valda komentáře u knih
V první části se Harry vydává podívat na mistrovství světa ve famfrpálu. Potom se zúčastní Turnaje tří kouzelnických škol o Ohnivý pohár. Vše se vyostřuje po tom, co se objeví Smrtijedi. Co skrývá nový učitel obrany proti temné magii Alastor "Pošuk" Moody? Kdo vyhraje Ohnivý pohár? Viktor Krum z drsného Kruvalu, Harry, Cedrik, nebo Fleur Delacour z Krásnohůlek?
Rowling má pořád laťku postavenou hodně vysoko, ale tohle byl zatím asi nejslabší díl. V knize se dost začínají řešit vztahy mezi hlavními hrdiny. Do všeho se trochu zamíchá novinářka Rita Holoubková z bulvárního Denního věštce, což často opravdu trochu směřuje k ději, který je asi zajímavější pro ženy :-).
Zároveň, jak mi přišla slabší kniha, tak ještě o dost bezradnější mi připadal film, ve kterém mě ani nezaujalo obsazení nových hrdinů, nebo snad že by obsahoval něco zajímavého, co v knize není, jako to bylo v předchozích filmech.
To ale nic nemění na tom, že serie o Harrym, stále patří mezi ty knihy, kvůli kterým zapomenete vystoupit v metru :-)
Jak poznat, ze kterých usmrkanců by se daly udělat hvězdy. Jak to potom udělat, aby se ta banda novopečených feťáků s vlastním soukromým letadlem, skoro tak velkým jako jsou jejich ega nerozpadla, nepředávkovala, nepostřílela, nezbláznila, nenechala zavřít.... Koho ještě podplatit, aby se ten hloupý singl udržel na prvním místě hitparády další týden. Jak napsat smlouvu, aby byla výhodná pro mě jako manažera a ne pro ty nuzáky, kteří by ty prachy stejně rozházeli v bordelu.
Člověk který tohle všechno zvládne, musí být buď génius, nebo naprostý pomatenec. Často to bylo to druhé. Rock'n'roll ve svých nejlepších letech bylo jedno velké šílenství. A to nejzajímavější autor sepsal do téhle knihy. Každopádně knihu doporučuji i pro ty, co chtějí poznat historii rocku. Nejlépe mít při ruce mobil s připojením na youtube a pouštět si skupiny, o kterých se píše. Je jich opravdu hodně a dost mi to rozšířilo přehled.
Myslím, že pokud se chcete dozvědět něco o historii nebo přítomnosti téhle drogy tak tohle je ideální knížka. Střídají se v ní dvě linky. V jedné autorka popisuje známé osobnosti, se kterými kokain nějakým způsobem souvisí. Ve druhé se potom věnuje historii, od časů, kdy se z kokainu vyráběly různé povzbuzující nápoje, které potom začaly být natolik oblíbené, že je musela vláda zakázat. Přes různé další populární výrobky z kokainu, jako je speed, nebo crack. Samozřejmě se kniha věnuje i mafii kolem drog fungující od prvního zákazu, až po aktuální situaci kolem téhle populární drogy pro bohaté.
Moje první setkání s Remarquem. Nejedná se o jeho nejslavnější román. Tohle je takový komorní příběh, až jsem si říkal, že by z toho šlo snadno udělat divadelní hru.
V době, kdy Německo pomalu začíná prohrávat 2. světovou válku, i když si to velení stále nechce přiznat, se německý voják Ernst Graeber vydává na dovolenou do rodného města. Pomalu zjišťuje, že i když je fronta ještě daleko, tak už i zde nálety způsobují velké škody. Ve městě potká svého spolužáka Alfonse, který má teď vysoké postavení, a krásnou Alžbětu.
Remarque skvěle zachycuje banalitu válečného šílenství, nebo třeba život ve městě ohrožovaném nálety. Velká část knihy se ale věnuje vztahu Ernsta s Alžbětou. I když Remarque píše skvěle, tak jsem přece jen měl pocit, že tahle knížka je trochu určená spíše pro ženy.
Kniha se zabývá různými Hrami o trůny mezi automobilovými giganty. Jedná se o takovou stručnou historii vývoje automobilových značek od 50. let do počátku 90. Jak do všeho zasahovala politika, různé krize, války apod. Doporučil bych ji všem kteří hledají úvod do automobilového průmyslu tohoto období. Dozvíte se co všechno ovlivnila 2. světová válka, jak vznikaly automobilové značky ve východním bloku, v Japonsku, Korei, Číně, Švédsku, USA, Británii apod. Celkem dost se autor věnuje i Škodovce a Tatře. V pozdějších kapitolách, už ale bohužel trochu ubylo zábavnosti. Taky bych řekl, že je v knize pár chyb.
Zatím poslední díl Písně ledu a ohně. Z pěti dílů zatím nejrozsáhlejší. Hlavní důvod je obrovské množství rozehraných partií, které v Martinově sáze zatím probíhají. Jak dopadne řádění Daenerys s jejími draky na východě. Podaří se najít ji trpaslíkovi Tyrionovi, dornskému princi, železnému kapitánovi, nebo snad tajemnému mladíkovi s modrými vlasy. Jak dopadne střet Jona Sněha a jeho černých s Divokými, Stannisem a Melisandrou? Co se stane s Rickonem, Branem, Meerou, Jojenem a Hodorem? Co Theon, Asha a ostatní železní. Jak se dál bude vyvíjet příběh dcer Eddarda Starka Aryi a Sansy? Jak vším zamíchají krutí Boltonové. Co Kamenosrdce, Cersei, podivný experiment mistra Qyburna, co Malíček, žije ještě Varys a Sandor Clegan? Jak skončí Jame Lannister a Brienne?
Jak je vidět, tak dějových linek je opravdu hodně a sám už se v nich trochu ztrácím. Autor ve většině pasáží v posledních dvou dílech trochu zvolnil. Stejně se ale hodně těším na další díl, ať už bude finální nebo ne :-)
Pokračování předchozího http://www.databazeknih.cz/knihy/na-plny-plyn-89783. V podstatě platí, to co jsem psal o předchozím dílu. Tentokrát jsou články z roku 2008 až 2009. Každý článek je o nějakém jiném autě, to ale ještě neznamená, že v něm bude Jeremy o tom autě psát. Každopádně mi trochu chybí přiložená série fotografií ke každému autu, o kterém Jeremy píše. Jinak autorův macho puberťácký styl, je pořád hodně zábavný a jako oddychovka je tohle naprosto dokonalé. Jeremy nepopisuje z čeho se auto skládá, jak správně nastavovat různé přepínače v jeho počítači, jak se změnil motor, takže má o 0,1% nižší spotřebu a podobně. Píše prostě o tom, jaký měl pocit, když auto řídil. A protože tenhle blázen řídil už opravdu skoro všechno, co má 4 kola, tak si jeho trochu ujetý názor na některé auto rád přečtu.
Thor byl mladý norský zoolog, a při pobytu v Tichomoří došel k názoru, že tamější polynéští obyvatelé pochází z Jižní Ameriky. Když tuhle teorii přednášel, tak mu ostatní vědci vysvětlili, ať se raději stará o zoologii, když ji vystudoval. Tak se Thor rozhodl, že po polynéském způsobu zkonstruuje vor z balzového dřeva, pojmenuje ho Kon-Tiki, podle boha slunce inků, a vydá se z Peru na Tahiti. Ostatní vědci mu řekli, že plavit se přes celý oceán na pár svázaných dřevech není možné, protože trámy nejpozději do 14 dní nasáknou vodou a potopí se, lana se předřou, vysoké vlny vor zničí, do vody je stáhne velká sépie, sežerou je žraloci, vor bez pořádné plachty popluje víc než rok, takže umřou hlady a žízní, apod. Takže se k němu přidalo dalších pět bláznů a vyrazili.
Tohle je zase jedna z těch základních cestovatelských knížek, ať už to bylo s Polynésany jakkoliv, tak Thor zaslouží obdiv, že něco takového dokázal. Kniha je taky napsaná velmi čtivým a svěžím způsobem, takže se těšíte na každé další dobrodružství. Ani se nechce věřit, že byla napsaná už skoro před 70 lety.
Autor má rád veterány a Karla Čapka. V roce 2011 tyhle témata skloubil v knize Za volantem s Karlem Čapkem. Tentokrát si zvolil hlavní téma Škodu Popular. Kniha je rozdělená do tří částí. V první autor popisuje technickou specifikaci a historii Popularu. Ve druhé významné cesty, které ve 30. letech podnikali lovci kilometrů. Pro někoho může být překvapivé, kolik výprav se před válkou podnikalo, a jak daleko se lidé s tímto jednoduchým vozem dostali. V obou částech se ale jedná o dost zkrácený pohled. Poslední část je potom věnována autorově cestě s manželkou Albionem ve stopách Karla Čapka.
Milan Silný je možná momentálně nejaktivnější spisovatel v oboru horských kol. Má za sebou 3 knihy, dvě z nich jsem četl. Autor se v nich nezabývá prakticky ničím jiným, než popisem cesty na různé kopce a hory, o kterých si většina laiků myslí, že na ně na kole vyjet nejde. Tentokrát se zaměřil na výběr nejbláznivějších závodů na kole, které se v Československu odehrávají, a kterých se zúčastnil. Tahle kniha opravdu není pro laickou veřejnost. Vzhledem k tomu, že jde o závody ve stylu 1000 mil v těžkém terénu, 500 km téměř beze spánku, hurá na kole ve sněhu za psím spřežením, tak si umím představit jak by na to reagovala paní sousedka. "Měli by je všechny zavřít, takový hazard." Pan soused: "Já bych je poslal na šachtu, robit."
Autorovi jde na mě až trochu moc o sportovní výkon. "Šlapu, je hnusně. Je mi blbě. Proč to dělám? Je mi zima. Jsem unavený. Konečně nahoře, euforie, krásný výhled. Dokázal jsem to. Jedu dolů." Ale vzhledem k extrémním závodům není nouze o zajímavé situace. Pokud vás tyhle závody zajímají, tak doporučuju přečíst, ať víte do čeho jdete, i když dokud to nezkusíte, tak vlastně stejně nevíte nic :-)
Hra o trůny bylo takové pozvolné rozestavění figurek na hracím poli. Ve Střetu králů se všechno trochu vyostřilo, aby v Bouři mečů krvavé šílenství mohlo propuknout naplno. Po tom, co to tedy v předchozím díle schytalo celkem dost významných postav, zbyla jenom Hostina pro vrány. V tomhle díle, a hlavně v jeho první půlce se opravdu najednou vše trochu zastaví a zklidní, jak to po zuřivých bitvách bývá. Postupně se ale začínají objevovat nové výzvy pro postavy, které předchozí Bouři přežily. Kdo stane na místo Železného muže Balona Greyjoye, a jaké budou jeho plány? Co čeká vzdělaného tlustého zbabělce Sama Zabijáka? Jak si šílená vypočítavá Cersei povede v Králově přístavišti? Jak jí v tom pomůže její milenec dvojče Jaime, když teď už ztratil schopnost bojovat s mečem? Jaké jsou Malíčkovi plány s Lady Sansou? Dokáže bojovnice Brienne Sansu najít, jak slíbila? A kde zmizela Arya?
Tohle všechno se v Hostině dovíte.
Co Jon Sníh, dračí královna Daenerys Targaryen, trpaslík Tyrion, Rickon a Bran?
Tak o těhle se nedovíte nic.
Martin se nejspší tak hrozně rozepsal o svých postavách, že na konci zjistil, že kniha by měla nejmíň 1500 stran, což už by si asi nikdo do tramvaje nepřibalil, takže do Hostiny vybral jenom některé postavy a zbytek postav přidal do první poloviny následujícího dílu Tanec draků.
Jak jsem psal, tenhle díl je ze začátku trochu pomalejší, a neděje se v něm toho tolik jako v předchozím, ale pořád obsahuje spoustu nádherných pasáží.
Autor dostal zadání k nějakému časopisu psát fejetony k přiloženému DVD s filmem podle slavné české předlohy. Takže kniha je souborem těchto asi třinácti fejetonů, o autorech jako je Hašek, Čapek, Hrabal, nebo třeba Havel a Viewegh.
Autorova třetí kniha o česku je dost podobná předchozím dvěma. Ze všech fejetonů čiší autorovo nadšení pro češtví z pohledu Poláka. Jedná se o takové pohodové čtení, které je tentokrát max na jedno odpoledne. Oproti předchozím dvěma knihám, na mě akorát působila tahle trochu dojmem: dostal jsem zadání na fejeton o tomhle autorovi, tak teď je tedy potřeba zaplnit aspoň dvě stránky.
Druhá kniha od Mariusze Szczygieła, která vyšla v Česku. Je dost podobná předchozímu Gottlandu a v zásadě bych o této knize napsal, skoro to samé co o předchozí. Mariusz je prostě fascinován Čechy, a tak o nich píše různé statě v různé formě. Vybere si nějaké téma, v téhle knize je velký prostor věnován křesťanství/ateismu (to mě moc nebavilo), nebo smrt, nebo smích. Nebo píše o zajímavých českých osobnostech jako Egon Bondy, Karel Teige, Halina Pawlowská, David Černý atd. Styl jakým píše bych pojmenoval artový bulvár. Někdy věci vytrhává z kontextu a zjednodušuje, někdy je vidět, že trochu látce nerozumí, ale celkově píše pro mě čtivě, zábavně, a je vidět, že ho to baví.
Kniha vychází z faktu, že tržby z prodaných lístků v kině jsou pouze desetinou toho, co se na filmu dá utržit. Tohle pro mě byl docela překvapivý fakt, protože moje představa byla, že především tržby z lístků jsou určující faktor, jestli je film finančně úspěšný. Všechno ostatní, jako stream, DVD, Blu-ray, televize. sponzoři, merchandise, práva a podobně už jsou jenom takovou třešničkou na dortu.
Kniha ukazuje, že lístky byly nejdůležitější tak do 50. let 20. století.
Dále autor uvádí příklady o tom, jak vypadají smlouvy s filmovými hvězdami. Z toho vychází, že pokud má film dobře sepsané smlouvy, tak vlastně vůbec nezáleží jak byl dobrý a jestli na něj někdo šel do kina. Což leccos, čemuž jsem dříve nerozuměl, vysvětluje.
Vadilo mi akorát, že i když je kniha celkem útlá, tak je psaná takovým tím americkým stylem, kdy se pořád dokola opakuje ta samá myšlenka. Trochu mi přišlo, že autorovo téma by vystačilo na článek na blogu, všechno ostatní, těch 150 stránek, už je jenom opakující se vata.
Tahle kniha mě trochu překvapila. Čekal jsem pohodové čtení ve stylu: na začátku jsme byli tak chudí, že jsme jedli dřevěnými lžícemi ze země, pak jsem se postupně trochu vypracoval... atd. Pak bude následovat spousta veselých historek z natáčení...
No, ono to opravdu začíná takovým tím klasickým životopisem, ale ten proběhne celkem rychle a pak následuje Richardova fatální nehoda při natáčení jízdy v tryskovém autě. A událostem týkajícím se této nehody se potom věnuje asi 90% knihy.
Zaujalo mě jak je vše popsáno do naprostých detailů, minuta po minutě, den po dni... Taky asi půlka knihy je napsaná Richardovou manželkou...
Opravdu mě zaujalo, že tahle kniha je úplně jiná než jsem si představoval. Velmi bych ji doporučil lidem, kteří prodělali tento typ úrazu, nebo se o někoho s tímto úrazem starají. Pomůže to vcítit se do člověka, který ztratí na nějakou dobu krátkodobou paměť, je z toho velmi zmatený, psychicky se vrátí na úroveň malého dítěte a podobně. Taky to funguje naopak, člověk, který má tento úraz dokáže lépe pochopit chování svého okolí.
Richard Hammond, měl každopádně obrovské štěstí, že i když si tohle všechno prožil, tak se nakonec téměř úplně uzdravil, čemuž mnoho dní po nehodě určitě nikdo ani trochu nevěřil.
Historie mikropočítačů, tzn. počítačů, které bylo možné položit na stůl, je poměrně mladá. Všechno to začalo někdy v polovině 70. let. Autor se zabývá, jak vývojem mikropočítačů, tak taky jak to probíhalo ve vývoji konzolí. Velká část je ale věnovaná i softwaru. Pokud si tedy chcete ujasnit, jak to vlastně bylo s tím Altairem, Atari, Sinclairem, Commodorem, Intelem, Windows, prvními tabulkovými a textovými editory, Macintoshem, IBM, Basicem, Amigou nebo třeba českým Didaktikem, tak tohle je přesně pro vás. Vzhledem k rozsahu knížky autor samozřejmě nemůže jít příliš do hloubky, ale vše je napsáno svěží zábavnou formou, a opravdu můžu doporučit.
Třetí díl písně ledu a ohně. Bylo pět uchazečů o trůn. Teď už jsou jenom čtyři. Za záhadných okolností to schytal chrabrý Renly. Kdo ze zbývajících získá trůn? Podivínský Stannis Baratheon a jeho tajemná čarodějnice Mirri Maz Dur, krvežíznivý mladý král Joffrey Baratheon a jeho matka Cersei, její milenec a bratr Jaime, její druhý bratr trpaslík Tyrion a jejich otec Tywin.
Udatný strážce severu Robb Stark a jeho matka Catelyn nebo šílený Theon Greyjoy?
Z dalekých zemí se se svými spojenci a draky blíží Daenerys Targaryen pomstít vyvraždění původního královského rodu.
Na severu Jon, bastard Starků, míři za Zeď překazit plány Divokých.
Co se stalo s Catelyninými dětmi Brandonem a Rickonem, a o co se pokoušejí Meera a Jojen Reedovi z rodu, žijícího v neprozkoumaných bažinách?
Jak do toho všeho zasáhne Beric Dondarion a jeho válečný kněz s plamenným mečem Thoros z Myru nebo vypočítavý rod Freyů?
Musím říct, že pokud jsem psal, že v předchozím díle jede Martin skoro na maximum, tak v tomhle díle se ještě o kousek posune. Pro mě zatím nejlepší díl. Potvrdilo se Martinovo pravidlo, že žádná z postav si nemůže být jistá životem. Všechny dějové linky, a že jich je požehnaně, jsou skvěle propracované. I když už jsem si taky zvykl, že sem tam proběhne něco ve stylu Deus ex machina, ale tady přece nejde o nějaký realizmus, ale o pořádnou porci zábavy.
Mám minimálně dva důvody, proč nevlastním nic od Applu. Mám rád svobodu, tzn. mít možnost vybrat si jaké aplikace si do počítače nainstaluji, jaké ovládací prvky, připojená zařízení v něm budu mít apod. Nepotřebuji, aby to někdo rozhodoval za mě. Zároveň mi produkty Applu přijdou předražené.
Jak by řekl Steve Jobs, bylo mnoho důvodů, proč tahle kniha mohla skončit, jako totálně na hovno. Tak za prvé, na můj vkus vyšla hodně rychle po jeho smrti, takže jsem si říkal, že to bude nejspíš pěkná slátanina, dělaná horkou jehlou, aby vyšla co nejdřív, dokud je kolem Jobse největší haló. Steve Jobs byl obrovská ikona IT, takže každý chce psát o něm životopis, protože má zaručeny veliké prodeje. Taky jsem se obával, že kniha bude něco ve stylu, Steve Jobs je boží, ááno. Steve Jobs vymyslel počítač, ááno. Steve Jobs se pro vás obětoval, ááno. Bylo prostě spousta důvodů proč tohle muselo dopadnout blbě, nebo při nejlepší aspoň průměrně.
Ale ono to tak naštěstí nedopadlo. Kniha vyšla tak krátce po Jobsově smrti, protože Isaacson jí s Jobsem psal už 7 let před tím. Bylo to v době, kdy Jobsovi poprvé diagnostikovali nádor. Život Steva Jobse je sám o sobě skvělý námět, psát o člověku, co vybudoval jednu z největších firem v IT, pak byl z ní vyhozen, následně vybudoval možná největší studio animovaného filmu Pixar, načeš byl povolán zpátky do Applu, který pomalu směřoval do bankrotu, aby z něj opět vybudoval, tentokrát už prakticky největší IT firmu. O člověku, který měl zvláštní vznětlivou povahu, držel přísné diety, zřekl se vlastní dcery a onemocněl rakovinou. Svést se na téhle vlně je sen každého autora životopisů.
Steve Jobs si ale naštěstí vybral Isaacsona. A klobouk dolů, za to, co tenhle spisovatel udělal. Opravdu si dal tu práci a za ty roky vyzpovídal kromě Jobse spoustu lidí, kteří se kolem něj pohybovali. Isaacson rozhodně není žádný kazatel jablečné víry, a někdy mi přišlo, že Jobs z tohohle životopisu vychází dost blbě. Jenomže to je přesně ono, kdyby byl Jobs průměrný sympatický chlapík, který nezkazí žádnou grilovačku, tak by prostě nedokázal, to co dokázal. Netvrdím, že Jobsova cesta je ta správná, ale myslím si, že to co píše Isaacson, se aspoň dost blíží realitě.
Kniha je docela rozsáhlá. Rozdělil bych jí do takových tří částí, které se různě střídají. V jedné části Isaacson popisuje jak probíhala práce na některých klíčových projektech, různá jednání apod. Už tohle je unikátní v tom smyslu, že Isaacson se nebojí psát celkem detailně o věcech, které by leckterá firma, a myslím, že i většina lidí v Applu, považovala za know-how, a zakázala jejich zveřejnění. Naštěstí měl Isaacson ale požehnání od Jobse a ten si samozřejmě uměl prosadit svou. Druhá část se zabývala rodinnými vztahy a bojem s nemocí, čímž je taky dost silná. Třetí pro mě asi nejlepší jsou části, kdy Jobs, nebo někdo z jeho nejbližších přátel/nepřátel komentuje nějakou událost, myšlenku, vizi apod.
Myslím, že pokud si chcete přečíst nějakou knihu, která vám dá dostatek materiálu k zamyšlení se nad řízením firmy, nebo prosazováním si svých vizí, tak tohle je dobrá volba. Těch lidí, co začínali v garáži bylo hodně. S velkou dávkou píle, správného načasování, obrovskou porcí štěstí se jim povedlo něco velkého. A teď o tom píšou spoustu knih, ale v zásadě to byla hlavně náhoda. Ale Stevu Jobsovi se na rozdíl od nich podařilo ještě dvakrát potvrdit, že to nebyla jenom velká dávka štěstí, náhody, ale že to především byl on sám, kdo tvrdil, že nebudou dělat rychlejšího koně, že produkt je důležitější než obchodníci, kteří nosí peníze, byl to on, kdo poznal, co funguje a co ne. Někdy to ukradl, někdy koupil, ale vždycky to nakonec posunul, někam, kde by to nikoho nenapadlo. Byl jeden z mála, kdo prosazoval spojení umění a vědy.
Jinak o Stevu Jobsovi a Billu Gatesovi vznikl celkem dobrý film Piráti ze Silicon Valley. Film jOBS raději přejděte bez povšimnutí.
Soubor pohádek Jana Wericha. Na jednu stranu je vidět, že Werich pohádky zná, a má je rád. Takže v jeho pohádkách nechybí tři bratři, král, dobro vítězí nad zlem apod. Zároveň ale Fimfárum musí každého překvapit, protože pohádky jsou např. hodně aktuální, takže v nich nechybí moderní technika, postavy se často chovají přesně jako reální lidé kolem vás. Taky jsou některé pohádky hodně brutální, nechybí v nich taková témata jako vražda apod. Nebo v nich postavy zažívají situace, které pro mladé děti jsou nejspíš těžko pochopitelné, jako je alkoholismus. Souhlasím ale s např. panem Tolkienem, který říkal, že pohádky pro děti mají mít přesah, protože se tak děti mohou rozvíjet. Taky se tím, že se ve Werichových pohádkách řeší různá moderní témata, stávají tyto pohádky zábavnými i pro dospělé. Myslím že Fimfárum by se mělo ordinovat všem dětem, protože obsahuje spoustu výchovných ponaučení, zabývá se lidskými hodnotami, které já považuji za nejdůležitější, a zároveň tohle všechno Werich dokázal podat moderní cool formou, takže nevěřím, že by se u nich nějaké dítě nudilo.
Není taky divu, že se podle Fimfára natočil skvělý film Tři veterání nebo trilogie animovaných filmů. I když v posledních dvou dílech mi už poselství, které chtěl Jan Werich předat trochu chybělo.
Tohle je další příklad dobře udělané populárně naučné knížky z historie. Na můj vkus je těch příběhů až trochu moc. Celkově to má potom kulometné tempo. Taky rozhodně nejde o nějakou učebnici, nebo souborný přehled. Autor prostě zvolil několik oblastí, které mu přišli zajímavé. Kromě jiného se jedná o poklady starých Inků v Jižní Americe, búrské války v Africe, nebo zlaté cihly z 2. světové války. Líbilo se mi, že autor má celkem přehled o historii, takže dokáže stručně popsat historické souvislosti, spojené s poklady, o kterých vypráví. Kniha taky obsahuje spoustu ilustrací. Pokud hledáte odpočinkovou četbu, tak doporučuji.