VéjaTarabová komentáře u knih

Očekávala jsem klasický oddechový ženský román. Nic obyčejného to však nebylo. Po přečtení první stránky jsem se doslova vyděsila, dalších několik odstavců mi přivodilo vztek na autorku, kvůli tomu, že nic nechápu. No a po pár kapitolách už jsem přešla v zoufalství a následné podlehnutí. Občas to vážně působilo, jako by Třeštíková náhodně vystříhávala věty z různých novin. Přeskakování z pohledu jedné postavy na druhou či z minulosti do přítomnosti dokázalo vytvořit pořádný zmatek. Vůbec se nám nesnažila něco vysvětlovat. Stejně jako naše hlavní postava jednoduše mluvila o náhodných faktech, s pocitem, že přece všichni ví, jak to bylo. Až vždy po nějaké době zanechala v textu například jednoslovné vodítko, díky němuž mi docvakl dřívější sled událostí. Kniha plná především velmi propletených vztahů, ale i složitého dětství. V podstatě ale nemá začátek ani konec. Byla jsem plná nadějí, že v závěru se vše vyjasní nebo aspoň nastane zvrat. Ono ovšem nic. Posledních pár vět sice bylo hezkých a končí to zároveň názvem knihy. To každopádně nemění nic na tom, jak jsem z toho zmatená do teď. Rozhodně budu muset příběh přelouskat do budoucna aspoň ještě dvakrát, abych zcela porozuměla. Protože věřím, že se zde skrývá mnoho detailů, které stojí za to odhalit.

„Zavrtím hlavou. Ženy se nestřílejí. Nikdy by mě nenapadlo ukončit život zrovna tímhle způsobem, žádná žena si nechce doma smrtí nadělat takový bordel.“

1 01.09.2022

Myslím, že knihu jsem ze zaprášené poličky vytáhla přesně ve správnou chvíli. Autor mi naservíroval surová, leč pravdivá tvrzení, která nejspíše ne každý chce slyšet. Pokud s tím však dokážete pracovat, může kniha sloužit jako dobrá nakopávačka. Styl psaní mi velmi vyhovoval, rozložení jednotlivých kapitol i podkapitol též, a ne tak rozsáhlý počet stránek byl naprosto optimální. Předávání informací se jevilo velmi přímočaře, což vlastně vůbec nebylo na škodu. Český překlad ale přináší problém ve formě častých chyb, vypadlých písmenek či krkolomných vět. Spisovatel si mě oproti například Marku Mansonovi získal mnohem více.

„Čím větší nepohodlí zakoušíte, čím větší obtíže, tím lepší pocit osobního úspěchu se dostavuje poté. A přesně proto jsou mimořádné výkony a velké úspěchy tak vzácné. Většina lidí se totiž nerada cítí nepříjemně.“

1 29.03.2022

Pokračování Selekce jsem si chtěla již déle přečíst. Mé potěšení se našlo v osobnosti hlavní hrdinky, jenž konečně není jen milá a přátelská. Lze však zpozorovat, jak se její povaha i názory po celou dobu postupně mění. Autorka si dokázala vyhrát také s charakteristikami vedlejších postav. Naopak samotný děj, na kterém to celé stojí, mě opět nijak neohromil. Kniha se i přes to četla svižně a o zápletky nebyla nouze. Dále mě zaskočila jedna nesrovnalost, že v anotaci se píše, jak princezna neustále poslouchá o prvním setkání jejích rodičů v selekci. V samotném příběhu se však neustále opakuje, že o předcházejících kolech nemá téměř žádné tušení. Plánuji dát ještě šanci následujícímu dílu, abych zjistila, jak skončí osud Eadlyn. Tím nicméně s touto spisovatelkou končím.

„Já jsem šťastná, Ahrene. Jsem princezna. Mám všechno.“
„Mám dojem, že si pleteš pohodlí se štěstím.“

Kniha mě poměrně překvapila v dobrém. Ovšem hned takto na začátek bych chtěla zdůraznit, že anotace vyzrazuje příliš mnoho, což je obrovská škoda. Děj je totiž skvěle promyšlený. Autor se také dost zaměřuje na psychickou stránku postav. Jejich způsob uvažování, i samotné myšlenky jednotlivých osob, se mi velmi líbily. Atmosféra působí po celou dobu tajemně, chvilkami až hororově. Dále mi chvíli trvalo, než jsem pochopila hru Lodě. Nevím z jakého důvodu jsem očekávala, že na sebe hlavní postavy narazí v lese, ale jejich způsob setkání mě nakonec potěšil. Avšak konec byl, dle mého názoru, poněkud uspěchaný. Z knihy nejsem uchvácená ani zklamaná.

„Umělce zastavíte svázanýma rukama jen na nějakou dobu. Nakonec začne tvořit svýma nohoma.“

1 29.05.2021

Má druhá přečtená kniha od tohoto autora a překvapivě se mi líbila o dost více než jeho novější titul Všechno je v prdeli. Styl psaní je velmi přívětivý. Manson se vše snaží podat co nejpochopitelnější či zároveň nejstravitelnější formou. Opravdu se nepokoušel napsat příručku toho, jak být šťastný, nýbrž pouze podal fakta o fungování mysli člověka, který má zdravý způsob přemyšlení. Mnoho jsem si z díla odnesla a nad spoustou pasáží stále uvažuji. Rozhodně se jedná o jednu z knihy, jenž ve mně něco zanechají. Určitě se k ní jednou za čas ráda vrátím.

Citace: „Mít u prdele znamená hledět přímo z očí do očí těm nejděsivějším a nejtěžším životním zkouškám, a přesto do toho jít. “

1 13.05.2021

Musím říci, že můj názor na tuto knihu se po celou dobu čtení neustále měnil. Zpočátku mi příběh připadal jako jedno velké klišé z Wattpadu. Také jsem se těšila více na atmosféru samotných koncertů, bohužel ta tady trochu schází. Hlavní hrdinka má svůj určitý smysl pro humor, který jsem pochytila až později. Úplně se mi totiž nelíbilo, že byla například sprostá vůči opačnému pohlaví. Ovšem jak jsem četla dál, postupně jsem začala jednotlivé postavy poznávat blíže, až jsem si je a jejich vztahy mezi sebou naprosto zamilovala. Častokrát mě přepadl upřímný smích od srdce, jelikož autorka dokáže vymyslet opravdu komické situace či především různé sarkastické komentáře a neobvyklá přirovnání. Přišlo mi, jako by se její styl psaní po celou dobu zlepšoval. Dále velmi oceňuji zmínku o One Direction. Pomalá romantika mi překvapivě vůbec nevadila. Z hlavní hrdinky se nakonec vyklubala sympatická holka s výraznou osobností a báječným smyslem pro humor, jenž se mi bude nyní těžko opouštět.

„Pro mě bude navždy existovat jenom on. Byl koncem mého začátku.“

1 10.04.2021

Druhý díl jsem si užívala dokonce více nežli první. Přibylo zde hned několik skvělých postav s rozvinutými charaktery. Příběh byl nabitý nečekanými zvraty a až do úplného konce jsem netušila, jak to celé skončí. Spisovatelčin nápad udělat arénu jako hodiny je naprosto skvělý. Bylo zajímavé sledovat, jak na to splátci postupně přicházejí. Znovu musím vyzdvihnout hlavní postavu Katniss, která má dokonalou povahu a smysluplné přemýšlení. Celkový styl psaní této knihy mi skvěle sedl, ovšem občas zde bylo najednou tak moc akce, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co se děje.

,, Pak volají mě. Nakonec Haymitche, ale Peeta ho nahrazuje jako dobrovolník. Jedna z komentátorek se málem rozpláče, neboť se zdá, že se na osudem stíhané milence z Dvanáctého kraje nikdy neusměje štěstí. Pak se ale dává dohromady natolik, aby prohlásila, že tohle budou jistě nejlepší hry vůbec."

Tak hned na začátek musím říct, že styl Bohumila Hrabala se mi strašně špatně četl. Spisovatel používá až moc dlouhá souvětí, ve kterých se ztrácím. Dělá jednoduše znatelně více čárek, nežli teček. Přišlo mi, že skáče z jednoho vyprávění na druhé a zase zpět, proto jsem občas vůbec nevěděla, o čem to zrovna vypraví. Ovšem když jsem si to vše ujasnila, tak to bylo vlastně obsahově velice zajímavé. Avšak hlavní postava Miloš Hrma jakoby neměl skoro žádnou auru, na druhou stranu, ono se toho nedá moc stihnout za 85 stránek. Byla zde poukázaná druhá světová válka zase z úplně jiného pohledu. Ostatní postavy měly skvělý charakter a činnost, jako například chov holubů, dokáže čtenáře zaujmout.

+ obsah skvělý
+ druhá světová z jiného pohledu
+ nápaditost
- málo rozvinutá hlavní postava
- příliš dlouhá souvětí

Tak je to tady, moje druhá knížka od Johna Greena a já pořád nevím, co si mám o jeho spisovatelské kariéře myslet. Na jednu stranu dá do příběhu vždy kousek filozofie, něco u čeho se musím pozastavit a to se mi líbí. Na druhou stranu jeho díla shrnují celou YA literaturu, což asi není úplně špatně, ale mně to nevyhovuje. Zabývá se zde opět spíše přímo postavami, než-li dějem. Knihu ovšem nenapsal jenom John Green, nýbrž i David Levithan. Bylo zajímavé pozorovat tyto dva poměrně rozdílné druhy psaní, nehledě na to, že David vůbec nepoužíval velká písmena. Oba Willové si byli povahově i chováním podobní, ale zároveň byli vlastně úplně odlišní, což nechápu do teď. Jenom mě opět znudila a odradila romantická linka, která je stejná snad ve všech YA knihách. Na druhou stranu, takovýhle jednoduchý příběhy, do kterých se člověk ani nemusí přímo ponořovat, jsou skvělý na případnou čtecí krizi nebo jednoduše jako oddychovka. Každopádně abych to shrnula, celý děj je taková slátanina všech YA příběhů. Najdete zde vše, co by vás mohlo napadnout. Od ztráty příbuzného, přes hádky s rodiči, depresí, LGBT komunity, muzikálů, koncertů, oblíbených kapel, lidí na internetu co ve skutečnosti neexistují, zvláštních vztahů, bohatých i chudých rodin, až po jeden velký happyend.

,, Uvažuji o tom, jak moc důležitý je nejlepší kamarád. Když se člověk ráno vzbudí, tak prostě spustí nohy z postele a stoupne si. Nepoposedne k okraji a nepodívá se dolů, aby si ověřil, že tam ještě je podlaha. Podlaha je tam prostě vždycky. Až do chvíle, kdy tam není."

,, jako by člověk mohl prostě dojet do obchodu a nějaký život si koupit. podívat se na lesklou krabici, nakouknout do průhlednýho okýnka, zahlídnout tam sám sebe v tom novým životě a říct si : , týjo, vypadám mnohem šťastnější- myslím, že tenhle nový život si vezmu!' odnést ho k pokladně, oskenovat a zaplatit kreditkou."

+ více pohledů na věc
+ jednoduché vcítění do postav
+ smysl pro detail
+ Schödingerova kočka
+ závěrečná konverzace JG a DL
- děj = slátanina
- ohraná romantická linka

Za mě naprosto skvělá kniha. Po celou dobu jsem absolutně netušila, co se stane na další stránce. Příběhy se navzájem úžasně doplňovaly. Přišlo mi hrozně roztomilé a nevinné, jak si Lyra pojmenovává věci. Také bylo zvláštní jak si Lyra žila na neuvěřitelném místě plném záhad a vědy, ale připadalo jí to vše normální, jelikož zde vyrostla. A pak je tu Gemma , která nás nás ze začátku působí naprosto obyčejně a to je na tom to krásné, když knihu čtete naráz z obou stran postupně po kapitolách. To jak se tímto způsobem příběh doplňuje je fascinující.

1 25.08.2020

Tuto knihu jsem nikdy nehodlala číst, ale jelikož se v naší třídě stala takový trendem, tak jsem se k tomu dokopala. Obsahově je to prostě klasická wattpadovka no, ale díky krátkým kapitolám a stylu psaní autorky se to velice rychle čte a nemůžete se od toho odtrhnout.

1 25.08.2020

Na to, že jsem fanoušek Marvelu je Sebevražedný oddíl naprostá pecka. Harley Quinn a ten její styl si prostě musíte zamilovat. Myslím, že výtvarníci odvedli skvělou práci a už se těším, až si přečtu druhý díl.

1 25.08.2020

Ze začátku jsem byla z knížky naprosto nadšená. Bavili mě zajímavosti o životě Rowlingové, ale nakonec jsem knihu ani nedočetla. Nebavili mě hlavně skřítci jakožto vypravěči a ke konci se z toho stávala spíše encyklopedie.

1 25.08.2020

Na dílo Lakomec nemám nějaký příliš dlouhý názor. Dějová linie byla dobrá, ale nejsem z ní nijak odvařená. Postavy ten samý případ, jediný Kleant se mi líbil nějak více kvůli tomu, jak se nebál vzepřít svému otci a svůj názor mu dokázal říct napřímo. Drama to je skvělé pro pobavení, avšak nějakou hlubší stopu či myšlenku to ve mně nezanechalo. Každopádně se to četlo velmi dobře a k maturitě je to taková oddechovka.

07.11.2024

Toto volné pokračování předchozích dvou knih se mi překvapivě docela zamlouvá. Sice příběh opět obsahuje až příliš klišé, ale vztah mezi Charlee a Noahem mi padl do noty. Nic zde nebylo uspěchané, ovšem ani ne příliš zdlouhavé. Velmi se mi líbilo napětí mezi těmito postavami, a tudíž mi ani nevadilo, že jiní charakteři nedostali téměř žádný prostor. Autorka sem dokázala vtáhnout znovu trochu svého humoru i popkulturních narážek, čímž navozuje uvolněnou atmosféru. Zakončení mi přišlo takové nijaké, a přestože si z knihy asi nic moc neodnesu, bylo fajn si oddechnout u nějaké romantické slaďárny.

„Láska je prostě na nic! Nutí lidi dělat šílené věci, a to dokonce i v případě, že přesně ví, jak šílené jsou. Normálně ti hrábne, a když konečně přijdeš k rozumu, můžeš tak akorát uklízet trosky.“

02.06.2024

Očekávala jsem průměrný spicy román, dostala jsem však poměrně kýčovitou splácaninu. Myslím si, že autorka očividně moc často koukala na film padesát odstínů šedi, jelikož dost věcí je zde až moc podobných. Jediné napětí se vyskytlo až na úplném konci, kdy jsem tedy musím přiznat byla vskutku šokována. Jinak docela nuda. Obě dvě hlavní postavy, Cassie i Harry, mi ke konci příběhu už docela vadily svými povahami. Nejlepší byla za mě Gia, která sice nebyla nijak speciální, ale prostě jsem si ji nějakým způsobem oblíbila. Dle mého názoru do této knihy bylo vpuštěno málo osobitosti, jež by mi dovolila si s postavami navázat jakýkoli vztah. Navíc číst jakékoli spicy scénky v češtině je docela bolest, každopádně mylně jsem si myslela, že když se knížka překládala “pouze“ ze slovenštiny, nebude to tak hrozné. No, spletla jsem se. Z některých výrazů se mi upřímně zvedal žaludek. Ovšem abych řekla i něco pozitivního, tak kapitoly byly dlouhé přesně tak akorát a četlo se to velmi lehce. Nedoporučila bych tuto knihu, druhý díl si nekoupím, ale pokud někomu stačí vážně blbost na odreagování, co moc nemá čtenářskou hodnotu, tak proč ne.

„Přesvědčil mě, že se ve své podstatě nemůže změnit, protože změnit se můžou jen ti, kteří nikdy nebyli sami sebou.“

05.01.2024

Toto volné pokračování o vedlejší postavě se mi líbilo o něco více než první díl. Hlavní hrdinka byla zajímavější i když asi ne sympatičtější. Nejvíce se mi líbila paní Andersonová, postarší všímavá babička se smyslem pro humor. Romantická linka totálně ohrané klišé, předem zhruba víte, co se stane. Playlisty v knize jsou asi fajn dodatek, mě však vůbec nezajímaly. Neviděla jsem Star Wars, tudíž jsem tedy nechápala úplnou většinu popkulturních narážek v knize. Grafické zpracování knihy opět nejlepší, jaké jen může být. Celkově nejsem nijak nadšená, tentokrát ale nejsem ani zklamaná.

Já a příroda máme vztah na dálku, kdy ji toleruju a obdivuju jen z odstupu, kde po mně nic neleze, nic mě neujídá a neštípe.

12.03.2023

Od knihy jsem čekala trochu něco jiného, ovšem vůbec to nebylo špatné. Příběh i styl vyjadřování mi připomíná tvorbu Bohumila Hrabala. Románek Mikóse a Lili nabírá nového spádu, vezmeme-li v potaz, že vychází ze skutečné události. Jinak mi obě hlavní postavy poměrně sedly, nic mě u nich vyloženě neštvalo. Děj plyne zvolna, spíše bez zvratů. Nemám moc v oblibě vypravování z pohledů více postav, zde to však díky úryvkům dopisů plynule přechází. Nenalézám zde příliš věcí, ke kterým se vyjádřit. Jednoduše silný příběh o neobvyklé lásce, vůli žít a velkých překážkách osudu.

„Dal si předsevzetí, že bude-li řeč o životně důležitých věcech, bude se přitom vždycky houpat na židli.“

17.08.2022

(SPOILER) Závěrečný, a přesto ne poslední díl příběhu, mám tedy za sebou. Náramně jsem si ho užila, tím však s touto autorkou končím. Její tvorba má zaručeně svoje čtenáře, já však mezi ně nepatřím. I tak rozhodně nelituji toho, že jsem si sérii rozhodla pořídit a probrat se každičkou stránkou. Později se k ní třeba ještě znovu vrátím. Každopádně abych tedy rozebrala tento díl. Osobnost Eadlyn se nám po celou dobu mění přímo před očima k lepšímu. Postupně dospívá, odhazuje svou sebestřednost a příchází na nové myšlenky. Čím menší je počet účastníků, tím se atmosféra stává přátelštější i sdruženější. Od začátku jsem fandila Kilovi a upřímně si myslela, že se stane výhercem Selekce. Jiní kandidáti vůbec nepřicházeli v úvahu. Když se zamilovala do Erika, působilo to na mě příliš náhle či vytrženě z kontextu. Poté si však získal i mé srdce. Na Maridovi mi od začátku něco nesedělo, cítila jsem z něj ovšem větší hrozbu, než v konečném dění byl. Závěrečných několik desítek stránek se četlo doslova samo, jeden převrat za druhým mě nenechal na chvíli odpočinout. Při zjištění, že Maxonův otec měl milenku má brada samovolně spadla dolů a odhalení postavení lady Brice to jen dovršilo. Chvíli jsem spisovatelce i věřila oddání Eadlyn s Henrim, nakonec však mám radost z konečného úsudku strávit život s Erikem po boku.

„Pořád ještě jsem nechápala, proč by měl člověk kvůli lásce zdolávat takové množství překážek, když z něj láska nakonec učiní něco tak bezmocného.“

16.04.2022

Popravdě jsem moc nevěděla, co od příběhu očekávat. Autorku jsem neznala a o knize nikdy neslyšela. Anotace mě však výjimečně velmi zaujala. Fantasy nabité akcí, které má hlavu a patu, dokáže vtáhnout do děje. Spisovatelka zvládla skvěle popsat atmosféru i prostředí a k tomu postupně rozvíjet či poodhalovat osobnosti jednotlivých postav. Byla jsem vděčná za to, že zde nebylo vše jen sluníčkové, ale odehrálo se i pár tragických úmrtí. Trochu mi vadily příliš dlouhé kapitoly, ovšem přece jenom stránky samy o sobě ubíhaly velmi rychle. Chytře vložené „efeméry“ jsou pro mě důkazem promyšlenosti, jenž si cením. Dále přiložený playlist dokázal potěšit. Musím však přiznat, jak moc jsem byla napálena, jelikož jsem netušila, že se jedná o sérii. Nýbrž téma této knihy se nejspíše doopravdy hodí do více dílů.

„Učení má tři části. Informace, vědění a moudrost. Pouhý sběr informací není vědění a schraňované vědění není samo o sobě moudrost“

30.06.2021