vekune komentáře u knih

Tak tahle byla hodně špatná. Čtu sérii Eriky od začátku a toto je velké zklamání. Za prvé: Z Eriky se stává fakt příšerná ženská, sama si protiřečí, je odpudivě zvědavá a řeší nesmysly . Za druhé: Ten závěr, WTF, to jako vážně? Nic tomu nenaznačovalo, celou dobu se jen řešilo to, jak je Erika tlustá a Anna šťastná. Za třetí: Co se stalo Alici bylo dost předvídatelné už někdy od začátku knihy. Za čtvrté: A to se opakuje v každé knize této autorky, napětí se nezvýší tím, že postava něco objeví, ale sdělí nám to až za pár stránek. Mám pocit, že knihy se dost opakují, stejné motivy, jak v minulosti tak současnosti. Nevím, jestli se mám vůbec pouštět do dalšího čtení. A to jsem z první knihy byla vážně nadšená.

Mno, na knížku jsem se docela těšila a děj se mi i líbil, trochu jiné téma, zajímavé. Ale ten závěr, jak už všichni byli staří a setkání třetího druhu, to už mi tam nezapadlo..

Mně to vůbec nesedlo. Nebavilo. Teoie pana B. mě naprosto minuly a prostě jsem to ěnjak nepobrala.

Tak u tohodle jsem byla vážně znechucená. Stereotypy, nic než stereotypy a od toho se vše odvíjí. Muži lovci, ženy u krbu a tak to funguje dosud. Všechny příklady byly o tom, jak chlap vydělává peníze a žena je v domácnosti. Neříkám, že něco není pravda, ohledně komunikace apod. Ale tenhle předsudkovej blábol mě fakt naštval.

Hm, tak tohle pro mě bylo dost utrpení. Začátek ještě jakžtakž, ale další děj? Vykonstruovaný příběh, uměle natahovaný, rádoby vtipný a taky docela dost předvídatelný. Teď se jim nedaří, teď se daří, teď se nedaří, teď se daří. Pořád dokola a úporná snaha o humor. Přijde mi, že autor rychle sesmolil příšernej příběh, překombinoval ho, rychle vydal a očekával tuny peněz.

Tak já sama nevím, chvíli si myslím, že to bylo boží, chvíli, že to bylo nedodělaný. Já prostě asi potřebuju některý věci na závěr vždy vysvětlit. Ať se jedná o magický realismus či ne, v tomto případě bych ho tam ani neviděla. Jinak kniha pěkná, čtivá, atmosféra supr. Česká jména mi úplně nesedla, ale to se dá překousnout. Spoiler: Co se stalo s Laurou? Co byl zač ten přízrak? Potřebovala bych asi i dovysvětlit ty bakterie v knihách.

Já jsem nadšená. Dokonce jsem v průběhu čtení měla chuť jít sbírat bylinky a sušit:) Krásný jazyk, výborný styl, nechtěla jsem to dočíst a zároveň děsně chtěla. Bála jsem se o hrdinku, chtěla vědět, co jí je a zároveň ne. Jedna z nejlepších knih tohoto roku.

Mně se to líbilo a zároveň nelíbilo, chvíli mi trvalo než jsem pochopila, že to opravdu detektivka není a nebude, a že se jedná spíše o životní příběh staršího pána. A jak jsem se do toho začetla, už to najelo samo. Trochu mě mrzel ten závěr, proto o hvězdičku míň. Nechápu moc komentář Zary, jak podle kvality čtiva, se ani nechce zdát, že autor je Američan? Američani snad nemají kvalitní literaturu?

Mně to moc neoslovilo. Nevím, jestli mi nesedla forma rozhovorů, či mi byl autor nesympatický.. Ale ráda jsem se o tématu aspoň něco dozvěděla.

Já jsem se děsně těšila a nakonec jsem byla zklamaná. Průvodce to není, cestopis to není, filozofická esej taky ne. Autoři se snažili dát všechny tři žánry dohromady a moc se jim to nepovedlo. Albánii miluju, je nádherná, ale povrchní popis přírody, tradic a zvyků, historie téměř o ničem a snaha o životní moudra mě teda rozhodně nenadchly.

Příběh sám o soje moc silný, novinářské vsuvky byly na místě, byly věrné a sedly. Myslím si, že se z toho příběhu samotného dalo vykřesat víc. Byl hodně krátký, ne moc vypovídavý, těžko říct, zda to bylo Sinovým vyprávěním neb autorem knihy. Taky bych upřednostnila kdyby příběh Sin vyprávěl v první osobě. Tím, že autor říkal: "Sin ráno vstal, Sin šel do školy" to ztrácelo na autentičnosti,

Jedná se o obecné zamyšlení nad životem, neřekla bych, že je tam nějak popsán prožitek hor, jen pár obecných myšlenek. Dla jsem čtyři hvězdy, protože mě nadchly fotky pana
Zahradníčka a vazba knihy, prostě je moc hezká:)

Jsem moc ráda, že tato kniha vznikla. Meda Mládková je úžasná a svérázná žena. Myslím, že ji autor svým stylem zachytil úplně přesně. Líbí se mi kombinace rozhovorů, dodatků, dopisů a fotografií.

Oddechovka, ale na mě teda uměle vykonstruovaná

Já jsem četla recenzi, ta mě nadchla, knihu jsem si koupila. Hned první strany mě zklamaly, ale četla jsem dál a jinak nic, v postavách jsem se ztrácela, co je pravda a co ne v tom taky, ani jedna z postav mě neoslovila, děj nijaký, tempo žádné. Takže jsem byla docela zklamaná.

Já jsem z třetího dílu až tak nadšená nebyla, styl má sice pořád dobrý, napětí tam je, pokračuje pořád ve stejném duchu, proto tři hvězdy. Ale, další jeho nově objevení kamarádi, o kterých předtím nebylo slyšet, určité chyby v souvislostech z minulosti, a navíc to, že fakt musí vyvraždit celej ostrov Lewis, aby to byla dobrá kniha a měla hodně překvapivých zvratů, to mě už naštvalo.

Historie je hezky stručně popsána v nejzákladnějších bodech, kompletní historický obraz chybí, což ale u této publikace není na škodu. A samozřejmě nejhezčí jsou obrázky :)

Já jsem té knihy dlouho bála, byla postavena v poličce a koukala na mě. Pak jsem se jednou odhodlala a udělala jsem dobře. Byla jsem nadšená, začtená a nemohla jsem se od ní odprostit, každou ráno v autobuse jsem hltala kus toho strašnýho života, kteří přerozovaná inteligence národa prožívala kolem Žluté řeky. Příběh plyne, člověk jednou postavy nenávidí, jednou jim fandí a bojí se jak to dopadne. Na závěr už je to opravdu i dost nechutné. Obdivuji autora, že se něco takového, vzhledem k jeho státní příslušnosti, vůbec odvážil napsat.

Už jsem od autora četla Jedenáctý román, kniha osmnáct a tak jsem věděla, co čekat. Stejně jako u Jedenáctého románu mě nadchlo rozdělení knihy, tedy žádné. Je to souvislý text vyprávění a úvah středoškolského profesora. Opravdu to není moc o Ibsenově hře a o tom jak mu ruply nervy, ale spíše o jeho životě, studiích, přátelství a i norské společnosti. Mám ráda jeho styl psaní a doufám, že někdo chytrý přeloží další knihy.

Asi jsem od knihy očekávala víc, než jsem dostala. Příběh mě nezaujal, vadilo mi neustále odbíhání k lidem, které jsem si snažila zapamatovat a víceméně až tak význační nebyly. Nenašla jsem tam žádný příběh, jen unylé povídání a popisování toho, co se dělo ve Rzech. Emoce žádné.
Část, kdy popisuje, kdo co udělal v určitých dnech války mě spíše naštvala, autor se opakuje po jiných, kteří tento styl přijali za svůj a moc mu to nejde.