Vera Silent komentáře u knih

Toto je na Bernharda prekvapive jednoduche cteni a vlastne i celkem odpocinkove. Priheby jsou totiz skutecne kratinke, obsahuji pritom Bernharduv typicky rukopis a hlavne zajimavy prvek (casto tragicka smrt nebo proste jen absurdita). Rychle a prijemne se precte a vzhledem ke kratkym pribehum idealni na cteni behem dne, kdy clovek ztraci cas vsemoznym cekanim na zastavkach apod.

19.06.2012

Tak predne varovani, ze Vyhlazeni patri do kategorie bichli a jeji precteni pravdepodobne chvilku potrva, ovsem rozhodne se vyplati. Pri takovem rozsahu je samozrejme, ze na kazde strance neni perla, se kterou by se ctenar ztotoznoval, ale presto jsou v knize skutecne skvele myslenky a cas od casu i prekvapive komicka scena nebo slovni hricka. Tento roman je esence veskereho Bernhardova umeni, coz pro ty, kteri jeste autora neznaji, znamena: nejde tu o dej ci o serii udalosti (3 dny skutecneho casu vypravece jsou tu popsany na temer 500 stranach!), ale o zachyceni pocitu, charakteru a nekonecnou kritiku odhalujici pravou podstatu veci. Tim, ze vypravec popisuje rozpad sve rodiny vlastne skrze napsani romanu leci a resi svuj zivot az na samy konec sve vlastni existence. Z jazykoveho hlediska je kniha samozrejme dokonalou ukazkou melodickeho psani, kdy se slova opakuji v malych obmenach jakoby behem refrenu a ctenar je skutecne zajat do rychle plynoucich zurivych myslenek vypravece. Tato nejsilnejsi vlastnost knihy je zaroven i jeji nevyhodou, protoze 500 stran asi nikdo z nas neprecte na jedno posezeni a potom je tezke se vratit do urcite myslenky vypravece, nehlede na to, ze zapamatovat si predesle uvahy taky neni zrovna snadne. Proto jen 4* za tezkou orientaci uvnitr dila. Jak ovsem Bernhard podotkl v jednom interview, on prece nepise pro paka, kterym se musi vsechno predzvejkat. Vyhlazeni nema byt snadne cteni. Ma to byt podnet k zamysleni se nad zivotem a svetem kolem nas a, vzhledem k mnozstvi autobiografickych prvku, take prece jen Bernhardova soukroma psaci terapie :-)

2 17.06.2012

V moderní době byly novely psané vnitřím monologem novinkou, která má vystihnout podstatu lidské duse a popsat individuálního člověka. No, Gust je ale přeci jen trochu cvok, který to se sebevraždou kvůli směšné maličkosti myslí opravdu vážně. V Gustlově kebuli se najdou taky rasistické i směšné myšlenky. Musím ovšem říct, že pro mě vnitří monolog postrádá napětí, je to celkem nuda. Jediné, co mě skutečně pobavilo, byl závěr, díky kterému taky novela dostala tolik procent v ohodnocení.

21.05.2012

Rej samozřejmě není nijak hlubokomyslná filozofická kniha, ale rychle a zábavně se čte. I dnes budí podobný text úsměv na tváři, co teprve na přelomu století, to to muselo dostat lidi do kolen; to co dnešnímu čtenáři připadá jako chytré nepřímé a eufemistické vyjádření sexuality a trochu sentimentální hra s napětím, to muselo tehdejším čtenářům připadat jako nechutné porno. Kromě pobavení to asi nikdy nemělo žádné jiné poselství, i když mnoho kritiků v této knize hledá dekadentní kritiku spolecnosti apod. Každopádně tato kniha pobaví, takže výborné hodnocení je na místě.

2 19.05.2012

Na tehle novele mi vadila jeji neurcitost. Vsechno je jen naznacene, vzrusujici zahada tajemneho balu mohla byt vic zapojena do deje. Celkove ma clovek pocit, ze Fridolinovi dava zivot spousty moznosti, ale on si je vsechny necha uniknout jenom proto aby zjistil, ze ackoliv ho manzelka rozciluje, neumi bez ni zit. Mozna tim chtel Schnitzler rict: Manzelsky stereotyp je sice nuda, ale je to to, co chceme a co nas dela stastnym. No dobre, ale prece jen vymyslel dobre motivy, ktere mohly byt mnohem dramaticteji pouzity. Celkovy dojem by uz potom ale nebylo splyvani snu a reality.

1 25.03.2012

Krátká novela ovšem s velice důmyslně promyšlenou symbolikou a hloubkou. Thomas Mann si vyhrál s vlastnosti postav, barvami i světovými stranami. Panu Friedemannovi se polovinu života dařilo životu se vyhýbat a ve chvíli, kdy je s ním konfrontován, to znamená jeho konec.

1 29.01.2012

Süskind mel velmi originalni napad a tim zarucil svemu romanu uspech a jedinecnost. Grenouille je vazne odporny vrah, ale kdyz to clovek cte, spis to v nem vzbudi zajem nez odpor a nenavist (u nekterych citlivejsich dusi dokonce i soucit). Süskind vedel co dela: vrazdy divek i jine hrozne smrti postav vylicil tak nezucastnene anebo tak obecne, ze nepritahuji tolik pozornosti a podtrhuji dojem, ze to vsechno melo vyssi ucel (fakt, ze to jsou odporne zlociny nebo priserne konce zivotu tam sice porad podvedomne zustava, ale jen tolik, aby dodal atmosferu). Vyroba parfemu je krome toho zajimave umeni, ktere se neokecana jako treba malirstvi, o kterem sme vsichni cetli snad tisickrat. Süskind sve ctenare nenasilnou formou zaroven i vzdelal co se tyka parfumerstvi jako oboru a Parize jako historickeho mesta. Nejvetsi uspechy u me maji ty knihy, u kterych mi 1) stranky ubihaji ani nevim jak, protoze me bavi cist (taky pocitate stranky, kdyz kniha nijak zvlast nebavi?) a 2) kdyz me o pribehu napadne premyslet i mimo proces cteni. A po precteni parfemu jsem vazne sla cuchat ke svy dreveny skrini a k ruznym vecem v kuchyni (dalekosahlejsi dusledky to dikybohu nemelo :-) Takze shrnuto a podtrzeno, tohle je vyborna kniha.

Co se tyka filmu, nasleduje knihu pomerne dost verne. A malem bych zapomnela na sokujici sexualni scenu ke konci. Ja cetla i de Sade a stejne tvrdim, ze tohle bylo celkem dost drsny a pritom napsano tak nekonfliktnim stylem, ze kdo by si na to mohl stezovat.

4 26.01.2012

Skutecne zajimavy pruhled do povalecne spolecnosti v Nemecku, pretvarky byvalych nacistu a pokrytectvi katolicke cirkve. Hans si navzdor sve zbohatlicke nacisticke rodine dokazal zachovat zdravy neovlivneny rozum a cit pro prostou lasku a humannost. Vyborny psychologicky roman.

3 21.01.2012

Hemingwayova oblibena kombinace lasky a valky je pro mne receptem na uspech. Snad jen retrospektivy o toreadorech jsem yrovna moc neocenila, ale Hemingway zachycoval take tento sport, ktery ho lakal a zajimal. Robert je v knize temer prototypem spravneho chlapa a Maria zase nezne divky, konec samozrejme dojme a podtrhuje Hemingwayuv styl ztracene generace - proste valka pose*e zivoty vsem.

7 20.01.2012

Sandburgovy basne jsou moderni svou formou a kompozici. Napriklad basen zvana jak jinak nez Chicago na jednu stranu opevuje vyspelost, obchod a prumysl mesta a na druhou stranu vypravi o bide a kriminalite na ulici. Jsou to trochu jine basne ne na jake je clovek zvykly a ackoliv neni literatura, kterou bych odsoudila, neco proste sedi vic a neco min. A Chicago patri do te druhe kategorie.

1 20.01.2012

proste uzasne - prosila bych natisknout kopie a zadat jako povinnou cetbu v KSCM. Tohle je to nejdokonalejsi odmitnuti komunismu, jake jsem kdy cetla, a take nejdrastictejsi. Videla jsem i filmovou verzi a ta ma, jak jinak, happy end kdy je hlavni hrdinkou fenka Jessie a nakonci poskakuje na louce se svymi stenaty. Farma zvirat pro me byla v podstate hororem a napad vystihnout lidskou spolecnost skrze zvireci alegorii je proste genialni. Zpusob, jakym jednotlive druhy zvirat reprezentuji jednotlive typy lidi demostruje, jak by se ruzne lidske charaktery vyrovnavaly s rudou revoluci. A fakt to neni pekny pohled.

9 19.01.2012

Na Frankesteina se tu sesly skutecne zajimave nazory a srovnati s Drakulou je prilis lakave, abych ho vynechala. Ja cetla Frankensteina v originale a byla jsem vice nez mene potesena. Snad body skutecne trochu ubira cesky preklad, protoze originalni jazyk dila je velmi vzneseny a vytribeny (tzn. take mnoho pojmu pouzivanych prave jen v literature, jez maji v hovorove reci mnohem jednodussi synonyma). Charaktery postav jsou skutecne jemne, ale srovnam-li to napriklad s Goethovym precitlivelym Wertherem, je proti nemu Franky drsnak. Autorka se skutecne vice nez konceptem "hororu" chtela zabyvat vznikem a vyvojem zivota od sameho pocatku (Frankenstein nejprve zije v lese, objevi ohen, nauci se jej pouzivat (nepripomina Vam to vyvoj jednoho nejmenovaneho zivocisneho druhu?), objevuje rec, rozviji sve city. To, ze jemna az precitlivela duse se muze skryvat v odpornem monstroznim tele je prave desivy fakt, ktery se autorce vyborne povedlo vystihnout. Verim, ze prave takovato studie zivota a citu byla podmetem k napsani Frankensteina. Jako by tim shrnula vyvoj lidske rasy od opic az k dnesnimu stavu v par dnech + schopnost ozivnuti mrtveho musela byt pro tehdejsi ctenarstvo proste prilis lakava kombinace.

Bram Stoker se podle meho zameroval hned od zacatku na vytvoreni hororove atmosfery a prijemne vylekani ctenarstva. Frankenstein dava vice filosofie k vaznemu zamysleni, nad Draculou netreba premyslet, pouze se (ne)prijemne bat. Pro me byl Drakula temer az prilis naivni a vybajeny a prilis prosty, povrchovy. Decko pochopi Draculu stejne jako medvidka Pu, protoze ten nevyzaduje ani nejmensi namahu myslet. Je to dobry pribeh, jen si myslim, ze mel potencial mit vice rafinovanosti.

2 19.01.2012

Tedy vyrok, ze Goethe sve Utrpeni Werthera "vyblil na papir" je uzasne a prekvapive vystihuje situaci. V dnesni dobe pusobi Werther neskutecne vyblite, ale dnes uz se take malokdo vzije do situace bohateho znudeneho mladika, ktery v zivote proste nic delat nemusi jen si kreslit obrazky. Ano, Goethova schopnost popsat v rozkosi prirodu do posledniho cervicka na zemi je neopakovatelna. Werther je ukazkou mladeho floutka, kteremu by prospelo dostat parkrat pres tlamu, aby se naucil chovat racionalne a bral zivot takovy jaky je. Jenze Werther je umelec, melancholik a krehka duse a takova vetsinou dlouho nepreziva. Asi maloktery clovek by si dobrovolne vybral, ze bude v zivote trpet - je to trochu proti pudu sebezachovy - ale presne tohle udelal Werther, ktery si zivota samotneho evidentne zase tak nevazil a nadevse povysoval lasku, ten uzasny vsemocny cit (co na tom, ze na zacatku byl zakoukany do jine ). Prave tyto preference vyjadrene emotivnim zpusobem vedly mnoho mladych lidi ve Wertherove dobe k pachani sebevrazd az Werther v dalsich vydanich sve knihy nechal na prvni stranky napsat poznamku "nenasleduj me". Goethe se pry citil provinile, protoze slava knihy mela tak neblahy dopad. Wertherovy pocity rozhodne nejsou nemozne, ale sam Werther je neschopen jakehokoli pragmatickeho ci realistickeho uvazovani. To vede nevyhnutelne k drastickemu konci (vcetne drasticky realistickych popisu).

6 19.01.2012

I ke mne se nejdrive dostala filmova verze a teprve potom jsem sahla po romanu. V mnohem me prekvapil, napriklad v intimnich popisech vztahu Annie a Toma a samozrejme na konci, ktery je v knize zcela jinak a rozhodne lepe vyresen. Ale snad vice nez vztah Annie-Tom jsem ocenila psychologickou promenu Gracie, ktera se skutecne musela vyporadat s mnoha vecmi. Tom dal dokupy nejenom kone, ale pomohl uvest na pravou miru i zivot Gracie a Annie, pomohl jim najit zpet cestu k sobe a radost v zivote. Bohuzel se ale potom zapletl s Annie a to by zase rozbouralo jeden vztah - jednu rodinu, a tak to spisovatel vyresil onim koncem, resenim nepochybne spravnym, snad jen trochu teatralnim a fantastickym, ale budiz. Zarikavac koni prece neni literatura faktu ale beletrie a to vyborna.

6 19.01.2012

Novela ma netradicni strukturu pribehu v pribehu, cimz budi dojem realnosti. Navic je cely pribeh prodknuty tajemnem a neopakovatelne zachycuje zivot na severu Nemecka vcetne tamniho nareci Plattdeutsch. Vypravi pribeh inteligentniho cloveka, ktery je ale obklopen prostymi a povercivymi spoluobcany, kteri mu stezuji zivot. K tomu se jeste objevi tajemny kun a bachorky jsou na svete. Storm navic nenapodobitelne pracuje s tematem lasky, ktera je v jeho dilech velmi silna ale zaroven nestastna a melancholicka.

5 19.01.2012

Nechci zamerne kazit dobre recenze Morgensternovych basni, ale nekdy je pro ctenare, ktery se teprve rozmysli, zda si dilo precte, uzitecny i negativni komentar. Co se tyka originality, o tom zadna, tahle sbirka je snad esenci moderny. Netvrdim, ze kazda basen musi mit poselstvi, myslenku nebo pribeh, ale nektere Morgensternovy vytvory na me byly silne kafe alias prilis abstraktni mismas, u ktereho jsem nevedela, za jaky konec to vzit. Me hodnoceni asi ovlivnuje fakt, ze jsem Galgenlieder cetla v originale a proto jsem snad nemohla vychutnat basne stoprocentne - klobouk dolu preklateli. Na druhou stranu my zase prave u poezie prijde jeji prekladani velmi osemetne, protoze kazdy jazyk ma trochu jiny rytmus a barvu. No zkratka, kdo ma rad moderni, nove a nezvykle, s chuti do toho. Ostatni asi prece jen zustanou u Erbena, Poa a Rilkeho.

3 19.01.2012

Postava Tassa je uknourany vecne ublizeny umelec a paranoik. Goethe obvykle zobrazuje komplikovane a precitlivele duse (viz. tisickrat lepsi Werther), ale u Torquata se clovek nemuze dockat konce nebo si preje smrt hlavni postavy, ktera by mohla hru o hodne vylepsit. Nejhorsi akt je ten, kdy je Torquato na jevisti sam a vede monolog. Jindy dej zachranuji alespon vedlejsi postavy.

1 19.01.2012

Kratka a vtipna hra, ovsem horky konec ji ubira na lehkosti a pro mne i trochu na dojmu., krome toho ke konci dojde i vtip a hra se pomalu zadusi. Dürrenmatt tim chtel poukazat i na lidske slabosti a ne jen lidi pobavit.

19.01.2012

Kdyz uz tragedie, tak poradna. Ani na chvili to cloveku nedava nadeji na nejaky pozitivni konec, coz jsem tam docela postradala. Nejak to slo od spatneho k horsimu, Emilia precitlivela kvetinka, ktera si sama zvoli svuj konec a otec co ji k nemu dopomuze. To vsechno jen pro rozmar rozmazleneho floutka prince.

1 19.01.2012

Sice nejsem nijak yvlast na basne, ale jsem na Rilkeho. Jeho basne maji krasny zvuk, melancholii, nekdy trochu tajemnou atmosferu.

19.01.2012