Ulala komentáře u knih
Mně připadal tento příběh o trochu více přístupnější, o trochu více lidštější, bez výrazných jízlivosti Fidelmy. Historická fakta více navázána na příběh. Moc dobře se to četlo, ale také to mohlo být způsobeno u mně tím, že mám přečtené všechny díly a už se tak trochu orientuji v názvech a jménech. Za mně tentokrát bez ztráty hvězdičky a těším se na další.
Autor měl snahu popsat praktiky čínské medicíny té doby na pozadí vyšetřování záhadného úkolu, který obdržel u dvora. Sice si nakonec zasloužil pozici generálního ředitele policie, ale u mně si pět hvězdiček autor nezasloužil. Téma zajímavé, zpracování chaotické. Sice spoustu vyřešených případů, ale opět povrchní. Musím však přiznat, že je to docela čtivé - lehké, bezproblémové čtení. Za mě za tři za snahu zpracovat krásné téma čínské medicíny v detektivním příběhu.
Popis přírody se autorovi opět moc povedl. Zaměření na pověsti a legendy bylo velmi poučné. Pokud autor komisaře přemístí do Paříže, bude tomu něco chybět. Za sebe doufám, že ne a opět budu netrpělivě vyhlížet další díl.
S knihami této série mám vždy dva problémy. Začátek, než vstřebám ty různé událostí v různých časových intervalech a pak nedostatek času, abych knihu shltla na jeden zátah. Napínavé, zajímavé a výstižně popsané charaktery některých typů lidí. Určitě doporučuji a já sama budu pokračovat v dalších knihách série.
Nemám co dodat. Trudoš a Dela111 vystihli vše co bych chtěla k autorce a knize říct. Pouze bych si co nejdřív přála překlad dalšího příběhu, na který se těším.
Zatím fajn, vybrala jsem si první příběh zda mně zaujme. A zaujal. Na Aljašce jsem ještě nebyla a trochu jiný styl psaní mi nevadí, spíše naopak. S aleutskou komunitou se ráda seznámím i v dalších dílech.
Letopisy královské komory se vyvíjejí docela zajímavě. Zatím jsem ale nepřišla na autorův systém výběru příběhu. Osobně bych raději přivítala chronologický postup, ale i tak se to dá. Příjemné, lehké čtení.
Kapka námluv, kapka žárlivosti či uražené ješitnosti, kapka medicíny v podání osvěceného bailiffa, malá zápletka se ztracenými knihami, jeden zavražděný student…..to vše zamíchat ve 14. století a máme lék na bezesnou noc. Není to náročné, dobře se kniha čte a přiblíží nám to život a zvyklosti ve středověkém Oxfordu.
Příběh popisuje hledání sama sebe a chtěla jsem napsat hledání pocitů druhých, ale i v případě Clary a ostatních zúčastněných jde více či méně o hledání sama sebe. Když jsem se začetla, upevnila jsem se v názoru že cesta za sebou samým a za svými pocity je velmi strastiplná a v některých případech spojená i s cestou do míst, o kterých se nám ani nezdálo. Většinou si však postupně uvědomujeme, že to nejdůležitější máme doma, v blízkých, v tom, co máme rádi a pak přijde klid. Bohužel v případě Petera smrt. Já osobně knihu považuji za skvělou. Jsou zde všechny charakteristické rysy, které se prolínají celou sérií. Docela z klidem bych vydržela až do důchodového věku Guye Beauvoira, pevně však doufám, že autorka nezačne využívat jako oběti obyvatele Three Pines.
Nejsem zklamaná, sice trochu uspěchaný konec ubral hvězdičku na mém názoru, ale když detektivní příběhy beru jako pohádky pro dospělé, kde ve většině případů je zlo potrestáno a dobro odměněno, dá se překousnout i některé nedostatky. Kniha je čtivá, poukazuje na život v době, kdy se příběh odehrává. A právo první noci ? O tom jsme určitě všichni slyšeli, ale že na některých panstvích se provozovalo i přes zákaz, se dozvídáme od pana Vondrušky. Nebudu si ověřovat pravdivost či nepravdivost příběhu, protože knihu beru jako dobrý příběh na večery, kdy si potřebuji vyčistit hlavu od celodenních problémů.
Zatím nemohu říct, že je to van Gulik v sukních, ale kniha Ingrid. J. Parkrové se mi líbila. Určitě si přečtu další příběhy.
Poslední díl případů soudce Ti z pera F. Lenormanda? Říkám si, že mnoho nápadů přišlo nazmar. Tento příběh se mi zdá, že patří k těm lepším, ale představuji si, co by z toho udělal van Gulik. Škoda, že už nemůže. Frédéric Lenormand vzal na sebe těžkou úlohu, některé případy se mu povedly, některé vůbec ne. Nezatracujme však snahu. Možná se právě teď narodil někdo, kdo uvede nové případy soudce Ti, které budou stejně dobré jako Gulikovy.
Nádherná kniha, vracím se sice ke komentáři dlouho po přečtení, ale musela jsem napsat alespoň trochu chvály. Forma dopisů mně nadchla, protože jsem z generace, která dopisy ještě psala. Autorka laskavým způsobem popisuje hrůzy války zejména v Normandii a hlavně lidsky poukazuje na to, že člověka bychom neměli odsuzovat pouze za to čím je.
K poslednímu komentáři nemám co dodat, vyjadřuje vše co jsem chtěla napsat. Těm, kdo se rádi na pozadí příběhů. dozvídají něco málo z historie, vřele doporučuji a já se těším na pokračování.
Podle mně na první knihu autorky tohoto žánru je to velmi dobré. Čtivé, temné, sice v některých místech trochu natažené, ale čtenář se "zakousne" a s každou kapitolou očekává nějaký další zvrat. Ráda si přečtu další knihu v sérií, abych se dozvěděla jak se vyvíjí život Lottie Parkerové.
Zajímavý styl psaní - zaznamenání svých kroků při řešení případů úmrtí a samozřejmě i dalších okolností jako "hledání dobré ženy" a dalších, mezi které patří i povinnosti bailiffa na panství a lékaře mně docela zaujalo. Líbil se mi popis života té doby - zase pro mně něco nového. Docela se těším na další díl.
Případy oddělení Q umístěného ve sklepních prostorách policejního komisařství a netěšící se zvláštní oblibě u ostatních, jsou pro některé čtenáře asi vážně návykové. Pro mě určitě. Po každé knížce si říkám, že to bude stejný styl, podobné případy a pokaždé musím uznat, že styl je stejný (protože autor je stejný), ale obsah je zajímavý a určitě k doporučení. Z těchto mrazivých případů se dá poznat, jak se vyvíjela např. dánská kultura, ale také autor citlivě odhaluje změny osobnosti lidí ať byli na straně utiskovaných či na straně těch, kteří měli moc.
Trochu jiné, ale velká fantazie autorky se nedá popřít. V knize je snad vše co by tam být nemělo a také vše co by měla detektivka obsahovat. Že je to bláznivě uspořádané a zcela přehnané - no a co ? Proč si jednou nepřečíst "červenou knihovnu" v detektivním žánru. Když se slečna naučila od mistrů prát se, tančit, řídit závodní auto a v dalším díle i letadlo a ještě k tomu má peníze, tak proč by nemohla řešit bláznivé případy. Další díl si určitě přečtu.
Nezbývá mi než dát pět hvězdiček za skvělé letní čtení. Napínavé, lehké, Oldřich z Chlumu a jeho panoš Ota jsou sympatičtí a výkonní. Pražský hrad, vztahy v něm a intriky zemských úředníků jsou vykresleny velmi barvitě. Konstatuji po několikáté: Autorovy knihy se čtou velmi dobře.
Trochu klidnější průběh a myslím, že to prospělo příběhu. Robert Bryndza psát umí, jeho příběhy v dřívějších knihách mi připadaly hodně překombinované. Tento díl se mi líbil, protože byl takový „normální“ -čtivé, zajímavá zápletka. Jsem ráda, že jsem si ho pořídila, protože po druhém jsem byla přesvědčená, že další bude poslední a pak se k této řadě už nevrátím. Náznaky vývoje dalšího příběhu mně však vedou tomu, že změním názor a budu pokračovat.