vandalindakova komentáře u knih
Tohle bylo zklamání. První díl jsem zhltla během dvou dnů, i když jsem z něj nebyla nijak extra odvařená. Ale s tímto jsem se trápila skoro 14 dní! Příběh je jedna velká nuda, hlavní postavy věčně jenom vzdychají a chovají se jak totální blbci (absolutně nelogicky).
Příjemná oddechovka. Autorku lze stylem psaní rychle rozeznat. Spousta věcí mohla být více propracovaná, ale když od toho čekáte jen oddechovku, tak je to v pohodě. Na léto k vodě ideální.
Tato kniha mě velmi mile překvapila. Líbil se mi celý příběh, od začátku až do konce. Hlavní hrdinka mi naopak přišla v pohodě, až na pár chvil, kdy byla opravdu otravná.
Za mě průměr. Příběh je zajímavý, poutavý a čtivý. Líbí se mi ta linka se všemi různými tvory a zobrazení situace kouzelnické společnosti v USA. Ale původnímu příběhu se to nevyrovná + začínají se tu objevovat drobné nesrovnalosti. Plusem je grafické zpracování knihy, to je opravdu nádherné.
Příběh je napsán velmi čtivě, a i přesto, že je kniha napsaná ve slovenštině, tak se mi četla velmi dobře.
Když se nad tím tak zamyslím, tak je to jako mix GoTka, WoWka a podobných fantasy příběhu (co se týká atmosféry), akorát nahuštěné do jednoho krátkého příběhu. Spíše jsem to brala jako povídku, než obrovskou storku.
Ze stránky na mě dýchala atmosféra pohádky nebo báje, až na ten rozdíl, že tady neustále někdo umíral. ???? Ale přesto jsem měla pocit, jako bych četla pohádku, kterou si v Lysanthii vyprávějí.
V knize se párkrát objevily fajnové věty, které měly nejspíš za úkol čtenáře moralizovat a rozhodně byly zajímavé.
Jediné, co bylo škoda, že to bylo tak nacpané do sebe. Umělá bych si tam představit mnohem více popisů, pomalejší preskakování dějů a událostí. Tento problém šel vidět nejvíce na prologu, který byl šíleně dlouhý, ale paradoxně jsem měla dost velký problém se zorientovat.
Kdybych to měla shrnout, tak mě tato kniha mile překvapila, jelikož jsem neměla žádná očekávání.
Příběh můžeme sledovat z pohledu pěti osob. Každý z nich je jedinečný a skoro každý začíná svůj příběh jinde.
Autorka ten příběh napsala tak, že se postupně všechny jejich cesty začínají splétat do sebe a jejich příběhy se začínají prolínat. A je to geniální.
Úplně nejvíc jsem si oblíbila princeznu Catherine a Tash. Catherine má úžasnou osobnost, má mozek! (až na pár záchvěvů puberty :D) a umí úžasně využít situace. Tash má taky mozek! a na to, že jí je 13 let, tak je otrlá a statečná.
Z mužských zástupců musím zmínit ZAYNA, protože to je prostě můj budoucí manžel! :D Dokonalá osobnost a jeho země, Pitorie, je skvělá.
Kniha je plná zvratů, bohužel i (párkrát i bohudík) úmrtí, je tam i spousta podrazů a s prominutím svinstev. V příběhu je narvaný neskutečný počet vtipných, božích hlášek a dobrých myšlenek. Je to napsáno neskutečně čtivě a reálně. Celý příběh jsem prožívala s nimi a úplně mě to vcuclo do jejich světa.
Líbilo se mi i to, jak démoni a jejich dým byl ze začátku jen tak v pozadí, a postupně jsem o nich zjišťovala víc a víc informací. Konec byl samozřejmě otevřený a já zůstala napnutá jak kšandy, jak to bude pokračovat dál a jaké následky se z toho všeho vyvrbí. Snad nebudeme muset čekat příliš dlouho.
Tuto fantasy YA knihu bez váhání řadím mezi nejlepší knihy roku 2019.
Grafické zpracování se mi hrozně líbilo. Zjistila jsem tam pár drobností navíc oproti seriálu (na knihy se teprve chystám). Jediné, co mi občas vadilo byly některé dialogy, které mi přišly docela nesmyslné. Až jsem si říkala: Cože? Tohle vážně řekl? nebo Oni vážně říkají Daenerys Danny a zde i lady Catlyn Catlynko? :,D
SPOILER ALERT! Ne. Tohle prostě ne. Nejenže mám knihu rozečtenou už rok, já ji prostě ani nedočtu. Tohle je vážně, vážně špatný. Dialogy postav jsou špatné, jak kdyby si povídali desetileté děti. Trollové? A vypadají jako lidi? No táááák. Tohle byl prostě pokus o originalitu zabitý ještě dřív než se to objevilo na stránkách. Přidává se nám Vikingský původ trollů žijících v Americe? nebo v Kanadě? doteď ani pořádně nevím. Kdyby to radši zůstalo u lidí, když už.
Kaninové: totálně nesympatický rod plný nafoukanců vytahujících se svým bohatstvím. Jasně, až na to že to bohatství získávají absolutně bezpáteřním způsobem, který absolutně nedává smysl. Narodí se trollí dítě, oni ho čapnou a vymění do lidské rodiny (ani nevím, co se stane s tím lidským dítětem). Lidská rodina poté vychovává trollí dítě jako vlastní, protože vlastně ani neví, že není jejich. Jakmile nastanou jeho osmnácté narozeniny, vynoří se stopař a unese ho zpět k původní rodině a pozor i s tučným kontem patřící té lidské rodině (jak? no asi je ztráta času hledat v tom logiku). Lidská rodina své dítě nehledá, ten dotyčný najednou zjistí, že miluje svou trollí rodinu, jsou šťastní až za hrob.
Vymyšlený svět nepůsobí absolutně věrohodně. Doteď nevím, kde vlastně to jejich království je, kaninské super schopnosti jsou jedno velké klišé (svítí jim kůže, jak kdyby byly žárovky? a to nám mezi řečí sdělí v půlce knihy? okaay).
A nakonec hlavní hrdinka. Takhle pitomou nánu jsem v knihách ještě nepotkala. Co to jako prostě bylo? Věčně se jenom vzteká, má horkou hlavu, všechno by nejradši udělala sama. Nikdo jiný není lepší než ona, prostě skvělá superwoman. Věčně se hádá s rodiči, protože ona přece ví všechno nejlíp. Škoda, že je úplně tupá. A třešničku na dort nasadila svými stavy: já ho asi miluju, ale nesmím si to dovolit, ale hrozně žárlím, ale nechci vztah, ale chci ho, nechci ho...musím ho zabít, chci ho zabít, nemůžu ho zabít, musím ho zabít ale nechci ho zabít.
Tohle bylo jedno velké KLIŠÉ, lituju ztracený čas nad touto knihou a autorce se budu obloukem vyhýbat.
Tak nakonec dávám čtyři hvězdy. Obálka je hrozně moc hezká a originální. Styl psaní S. Raasch se mi líbí, mám ráda její popisy míst a situací.
Tuto knihu bych rozdělila na tři části. První část (do 96 stránky) byla taková neutrální, obsahující právě popis světa (ostrovu Sv. Loray), situace, která zrovna vládne, hlavních postav atd. Na straně 96 se objevil moment, který mě emočně docela vyždímal, až mi z té situace vyhrkly slzy do očí. A to bych ani neřekla, že jsem se do toho příběhu nějak dostala nebo se s nějakou postavou sžila. Ale tam jako by se všechny emoce zasekly. Poté následovala druhá část, která pro mě byla prostě nudná. Začínala jsem si uvědomovat, že mě dané téma nebere a nebaví mě příběh o pirátech a plavení na lodích. A nakonec posledních cca 100 stránek přibyla akce, více se příběh zaměřil na celkovou situaci, která tam panovala. Objevilo se tak několik překvapivých objevů a zjištění a ten konec! Konec byl prostě geniální. I kdyby byl o nějaké bezvýznamné rybičce plující jen tak kolem, tak musím říct, že napsaný byl fakt skvěle. Sice si myslím, že to stejně nedopadne, tak jak to vypadá, ale i tak mě to nutí čekat na ten další díl.
Největší minus knihy je nenápadně a pomalu se objevující romantická linka. Ne, sem se to prostě fakt nehodí. Minimálně už jen proto, že je to hrozně, ale hrozně průhledný a od první chvíle, kdy se ty dvě dotyčné osoby potkali mi bylo jasné, že mezi nimi něco bude.
Na začátku knihy jsem byla celkem v rozpacích. Střídali se mi fáze, kdy jsem se nasmála s fázemi, kdy jsem absolutně nevěděla, co se to sakra děje.
Poté jsem se nějak začetla a najednou byl konec. Jako český autor mě příjemně překvapil.
Po téhle knize jsem sáhla proto, že jsem chtěla zjistit více o světu World of Warcraft, který jsem začala nedávno hrát. A jsem teda zklamaná, komiks mi přijde jak psaný pro 15ti leté, bez pointy a s nulovou zápletkou. Jediné, co bylo fajn, byl úvod. Škoda.
Příběh byl zajímavý. Chvílemi předvídatelný, a chvílemi naopak ne. Kniha mě celkově celkem zaujala a dobře se četla.
Nezklamala! Skvělý závěr mé jedné z nejoblíbenějších sérií. Třetí svět, třetí rasa a jejich skvělé vyobrazení. Nechyběli části, které šokovali. Za mě perfektní.
Asi v polovině mě kniha přestala bavit. Moc zdlouhavé a opět stejně jako v Divergenci, hlavní postavy pořád jenom přemýšlí stylem: achjo on/a je tak hezky, já ji mám asi rád/a atd. což prostě dle mého názoru zabíjí celý příběh. Konec byl trochu akčnější, i když závěr zase příliš roztahaný.
Řekla bych, že druhý díl je stejně fajn jako první, ne-li o fous lepší. Sice se pořád hodně podobá Hunger games, ale když se nesnažíte tyto dva příběhy porovnávat, tak to jde. Bavilo mě to od začátku do konce.
Kniha na mě působila jako chvílemi strašidelnější pohádka. Musela jsem si dokola připomínat, že hlavním postavám je vlastně jen 12 let. Nenadchne ani neurazí.
Dočetla jsem do necelé poloviny. Měla jsem velký zmatek ve jménech, jak už tu je hodně zmíněno. Pro mě to byla nuda, žádný děj. Kniha mi přišla strašně moc negativní. Jasně vyšetřují tam několik úmrtí a tak dále, ale já z toho měla pocit, že každý člověk je zmetek, všichni lhali. Nejspíš nic pro mě. Byla to moje první kniha podobného žánru a asi mě docela odradila. Snad příště narazím na něco lepšího.
Byla jsem celkem překvapená, jak rychle se kniha četla. Okamžitě mě vtáhla do děje. Hlavní hrdinka Kelsea mi byla po celou dobu sympatická, dále jsem si oblíbila hlavně Rafala, Palcáta. Pořád jsem čekala, kdy tam bude ten velký boom, ale asi si to autorka nechává pro další díly. Bohužel jednu hvězdu ubírám za výskyt několika chyb (až moc na můj vkus) a za zvláštní prolínání budoucnosti s minulostí. Prostě mi to dohromady moc nesedělo. Přesto plynule pokračuji druhou knihou.
Já nevím. Mezi čtením Akademie Evernight a Baltzarem jsem měla docela velkou pauzu, během které jsem přečetla tolik jiných knih. A už mi to nepřišlo ono. Měla jsem z příběhu pocit jakoby to bylo jedno velké klišé. Všechen děj byl postavený na ,,náhodě", která se zrovn odehrála, tak jak bylo pro děj potřeba. Ani zápletka mě nějak extra nenadchla. Možná už jsem jen na tuto sérii moc stará.