Vera Silent
komentáře u knih
Kupec benátský
William Shakespeare
Pro mě osobně je tahle hra strašně smutná. Komedii bych to v dnešní době nenazvala ani náhodou, nepamatuji se, že bych se třeba jen pousmála nad blbostí postav jako třeba v Jak se vám líbí. Oficiálně se to ovšem řadí do "dark comedies", což je taková neprůhledná kategorie pro něco, co je vystavěno jako komedie ale má to i prvky tragédie - napřiklad happy end a svatby versus smrt postav. Jenomže už nežijeme v Shakespearove době a proto se naskytá myšlenka, že to, co nám v dnešni době přijde jako pokrytecké a rasistické, bylo možná v tehdejší době opravdu vtipné. Židé tehdá byli naprosto neoblíbenou rasou a pravděpodobně asi často terčem velmi drsných žertů. Přechytračení Shylocka u soudu tedy mohlo tehdejšímu publiku připadat velmi zábavné.
Další věcí je, že v puritánské Anglii té doby žilo prý jen naprosté minimum Židů. Byla to tedy pro tehdejší publikum věc exotická a neznámá, to by to mohla být komedie rovnou o tom, jak se škubou křídla papouškovi. Co na tom, když žádní papouši nebydlí u nich v baráku?
Shylocka mi bylo upřímně líto a nijak jsem neocenila křesťanské cnosti ostatních figur, které člověka zničí stejně jako podříznutí jen je to "milosrdným" způsobem. Beru to jako poměrně zajímavou ukázku křesťanské logiky. Ovšem Shylock se nechal zaslepit touhou po pomstě a to ho nakonec zničilo...
Jak se vám líbí
William Shakespeare
Mezi Shakespearovskymi komediemi jedna z nejlepsich (spolecne s Vecerem Trikralovym). Prave z teto hry pochazeji mnohe slavne citaty jako "Cely svet je jeviste..." a moje oblibene „Who ever loved, that loved not at first sight?“ Samozrejme je to casto prehnane a prastene, ale co by se jineho dalo ocekavat od komedie, ktera tehdy mela zaujmout nezvdelane proste publikum? Vsak Shakespeare nepsal knihy a ani se nepredpokladalo, ze to nekdo bude "cist". Proc taky, vzdyt tehdejsi lid cist ani neumel a ti co umeli pravdepodobne povazovali divadlo za bezbozny hrich (puritani). Ocekavala jsem sice v ramci padnouciho happy endu nejakou tu svatbu (nebot jak v tragediich herci umiraji, tak se v komedii zeni), ovsem pocet prekvapil i me. Kdyz uz, tak poradne ne?
Canterburské povídky (24 povídek)
Geoffrey Chaucer
Celkove je to vtipne a podarene alegoricke dilko, ale samozrejme ne nad kazdou radkou se kona ctenarsky orgasmus. Nektere uvody pred pribehy se mi trochu tahly, ale samotne pribehy jsou vetsinou skutecne povedene, vtipne a trosku prisprostle. Nabizi se tu srovnani s Dekameronem, i kdyz ten mi mnohdy prisel jako jeste silnejsi kava. Co se tyka pani z Bathu, je az prekvapive, jak je na tu dobu emancipovana a divoka potvurka :)
Proměna
Franz Kafka
Cekala jsem, ze se mi Kafka, ktery je vseobecne oznacovan za tezce stravitelneho autora, nebude libit. Nakonec me Promena ale mile prekvapila. Sice jsem do posledni chvile doufala, ze se hlavni hrdina na dalsi strance probudi ve sve drivejsi lidske podobe, ale i tak sem nebyla zklamana zaverem. Myslim, ze v tom je skryto mnoho chytrych postrehu ohledne mezilidskych vztahu. Plus je to tak divny, az je to silne originalni a zajimavy, s podivnou atmosferou. Pritom mi to ale nepripadalo tragicke nebo smutne a nezbyva nez se jen podivovat, jak to autor dokazal, kdyz zaroven udelal ze sveho hlavniho hrdiny nejvetsiho chudaka. Asi je to tim, ze nejsem schopna litovat brouka...
Básně / Západovýchodní díván
Johann Wolfgang Goethe
Prekvapive melodicke basne, rozhodne jsem si v nich nasla i mnohou moudrost, filozofii nebo citatek. Pokud nekdo chce cist nejake dobre nemecke basne, s Goethem je to sazka na jistotu.
Herman a Dorota
Johann Wolfgang Goethe
Prijemne cteni, Goethe se u Hermana asi snazil udrzet emoce na uzde a neudelal z nej patetikeho chudacka jako z Werthera. Take se na tomto eposu da vysledovat tehdejsi ideal Nemecka - zivot na vlastnim statku, rodina, odvaha a spravedlnost, krasna holka silna jako chlap, odusevnely mladenec a samozrejme i ucta k rodicum. Neni divu, ze sami Nemci tehdejsi doby v tom videli ten nejkrasnejsi epos. Je to libezne a romanticky napsano, radost cist.
Mária Stuartová
Friedrich Schiller
Prvni tri sceny jsem usinala nudou a cetla je asi dva tydny. Uz jsem si chystala negativni referenci na klasika Schillera, kdyz to zacalo byt zajimave a tak to uz zustalo zbylych pet aktu. Pokud srovnam s Uklady a laskou (Sturm u. Drang), tak toto je mnohem vaznejsi dilo, skoro az obzaloba cinnosti britskych lordu a kralovny. Na druhou stranu jsem ocenila, ze Schiller nevidi konflikt hl. postav cernobile, nedela z katoliku ciste kladne mucedniky a ze protestanskych slechticu bezcharakterni tyrany, ale dava kladne i spatne rysy vsem a celkove proto eho dilo vyzniva velmi lidsky a realne.
Slavné nevěsty
Letitia Baldrige
Dárek od mého taťky k narozeninám. Hezky se na to kouká a vyprávění ze svateb se hezky čte, jen pro člověka střední vrstvy trochu nerealizovatelné, pokud tedy nechce utratit vše co má jen za svatbu. Přesto myslím, že je to i ideální dárek pro téměř každou ženskou, ten zbytek asi zapře, že kdy o vlastní svatbě přemýšlel.
Akvarel
Wendy Jelbert
Moje oblíbená kniha o akvarelu. Baví mě, že prozrazuje různé vychytávky jako např. tvoření textur, práce s maskovacími materiály aj. Navíc má skutečně krásné ilustrace.
Nemoci - Příběhy nejnebezpečnějších zabijáků historie
Mary J. Dobson
Zajimalo me zjistit, co jsou vsechny ty desive nemoce, o kterych slychavame, ale dikybohu nemame paru, jak vypadaji (mor, tyfus apod.) Tohle je psane popularnim stylem, tudiz se clovek efektivne dozvi, co chce, a je to navic silne tema - nektere historicke udaje a udesne praktiky/zivotni realita skutecne zanechaji dojem.
Kočky
David Alderton
Tahle kniha odpovidala tomu, co jsem chtela - dokonalemu prehledu vsem mozny barevnych variet v podstate vsech plemen kocek. Jsem jednak kockomil, druhak navstevnik vystav kocek, ktery rozlisuje mezi odstiny jako stinovana, kourova, tabby apod., a poslednak kocky rada kreslim a rada si sve objekty perfekcionisticky vybiram prave z teto knizky.
Pokud si chce nekdo koupit knizku, kde se dozvi o peci o kocku, prakticke rady pro ruzna onemocneni aj., tak tohle neni ta spravna kniha.
Jak kreslit pastelkami
José M. Parramón
Je to inspirativni pro kazdeho, kdo se rad venuje vytvarnemu umeni. Navic Parramon pise vypravecsky, nejen prisne technicky, takze ze ctenarskeho hlediska je to zabavne pocteni. Dozvite se obcas nejakou tu historku, nejakou tu perlu z historie umeni aj. Plus kvalitni obrazky i vazba.
Ztracený symbol
Dan Brown
Chtela jsem si konecne precist toho slavneho Browna. Nejakou jeho knihu o starobylych zahadach (tzn. ne ty dva trilery, co napsal), a Andely a Da Vinciho znam nazpamet z filmovych adaptaci, takze sly bohuzel z kola ven. Inferno je momentalne kratce po vydani nechutne predrazeny, no a tak zbyl Symbol.
Co se mi libilo: 1) Dost dobre vykreslene postavy a jejich charaktery (Peter me hodne bavil, zaporak byl super), flashbacky do jejich soukrome historie me moc bavily; 2) zapletka mezi hlavnimi postavami (spoilerovat nemuzu, abych to nezkazila tem, co jeste necetli), 3) rozhodne super byly mnohe filozoficke myslenky, 4) mnohe informace z rise symbologie, 5) nekolik skutecne napinavych momentu se taky naslo.
Co me slo na nervy: pomerne dost veci.
1) ze zacatku se to tahne jak svajzuzu! Byla jsem na 120 strane, Robert trcel porad ve stejne mistnosti jako na zacatku a zrovna pronasel vetu, jaka je to ztrata casu. Nezbylo mi nez souhlasit! Tohle prodlouzeni je zpusobeno nasledujicimi vecmi.
2) Vypravec je nevylecitelny ucitel a dela nam prednasky o historii vseho mozneho nez se dostane k deji. Nekdy je to zajimavy, nekdy jen nudny, brzdici a zbytecny, protoze je to neurcity, nedej boze snad wikipediovy vyvar a nekdy mu fakt dost trva, nez zacne mluvit k veci. Kdyz uz prednaska, tak ne tak obecne, ale konkretne, a uz vubec ne opakovat, co uz jednou bylo receno! A toho se teda vypravec nedrzi.
3) Brown strida pohledy postav az prilis casto a proto i zbytecne. Proc je v te knize jedna jedina kapitola z pohledu Langdonova vydavatele, kteremu Rob zavola o cislo Katherine? Zbytecny, nudny, irrelevantni! Tohle mohl rict ze sveho pohledu Rob. Stridani jinych pohledu postav uz je oduvodnitelny, ale i tak je ho dost, slo by to udelat i hladceji, bez tak velkeho preskakovani. Treba prerusit Roba v lusteni zahady, abych v jine kapitole pochopila, ze Sato je vazne nas*ana a v zase jine, ze Nole se chce spat, ale nemuze, protoze jeste nic nenasla, tak to me pravidelne otravovalo.
Posledni dva body jsou vic subjektivni, takze trochu mene relevantni. 4) uhadla jsem onu zapletku mezi postavami uz pri prvni Peterove zmince. Samozrejme se s tim celou dobu delalo tajno a vyjevilo se to jako nejvetsi sok az uplne na konci. Je to dobry motiv, ktery bych byla pouzila taky, snad jen bych pocitala s tim, ze to stouravejsi ctenar odhali uz driv a nechala bych proto nejakou z postav alespon pojmout podezreni. Takhle mi prislo, ze postavy jsou nekdy dost nechapave az natvrdle.
5) Robert je na muj vkus nerealne impotentni. Asi to vyhovuje autorovi, protoze se mu tak postava soustredi jen na stare symboly a oci mu neuhybaji k dekoltum pritomne vnadne partacky. Ovsem uz jeji notorickou pritomnosti je to dovedene k absurdite. K cemu davat hlavnimu hrdinovi krasnou kocku jako partaka, kdyz si ji ani nevsimne? Proc teda Langdona nikdy nedoprovazi nejaky muzsky kolega? Nebo alespon nekdo mene atraktivni a tedy vice odpovidajici realite akademicke obce? Proc teda z Langdona neudelat homosexuala (,kdyz teda baby nezabiraj), to by byl kazdopadne zajimavy obrat a trochu individualniho svetla. Jako by Langdon skutecne byl, zil. Jasne, ze by se s tim muselo opatrne, aby z toho nevznikl romankovy brak, ale tohle je to neco, co myslim mnohym chybelo na konci knihy. Langdom a Katherine na samem konci zbytecne 8 stran melou zavreni v osamele budove v noci o vsech svatych. Ach jo, z toho slo s malem udelat fakt mnohem lepsi konec.
Tak se rozhoduji mezi 3 a 4 hvezdami. Nakonec davam to lepsi, protoze kniha me bavila. Rozhodne me ale nenadchla, coz jsem od tak uspesneho spisovatele rozhodne cekala. Jen jestli uz se knihy Dana Browna nestavaji bestsellery kvuli setrvacnosti a sberatelum, co chteji celou kolekci jeho tvorby. Symbol je dobra kniha, ale rozhodne ne tak dobra jako mnohe jine, ktere zdaleka nedosahuji trzeb a popularity Symbolu.
Marie Magdalena
Christian Friedrich Hebbel
Hebbelovy Nibelungy byly pro me celkem neprijemnym zazitkem, ale rikala jsem si, ze dam autorovi jeste jednu sanci, jelikoz zrovna Mařka M. mela dobre reference - pry Hebbelovo nejlepsi drama. No a vyplatilo se, tahle hra je skvela! Treti akt je nesmirne napinavy a ackoliv je to tragedie, tak ta nejzapornejsi postava stihne byt potrestana (ne ze by to ovsem zachranilo ty kladne). Presne vim, co jedine by tomu dnesni ctenar vytykal: Je to prehnane melodramaticke, moc pobozne...ale vezmeme v uvahu dobu, kdy to bylo napsano. Vzhledem k obdobi realismu je tam te poboznosti celkem malo (obcas nejaky ten Otcenas, kdyz se nejaka postava psychicky hrouti, je snad pochopitelny) a ze se jina postava pri vyslechnuti spatne zpravy kaci hned k zemi mrtva? No u tragedie se s vysilovanim a smrti pocita. Je to kazdopadne velice zajimavy nahled do zivota lidi 19. stoleti. Kdyby postavy zily dnes, tragicky by urcite neskoncily. Matce by predepsali antidepresiva, vysetrovatele by sebrali otisky prstu a nedoslo by k obvineni nevinnych, Klara by vymohla aspon alimenty a Friedrich by svemu sokovi normalne rozbil tlamu, misto aby se hned sli strilet do lesa. Ze by novy namet na hru? P.S. Marie Magdalena je reklamni tah, nikdo s timto jmenem ve hre nevystupuje. P.P.S. Nectete autorovu predmluvu - unudite se k smrti a hru vubec neprectete a to by byla skoda.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Od autora Pokání jsem čekala hodně a proto se to asi bez mírného zklamání nedalo obejít. Nicméně toto dílko je McEwanova románová prvotina a pokud k tomu přihlédnu, tak si to ocenění zaslouží. Přesto má člověk po celou dobu četby pocit, že je to nějaké divné a nechutné, a v polovině trochu upadá tempo, jako by to bylo rychle napsané nebo uměle protáhnuté.
Nežádané neštěstí
Peter Handke
Sokujici a smutne vypraveni. Tak mi pripadalo, ze zivot Handkeho matky za tak moc nestal a zase sem si jednou rikala, jak se ja mam oproti tomu dobre... A ta jeji duslednost v priprave vlatni sebevrazdy me prijde docela desiva. Take jeho reakce na jeji smrt mi prijde minimalne trochu zvlastni, ale text pusobi celkove vecne a realne, a je to zajimave i kdyz smutne cist.
Náměstí hrdinů
Thomas Bernhard
První scéna není nic moc, ale vydržte to do druhé a třetí a nebudete se stíhat divit, co všechno se dozvíte o Rakousku z úst židovských postav. Tahle země totiž dostává pěkně na frak, včetně tvrzení, že Rakušané jsou buďto katolíci nebo nacisti, přičemž oboje je v důsledku to samé. Faktem ovšem zůstává, že v Rakousku se nikdy nějaká nacistická vina neřešila, rozhodně se tam neudály takové procesy jako po pádu říše v Německu, takže to, že bývalí rakouští nacističtí pohlaváři se velice pravděpodobně pouze přeorientovali na tzv. socialistické se zdá být poukázáním na holou skutečnost. Samozřejmě je to ale přehnané, takže se to stává směšným a velmi příjemným na čtení, ale přitom to dává dobré podněty k zamyšlení. To, co si během války musely prožít některé rodiny (v dramatu konkrétně jedna židovsko kapitalistická rodina, která přitom nejhoršímu ušla díky emigraci), se holt nedá odestát a nebohé postavy to trauma doprovází skrze celý jejich krátký život. Mimochodem je tam zmínka o Česku a Karlových Varech a o - komunistickém hnízdě. No, ale po přečtení tohoto dramatu se Vám ukáže, že samo tzv. neutrální Rakousko má taky daleko k idealem Zustand.
Nová utrpení mladého W
Ulrich Plenzdorf
Ganz nettes Buch...sice ta montaz-kompozice je trochu narocna na sledovani, ale pribeh me moc bavil a bylo zajimave sledovat, jak se Edgar stotoznuje prave s Wertherem, typem, ktery jsem povazovala za absolutne nemozny pro dnesni dobu. A vida, s Edgarem ten typus funguje. A diky jeho vypraveckym zasahum je to zabavne a pochopitelne, ackoliv podstata pribehu a i prostredi, v jakem postavy ziji, jsou vlastne deprimujici. Ale tohle bylo svezi a vtipne, rozhodne to ma neco do sebe.
Mýcení
Thomas Bernhard
Silene jako vsechno od Bernharda, ovsem ta silenost rozesmiva a kupodivu se snadno a melodicky cte. A zatimco se vypravec rozciluje nad stupiditou vseho pritomneho, napadaji ho i filozoficke myslenky a absurdni skutecnosti a skoro to vypada, jako by cely roman skutecne byl napsan za jeden vecer (a v jedne vete).
Hyacint a Růženka
Novalis
Moc mila, peknoucka pohadka, ale vlastne strasne kratka, takze i kdyz nejsou skoro zadne zapory, co by me napadaly tomu vytknout, tak se to neda hodnotit vsemi moznymi body prave kvuli strucnosti a nerozvinutosti deje. Predstava kvetinek a zvirat, ktere maji zivoty podobne tem lidskym, je ovsem nanejvys roztomila. Hezke cteni pro vlastni inspiraci, ktere vyzniva spis jako koncept mozneho vypraveni nez vypraveni samo.
