VanillaScent komentáře u knih
Paola Giordana si vždy ráda přečtu, i když již předem vím, že to nebude jednoduché čtení. Jeho knihy jsou pro mě tísnivé, chování hlavních hrdinů často nepochopitelné (vždy tak nějak ve vleku událostí a života, jedno podivné rozhodnutí za druhým). S napětím tak vždy očekávám konec, v naději nějaké katarze.
S Dobýváním nebe jsem ale zatím měla největší problém. Jako vždy je to čtivě napsané, připoutalo mě to. I přesto jsem se musela do čtení nutit, někdy až na úrovni fyzické nepohody.
Všichni hlavní hrdinové mně byli do jednoho nesympatičtí, nedokázala jsem se s nimi ztotožnit. S jejich extrémními názory, životními rozhodnutími a celkově dějovou osou jejich života (i když dokážu pochopit, čím ta životní křivka byla formována). Děj komplikovaně seskládaný, kdy jednotlivé dílky skládačky do sebe jen lopotně zapadají.
Nejzajímavější na tom všem tak pro mě zůstal popis venkova v Puglii a zemědělský život na statku, respektive popis pokusu o soběstačný způsob života, včetně Teresy, která tam té soběstačnosti nakonec dala nějakou konkrétní podobu.
Vynikající kniha - jasně, srozumitelně, laskavě napsaná. Trávím s ní teď hodně času na jógové podložce, kdy podle popsaných vodítek dolaďuju pozice, které znám už z jiných cvičení jógy. Zároveň na tyto pozice získávám nový (čakrový) pohled.
Knihu jsem četla už podruhé a z prvního přečtení jsem si pamatovala, jak jsem ji četla jedním dechem a zároveň si přála, aby neskončila tak, jak skončila. Nyní po letech opět oceňuju čtivost společně i s psychologickým přesahem (silné téma traumatu), kdy i ten závěr mně najednou dává větší smysl. I přesto tam ale toho traumatu a osamělosti (vlastně u každé z uvedených postav) bylo pro mě až přespříliš, až to působilo tak nějak prvoplánově - proto ta jedna hvězda dolů.
Chvíli mně trvalo, než jsem se do knihy začetla a naladila se na její vlnovou frekvenci. Je to hodně melancholické, pocitové, až tolik se tam toho vlastně neděje. A přesto, jakmile jsem se naladila na tu správnou vlnu, jsem tu knihu nedokázala odložit a jen se smutkem jsem ji přečtenou odkládala. Hlavní hrdina mně byl velmi sympatický a jeho poslední týdny v Anglii zase velmi sugestivně popsané. Kdo zažil vztah v zahraničí, pochopí.
Nádherné, poetické, dojemné.
Měla jsem to štěstí, že jsem měla během jednoho týdne možnost (rezervační systém v knihovně) si přečíst poslední dvě knihy této pro mě dosud neznámé autorky - Počkej na moře a Píseň L. V kombinaci s bouřkami a dešťovými přeháňkami, které ještě víc podpořily lyrickou atmosféru obou knih, se jednalo o neskutečný literární zážitek a kolotoč pocitů, dojmů a emocí. Krásné obálky a celkově formát těchto knih už jsou jen třešnička na dortu.
Toto jsou přesně chvíle, kdy lituju, že čtu tak rychle a že si něco tak krásného nedokážu lépe dávkovat.
Narozdíl od mnoha komentářů pro mě měla i současná dějová linka velké kouzlo a mrzí mě, že nedostala více prostoru.
Kuchařka, která neurazí, ale ani nenadchne. Úsporné tipy mohou být inspirující, pak už je to ale mišmaš receptů, kde se mísí indická kuchyně se sladkým pečením a vařením masa v pomalém hrnci. Mnohé z výživových tipů (pod každým z receptů) jsou pak značně diskutabilní - na to, že se jedná o kuchařku z roku 2023, kdy už těch aktualizovaných výživových informací je k dispozici opravdu hodně (viz např. Margit Slimáková).
Vynikající kniha, která posune vaši finanční gramotnost o stupeň výš.
Popis jednotlivých jazyků lásky byl přínosný, některé tipy (s výjimkou některých v kapitole o dárcích) na aktivity k posílení těchto jazyků také. Potom už jen záleží, ke kterému z výchovných směrů se čtenář kloní, protože toto určitě není kniha pro příznivce respektujícího rodičovství (viz kapitola o kázni a káznění, přístup k pochvalám, trestům a odměnám, a celkové vyznění knihy, kde se často pracuje s pojmem autorita).
Knihu jsem četla hned po Výchově bez poražených a Nenásilné komunikaci a přiznám se, že ač autor v knize mluví často o lásce, tak láskyplněji a lidštěji na mě víc působily výše zmíněné dvě knihy.
Kniha, do které ještě musím dozrát. Úvodní část může působit až příliš abstraktně a neuchopitelně, pokud se člověk nedostal na určitou úroveň vědomí, kdy autorovy myšlenky plně docení. Jak píše autor, Umění nemoci je potřeba brát v kontextu jeho předchozích dvou knih a nechat na sebe obsažené myšlenky působit.
Každopádně je velmi dobře, že v Česku někdo přináší tento celostní pohled na nemoc/zdraví.
Komplexní čtení - obsahem i formou. Knížka, ke které je potřeba si vyhradit čas a správné rozpoložení, aby všechny myšlenky a podněty zapadly, tam kam mají. Spousta informací a odkazů, které můžou čtenáři ukázat další cesty. Komplexní myšlenky autorky se mísí s jejím čtenářsky ne zcela přístupným jazykem, kdy se poetické vyjadřování prolíná s akademickou terminologií, což činí některé pasáže velmi těžce stravitelné, a to až do té míry, že se vkrádá myšlenka, jestli by méně akademičnosti a výrazové složitosti (mohlo by být zajímavé spočítat, kolikrát se v knize objevilo slovo pole) knize neprospělo více. Přesto je to kniha, ke které se určitě budu chtít vracet.
Moc milé čtení podpořené vyvedeným grafickým zpracováním (obal knihy, arktické fotky mezi jednotlivými kapitolami). Na začátku mně chvilku trvalo si zvyknout na autorův styl psaní, pak už jsem se ale těšila na každou další kapitolu a na další podnět k zamyšlení. Autorovy myšlenky samy o sobě nebyly až tak objevné, ale v kombinaci s fotkami hezky pohladily po duši.
Vizuálně moc hezky zpracovaná kniha plná podnětů ke změně / revizi / rozšíření stravovacích návyků. Teoretický úvod plus zajímavé recepty. Záleží, co si z toho kdo vezme; jako inspirace ale určitě fajn. Na konci seznam knih o zdraví a zdravém vaření, který mně naznačil nové cesty, po kterých je možné se vydat.
Knížka o otcích a synech. O celoživotní lásce k horám. O ryzím mužském přátelství, které nepotřebuje mnoha slov. O těch, kteří přicházejí a odcházejí, a těch, kteří zůstávají. O hledání svého místa na světě, kdy jednomu stačí jedna hora, aby jej našel, zatímco ten druhý jich musí slézt osm.
Film jsem viděla dřív, než jsem se v knihovně dostala ke knížce. Moc hezky se spolu doplňují. Film dodává vizuál majestátním Alpám a Himalájím a zároveň poetický hudební podkres příběhu, který se pomalu a bez velkých podrobností rozvíjí. Knížka zase přináší detaily, které byly ve filmu jen naznačeny nebo nebyly vůbec vyřčeny. Potěšilo lepší seznámení se s matkami hrdinů a také s jedním tragickým rodinným příběhem, který vysvětloval mnohé.
Možná je pravda, jak tvrdila máma, že každý má v horách svoji nejoblíbenější výšku, krajinu, která se mu podobá a kde se cítí dobře.
Klasická seberozvojová kniha. Její výhodou však je, že neobsahuje až tolik vaty okolo a že přímo nabízí konkrétní úkoly. Úkoly samy o sobě nejsou až tolik objevné - jak už bylo zmíněno níže, většinu podnětů budete znát z jiných seberozvojových zdrojů. Knihu lze ale pojmout jako pracovní sešit - vybrat si několik změn, které jsou pro vás v daný moment relevantní, a po jejich zvládnutí se přesunout k jiným úkolům. Všech 52 změn během 52 týdnů je samozřejmě nereálných a navíc v rozporu s autorovým minimalistickým zaměřením.
Určitě velmi podnětná kniha ve formě příspěvků několika autorů k jednotlivým lidským životním obdobím. Spíše než o ucelený text se jedná o soubor úvah na dané životní téma, což zpočátku trochu ruší, ale později to má své kouzlo. Nejvíce mě oslovily příspěvky týkající se stáří a umírání.
Knize by ale neuškodila lepší redakční úprava. V batolecím období chybí v kapitole 2.6 slibované shrnutí základních symptomů, že vývoj dítěte neprobíhá optimálním způsobem. Dále se napříč knihou vyskytují nesrovnalosti v citacích, kdy citace v textu neodpovídá seznamu literatury na konci příspěvku.