Venny345
komentáře u knih

Autobiografie se mi vždy hodnotí těžko. Musím naprosto pominout zaujetí osobností a nenechat se unášet fanouškovskou vlnou, i když to ne vždy úplně vyjde. Pokud se tedy zaměřím na styl psaní, musím poznamenat, že mě Michael mile překvapil. Zajímavé myšlenky i poselství. Umět se správně vyjádřit a ještě k tomu čtivě a atraktivně neumí každý, ale Michaelovi se to povedlo.
Pokud vás v životě oslovila alespoň jedna jeho píseň, s chutí do toho!


Ups, až na konci knihy jsem zjistila, že čtu devátý díl série, ze které jsem nečetla zatím ani jeden díl. Nevadí! I tak se mi kniha jevila jasně a předchozí díly jsem k pochopení tohoto ani nepotřebovala, což je velké plus autorky. Výborně napsaný thriller s originálním námětem a velkým odhalením. Za mě kniha splnila účel a navíc mě udržela v napětí až do samého konce.


Bohužel se mi kniha nelíbila, neudržovala mě v napětí, ani trochu jsem se nebála (ani když jsem četla večer a měla jsem zapálené svíčky) a ani jsem neměla pocit, že na mě něco vyskočí zpod postele . Tyto tři faktory jsou stavebními kameny pro "duchařské knihy". Je tedy evidentní, že kniha moje očekávání nesplnila. Nemohu doporučit.


Dovolím si knihu popsat poněkud metaforicky, doufám, že to bude výstižné. Četba knihy mi připomínala střelbu. Zkrátka jsem měla pocit, že jsem nabila pušku, zamířila jsem a chystala se vystřelit, to všechno ve zlomku vteřiny. Najednou se mi ale zasekl náboj a já jsem s ním nemohla nic dělat, jen čekat, až se zase uvolní a rychlostí blesku vystřelí ven a zasáhne terč.
To samé platí o knize, začátek mě neskutečně navnadil, pak se tempo zvolnilo a střed knihy se táhl a závěr byla ona pomyslná střela.
Takto knihu vnímám já.
Dodám ještě, že téma bylo velice originální!


Nepochopila jsem zcela, jaký byl význam díla. Po celou dobu čtení jsem se snažila hledat tu myšlenku, poselství nebo alespoň hlavní téma. Zkrátka mi to přišlo jako několik různých příběhů vedle sebe, navíc nespoutaných jednotnou dějovou linií. Kniha neurazí ani nenadchne, je to jednoduché čtení, u kterého když nedáváte pozor, tak se vůbec nic neděje.


Lze se o knize vyjádřit jedním slovem? Ano! NOSTALGIE! Nicméně tak stručná nebudu, trochu se rozepíšu.
Půlnoční slunce jsem si pořídila v angličtině, abych měla autentický zážitek, což se mi opravdu splnilo. Děj odsýpal a kniha se četla skoro sama. Netvrdím, že jde o nějaký literární skvost, který vás dostane do kolen, ale je to opravdu určeno pro všechny, kteří si chtějí nostalgicky zavzpomínat na "mladá léta". Upřímně si mi Slunce líbilo mnohem více, než Stmívání. Edwardův pohled byl poutavější, barvitější a na emoce působící, což se o Bellině pohledu bohužel říct nedalo. Zbožňovala jsem úseky, kdy byl Edward sám se svou rodinou a popisoval jejich vztahy. Číst myšlenky ostatních také nebylo na škodu a navíc jsem konečně nahlédla do Edwardovy hlavy.
Já jsem spokojená, vrátila jsem se o pár let zpět. Nehledejte v tom žádnou světobornou literaturu, hledejte v tom jen obraz minulosti.


Výborná gradace! Opravdu musím vypíchnout autorův smysl pro gradaci a tajemno. Ač se zdá příběh těžko uvěřitelný, jisté prvky, na nichž byl vystavěn, jsou podle mě naprosto reálné.
Doporučuji knihu na večery, obzvláště ty temnější, které parádně doplní atmosféru.


Tahle kniha byla pro mě balzámem na duši. Krásný příběh s přiměřenou dávkou napětí a lásky. Atmosféra Španělska na vás jistě zapůsobí. Na mě působila hodně, úplně jsem cítila to horko z madridského slunce, španělskou hrdost a pokoru a vůni španělského jídla. Co víc říct? Snad jen: Muchas gracias para este libro, Ruta!


Detektivka, která dává smysl a není zcela přitažená za vlasy, je pro mě vždy velkým povyražením. Styl psaní autorky mi sedl a jsem zvědavá, jak se bude Luc vyvíjet dál. Rozhodně si přečtu další díl.


Již dlouhou dobu jsem chtěla v kině zhlédnout film Šarlatán. Myslím však, že se mi to v nejbližší době nepodaří. Rozhodla jsem se tedy jednat. Vypůjčila jsem si knihu (samozřejmě naprosto bezkontaktně ;-)) v knihovně a začetla se do jejích listů. Byla to má první kniha, která je napsána podle filmového scénáře a mile mě překvapila. Neřekla bych, že lze scénář přenést do epické formy tak věrohodně! Inu, přeju si teď jediné...zhlédnout výkony Ivana a Josefa Trojanových ve filmovém zpracování. A co vy? :)


Za mě tato kniha slouží k odpočinku. Nečekejte žádný náročný děj, zápletku či podrobné vykreslení postav. Zkrátka jde o jednoduchý detektivní příběh, který rychle plyne i díky velkému písmu a krátkým kapitolám. Použiju na to otřepanou frázi: "Neurazí, nenadchne."


Obávám se, že zde se svým komentářem úplně nezapadnu, ale ráda bych ke knize vyjádřila svůj názor. Chtělo by se říct, že přečíst knihu byl poněkud oříšek. Ne. Pro mě to byl velký ořech, který měl velmi tvrdou skořápku, kterou jsem však na konci knihy u příběhu Barky prolomila.
Do té doby mi přišel příběh plytký, těžkopádný a skoro bez dějových zvratů. Dávala jsem však knize stále šanci, když jsem si četla tolik kladných hodnocení.
Nakonec nelituji, že jsem si knihu přečetla, zase jsem mohla nahlédnout do jiného prostředí. Nicméně další díly raději nechám do daleké budoucnosti, protože nevím, zdali mám sílu na další loupání ořechů.


Asi se sama stanu bílou vránou mezi většinou komentářů...
Kniha se mi nelíbila, řeknu to narovinu. Již na první straně jsem byla znechucena z nespisovné češtiny, to podle nebylo relevantní.
Příběh byl silný, nicméně nic extra propracovaného, spíše na sílu psaný smutný příběh, který vás donutí se naštvat minimálně na jednu postavu.
Ale! Bylo to prostě povrchní...navíc jsem celou dobu měla pocit, jako bych už takový příběh někde slyšela. Možná to bude tím, že to bylo psáno podle známého vzorce, který obsahuje domácí násilí, osobní problémy, pubertu a následně řešení problémů ve škole.
Nemohu knihu doporučit. Dvě hvězdy za nápad a metaforu s vránami.


Za přečtení kniha určitě stála! Moc se mi líbil originální nápad autorky. Obdivuji, jak dokázala děj výborně vygradovat, takže jsem prostě posledních sto stran musela číst bez přestávky. Uf, po dočtení jsem si tedy otřela kapky potu z čela, knihu s dobrým pocitem (tím, který se vám vždy vyplaví, když dočtete vážně dobrou knihu) jsem ji zaklapla a ihned šla zkontrolovat, kdy bude další díl.
Nevím, jestli jsem jediná, ale má sympatie k hlavní hrdince značně poklesla, již v prvním díle jsem její povahu a chování úplně nedokázala vystát. Druhý díl to bohužel jen prohloubil, ale to se nic neděje, ten příběh vše vyspravil.


Spása v podobě této knihy ke mně z internetu přicestovala teprve nedávno. Doslova jsem prahla po této knize pokaždé, když jsem míjela zavřené knihkupectví. A pak jsem to jednoho už nevydržela a objednala jsem si ji.
Série s Erikou je s každým dílem lepší a lepší. Líbí se mi dějová linka, vývoj postav a jejich vztahů, vývoj myšlení vraha(ů) (?) a také výborná gradace. Jsem hrdá, že stále se objevují detektivky, které má cenu číst a že Bryndza do své knihy zakomponoval i Slovensko, kde momentálně žije.
Nelze hodnotit jinak než 5 hvězdami!


Děsivé, ale pravdivé! Čapek byl vizionář, nad jehož dílem nikdy nepřestanu nevěřícně kývat hlavou, jak jen mohl ve své době předpovídat věci typu robotů. Tomu já říkám literatura! Dočetla jsem hru včera a ještě stále se nemohu vzpamatovat...

Po dlouhé době konečně detektivka, která byla smysluplná a dokázala zaujmout svou sofistikovaností a neotřelostí. Ač mi hlavní vyšetřovatelka Sayer nebyla zcela sympatická, děj knihy mi vše vynahradil na 100 %!
Zápletka se pohybovala na velmi tenkém ledě oddělujícím reálnou a nereálnou zápletku. Led se však neprolomil...


Chodila jsem kolem této knihy jako kolem horké kaše asi tak dva roky. Na konci loňského roku přišel bod zlomu a knihu jsem si ještě stihla vypůjčit. Obálka nám slibuje absolutní senzaci v podobě motivace, sebekontroly, ujasnění si priorit atd. Sliby chyby! Kniha pro mě byla velkým zklamáním, nic mi nedala a rozhodně ji nedoporučuji k přečtení. Zabiják volného času.
Abych ale nebyla jen negativní, dávám dvě hvězdy za náznaky užitečných myšlenek a rad. A taky se hodila do čtenářské výzvy 2021.


Číst nebo nečíst? To jsem si říkala, když jsem si knihu donesla domů z knihovny. Po druhém díle, který mě příliš nezaujal, jsem se rozhodla dát této sérii ještě šanci, neboť vím, jakých kvalit autor dosahuje. A musím říct, že si série u mě reputaci napravila! Třetí díl byl pro mě zatím úplně nejlepší a jen díky němu si přečtu i díl následující.
Celkově je tato série zvláštní, Vymyká se klasickým dnešním detektivkám, které mají často podobnou strukturu. Galbraith má skvělý styl vyprávění a bohatou slovní zásobu, čímž pozvedne své dílo o level výše.


Možná se mi to jen zdá, ale přijde mi, že autor konce svých knih příliš nenapíná, vždy to tak rychle skončí, až vám je to líto. Když však odhlédnu od konce, tak byl příběh vskutku k zamyšlení, tak jako každý příběh z války.
Stejně si ale neodpustím poznámku, že při srovnání s ostatními knihami, co jsem četla a týkaly se druhé světové války, tato kniha nedosahuje jejich kvalit.
Byla jsem na vážkách, jak hodnotit. Když jsem se podívala na svá předchozí hodnocení podobných knih, rozhodla jsem se pro tři hvězdy, čímž ale nechci říct to, abyste si knihu nepřečetli.
P. S. Dokázali jste se ztotožnit s koncem?
