Vera Silent komentáře u knih
Uprimne, kdo by je nemiloval. Snad krome Andersena bych tezko hledala lepsi pohadky. Vetsinou ale byvaji upravene, aby odpovidaly vkusu spolecnosti. Precist si treba originalni verzi treba Popelky, kde si damy kvuli strevici rezou kousky nohy nebo Snehurky (coze si to zla kralovna nechala uvarit k obedu potom, co Snehurku dala zavrazdit?), to je prave ten pravy masakr. Ty verze pohadek ale upravovali uz samotni Grimmove, takze v dnesnich knizkach bych se nebala snad jen ze by nekomu spadl orech na hlavu.
Kästner je prijemna cetba na par peknych slunnych dni. Je neotrelym zpusobem vtipny, nekdy trochu naivni, ale vyhovuje to presne te cetbe, ktera neni psychologicky nijak narocna a jde o to si ji proste uzit.
Krasne klasicke dilo, ackoli je od sameho zacatku jasne, ze laska vzneseneho Ferdinanda a krasne ale mestacke Luisy fakt nema nadeji. Schiller si vyhral s reci jednotlivych postav i vrstev, ktere jednotliv postavy zastupuji a dokonce tam jsou i chvile, kdy se clovek pobavi.
Flannery si umi vyhrat se symbolikou, naznaky, barvami.... V jejich povidkach se da objevit skutecne dost naznaku o blizici se katastrofe jeste nez prijde. Ale neni to muj salek caje. Je to tizive, s tradicne smutnym koncem, obcas vyuzivajici nabozenskou metafyziku. Za precteni to stoji, k zamysleni to podmet da, ale ve mne osobne to nevzbudi touhu cist jeji knihy dal. Ne proto, ze je to v podstate pesimisticke, ale protoze tohle asi nejak neni muj typ smutku nebo melancholie.
Je to trochu jina kniha o kresbe nez na jakou je clovek na trhu zvykly. Rychle a prijemne se to precte, na takove jedno posezeni ke kave to je, je to doplnene hezkymi skicami mistru i amateru a nektere kreslici ukoly jsou skutecne zajimave a je zabavne je plnit. Je to lehka prijemna cetba, ktera se nevnucuje a pritom da pekne podmety k zamysleni a inspirativni napady.
Mozna na tom ani neni tak smutny ten osud ponika, jako spis ten fakt, ze at se clovek snazi jakkoli, stejne se vsechno muze pokazit. Jody totiz delal celou dobu vsechno spravne, ovsem moc mu to v zaveru platne nebylo. Dalsi casti Ryzacka, o starci Gitanovi nebo klisne Nellie uz nejsou pro me tak emotivne silne, i kdyz stejne tak dobre zobrazuji nestesti vsedniho dne.
naturalisticke dilko plne odporne reality ulic Manhattenu. Brutalni a smutne. Mag nemela sanci, i kdyz toho neudelala moc spatne, prave naopak. Ten prvek toho, ze clovek neujde osudu ani kdyz se snazi se mi na tom prave nelibi.
Hemingwayovo oblibene spojeni lasky a valky je proste lakava kompozice pro ctenare. Navic popisuje vecne, az drasticky realsticky, takze clovek mu to proste veri. Jako by to nebyl jen vymysleny pribeh ale zobrazeni casti jeho vlastniho zivota. A prave tahle realnost dela roman zajimavym. Nehlede na to, ze predstava muze, ktery umi skutecne milovat se zenam prirozene zamlouva (i kdyz prvni sceny s Catherine a brutalnii uprimnost vypravece, kdyz si proste pral mit misto kam by mohl s Cat "jit" a vypravel Catherine ze ji "miluje" jsou proste dokonale, no ne :-) Take se mi zamlouva, jak se Hemingwayovi podarilo zachytit italsky charakter dalsich postav (treba Rinaldi nebo Aymo). A tragicky konec rozhodne zvysuje kvalitu pribehu. Cely pribeh je tim tak vic dojemnejsi a jedinecny.
zabavne a vystihujici tehdeji dobu. Navic ja mam rada pribehy odehravajici se v italskem prostredi, takze cast v Rime se mi samozrejme zamlouvala a na Giovanellim jsou pekne vyobrazeny nektere typicke rysy Italu.
Edna je nekonvencni osoba a umelkyne, ktera chce najit sebe samu. Tezko rict, jestli to na konci planovala nebo to byla nehoda, kazdopadne si uvedomi, ze at uz bude rebelovt sebevic, nemuze mit toho, koho miluje. Robert je totiz narozdil od ni vice konzervativni. Nakonec ji ta vydupana svoboda neprinesla stesti. A pravda, na tehdejsi dobu to muselo byt sokujici, teprve az feministicke hnuti pozdeji knihu znovuobjevilo. Je to dobre, psychologicke, nicmene ne dech berouci.
I mne tahle Fitzgeraldova kniha chytla. Neni to prehnane tluste a je v tom krasne vystizeno pozlatko te doby, pod kterou je jenom nechutnost. Clovek je hned na strane Nicka a postupne s nim meni nazor i na veci okolo (treba Daisy nebo Jordan). Je to dekadentni a pravdive.
Huckleberry je psan ve stylu vypraveni jizanskych historek. Pusobi to jednoduse jako by to psalo dite pro jine deti, ale ve skutecnosti je to jen dokonale zvladnuty pocin chlapka, ktery vedel jak do textu nenapadne schovat vetsi poselstvi. Hucka je spatny ulhany kluk, ale kdyz jedna, ridi se srdcem a kolkrat tak ironicky dojde k moralne spravnejsimu reseni nez vsichni ti dobri krestane a dospeli kolem nej. Huck ma vice podnetu k zamysleni nez Tom Sawyer.
My Antonia je takova americka obdoba nasi Babicky. Je to nostalgicke vzpominani na chude, avsak stastne detstvi uprostred prerie v Nebrasce. Hlavni hrdinky romanu jsou vsechno silne zeny, nektere se stanou schopnejsimi a bohatsimi podnikatelkami a obchodnicemi nez muzi, jine, jako treba Antonia, najdou sve stesti a smysl zivota v rodine. Pro me bylo obzvlast zajimave cist, jak Americani odlisne chapou nasi ceskou kulturu (to je obsazeno predevsim v prvni casti knihy) a i po nekolika stoletich mi pripada, ze the family of Shimerda byli typicti Cesi. Je zajimave, jak se nektere prvky kultury skutecne nemeni a take, ze tzv. asimilace, tedy prizpusobeni se, rozhodne neni samozrejmost. Antonia se po celou dobu knihy nestala Americankou, i kdyz v Americe vyrostla a zila. Muze se to porovnat s pristehovaleckymi rodinami dnes. Nostalgicke cteni na pohodlne vecery, velmi prijemne to plyne.
No jo, pribehy typu Mohykana povazuji za atraktivnejsi spise pro muzskou cast ctenarstva. Prece jen Indian behajici po lese a vrazdici belochy, unasejici slecny, pro me nemaji takove kouzlo jako pikniky v Jane Austenove, jakkoli smesne to zni. Presto nemuzu te knize uprit kvalitu a nepochybne to velice dobre zobrazuje tehdejsi dobu kratce po objeveni Ameriky. Jestli to duverne zobrazuje indiany, to se odvazim tvrdit ze ne. Sam spisovatel se s zadnymi podle svych vlastnich slov nesetkal a parecek Mohykanu je prece jen dost idealizovany. Spise to ukazuje urcite americke idealy jako odvaha, demokratie apod.
Tato novela neni k pobaveni, ale k premysleni. Pribeh ma kouzlo; nuti ctenare, po tom, co prekona pocatecni popisy prostredi a postav a konecne se dostane k jadru pudla, tedy k Bartlebymu, aby cetl dal a nezastavil se az do posledni stranky. To je vlastnost, kterou by do svych knih meli ve vlastnim zajmu dostat vsichni spisovatele. Bartleby navic poskytuje spousty prostoru k vlastnimu uvazovani.
Ceska verze obsahuje tri kratke novely: Vceli jezero, Na Univerzite a Paulik komediant. Vsechny hovori o skutecne lasce, Vceli jezero pritom asi nejsilneji, ktera u Storma nekonci happy-endem, jak nas navykly hollywoodske filmy. Horka prichut lasky dela pribehy realistictejsi a ty jsou beztak vypraveny kouzelnym zpusobem se smyslem pro detail v tu pravou chvili.
V knize jsou kratke a presto velmi efektivni Poeovi hororove povidky, navic resene bilingualne, takze (pokud ctenar nerozumi pomerne snadne anglictine originalnich textu), muze text okamzite porovnat s ceskym prekladem. Navic jsou zvyraznene obzvlaste tezke literarni terminy, u kterych je velmi pravdepodobne, ze je ctenar nebude znat, coz usnadnuje orientaci v ceskem prekladu.