův reflex" , popisy přírody, které vzbuzují chuť okamžitě odplout do Bretaně a popisy místních zvláštností, které rozšiřují čtenářovo povědomí o historii tohoto zajímavého kousku Země.
Neumím dobře vyjádřit obdiv nad neustále se zlepšující kvalitou dalších dílů Akt Enzo. Pátý díl je skvělý. Popisy přímo vtahují do atmosféry hotelu a jeho okolí (a to jídlo....). Náhled do života Michelinské hvězdy je základem příběhu. Samozřejmě ho doplňuje i "sága rodů Macleodů", kterou nově doplnil syn Enza. Další pokračování mně určitě nemine.
Moderní technologie, kombinační schopnosti, v pozadí veteráni tajných služeb a vlády a to vše s dobrým koncem. Zlo bylo potrestáno. Krásná pohádka pro dospělé. Kromě toho se kniha čte velmi dobře, akce mají spád, jsou okořeněny špetkou humoru a v pozadí se neobjevují žádné komplikované vztahy. Pro odvedení myšlenek od problémů skvělá kniha.
Viktoriánská doba nepřála ženám samostatně myslícím a projevujícím se veřejně. Proto je tento námět tak neotřelý. Autorka skvěle uchopila své hlavní postavy, dvě, respektive tři ženy, které se vyskytují blízko geniálního detektiva a jeho přítele a jejich snahu pomoct těm, které Holmes odmítl. Popis situací, osob, vztahů tvoří skvělý náhled do viktoriánské ho Londýna a také trochu jiný pohled na "domácnost" Sherloka Holmese. Skvělá oddechovka a určitě jsem ji zařadila do knih u kterých pečlivě sleduji vydání dalšího dílu.
Knihy pana V.V. mně baví. Jsou čtivé, mají spád a svérázný humor. Zavedou nás do historie naši země z pohledu člověka znalého této historie. Ráda se k nim vracím.
Nechci soudit, případy soudce Ti Frédérica Lenormanda mají něco do sebe. Mně však nesedly i když se nutím nesrovnávat s van Gulikem. Vraždy na Žluté řece se mi zdají jako nejslabší z příběhů, které jsem četla. Slova, které se mi tlačí do myšlenek jsou rutina, výplň, vata. Napsane bez jiskry. No nic napříště to bude možná lepší. Ale nenechávejte se odradit tímto komentářem, je to přece jen pouze můj subjektivní názor.
Kniha mně "neurazila" ani nenadchla. Dobré oddechové čtení. Když se mi dostane do ruky pokračování, tak si ráda přečtu osudy rodiny Mitfordových, jejich guvernantky Louisy a jejího vztahu k novopečené posile Metropolitní policejní služby Guyovi.
Souhlasím plně s Azmodanem. Autor zraje, každý další příběh je lepší. Dějové linky se proplétají celým příběhem a všechno má svoji návaznost a soudržnost, ani zapojení vnuků Jákoba Kuisla do části pátrání není "násilné". Pouze se odmotává jedno klubko záhad, které je výplní pro ostatní. Z mého pohledu je to nelepší díl. Vřele doporučuji celou ságu Kuislovy rodiny. Trochu mně překvapilo naznačené rozdělení rodiny a jsem zvědavá, jak vše bude pokračovat.
Jiné prostředí, stejní vyšetřovatelé a stále trvající problém inspektora Gamache. Three Pines mi jako celé řadě čtenářů chybí, ale příběh "ztracených" mnichů gilbertýnů je taky silným příběhem. Než inspektor rozlouskne Krásné tajemství, proběhne, za těch pár dnů pobytu v klášteře, celá řada vyhrocených situací, které naznačují další vývoj jak vztahů v Sûreté du Québec , tak i v soukromém životě jejich členů a na ten se moc těším.
Moje první kniha tohoto autora a musím říct: docela dobré. Zápletka nová (alespoň pro mně), styl psaní zajímavý, osoby sympatické. Prolínání osudů oběti a hlavního vyšetřovatele tomu dodává šmrnc. Za mně dobré, docela dobré a jelikož příběh slibuje zajímavý vývoj, budu se těšit na další pokračování.
Zaujal mně název knihy a dlouho jsem odkládala její čtení. Byla jsem zvědavá co z příběhu vyleze a na konec mile překvapená. Detektivky mám ráda a zejména ty historické. Už jednou jsem psala, že v nich nehodnotím historickou věrohodnost i když ta je vždy bonusem navíc. Propojení italského systému vzdělání a faktů, které nechvalně provázejí historii židovské komunity (vraždy malých dětí) v celé řadě zemí, je docela zajímavé. Některé nepřesnosti a občasný diletantský přístup se dá přehlédnout. Docela mně nadchlo, že je to první kniha série a doufám, že další budou pouze lepší.
Mám stejný pocit jako PVM, stejně ale vím, že neodolám další knize. Snažím se z nich vzít to, co je v nich nejlepšího a co je hlavní, přestala jsem srovnávat, jako prvních dílů, s původním autorem soudce Ti. Jsou to trochu drsnější pohádky, čtení na jeden zátah a proč ne.