valda komentáře u knih

O KLDR se toho ví opravdu hodně málo. Ví se například to, že v Severní Korei vládne diktátorským vojenským režimem již třetí generace Kimů. Že v 90. letech zemi postihl obrovský hladomor. A že aby takovýto šílený režim mohl fungovat, tak potřebuje mít rozsáhlou síť udavačů, vojenských a policejních složek a taky vězení.
Tahle kniha, podle názvu, by měla být o tom, jak se jednomu z neprávem uvězněných podaří utéct z nejpřísnějšího politického vězení.
Ze začátku Shin mluví o tom, jak vyrůstal v komplexu Tábora 14. Kde byl podrobován přísné výchově, nevěděl nic o okolním světě. A vzhledem k všudypřítomnému udavačství a mučení se považoval spíše za zvíře bez pocitů, než za člověka. Pokračuje o tom, jak byl později sám mučen, jak musel vykonával otrockou práci a jak se mu potom s obrovskou dávkou štěstí podařilo utéct.
Velká část knihy je potom taky o tom, jak pro něj bylo těžké začít žít nový svobodný život.
Na knize je zvláštní to, že vlastně není tak moc o KLDR, ale je to spíše intimní příběh o mladém člověku, který nejdříve žije v šíleném režimu v Severní Korei a potom zase bojuje s tím, jak žít v konkurenčním svobodném prostředí.
Každopádně Shin se v průběhu psaní knihy přiznal, že v některých částech lhal, a tak upravil svou výpověď. Protože se o Severní Korei toho opravdu moc neví, tak je i těžké zjišťovat, co z Shinova vyprávění je pravda a co ne.
Každopádně já jsem v průběhu čtení taky měl trochu pocit, že ne úplně všechno o čem Shin mluví je pravda. Hlavně proto, že Shin často neodpovídal, na spoustu otázek. Odůvodňoval to tím, že na to nerad vzpomíná.
Když jsem se po přečtení podíval, jak to s ním dál pokračuje, tak jsem zjistil, že se Shin začíná přiznávat k tom, že vlastně v nejdrsnějším politickém Táboře 14 nebyl. Že sice pracoval v dole, ale nikdo ho tam nedržel za elektrickým plotem apod.
Takže pokud se chcete něco dozvědět o pracovních táborech v KLDR nebo o režimu, který funguje v Severní Korei, tak se radši poohlídněte po tom málu jiných knížek.

2 28.02.2016

Richard Branson je jeden z nejbohatších a pro svůj rebelský přístup taky nejznámějších lidí na světě. Mezi nejznámější obory, kterými se jeho společnosti Virgin zabývají patří asi distribuce hudby, na čemž začínal (a už s tím díky Jobsovi asi spíše skončil), nebo třeba letecká doprava. Tyhle společnosti na mě působí taky tak, že navzdory jejich obrovskému vlivu a úspěchu, si zachovávají jistou dávku poctivého jednání. Známé jsou samozřejmě i celkem ujetým, rockenrolovým způsobem prezentace. Jak vyplývá i z Bransonových rad v knížce, stejně důležité jako dělat svou práci pořádně, je každý ten den si taky důkladně užít.
Stejně jako Bransonovi mi nic neříkají různé knížky s návody na to jak být úspěšný. Ale tohle opravdu není učebnice. Je to prostě takový zábavný pokec s Richardem u piva o tom, jak to podle něj ve Virginu chodí, a proč si myslí, že je to tak dobře. Pro někoho to může být málo, ale já jako zábavnou četbu doporučuju. A určitě si od něj přečtu i něco dalšího.

2 22.02.2016

Udělat dobrou učebnici, není vůbec jednoduché. Začínáme včelařit je jeden z těch lepších pokusů. Hodně oceňuji srozumitelnost textu. Problém je ale v tom, že učebnice se na první pohled tváří jako pro děti základní školy. Obsahuje spoustu obrázků, fotografií atp. Na druhou stranu se ale zabývá tématy, které děti opravdu nezajímají, jako je právo kolem včel (v těchhle pasážích je v roce 1991 i pár zapomenutých soudruhů). Taky se často zabývá zbytečně podrobně některými tématy, myslím, že děti opravdu nechtějí vědět jména 20 mšic, které produkují medovici. Už jenom vidím, jak ambiciózní učitelé, nutí děti memorovat se tyhle nesmyslné seznamy zpaměti. Jako asi ve většině knih o včelách mi tady chybí praktické ukázky toho, jak přeskládat rámky na jaře, jak na podzim, na co si dát pozor při vytahování rámků, apod. Prostě jsem zatím nikde nenašel tyhle praktické rady. Je to dáno tím, že pro zkušené včelaře, kteří tyto knihy píší, je tohle banální a samozřejmé, tak je nenapadne o tom psát. Začínající včelař tohle odkouká od zkušenějšího kolegy, ale vyčíst se mi to zatím nikde nepodařilo.
Každopádně tahle učebnice rozhodně patří k lepším. Hlavně pro svoji srozumitelnost.

1 20.02.2016

Tenhle příběh je tak neuvěřitelný, že prostě musí být pravda. Sin Sang-ok byl jeden z nejslavnějších režisérů v Jižní Korei. Jeho manželka Čchö Un-hui zase jednou z nejslavnějších hereček. V roce 1978 byli oba uneseni do KLDR. Na přání Drahého vůdce Kim Čong-ila, potom museli točit filmy pro Severní Koreu. Dokud se jim nepodařilo utéct.
Život v KLDR je sám o sobě naprosto šílený. Představte si např. český prvomájový průvod, nebo sjezd ústředního výboru strany, a zdvacetinásobte všechny jeho absurdosti. Ano přesně nějak takhle to vypadá v KLDR každý den. Žádné podnikání, skoro vše na příděl, žádná motivace si v něčem konkurovat, obrovská síť udavačství, jedna z největších armád a vězeňských systémů na světě... A nad celým tím obrovským státem pár Kimů, kteří si užívají za peníze všech svých občanů ujeté pařby s mladými dorostenkami z brigády rozkoše. Opravdu nechápu, jak to ti Kimové dokázali, že už více než 50 let, všichni obyčejní Korejci věří, nebo se aspoň tváří, že věří všem těm nesmyslům z propagandy, o tom, jak mají Kimové vlastně nadpřirozené schopnosti, a že je potřeba se každý den klanět jejich vyobrazením.
Tohle je ideální knížka pokud vás zajímá, jak to chodí v KLDR, filmová produkce v Severní Korei, nebo co jsou to ti Kimové vlastně zač.
PS: Těšit se můžete i na Mezinárodní filmový festoval v Karlových Varech, nebo třeba severokorejský film Posel, který se nevrátil natočený v Praze.
PPS: Jinak ten základní web je zde:
http://kimjongillookingatthings.tumblr.com/

3 30.01.2016

Jan Kobzáň je známý valašský malíř a grafik. Umělec, jehož tvorba se především zabývala tématy valašské historie. Ve 30. letech 20. století se rozhodl sesbírat různé valašské lidové pověsti a vydat je knižně. Kniha taky obsahuje spoustu ilustrací, tvořených hlavně pomocí dřevorytu. Pověsti jsou psané ve valašském nářečí.

24.01.2016

Stanislav Bernard je jeden z nejznámějších českých podnikatelů. V roce 1991 si půjčil 45 miliónů, aby si za ně mohl koupit zdevastovaný Humpolecký pivovar s nevalnou pověstí. Nakonec se tam z Háje ve Slezsku i přestěhoval a udělal ze zříceniny, podle mého názoru, jeden z nejlepších středně velkých pivovarů v ČR.
Bernard je kromě toho, že vaří skvělé pivo, zajímavý tím, že takhle velkého úspěchu dosáhl celkem poctivým způsobem. Aspoň tak vždycky působil na mě.
Taky se mi vždycky na značce Bernard, kterou Stanislav Bernard z velké části reprezentuje, líbilo, že se nebojí být jiná. Ať už v postupech vaření piva, marketingem, apod.
Jedinou výtku ke knize bych měl v tom, že je možná trochu krátká a že ji autoři mohli psát trochu dýl. Protože např. nechat mluvit Stanislava Bernarda o tom, jak se u nás distribuuje pivo pomocí různých technologií, které udávají jeho výslednou chuť, nebo třeba pomocí oficiálních úplatků apod. je dost zajímavé. Jinak kniha obsahuje spoustu pasáží o historii, politice, názorech nebo prostě o životě.
Nevím na kolik se S. Bernard taky zasadil o schválení zákona na podporu malých a minipivovarů, ale myslím, že situace, že v ČR je asi 250 pivovarů je v Evropě celkem unikátní, takže za cokoliv, co pro to udělal mu můžeme být vděční.

2 23.01.2016

Pokračování Padrino Krejčíř - Afričan. Oproti předchozímu dílu, kde se píše o Krejčířově působení v JAR, se tady zabývá autor Krejčířovými začátky až po jeho první zatčení a zmizení otce Lamberta.
Myslím, že tahle kniha je o trochu lepší než předchozí díl. Krejčíř je takový moderní gangster, člověk, co se vyzná v těch opravdu velkých podvodech. Tak se můžete těšit na Starku se Spěvákem, Drnovice, sériovým vrahem Krejčířem dobře placeného Sokola atd. Dost mě taky překvapilo, že člověk, co si vydělal slušné peníze na jedné z největších špinavostí 90. let, lehkých topných olejích, si něco podobného zopakoval i několik let poté a vlastně mu do teď nikdo nic moc nedokázal. Taky mě překvapilo, jak moc Mrázek donášel policii, to potom ta jeho vražda, není zase takové překvapení.
Nechápu, kde Kmenta bere přístup do všech těch tajných policejních spisů, atd. Ale každopádně jsem zatím nenašel autora, který by realističtěji, nebo aspoň zábavněji popisoval aktuální dění v nejvyšších kruzích českého podsvětí.

1 23.01.2016

Tohle je asi první kniha o Babišovi. Bohužel mi přišla taková trochu zbytečná. Chápu autora, že se mu nelíbí, že Babiš je bývalý příslušník STB, má jednu z největších firem v ČR a přitom je ministr financí. Tady mi to ale opravdu trochu přišlo, že tohle prostě nedokázal přenést přes tužku, tak prostě v knize vytvořil mnoho různých složitých konstrukcí, za co všechno Babiš alias Bureš může, s kým vším se potkal apod. Myslím, že tohle by se dalo napsat o jakémkoliv vlivném podnikateli.
Další problém je v tom, že Babiš je tak trochu pan Nikdo. Protože do nedávna nebyl politik ani nijak mediálně známá postava, tak se o něm v zásadě moc neví. Ani on sám o sobě moc informací nešíří. S autorem knihy nespolupracoval, což chápu. Takže se toho vlastně ani moc nedozvíte. Navíc mi kniha nepřišla ani v žádném směru zábavná, nebo přinášející zajímavé skutečnosti.

16.01.2016

Kdo by neznal Arnolda. Tohle je jeho autobiografie, na které spolupracoval s P. Peterem, kterého vůbec neznám. Každopádně se jedná o klasickou autobiografii, takže se můžete těšit na pasáže o tom, jak je Arnold příkladem splnění jednoho z největších amerických snů. Nechybí samozřejmě chudé začátky na rakouském venkově. Odkud se vypracoval k výhrám v evropských kulturistických soutěžích, až se dostal i do vysněné Ameriky. Kde se postupně dostal do Hollywoodu, začal podnikat v nemovitostech a od poradce pro tělovýchovu se nakonec dostal k výhře ve volbách na guvernéra Kalifornie. Není pochyb o tom, že Arnold je naprosto sebestředný a egoistický člověk, jehož jedinou motivací je prostě zvítězit ať to stojí co to stojí. Kdyby ale takový nebyl, tak by toho nikdy nedokázal tolik. Rozhodně byl skvělý kulturista, ale nemyslím si, že by vyhrál tolik soutěží, kdyby neuměl zblbnout své soupeře a porotu. Úsměvné mi přijde taky to, jak se dostal do Hollywoodu, protože i když mám hodně jeho filmů rád, tak on prostě není herec. Spíš bych řekl, že to je opak herce :-) Podobně úsměvně musí působit jeho působení jako guvernér Kalifornie. To by před jeho zvolením brali jako úsměvnou historku snad úplně všichni. On se ale prostě uměl obklopit schopnými lidmi, a svým workoholismem a tahem na branku nakonec všechny přesvědčil.
Každopádně je kniha čtivě napsaná, nejvíc mě bavili pasáže o kulturistice a filmech. Problém je ale v tom, že tahle část tvoří jenom čtvrtinu obsáhlé knihy. Zbytek tvoří pokrytecké plácání o tom, jak miluje svou manželku Marii, kterou bůhví kolikrát podvedl. Co všechno prosadil, když vládl v Kalifornii. Opravdu obsáhlé jsou seznamy lidí, se kterými si podal ruku. A jak je prostě úžasný a všichni bychom měli být jako on. :-)

1 16.01.2016

Kniha obsahuje 100 případů ve včelaření a jak je řešit. Od chování včel, těžby včelích produktů, léčení nemocí po třeba vyrábění svíček ze včelího vosku. Rady jsou vždy velice stručné (cca na jednu stránku), ale celkem přehledné a pochopitelné. Zároveň je každá rada doplněna pěkným obrázkem. Protože je autor Američan, tak kniha obsahuje taky některé části, specifické spíš pro USA než pro ČR, ale překladatelé se snažili, aby se nezapomnělo i na Česko.
Myslím, že tohle je kniha pro začátečníky, kteří by si jí mohli doplnit knihovnu, ve které už mají nějaký podrobnější popis, jak chovat včely. Zkušenější včelař už v ní nenajde moc nového.

09.01.2016

Jednoduchá kniha věnující se nástavkovému včelaření. Má formu takové diplomové práce. Na začátku se věnuje historii, potom stručným základům včelaření a nástavkovým specifikům. V obsáhlé příloze jsou potom tabulky, obrázky, schémata apod.
Sazba je jednoduchá, vypadá to, že se jedná o přetisk textu napsaného na psacím stroji.
Myslím, že kniha je napsaná celkem přehledně, ale trochu si myslím, že šlo spíš o to, že referent Kubrt z oddělení včelařství měl za úkol ve třetí pětiletce zvýšit o 4,5% zastoupení pokrokových nástavkových úlů mezi včelaři, aby ti už konečně zahodili ty svoje staré budečáky, což se mu zpracováním této knihy v tehdejším téměř informačním vakuu na toto téma, asi povedlo. Ale v dnešní době exituje v tomhle tématu mnoho lépe nebo podrobněji napsaných knih, nebo je aspoň snadnější sehnat ty staré publikace, takže už asi nemá smysl tuhle knihu číst a lepší je podívat se někam jinam.

1 02.01.2016

Hlavním tématem je Krejčířovo působení v JAR od roku 2007. Krejčíř je jeden z nejhorších mediálně známých sígrů z ČR. Pracuje stylem, že si od vás půjčí peníze, a aby je nemusel vracet, tak vás prostě zabije, a ještě vydírá pozůstalé. Jak už možná někde psal autor. Rozdíl mezi Mrázkem a Krejčířem je v tom, že Mrázek za vámi poslal gorily s výhružkou násilí, zatímco Krejčíř se vás na nic neptal, a prostě vás zabil. Krečířův případ jsem sledoval jenom zběžně, takže mě celkem překvapilo, jak "populární" je v JAR. A čím vším se už dokázal dostat do hlavních encyklopedii jihoafrických mafiánů. Kmenta hodně informací čerpal od blízkého Krejčířova spolupracovníka, který nevím proč, se rozhodl mluvit. Čte se to, jak je u Kmenty zvykem dobře. Kmenta rozhodně nenudí, nějakými obsáhlými filozofickými studiemi. Co mi vadilo je ale, taková už dost filmovost celého zpracování. Kmenta hned na začátku přiznává, že v bodech, kde neměl informace, tak zapojil trochu fantazii. A tak se do popředí děje dostává např. nějaká modelka, protože v napínavém příběhu přece musí být sexy žena apod. To že je i na obálce považuji za hodně velký úlet. Hlavní vypravěč, Krejčířův spolupracovník, samozřejmě mluví o své verzi reality, a v těchhle případech vždycky nechápu, proč se nenajde schopný právník, který by z té záplavy nepřímých důkazů, že se ten spolupracovník nepřímo podílel na sériovém vraždění, neudělá důkazy přímé.
Každopádně, kdyby tohoto práskače nebylo, tak by Kmenta toho nemohl tolik napsat, a veřejnost by nevěděla tolik o praktikách organizovaného zločinu.

2 02.01.2016

Marko Čermáka asi většina lidí zná hlavně jako ilustrátora Rychlých Šípů. Tohle není ani tak životopis, jako spíše soubor mnoha příhod, které jsou nápaditě rozdělené do pěti hlavních oblastí, koníčků, kterým se autor věnuje. Přestože je autor stará škola, a trochu tomu modernímu světu nerozumí, tak jednotlivé příhody jsou zajímavé a zábavné. Taky grafická úprava knihy je podařená.
Kromě ilustrování, které ho asi nejvíc proslavilo, je Marko především tramp. A to takový, že do přírody s usárnou na zádech vyráží téměř každý víkend, za jakéhokoliv počasí nebo roční doby a to už přes 60 let. Tedy kdo jiný by měl o trampingu psát, když ne on a myslím, že pokud chcete poznat o čem to ten tramping vlastně je, tak tohle je ideální knížka. Zároveň se samozřejmě věnuje splavování řek na kanoi a přes zimu lyžování. Do dnes třeba bydlí poblíž sjezdovky a přivydělává si jako vlekař.
Samozřejmě ho, ale spousta fanoušků bluegrassu bude taky znát hlavně jako skvělého hráče na bendžo v kapele Greenhorns, nebo aktuálně v Paběrkách.

1 26.12.2015

Jack London je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Tohle je taková jeho autobiografie. Četl jsem ve verzi, kde vydavatel myslím lépe zvolil název. Oproti původnímu trochu bulvárnímu Démon alkohol, zvolil překlad z originálního John Barleycorn na Pan Ječmínek. Jack London Pana Ječmínka taky několikrát zmiňuje v ději. Tato imaginární postava je taky ústředním činitelem celé autobiografie. Láká Londona k pití alkoholu a provádění různých nebezpečných a podivných kousků.
Celá kniha působí trochu smutně v tom, že autor toho zažil opravdu hodně. Plavil se s ústřicovými piráty, hledal zlato na Aljašce, jezdil na dlouhé výlety s manželkou na koni, přeplul oceán, napsal spoustu skvělých a úspěšných knih, atd.. Ale celou dobu je pronásledován Panem Ječmínkem, který ho svádí na scestí.
Smutná myslím v tom, že můj názor je trochu opačný než autorův. Který vypráví, o tom, že si s Panem Ječmínkem nikdy neměl začínat. Myslím, že kdyby se London s Ječmínkem vůbec neznal, tak by jeho život zdaleka nebyl tak pestrý, a možná by nenapsal ani žádnou zajímavou knížku. Samozřejmě nic se nesmí přehánět, Londonův život skončil dost brzo. Každopádně, kromě neuvěřitelného autorova života se taky jedná o dost dobrou studii nárazového alkoholika. Jenom pro to smutné vyznění, bych ho asi někomu, kdo se léčí z alkoholismu nedoporučil.
Taky jsem někde četl, že tahle kniha byla jedním z iniciátorů americké prohibice v roce 1920.

5 19.12.2015

Jedna z asi méně známých knih slavného autora románu Robinson Crusoe. Vyprávění je formou deníku neznámého muže, který popisuje, jak probíhal mor v Londýně roku 1665. Celé vyprávění je ale takový mix různých stylů. Někde autor detailně vypisuje tabulky se seznamy mrtvých v jednotlivých oblastech, pak přijde delší příběh zážitků skupiny, která před morem uprchla na venkov, potom trochu zamyšlení, nad tím, jak mor vznikl, trochu politiky, atd.
Je to asi hlavně můj problém s Defoem, ale jeho vyprávění mi přijde vždy dost suché a pedagogické. Taky mi vadilo, že se dost pasáží opakuje, a pořád se vlastně mluví o tom samém. Knize by velmi prospělo zkrácení na čtvrtinu. Jinak si ale myslím, že se jedná o celkem hodnotný pohled do "všedního" dne morového roku. Pokud by byl román kratší tak bych rozhodně doporučil všem, kteří chtějí pochopit, jak to tehdy, když se ve městě objevilo morové navštívení, vlastně probíhalo.

2 15.11.2015

Jak psal Kapis, první zvláštnost na téhle knize je, že se nejmenuje Obraz Doriana Graye a jiné prózy. Protože první čtyři povídky jsou sice zábavně napsané, a obsahují i zajímavé pasáže, ale zabírají jenom malou část knihy, a v zásadě na nich nevidím nic, čím by nějak moc vystupovaly z řady Wildeových současníků. A celou dobu jsem si říkal, proč je zrovna tenhle autor ve všech čítankách.
Ale možná to byl záměr vydavatele, takto soubor pojmenovat, protože poslední próza Obraz D.G., mohla být kontroverzní i za komunistů v 60. letech. Námět a zpracování románu mi přijde parádní. Na mě sice trochu velká dávka homosexuality, ale obraz, ve kterém se zobrazují hříchy stále mladého Doriana Graye, hláškující dekadenti, hororové prvky, tvoří skvělý mix.
Teď budu trochu spoilerovat. Zásadní problém románu je v tom, že to vlastně neměl být román. Už v průběhu textu jsem si říkal, přesně to, co jsem si potom přečetl v dodatku. Některé kapitoly jsou prostě vata, kterou tam autor musel přidat na žádost vydavatele, který mu takhle útlou prózu nechtěl vydat. V tomhle případě bych opravdu ocenil, kdyby existoval nějaký writers cut edition, myslím, že by to textu dost prospělo.

2 15.11.2015

Asi jedna z těch lepších knih o Applu. Na obálce je fotka Jobse, která samozřejmě prodává, ale rozhodně se nejedná o nějakou další Jobsovu Bibli. Autor se zaměřuje hlavně na historii mobilních zařízení od Applu, tzn. iPod, iPhone a iPad. Pokud se celkem stručnou cestou chcete dozvědět historii těchto zásadních zařízení, tak doporučuju. I když bych neřekl, že kniha obsahuje něco, kvůli čemu byste jí měli číst, pokud jste již něco na tohle téma četli. Nebývá to často, aby mi u nějaké knihy chybělo vysvětlení zkratek, ale souhlasím s martin3683, že tahle těch zkratek obsahuje opravdu hodně. Přestože rozhodně nejsem IT laik, tak jsem se v některých zkratkách trochu ztrácel.

15.11.2015

Richard E. Byrd je jeden z těch nejvýznamějších polárníků. V roce 1934 se rozhodl ze své základny Malá Amerika na Antarktidě vydat dále na jih, až na 80 stupeň jižní šířky, kde vybudoval Předsunutou základnu. Původně tam chtěl zůstat společně se dvěma dalšími polárníky, ale pro ekonomickou náročnost přesunu zásob takhle daleko na jih, nakonec zůstal na základně sám. Cílem bylo strávit zde polární noc a zaznamenávat meteorologické údaje. Nedokonalé spalování v kamnech však způsobilo, že se z pobyto stal boj o přežití. Byrd byl taky jeden z prvních, kteří na Antarktidě použili pro přesuny terénních traktorů.
Jedná se o velmi čtivě napsanou, hodně osobní knihu. Myslím, že by se podle ní mohla napsat zajímavá divadelní hra pro jednoho herce o boji sám se sebou atd.
Trochu nerozumím zamrzlé lodi na obálce, jestli se jednalo o komunistickou PR, přecejenom plavby kolem Antarktidy zní zajímavěji, než příběh o tom, jak někdo sedí někde na základně. Nebo jestli se jenom jednalo o chybu nakladatele, který knihu prostě nečetl, tak tam šoupl něco na téma Antarktidy.

26.09.2015

Příjemná oddychovka, ve které si autor vybral 50 firem, které podle autorova názoru nejvíce ovlivnili ať už nějakým nápadem nebo svým vlivem historii. Protože 50 už je docela dost vysoké číslo, tak samozřejmě nebyl moc prostor pro dlouhé úvahy a vysvětlování. Přecejenom ale oceňuji to, že si autor vybral ke každé firmě ty zajímavější pasáže a neskončil pouhým kopírováním Wikipedie. Samozřejmě zde naleznete IBM, Apple, Microsoft, Boeing, Coca-Colu apod. Ale i mnoho firem, o jejichž existenci jsem dosud neslyšel. Takže pokud si chcete trochu rozšířit přehled o tom, jak to bylo s největšími hráči na trhu, tak doporučuju.

25.09.2015

Stanislav Motl je jeden z těch moderátorů Na vlastní oči, který podobně jako Radek s Pepou, dramatickým hlasem uváděl reportáže, v jeho případě hlavně o tajemných chodbách nebo 2. světové válce.
V této knize se zaměřil na propojení událostí kolem nacistického Německa s Barrandovskými studii, o které Němci už před válkou měli velký zájem. Herci byli ve válce samozřejmě jedni z prvních na ráně a tak, kdo neutekl, nebo nešel do továrny, tak si musel více či méně "potykat" s Goebbelsem. Což samozřejmě vygenerovalo spoustu tragických nebo kuriózních událostí, týkajících se známých herců jako je Adina Mandlová, Nataša Gollová, Jan Sviták, Lída Baarová, Vlasta Burian a mnoho dalších. Pokud si v tomhle chcete udělat trochu přehled, tak knihu doporučuju. Navíc hailující Karel Höger, vám taky může trochu poupravit pohled na 2. světovou válku.

25.09.2015