vejnar komentáře u knih
Mně se dílo líbilo a pobavilo. Svým sarkastickým přístupem a tématem mi připomnělo knihu Roucho pana de Balzac od Vladimíra Neffa!
Velmi příjemné čtení po všech stránkách! Jen mi trochu vadí to zdůrazňování firemních značek, ale asi za to jsou nějaké benefity:)
Neff opět nezklamal! Užil jsem si jazykovou pestrost někdy až příliš dlouhých souvětí a zároveň se nezapomněl usmívat nad jemnými ironiemi charakterových proměn a touze po velikášství, jež je Neffovu dílu blízká;)
Můj oblíbený autor Zweig, zas plný citu a pochopení těch nejniternějších pocitů a pohnutek, které nás naplňují, sužují a ženou dál po nekonečné dálnici touhy a chtění. Krásná kniha plná kontrastů: chudých a bohatých, pomíjivých stereotypů a vzrušujících nevšedností a proměn, boje o přízeň a kamarádství.. Vše je bráno s nadhledem, takže se člověk často i zasměje.
Ke čtení jsem se také musel zezačátku nutit a občas mi vadily pasáže psané "hatmatilkou", vysvětlené v poznámce pod čarou. Nicméně bohatost (srozumitelné) češtiny, rozmanitost slovních spojení a promyšlené vysvětlování lidských pocitů a stavů v alegorických popisech prostředí a měnící se přírody.. - to všechno mě nutilo stále číst dál;) Dávám tři a půl hvězdy.
A zde jeden příklad, kdy se Jana po dlouhé době odloučení setkává s milovaným otčímem..
"Co se stalo, že svět tak zjasněl?. Že zahrady a louky kolem cesty jiskří a září jako ohňostroje, a že shrbené stodoly se napřimují za laťkovými ploty? Že věž se povytáhla a cesta rozkvétá modrými květy šlépějí? Že ponuré domy na náměstí kynou lesklými okny, že tmavé kružby podloubí zvou otevřenými náručemi a zvoní vlídnými hlasy?"
Knihu jsem dostal darem na oplátku za poskytnutí fotky na obálku (vydání 2013) http://www.vejnar.com/lide6/ Jsem uveden i na zadní straně;) Rád jsem si ji přečetl..
Jedna z pasáží, která mě zaujala: "Nedávno mi Vladimír Komárek řekl, že maluje pro lidi oltáře útěchy. ... Podle jeho slov mají jeho obrazy hrát podobnou roli v každém bytě - být protipólem denně zakoušeného nebo viděného násilí. Aby člověk vycítil, že přece jen existuje jiný svět, pro který lze žít. Pro tuto ideu Komárek neobjevuje nové zvláštní světy lidských představ, ale činí novým ten svět, v němž žijeme."
Pěkné mini příběhy / povídky s hudebním zaměřením; netušil jsem, jak velký rozhled ve světě hudby má tento klavírista.. A těch neznámých pojmů:) Ale nevadí to, přeskočil jsem asi 2-3 povídky, jinak knížka je taková obdoba Iljových barevných notýsků z poslední doby.. Mám rád jeho uvažování, vydobyl si mezi mými oblíbenci Vladimírem Neffem a Horníčkem své zasloužené místo;)
Líbí se mi slovní spojení a úhel pohledu, které autor užívá, ale hodně mě zklamaly pointy příběhů, které jsou ve většině případů nijaké, ani nevedou k zamyšlení. Také je zde někdy až moc fyziognomických popisů, které si člověk ani nechce pamatovat. Jinak povídky jsou veselé a zajímavé a je jich opravdu hodně, tak ještě dávám čtyři hvězdy;) PS: S panjanem bych o té "velké myšlence" asi polemizoval..
Povídky na začátku mě celkem zklamaly, ale pak už to byla zas vtipná a důstojná četba, jak jsem ji poznal z Fialového notýsku;)
Přečetl jsem Modrý a tento Fialový se mi tedy zalíbil víc. Velmi pěkné, vtipné (a úsporné:) povídky, obecnějšího rázu se smyslem pro detail!
Díky této knize jsem se odpíchl k mnoha dalším Neffovým knihám: Třináctá komnata, Bůh zbytečnosti, Marie a zahradník, pentalogie Sňatků z rozumu a další.. Vše můžu s klidným svědomím doporučit;)
Krásná souhra vytříbeného jazyka a zajímavého sledu událostí.. Více v mé recenzi s krátkou ukázkou: http://blog.vejnar.com/vladimir-neff-buh-zbytecnosti.htm
Po přečtení mnoha Neffových knížek jsem se dostal k této trochu zapadlé milostné novelce, která přesně naplnila má očekávání. Neffův až téměř básnický styl, který však nepozbývá promyšlené logiky a důmyslné schopnosti vcítit se do jednotlivých postav mě opět nadchl. A kdybych měl snad něco zkritizovat, tak snad někdy příliš dlouhé věty přes půl stránky - tento vrtoch (pokud použiji terminologii z knihy) je však u Neffa příznačný;)
Pořád se nemůžu vyrovnat s tím názvem, 90% je vyprávění příběhu a zbytek, nebo snad ještě míň, filozofické rozjímání. Neurazil bych se, kdyby toho bylo víc:) Kniha mě bavila a "šetřil" jsem si čtení na další den, abych to nesfouknul moc rychle;)
Koupil jsem si Zrání a Mládí, to druhé jsem po hodince přestal číst, přišlo mi to dost slabé a nezáživné. Naopak Zrání, jako by napsal úplně někdo jiný. Originální pojetí a obsahově ještě lepší, taková psychologie vztahů, zejména autorovy osoby a člověk se i zasměje. Zaškrtl jsem si pár velmi hezky zformulovaných míst k zamyšlení, ke kterým se časem vrátím;) Doporučuji.
Tak trochu zklamání, přečetl jsem předtím tři Horníčkovy knihy a tahle mi přijde nejslabší. Pár věcí se tu opakuje z Hovorů (doporučuji!) nebo je hodně podobných, takže se člověk moc nového nedozví.. Polemický komentář na okraji stránek je někdy dobrý, někdy až příliš rozkecaný, nezáživný, hemžící se letopočty.. Musím dát bohužel jen tři hvězdy (a kousek).
Pěkné čtení, prohlížení a přemýšlení o malých detailech i záležitostech širších, zejména těch lidských;) Fotografie jsou o něco slabší než v knížce o Benátkách (tam fotili spolu s bratrem), ale literárně mě zaujala více tato o sochách.
Před pár lety jsem četl Akta F a to se mi nějak líbilo víc než tohle, asi že byla první:) Myslím, že stačí přečíst jen jednu z těchto dvou knih, protože obsahově se dost prolínají. Na filozofii se mi líbí její racionalita, ale člověk nakonec zjistí, že i její přemíra může být někdy na škodu a skličující. Zdravý selský rozum se zkrátka hodí vždy:)
Novým povídkám jsem dal čtyři hvězdy, ale tyto jsou slabší a některé se mi ani nelíbily.. Úžasná je ta o Přemku Baštýřovi, tu si určitě přečtěte;)