VeDny komentáře u knih

(SPOILER) Sérii dočítám tak trochu ze setrvačnosti. Sice mě zajímá, jak to dopadne, kvalita knih je však bídná. Tento díl jsem si ještě více všímala krkolomných popisů, které byly hrozně nepřesné, nepřirozené nebo vůbec nedávaly smysl ("Lorcan pohodil sekerou v ruce - poprvé, podruhé-, až se kovově rozezněla v hustém lese"...pohodí si jí v ruce a ona vydá kovový zvuk? Která část? Jak? O co?) Nebo se třeba zbytečně opisovaly jednoduché a nedůležité činnosti, čímž vznikl zmatek a balast. Těch opisných slov mi přišlo opravdu hodně a měla jsem z nich dojem, že autorku pohltila kreativita a snažila se opsat drama až skoro poeticky, ne zrovna kvalitně a hodnotně, takže výsledek působí jako od studenta, který používá velká slova, myslí si, jak z toho všem vstanou chlupy na pažích, a přitom je to úsměvné.

Neméně úsměvně působily lechtivé scény, to jsem se opravdu smála... tisíce předchozích stran se hrálo v náznacích, které samozřejmě mají sílu, a tady to napálila přímo...a ty popisy..."ocel obalená v sametu" je moje nová noční můra. :D

Chybí mi taky vysvětlení některých věcí - Lysandra si zmenší prsa a změní se v netopýra, ale jizvička zůstane? Proč?

SPOILER ZDE: Finální část v zrcadle byla zklamáním. Přišlo mi, že čtu fanfikci Harryho Pottera - jedině ona ví, že musí zemřít, zemřít musí jenom ona, aby byl temný záporák zničen. Pak ještě požádá ducha, aby s ní byl, až na to dojde... napsáno úplně ve stejném duchu a se stejnými obraty.

A pak už bych zmínila jen klasiku - všechny postavy dokonalé, nejchytřejší, mají plán, vše jim vychází. Atd atd.

Pozitivně vnímám, že se vydali do světa. Mnohé fantasy mají super mapu a pak se pohybují jenom na kousku. Tady mě bavilo poznávat krajinu, i když to mohlo být popsáno záživněji. Taky jsem si oblíbila postavu Elide, protože (zatím) nic moc neumí a je velmi lidská. Zajímavé mi přijdou konce světa, jejichž řešení jsou servírována tak nějak "za pět dvanáct", takže se buduje napětí do poslední chvíle. Plány, které byly uvedeny do pohybu dříve v knize, jsou pěknou hrou se čtenářem... i když teda to, jak to nakonec všechno vyšlo do puntíku je takové zbytečně pozitivní. Moc se mi líbil konec s Mave a jejím dlouholetým působením na Aelinin život.

Věž úsvitu snad překonám, protože tohle zakončil ukázkový cliffhanger, Chaola moc nemusím od jeho strany 1. Ale jsem zvědavá na místa a kulturu, kterou to přinese.

2 08.06.2023

(SPOILER) Nejsem si jistá jak hodnotit. Na jednu stranu, zlepšení oproti minulým dílům je obrovské. Ovšem pořád jsem si všímala věcí, které se mi nezdají.
Co mi vadilo, byl nekvalitní překlad a korektura vydání z 2016 - překlepy, nesmysly, narychlo. Chování postav mi taky připadalo přitažené za vlasy a nekonzistentní - snad až na Manon, Lysandru a Arobbyna...a pár dalších. Ostatní měly momenty, které jsem urychleně zapomínala, abych si to nekazila. Na co se ovšem zapomenout nedá, je chování Chaola a Aelin - pokrytectví, zbytečné problémy, nekonzistentnost, neuvěřitelnost. Vůbec jsem to nebrala. V reálu jsou někteří lidi samozřejmě různí, ale tohle byl moc velký kolotoč...

Jako pozitivum vnímám, že obsahu bylo opravdu hodně, nekončila jsem hladová a neutěšená - vše se vyjasnilo, každá postava byla uzavřena, každá záhada, která se měla odkrýt, byla odkryta. Maas to měla propojené a promyšlené, ale často dost vykonstruované a neuvěřitelné. Čtenáři zatajené plánování mi vyhovovalo a trochu mi to připomínalo linku Šesti vran a hlavně Prohnilého města, ovšem tohle nemělo takové kvality... ale vyloženě špatné to nebylo. Až na pár (čti: více) momentů. Například Aelinina provokace čarodějek byla úplně zbytečná a téměř osudná. Vzhledem k tomu, jak se o všechny bála, jak si dávala pozor...tenhle krok smysl nedával. Stejně tak jsem asi někde minula pádnější důvod, proč osvobodit magii až budou před králem - to načasování nemohlo nikdy být úplně přesné a ten risk byl neskutečný a opět dost zbytečný.

S návratem magie jsem ale spokojená, chyběla mi a jsem zvědavá, co to přinese. Zakončení fajn, zvrat s králem, Morathem, Dorianem a Chaolem tu poměrně dlouhou jednotvárnost oživil.

2 14.05.2023

(SPOILER) První dva díly jsem spíše protrpěla a přečkala s tím, že se to má hodně zlepšit. První třetinu knihy jsem si říkala, jak jsem pěkně naletěla. Od třetiny už jsem jenom přehodnocovala, až jsem po dočtení poměrně překvapená, jak jsem si to užila. Opravdu to bylo o kus lepší, jako by první dva díly vznikly spíše na webu typu wattpad, pak se to vydalo a autorka na to šlápla a začala k tomu přistupovat úplně jinak.

Užila jsem si hlavně linku za oceánem, protože mě vždy táhlo víc dobrodružství na cestách, v lesích a s magií. Linky v paláci mě moc nebavily, Chaol zůstal takový matný, Dorian zase pěstoval novou zakázanou lásku. Jejich odtažitost mi připadala nepraktická a nemístná vzhledem k situaci. Vílí bratranec je zajímavá postava, ale přijde mi, že se těm třem věnovalo hodně prostoru a nic moc uceleného z toho nevzešlo, snad kromě vysvětlení, proč zmizela magie.

Obecně mi styl autorky (či překladatelky) moc nesedí. U některých knih mám pocit, že slova plynou ve větách tak nějak sama, přirozeně, nerušivě. Tady jsem se občas musela vracet, protože mi stavba věty připadala kostrbatá a napoprvé jsem si její význam špatně přebrala. Taky střídání postav moc neholduji, ale to u žádného autora. Když už si dá autor tolik práce, aby udělal linku zajímavou, tak pak mám samozřejmě zájem v ní pokračovat, ne skočit za oceán a věnovat dvacet minut čtení děje v úplně jiném tempu a stádiu vývoje. :)

Co se týče změny chování u C, což je docela kritizované, tak to mě oslovilo snad nejvíce ze změn mezi díly. Její dřívější vystupování (humor, popichování, spratkovství) mi připadalo hrubé a často dost hloupé, reakce na něj nereálné a příliš romantické/naivní. Nový růst hlavní postavy tedy vítám, humor jí do jisté míry zůstal, ale už se nechová tak mimo mísu. Celý díl působil o kus reálněji, promyšleněji a celistvěji.

22.04.2023

Obrovská kniha s naprosto vším, na co člověk při studiu narazí. Pojmy se jednoduše hledají a obsahově není nic příliš okleštěno. Každý pojem/téma čerpá z určité literatury, která je na konci kapitolky vždy rozepsána, takže se dá použít i jako zdroj dalších zdrojů.

1 18.04.2023

(SPOILER) Zůstala jsem nepřesvědčená. První díl jako vytažený z wattpadu. Druhý díl byl malinko lepší, ale řekněme tak o 10-15%. Špatná korektura pokračuje, některé věty jsou vyloženě rušivé, spousta věcí je popsána tak nějak kostrbatě, že jsem si je představila úplně jinak nebo vůbec (i po opětovném přečtení pasáže).
V první polovině jsem měla problém rozlišovat, která postava je zrovna vypravěčem, jelikož všechny tři měly stejné toky myšlenek, stejné tempo, styl a po každé sebemenší nepříjemnosti si pomyslely "nejradši bych mu dal pěstí do oka" a různé variace tohoto prohlášení...z toho mi krvácely oči. Něco jako Naslouchačovo "do prasečí řitě" :)
Spousta detailů taky nedávala smysl - bují ve městě povstání, jde o čas, vyšle na ně nejlepší vražedkyni... a dostane měsíc? Celý měsíc, který obhájí pouhým "je dobře střežený"... Další věc, na hradě je zase příšerka, o které ví pouze C, ale nikomu to neřekne, i když je očividně smrtící. Pak Chaol nezmíní, že princezně hrozí nebezpečí, a je to konec světa...Sama není sdílná (a to tak, že vůbec) a ostatní ukřižuje za malé zamlčení. A našlo by se pár dalších případů nepravděpodobných reakcí a nekonzistentního chování (obelhala Archera, myslitele a mistra podvodníka, svým dokonalým hereckým nadáním během pěti vteřin, aniž by pojal podezření; plán s únosem byl trochu postavený na hlavu...).

ALE! Abych nebyla tak negativní, tak autorka má zvláštní nadání popisovat bestie a stvůry způsobem, který přesně kopíruje mé největší noční můry - něco vás sleduje ze stínu a vy si toho všimnete, až jste příliš blízko; něco je těsně za dveřmi, kam nahlížíte jen dírkou nebo škvírou, zvířecí zvuky lidských postav, honičky v katakombách...no, to zvládla upřímně moc hezky.
A obecně její svět není vůbec špatný, zajímavé byly rodokmeny, různé druhy bytostí, druhy magií a mocí, říší a portálů. Oceňuji, že autorka nenasypala všechno v úvodní kapitole, ale dávkuje to až nevídaně opatrně, takže vlastně pořád nic moc nevíme, ale tušíme s každým dílem o trochu víc.
Závěr knihy byl výborný, diametrálně lepší než zbytek. Pokud Maas něco umí, tak vybruslit z nepřesvědčivého podání a zanechat za poslední stránkou nutkavou potřebu číst dál.

3 17.04.2023

Kniha má své kouzlo převážně v částech s rozhovory a inspiračními zdroji. Něco shrnuje i z historie, ale to mi přišlo sepsané trochu za běhu, jsou knihy, které k tomu přistupují s větším nadšením a citem. Autor napříč knihou připomíná, že na ilustraci není návod, navzdory tomu se o něj do jisté míry pokouší - nabízí nástroje, postupy, techniky, směry a styly, tisk...
Z této série jsem četla bezmála vše, abych měla podklady pro své závěrečné práce, ale sdílený koncept knih mi moc nesedí, je to pro mě neucelená berlička, která shrnuje pár desítek inspiračních zdrojů a povrchně zmiňuje, že se to řemeslo nějak dělá, hodí pár pojmů a je konec. Jsou knihy přístupnější, návodnější, odbornější i ucelenější, proto mi tyto připadají zbytečné.

17.04.2023

Nebudu hodnotit hvězdami, jelikož jsem se nepochybně přehmátla při výběru. Obálka mé oblíbené designérky mě zaujala, náhodně vybraná strana mě nadchla. Přečetla jsem polovinu a nechytám se. Sice jsem věděla, že jde o náročnější poezii, ale tohle bylo pro mě příliš neuchopitelné. Velká slova bez zjevné spojitosti, vír pojmů a záblesky dojmů, ponor do čistého básnictví, který jsem neuměla ocenit.
Pokud četbu zvažujete, doporučím přečíst si recenzi tady na DK, už prvních pár slov vám jistě napoví, zda je to něco pro vás.

(SPOILER) Dokonalý závěr. V předchozích dílech ságy jsem se občas přistihla, že neposlouchám (audioknížku) a na vývoji děje mi v některých směrech vůbec nezáleží. V tomto díle jsem ani nedýchala, s pečlivostí jsem nasávala každé slovo. Mělo to jiný náboj. Taky zde bylo více krve, otevřeně popsané brutality, smutek a bezmoc. Válka a poválečná společnost byla popsána bez naivity, bez slunečné budoucnosti, tak odporně a detailně, že jsem klopila oči a odvracela pohled. Na druhou stranu se občas objevily momenty lidskosti, v té hrůze tak nečekané, až mě to hnalo do slz. Nejsilnějším momentem pro mě byla část s krajícem chleba, kdy se jen krátce a beze slov, přesto hmatatelně, prokreslila bída, utrpení a zbytečnost vší té nenávisti.
Závěr jsem nečekala, nějak jsem věřila, že to skončí hepáčem, když autor dříve nastínil, že budou mít svatbu, všichni živí a zdraví. Tohle byl zvrat, kterému jsem do poslední vteřiny nevěřila.
Pokaždé, když píši své dojmy k této sérii, pan Sapkowski na to kouká z kolečka vpravo... a já si říkám...takový normální a obyčejný pán, jak ze sebe dokázal vydolovat tolik citu, myšlenek, postřehů? Jak dokázal sepsat tolik rozmanitých postav, aniž by ztratily na uvěřitelnosti? Záhada. Obdiv.

9 13.04.2023

Kniha je přesně tím formátem, který mě tolik fascinuje. Je to atlas zvířat velmi zajímavě tematizovaný, krásně ilustrovaný a stylizovaný, knížka je moc pěkně fyzicky zpracována. Texty byly poměrně krátké a nenáročné (takže i pro mladší čtenáře), doslova napěchované zajímavostmi a podané až úsměvně nadšeně.
Jediné, co mi trochu vadilo, byla sazba textu podle neflexibilní šablony - velmi často se vynechávala jedna celá stránka, protože byl text o něco kratší než ostatní a velký bílý prostor bil do očí. Ale to je problémem celé série těchto atlasů, kdy se volná místa nechávají být, přitom by se tam tak pěkně dala vložit doprovodná ilustrace.

1 03.04.2023

Zatím nejlepší divadelní hra, kterou jsem četla. Nejvíc mě ohromilo, jak umí Čapek gradovat děj, tak nějak přirozeně, až to člověka pohltí. Konec mě oslovil nejvíce z jeho her (navzdory obecné kvalitě a údernosti jeho zakončení), téma bylo navíc taky docela aktuální a určitě bude i v budoucnu, protože se jen potvrzuje, že lidé se nemění ani po tolika letech, reakce na nemoc je stejná tehdy a dnes. Stejně tak mocenské vlivy, které takové katastrofy provází se jakoby podle vzoru opakují.
Nejzajímavější částí byla nejspíš rozprava někde na začátku, kdy se obyčejná rodina baví o propuknutí nemoci, jak je ovlivňují novinové články, jak vnímají nakažené sousedy, jak si chrání jen své zdraví a své živobytí a naprosto lhostejně k ostatním souhlasí s radikálními cestami, jak nemoc pokořit - izolační tábory pro nemocné atd.

OTEC (čte noviny): Zase článek o té nemoci! Kdyby už s tím dali pokoj!
Člověk má dost svých starostí za celý den

OTEC: Že je to humbuk, to malomocenství. Sem tam nějaký případ,
a noviny z toho hned dělají senzaci. A lidé, to se ví: jak někdo lehne s rýmou, už říkají, že má bílou nemoc.

OTEC: Zavřít ty malomocné a nepustit je mezi lidi. Jak se na někom
ukáže bílá nemoc, pryč s ním!

11 02.04.2023

Výborný díl, úžasný konec, na který jsem hrozně dlouho čekala. Autor tak krásně pracuje s prostředím, že mám pocit, že tam jsem s nimi, a zná takové nuance, že je jasné, že si s přírodou rozumí - třeba scény s ledem...někteří autoři s tím pracují tak nějak prvoplánově a nekreativně, ale tady, ve finální scéně, to byla úplná poezie a dokonalost.

8 30.03.2023

Podle mě... nejlepší díl série. Přítomnost trpaslíků, Milvy a dalších postav dodala příběhu neskutečné volume a vtip. Na hlášky trpaslíků i Marigolda vzpomínám i dlouho po přečtení.

10 30.03.2023

První nepovídkový Zaklínač. Tady jsem asi nejvíce ocenila tu opravdovost všech postav, nikdo nebyl dokonalý, nikdo neměl patetické řeči. Jediné, co jsem nezvládala (a to napříč celou sérií), bylo politikaření postav, které jsem si ani neuměla zařadit - objevily se jednou za čas, jejich jména působila cize a neuchopitelně, jejich pletichy mě nezajímaly a bylo toho jednoduše hodně. Ale chápu důležitost těchto pasáží, jen bych se obešla s takovou důkladností. A to jsem to poslouchala jako audio... a i tak to bylo zdlouhavé. Každopádně namluveno opět neskutečně.

8 30.03.2023

Povídky o Geraltovi jsou výborné. Užívám si, jak jsou povídky nasekané, člověk pak nemusí dlouze pamatovat, kdo je kdo. Audiokniha namluvena dokonale.

6 30.03.2023

Tento díl jsem četla i slyšela jako audioknihu. Audiokniha pro mě osobně byla stravitelnější, protože mi autorův styl trochu nesedí a neudržím u něj dlouho pozornost. Pletou se mi jména, místa a občas zakopávám i o děj. Paradoxně je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů vůbec... Jednoduše mě tak ohromil propracovaným světem, dějem a uvěřitelnými postavami, že stačila forma audioknihy, abych na nějaký styl úplně zapomněla. Nutno dodat, že styl to není nijak špatný, jenom v něm neumím moc plavat.
Povídky (i ty další) mi přišly nejlepší z celé série, měly trochu pohádkový nádech, ucelený děj, rychlý spád a byly velmi rozmanité a svým způsobem docela jednoduché (žádný kotel intrik a svárů).

6 30.03.2023

(SPOILER) Maas mi byla doporučována už několik let a nesl se kolem ní oblak pochval a úcty, takže jsem měla za to, že je jakousi královnou YA fantasy. Šla jsem do toho tedy s obrovským očekáváním, protože byla srovnávána s výtečnou Bardugo, někdy dokonce vyzdvihována nad ni. A tak jsem tedy v šoku, neskutečně zklamaná.
Přes 50 krátkých a neúderných kapitol rozvleklo příběh do neucelených pasáží. Celou první polovinu knihy se pořádně nic nedělo, druhá polovina už byla lepší. Každopádně to mělo wattpad nádech, což odpovídá i prvotnímu původu příběhu, ale přeci jen bych čekala vyšší kvalitu i na prvotinu. Hodně často jsem měla pocit, že chybí nějaká slova, případně přebývají, někdy dokonce neseděly celé pasáže, takže mi popisy občas nebyly vůbec jasné a hodně to táhlo mou pozornost (např. hrdinové se muchlují a hrdinka najednou pocítí spalující a nedosažitelnou touhu se ho dotknout... i když už se dotýkají... a to je jenom jeden drobek z celého rohlíku).
Chyběla i nějaká základní uvěřitelnost třeba u té bestie, co je tam požírala... pokud mám na hradě volně pobíhající zrůdu, která zpola sežere kolemjdoucí, připadá mi označit takové útoky za opilecké rvačky a nehody naprosto zcestné (i kdyby šlo o kamufláž pravdy) a to, že to nikoho neznepokojovalo, že si trajdali dál, žádný poplach a panika... no nevím.
Postavy byly ploché a já si ani jednu příliš neoblíbila, protože se chovaly opět dost neuvěřitelně. Traumata nebyla vůbec prokreslená a přiznaná, pohnutky pramenily odnikud nikam. Rozhovory působily prvoplánově, trochu pateticky. Třeba pokaždé, když se Celaena s někým bavila o svých hrozných zážitcích, měla jsem nutkání přeskakovat - byl to prostě prototyp dokonalé hrdinky s utrápeným dětstvím, hrůzostrašným dospíváním a nejednou jizvou, je ale taky nádherná, vzdělaná a chytrá, odvážná a v každém směru dokonalá. Jediné momenty, kdy se její dokonalost trhala bylo, když ztrácela hlavu, ovšem jen proto, aby se ukázalo, jaká je vlastně rebelka a dobrá v dalších činnostech...
Další díl si přečtu, protože sázím na předchozí komentáře, že má série vzestupnou tendenci, co se týče kvality. Po Skleněném trůnu už ovšem znovu nesáhnu.

4 30.03.2023

Knihu jsem si koupila hlavně kvůli ilustracím, sbírám je, inspiruji se. Každopádně téma evoluce mě také velmi zajímá, tak jsem byla nadšená, že je to tak krásně zpracováno. Krásné ilustrace s rozumnou mírou stylizace, texty příjemně krátké, i když spíše pro druhý stupeň, případně menší nadšence. Bohužel první věta oznamuje, že je Země stará 45 miliard let. Neřeknu, kdyby se objevila chyba u něčeho méně známého, ale stáří Země se učí pořád dokola. Taky to nebylo tak přehledné, jak jsem doufala. Časová osa se musela dlouho hledat, označení Ma (miliony) mě neoslovilo, a kapitoly byly rozředěné tak nějak nerovnoměrně, že to ztrácelo tu jasnou posloupnost - kapitoly stejné úrovně: Kambrická exploze, Kambričtí lovci, Ordovik, Silur, Devon, Acanthostega, Dřevnaté rostliny, Karbon...
Ovšem často se autorce také povedlo období na sebe pěkně napojit, zdůvodnit, proč se něco změnilo, proč nastává vymírání, nastínila i jakousi zákonitost tohoto fenoménu. Takže já jsem ve výsledku velmi spokojená, něco nového jsem se dokonce i i dozvěděla. :)

1 22.03.2023

(SPOILER) Vždycky, když je v knize někdo uvězněn, děj ztrácí na tempu (alespoň u knih, na které jsem narazila) a je jedno, jak je autorka kvalitní. Pobyt v nápravném centru pro mě byl sice utahaný a nezáživný, na druhou stranu mě hodně věcí překvapilo, objevily se zajímavé postavy a praktiky alchymistů se nepěkně vybarvily. Konec byl skvělý, líbila se mi záchranná akce i to, že vlastně museli spolupracovat všichni, aby vyvázli, nebyl v tom jen jediný hrdinský počin hlavní postavy. Trochu zklamáním bylo, že se po těch hrůzách a bídě Sydney více nesložila, že to nezanechalo výraznější stopu. Může být jakkoli silná a nezlomná, ale přišlo mi, že se celý ten proces vzal nějak hopem, aby mohlo dojít na závěrečné "techtle mechtle". Což trochu podrývá autorčinu snahu vykreslit postavy reálně a s uvěřitelným a opsaným vývojem.

1 28.02.2023

(SPOILER) Zatím nejsilnější díl série. Děj se poměrně hýbal, Jill už mi nebyla proti srsti a hodně se to posunulo od trojky, kde se řešily věci tak nějak dokola. Tohle bylo výrazně akčnější a rozmanitější. Konec byl super, dlouho očekávané zvraty, ke kterým to celou dobu směřovalo. Jediné, u čeho jsem trpěla, byla Zoe. Jako puberťák v krizi budiž, ale to, jak na ni reagovala Sydney, to mi přišlo zkreslené nějakým autorčiným záměrem - pokud se Sydney občas rozzlobí a ozve se (což občas dělá), tak u těch nesmyslných výlevů Zoe mi kajícná omluva neseděla. Čekala bych spíš, že nasadí logiku a vysvětlí sestře, proč je k vampýrům milá... a ono se to dá obhájit hned z několika úhlů.
Podobně neprůbojná mi připadala na konci, kdy při honičce nepoužila svou magii. Pokud dokáže podpálit barák, pak by mohla zapálit i nějaké chrastí, kterým běžela. Cokoli. Proč neměla nějaké fígly v kabelce, proč něco nezkusila? Vždy připravená a teď vzdávačka? Možná mi něco uniklo, nevím, ale ve výsledku jsem si to moc užila a už jsem v polovině dalšího dílu.

20.02.2023

(SPOILER) Tenhle díl toho řekl hodně. Líbilo se mi rozkrytí světa alchymistů, zpochybnění jejich práce a tak dále, to nabízí možnost slibného pokračování. Taky dilema kolem Adriana pomalu bledne, na což čekali nejspíš všichni. Její nové schopnosti jsou u mě zatím 50/50, na jednu stranu jsem doufala, že už nebude tak okatě bezbranná v jejím nebezpečném světě, na stranu druhou se mi líbilo, jak doposud její hlavní zbraní byla inteligence a důvtip s trochou odvahy. Taky se mi líbí varianta magie pomocí květin, kamenů, rituálů a magických předmětů. Ovšem méně nadšená jsem byla z vykreslování procesu učení, který mi přišel dlouhý a opakující se bez zjevnějšího důvodu (nebo mě ten důvod asi jen příliš nezajímal) - vždycky, když se objevila ta její učitelka, nebo trénování rituálů a čtení těch knih, skoro jsem přeskakovala strany. Skoro.
Taky mi přišlo, že toho na ní bylo příliš - magická hrozba, vampýří hrozba, hrozba bojovníků, hrozba od alchymistů, love story a ještě řešit detaily každodenního chodu té jejich mise. Tolik různých problémů, že se ani jeden neřešil nějak kontinuálně nebo důkladněji. Ale fajn bylo, že autorka o tom věděla a několikrát to tam reflektovala.

18.02.2023