vendylein komentáře u knih
Váhala jsem mezi dvěma a třema hvězdama...
Plusy:
téma, které je stále tak trochu tabu a určitě neuškodí o něm víc mluvit
čtivost, prokládání textu pasážemi z deníku hlavní hrdinky
Mínusy:
kniha bohužel klouže po povrchu
hlavní hrdinka není uvěřitelná - nejsem moc přesvědčená, že vážně existují teenageři, kteří mluví tak ultraspisovně a používají takové výrazy jako Anna (a dokonce ve svém soukromém deníku)
nejde se tu pár nesrovnalostí - třeba věk hrdinky nebo jméno jejího otce (z Karla se záhadně během knihy stane Pavel) apod.
To zas byla jízda! Třetí díl série Moře střepů mi dal přesně to, co jsem čekala a proč jsme se na tu knihu tak těšila: moře akce, dost napětí, pořádnou porci sarkasmu a taky nějaký ty citečky :)
Na celé sérii mě hodně bavilo, že každý díl má v podstatě jiné hlavní postavy, takže máte možnost sledovat příběh z mnoha úhlů pohledu. Abercrombie navíc svoje postavy dokáže skvěle vykreslit. A samozřejmostí je skvělý překlad Romana Tilcera.
Moře střepů doporučuju všem deseti!
Skvělá kniha shrnující vznik a cestu impaktní teorie, názory odpůrců i propagátorů, pravděpodobný vývoj událostí po dopadu asteroidu na naši planetu i i to, co by kdyby. Vladimír Socha vše přibližuje velmi čtivě, ač je nutné se připravit na to, že v některých místech je poměrně hodně čísle a údajů, které si člověk stejně těžko představí nebo snad dokonce zapamatuje :) Nicméně pro toho, kdo se zajímá o historii naší planety, dinosaury a příčiny jejich vyhynutí je to celkem must read. I vzhledem k množství odkazů na studie a další materiály na toto téma.
OK, jazyk (archaický) může být problém, pohled na postavení a práva žen a mužů (velmi archaický) může být problém. Úvahy na společensko-politická témata mohou být problém.
ALE... i po nějakých 150 letech od prvního vydání je tenhle text čtivý, svižný, napínavý. Aleeee. jako ano, všechny postavy se - minimálně z pohledu naší doby - chovají na pěst
Long story short: pokud si dokážete užít jazyk, lyriku. naivitu, přesah do historie.. go for it!
Tak nějak mezi 3 a 4 hvězdičkami. Jak bylo zmíněno v komentář od Adapa, taky doporučuju nečíst anotaci, protože pak vlastně dopředu víte celý děj
Já to udělala a věřím, že kdyby ne, kniha by se mi líbila a bavila mě víc. I přesto jsem chvílema byla dost napjatá. Text má rozhodně hodně zajímavou nosnou myšlenku a stojí za přečtení. Obzvlášť pokud jste fanda sci-fi.
Moc se mi líbilo, že každou část série autor vyprávěl z úhlu pohledu jedné ze tří hlavních postav, se kterýma jsme se potkali v prvním díle. Svět Souzených se mi líbil, poloorkové jsou zábavní hrdinové od rány. Závěrečný díl je solidním vyvrcholením série. Dokonce jsem zamáčkla nejednu slzu. Vzhledem k menšímu počtu akce tenhle díl není až takový page turner, ale má zas jiné plusy. Celkově sérii hodnotím vysoko.
Dopisy příteli Světlany Allulijevy poodhalují soukromí Stalina a jeho rodiny. Jasně, není to objektivní, ale to z podstaty ani nemůže. A pokud se zajímáte o dějiny Ruska a Sovětského svazu, je tohle poměrně zajímavý pohled. I proto, že autorka dopisy psala ještě před svou emigrací do USA, deset let po Stalinově smrt.
Já mám verzi z roku 1998 a tam teda škoda spousty chyb.
Co říct ke Gideon Deváté... Je nabitá vtipnými hláškami i akcí, fascinující magií lomeno vědou a panoptikem obskurních postav, které si nelze neoblíbit. Autorka přeskakuje mezi fantasy, sci-fi, hororem a detektivkou jako by se nechumelilo a celé to koření dialogy, za které mám chuť jí vlepit hudlana (a na tomto místě nutno vyzdvihnout překladatelku Alžbětu Lexovou).
Pravda, rozjezd je náročnější na zorientování se. A konec... Nu, řekněme, že nemám ráda konce, kde padouch vysvětluje, proč je padouch a jak to všechno udělal. A navíc... (modří vědí).
Královsky jsem se bavila od první stránky až po tu poslední a Gideon Nav si zamilovala.
Už autorův román Žít! mě celkem rozsekal. Dnu sedmému se to podařilo taky, i když méně. Říká se, že před Smrtí, jsme si všichni rovni. A co když ne?
Dojemné, čtivé, smutné a místy i veselé - nebo spíš úsměvné - čtení o obyčejných lidech, kteří jsou v Číně až na tom posledním místě. I po smrti...
Chamberska je prostě autorka, která ve vás dovede vzbudit pocit že to s lidstvem není zas tak špatné. To si cením, její knihy jsou hřejivé a rozhodně je lze doporučit i těm, kdo "nemusí" sci-fi. Protože tahle sci-fi jsou hlavně o lidství. A to, že se odehrávají na jiných planetách a kosmických lodích je v podstatě jen zajímavá - pro mě fascinující - kulisa.
Hrůzné, tísnivé, strhující. Vize budoucnosti, kde klimatická krize a s ní spojené sucho přispěla k totálnímu rozpadu společnosti. Velmi aktuální, prorocké, řekla bych.
Mám ale i několik ale... která jsou nicméně dána spíš mými očekáváními po přečtení předmluvy knihy a toho, co jsem o ní slyšela. Čekala jsem víc k tématům novodobého otroctví, rasismu a postavení žen ve společnosti. Ne že by to tam nebylo, ale nepůsobilo to na mě až tak palčivě. Každopádně jako ateistce a bývalé studentce PřFUK se mi velmi zamlouvá, to jak Lauren pojímá Boha :)
Nelze nezmínit skvělý překlad Petra Kotrleho a nádhernou obálku.
Warren je nejvíc, pobaví a dojme. Děti i dospělé - ověřeno mnou a synovci.
Skvělý, chytrý, akční, čtivý příběh, úžasné ilustrace a celkové vypravení knihy (ano, už od prvního dílu uvažuju, že si nechám Warrena vytetovat) a hlavní hrdina, kterého nejde nemilovat. Láska prostě...
Pro fanoušky trilogie Vzpomínka na Zemi je to fajn návrat k příběhu, nicméně obzvlášť poslední část s Dravci a Lovci šla už tak nějak mimo mě, nebavila mě a celkem jsem se v ní ztrácela. Závěrečná pointa mi vyvolala úsměv na tváři, to zase jo. Jinak je to teda vcelku průměrné sci-fi, zcela bez ceny pro někoho, kdo původní trilogii nečetl (případně četl a nějak zvlášť nežral).
Dočetla jsem asi do třetiny a knihu odložila. Přitom se mi četla dobře, je napínavá, postavy jsou dobře napsané... Ale prostě mě to nechytlo. Jako bych to už všechno četla nebo viděla. Možná, že by mě v dalších částech autor něčím originálním překvapil, ale prostě jsem neměla chuť to zjišťovat.
Tenhle Simmons určitě nepatří k nejlepším. A rozhodně ne k mým oblíbeným. Prokousávala jsem se těžce. Otázkou je, nakolik za to může Simmons a nakolik překlad a redakční práce. Obojí by totiž mohlo být lepší. A kdyby Simmonse jeho redaktor donutil text trochu proškrtat, taky by to nebylo od věci :D
Nicméně... knihu bych nedoporučila lidem, co chtějí akci, horor, detektivku. Místy je to fakt nuda. Ale! Tahle kniha je velmi zajímavým pohledem na osobnosti Charlese Dickense a Wilkieho Collinse a jejich vztahu. Jak už to tak Simmons krásně umí, nebudete vědět, co je realita a co je fikce, budete googlit, dohledávat a žasnout.
Obrazy Londýna, jeho opiových doupat a chudinských čtvrtí, jsou velmi sugestivní.
A pointa vám nejspíš bude tak nějak jasná už před koncem, ale stejně se budete muset usmívat nad tím, co Simmons dokáže v té své hlavě zkonstuovat...
Boží oddechovka, na vánoce jak dělaná. Vystoupila jsem s ní dost mimo mou normálně komfortní čtecí zónu a rozhodně nebyla zklamaná. U některých vtípků jsem se smála nahlas. Tahle knížka je takové pohlazení, které přečtete na dva tři zátahy. Jasně není to nic extra, od začátku tušíte, jak to dopadne, ale i takové knihy jsou občas třeba. A tuhle můžu jen doporučit.
Kniha má zajímavé téma, ale bohužel zpracování je dost tristní. (Nápad jistě dobrý, provedení... doplňte sami).
Ač autorka uvádí, že čerpala z mnoha zdrojů, je kniha poměrně povrchní, názorově černobílá. Ale to bych jí asi i odpustila, pro základní orientaci v tématu by mohla být přínosná. Odpustila bych nejspíš i množství překlepů typu že někdo zažívá šťastné cíle místo šťastných chvil. Jenže...
Ona je bohužel zmršená i po faktické stránce. Pokud na jedné stránce autorka píše, že Gudrun Himmlerová opustila nemocnici v Bethelu, kde žila po válce se svou matkou, v roce 1952, trochu bije do očí, že o dva odstavce dál uvádí, že se Gudrun v roce 1950 přestěhovala do Mnichova... Takových zmatků/ zmetků je v knize nemálo a pro mě tím pádem ztratila na důvěryhodnosti :(
Ve finále je to prostě takový nazibulvár. Na první pohled vyvolá dojem senzace, je povrchní a plný nesmyslů :(
Nebyla jsem schopná ti knihu dočíst. Za mě utrpení od první stránky, které jsem dotáhla do cca 60 % knihy. Nesouvisející zápisky, absolutně žádný děj, dialogy, návaznost. Autorka skáče sem tam, od vzpomínky ke vzpomínce, mezi roky, mezi místy, mezi postavami...
Od autorky jsme četla sérii Griša, nyní mě - ani nevím proč, hodně za to určitě může i obálka - nalákal Familiár. A jsme za to ráda, historická fantasy, nebo spíš historický román s prvky magie mi hodně sedl. Politické pletichaření mě udržovalo v napětí, hlavní hrdinka mi byla sympatická svou nesympatičností :)
Musím říct, že mě Familiár nalákal na další knihy od Leigh Bardugo, takže ve čtečce již vyčkává Devátý spolek a jsem velmi zvědavá.
O lásce za času mileniálů. A o tom, kam až se může vyvinout počáteční antipatie následovaná nezávazným flirtem.
Zábavné dialogy a uvěřitelně vykreslené postavy i prostředí doplňte o lehkost, s jakou autorka píše, a máte příjemnou jednohubku, kterou za sebe mohu s klidným svědomím doporučit.