VA_Krtek
komentáře u knih

Autorka nám naservírovala stejný formát jako v prvním díle. Na začátku ochutnávka konce, pak trocha poskakování v čase zpět a teprve potom začnete sledovat samotný příběh. Už jsem na to byl připravenej, takže mi to nevadilo. Oproti prvnímu dílu je tam méně tajemna. Léthé, spolky a rituály jsou jen pozadí. Chyběla mi tam větší interakce Alex s šedými a ke konci už mi to přišlo dost předémonované. Za mě je to trochu horší než Devátý spolek, ale pořád je to nadprůměr.


...Spoustu věcí jsme se naučili. A ještě víc jsme jich pokazili. Budoucnost konečně přišla a byl to zasraný chaos...
Oproti vychvalované Temné hmotě, mě tohle bavilo. Když nebudu chtít být hnidopich ohledně změn tisíců genů, tak v tomhle příběhu nebyly žádné do očí bijící logické rozpory. Postavy se chovaly přiměřeně situaci a směřování děje dávalo smysl. Zajímavé bylo morální zamyšlení, jestli má lidstvo právo upravit svůj genom ku obrazu svému a hlavně jestli tím vlastně dosáhne nějakého pokroku. Jediný problém, který mám ale se všemi knihami od tohoto autora, je ten, že mě hlavní postavy nedokážou zaujmout natolik, aby mi nebylo celkem jedno co se s nimi stane. Crouch prostě na rozdíl od Weira na tu emoční strunu brnknout nedokáže.


Krásná kniha. Snad jedna z mála, která pojednává o válce, o životě vojáků a je prosta patosu a heroizování.


Skvělá kniha pro všechny, kteří mají zájem pochopit co Japonsko vedlo k válce.


Nevím čím to je, ale tahle kniha mě zasáhla. Je to jedna z mála knih, kterou jsem si po letech přečetl znovu. A přitom je to vlastně jedno velký klišé. Je tam všechno - předválečná diplomacie, válka sama, únik z Fašistické Itálie, transporty, konečné řešení, Pearl Harbour, láska - prostě všechno. Ale Woukovi se to všechno podařilo zabalit do příběhu, který má hlavu a patu, z postav si každý vybere tu, která mu nejvíc imponuje ale hlavně - na to jak je dílo objemné, to neuvěřitelně odsýpá.


Já tak poslední dobou pozoruju, že mívám z knih opačný pocit, než většina. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, to je jedno :-) Každopádně, tohle je velmi silný příběh. Děj se rozjíždí pěkně pomalu, ostatně kluci a holky strávili v těch věžích dvanáct let víceméně v klidu. Jakmile ale dospějí k pubertě a začnou klást otázky, děj se zrychluje, tak jak víc a víc rozkrývají své okolí. Poslední dvě kapitoly letí již doslova ve zběsilém tempu. Samozřejmě děj nesleduje jen příběh vybraných chlapců a dívek, ale nabízí i perspektivu z druhé strany, ze strany vedení, inspektorů a inspektorek - jejich pohnutky, motivace, ale i pochyby a deprese. Malerman to vystihl dokonale, skoro jsem to prožíval. Příběh evidentně nesedí každému, ale vše v něm popsané a dopodrobna promyšlené je ve své podstatě v reálném světě proveditelné. A to je na tom příběhu to nejsilnější a nejstrašnější. Malerman mě příjemně překvapil a toto jeho dílo hodnotím výše než daleko známější a profláklejší dvojknihu Bird Box.


Tohle mě teda nebavilo. Mám rád sci-fi, ale tohle nebylo sci-fi. Byl to mokrej sen pařanů. Dostává mě, když někdo dokáže sci-fi příběhům vyčítat fakt, že ve skutečnosti by to tak nefungovalo :-D. Mě je to celkem jedno, ale v tomto příběhu si Cline pomáhal všemožnými "mimozemskými" technologiemi až zbytečně moc aniž by se namáhal aspoň rámcově popsat podstatu jejich fungování. Jeho vizi světa, kde miliony a miliony lidí hrajou stejné bojové hry napříč věkem, pohlavím a kulturami, jsem neuvěřil. Asi to moc pitvám, ale prostě nevěřím, že jakákoli celosvětově působící organizace zahrnující desetitisíce osob, desítky základen a miliardy vyrobených dronů by dokázala utajit svou existenci 40let!!! Dost mi tam vadila ta až naivní young adult romantická linka, když si Cline vůbec nedal práci s hlubším vykreslením charakteru jednotlivých postav. Celou dobu mi jaksi splývaly a bylo mi fuk co se s nimi stane. V této knize mi bylo vlastně fuk celé lidstvo a to už je panečku výkon.


Jak jsme již několikrát viděli u knih v sérii, i tady jsme svědky sestupné tendence kvality. 3* jen z úcty k prvnímu dílu. Pořád stejnej problém. UFOni vyvraždujou lidstvo a mladí řeší svoje Beverly Hills. Navíc se nám autor snaží podsunout myšlenku, že se z desetiletých dětí dají za pár měsíců vycvičit vojáci speciálních jednotek. Tak to zase prrr.


(SPOILER) Tak tohle byla young adult se vším všudy. Dávám 4* za potenciál a myšlenku, kterou to má. Jinak mi ty děcka celkem lezly na nervy. Kolem probíhá vyhlazování lidstva a holka řeší jak krásný má kluk oči? A ještě k tomu kluk kterej ju postřelil? To jako fakt?


Škoda, že jsem tohle četl až po Marťanovi. Příběh sám o sobě je super. Typický Weir, ale bohužel to srovnání už tam je, takže "jen" 4*


Naprosto dokonalý, bez příkras podaný obrázek toho, co čeká západní vyspělé civilizace bez výdobytků moderní doby. Za mě plnej počet.


Tahle kniha si možná zasloužila víc péče od autora. Potenciál tam je, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nebyl řádně využit.


Celou grišovskou sérii hodnotím maximálním počtem. Opravdu od prvních tří Griš, přes knihy o Kazovi až po závěr o Nikolajovi z paměti už nikdy nevymažu. Excelentní


Tahle kniha je pro mě perla mezi perlami. Samozřejmě to není kniha pro každého. Řekl bych, že většina čtenářů není nastavená na styl psaní tak jak ho prezentuje pan Glukhovsky. Ano, ta kniha má (jak tomu říkám) přílivovou vlnu, kterou když překonáte a položíte se do děje, stane se něco neuvěřitelného. Zůstala a zůstane mi v knihovně a určitě se k ní znovu vrátím.


Tohle je sonda do duše jednoho člověka. Příběh tady není to nejpodstatnější - spíš není podstatný vůbec. Jde o pocity někoho, kdo přežil nějakou náhodou a jediné co ho drží jakš takš v normě je jeho pes. Zdá se, že ústředním bodem knihy je zamyšlení nad tím, co se stane s člověkem, který už nemá pro co žít.
Psáno to je ovšem takovou prazvláštní formou, kdy si občas v dialozích nejste jistí, která postava právě mluví a jestli mluví nebo jsou to jen její myšlenky.
Chápu hlubokost obsažených myšlenek, ale možná je to až příliš poeticky laděné.
Každopádně to stojí za přečtení.


"Od chvíle, kdy náš chlupatý předek opracoval pazourek a zahnal tmu světlem ohně, stoupáme k nebesům po žebříku z vlastní arogance."
Stejně jako v předešlých dvou dílech zůstal autor věrný svému stylu prolínání dějových linek a mě to neskutečně baví. Ačkoli se podle anotací jedná o jednoduché příběhy, tak díky této rozmáchlosti mám pocit jako bych přečetl osm knih a ne tři. Četlo se mi to skvěle a odpustím tomu i ten až trochu patosový závěr celé trilogie.
Kniha 5* stejně jako komentář uživatele tomas2782 níže.


"Smrt není nic, protože žádná smrt neexistuje. Prostým faktem Katiny existence se Sara připojila k věčnosti. mít dítě znamenalo dar pravé nesmrtelnosti - ne zastavení času, tak jako v Amy, ale jeho pokračování, jeho trvání."
Důstojné pokračování v trilogii. Někomu může připadat střídání vypravěčů a dokonce i různých období děje nepřehledné - a taky je - ale dává to tomu hloubku. Autor (ne)nápadně spojuje různé linky a vrací se k postavám z prvního dílu. Četl jsem to hned po Přechodu a ze začátku mi vadilo, že na prvních 200 stranách nebylo o Peteru a Amy ani zmínky. Pak jsem ale tuhle pasáž ocenil. Děj se po počáteční rozmáchlosti postupně zaostřuje víc a víc, jak se blížíte konci.
Příběh se čte dobře a ani mi moc nevadila jakási šablonovitost (tak nějak tušíte, které postavy se vždycky ze všeho dostanou a které je naopak autor ochoten obětovat) a ani ty laciné nástroje na udržení čtenářova napětí na konci každé kapitoly. Souhlasím s hodnocením "KapitánSmrt", že to působilo seriálově. Co mi ale opravdu vadilo, byl ten nesmysl (nechcu spoilovat), který vedl k událostem na stadionu. Tam si autor vybral hodně slabou chvilku.
Jinak tomu ale není moc co vytknout a jdu si do knihovny pro závěrečný díl.


Howeyho Písek jsem loni hodnotil trošku níž. Byl jsem z něj jaksi zklamanej - možná to bylo porovnáváním s dokonalým Silem, nebo nevím. Každopádně Přes písek už mě chytlo podstatně víc. Možná kdybych si předtím dal Písek znovu udělal bych líp, protože spoustu postav a motivů jsem za ten rok přizapomněl a musel jsem bádat v paměti. Příběh v podstatě pokračuje tam kde skončil v předešlé knize a velmi ho oživily nové postavy (Violet, Aňa..). Poodkryje se trocha toho závoje nejistoty v jakémže světě se to vlastně pohybujeme, ale opravdu jen o trochu. Stále nevíte co je dál na východ ani na západ. Mě asi trochu nesmyslně bavilo si vzít mapu Spojených států a odpíchnout se od Danvaru (Denver) a sledovat kde se vlastně děj odehrává a překládat si zkomolené názvy na ty skutečné a tipovat "co, kde, kdo a proč". Howey probudil mou fantazii - takže 4*.


Co k tomu říct? Sci-fi je od toho aby si autor vymýšlel a aby to pokud možno provokovalo vaši fantazii. Tohoto tady dostanete kopec. Mě to bavilo i proto, že jsem k tomu přistoupil bez jakéhokoli očekávání.


Je potřeba pochopit, že ne každý Němec byl nacista. Pro vojáky to platilo dvojnásob.
