Vera Silent komentáře u knih
Uzasny pribeh, ale musim priznat, ze ctu original v jednom vytisku. Rozhodnuti ceskeho nakladatele tento nikterak obsahly roman rozdelit do trech se mi moc nezda. Nicmene tento dil je zrovna v casti, ktera obsahuje krasne citove napinave momenty mezi Thorntonem a Margaret.
Musim rict, ze svou atmosferou a stylem vypraveni me kniha upoutala okamzite. Na jednu stranu jde o vsedni problemky, na druhou se presto stale neco deje. Zobrazeni kultury viktorianske Anglie je verne a nevyhyba se ani smrtelnym okolnostem. Socialni aspekt popisu chudiny v Miltonu se Gaskellova blizi Dickensove stylu psani, ovsem s vetsi davkou laskavosti. Podvedoma pritazlivost mezi Margaret a panem Thorntonem funguje na vybornou a to nejen diky trochu tajemne a drsnacke aure Thorntona. Prijemny byl take pohled vypravece, ktery povetsinu sleduje Margaret, ale obcas nam da nahlednout do Thorntonovy hlavy ci udalosti jeho rodiny, takze zname "muzsky" nazor na vec. Takovou zmenu pohledu na vec napr. Austenova nenabizi a to je skoda. Thorntonovi pohnutky jsou totiz nemene zajimave. Taktez u Austenove ma clovek pocit, ze se prejida cukrovou vatou. Vsechno je to krasne harmonicke a nic jineho nez happy end nelze ocekavat. Gaskellova je vyvazena a utrpeni je u ni nedilnou soucasti zivota, ne jen neco, co se musi ignorovat nebo rychle preklepat a ukocit svatbou.
Citat maminky, ktera takhle tluste knihy jinak nikdy necte: " Teda tu tvoji knihu jsem precetla za tri dny. Prvni den jsem precetla skoro dve ste stranek a treti den jsem ani nemohla usnout a cetla to do peti do rana. Byla jsem z toho vynervovana, hruza.... No, ale asi si od nej zase neco prectu."
Dobry zacatek a skvely, velmi prociteny konec (predevsim perfektni kapitola, kdy jde Harry na smrt, bez ni by tento dil mel jen 3*). Ovsem stred je zbytecne zdlouhavy a vzhledem ke kapitolam na konci se vnucuje domnenka, ze autorka si se stredem nevedela rady a proste jen potrebovala dostatek vaty. Co se mi libilo a nijak mi nevadilo, byly vitealy vs. horcruxy. Prvni bylo vice spojovano s Brumbalem a druhe s Voldym, oba napady byly dobre a libilo se mi spojeni rodu Perevellu a Harryho puvodu. Bitva o Bradavice je opravdu spatne napsana, na to je lepe se radsi kouknout ve filmu. Harry v knize beha jak pako od niceho k nicemu. Zaverecna bitva s Voldym ma sve opodstatneni toho zdlouhaveho dialogu, kdy se celemu publiku (ctenarum i Bradavicim) vse vysvetli, ale na pozadi bitvy na zivot a na smrt to je takove divne. Spis nez se tak dlouho vybavovat by si dali na budku mnohem driv, nejak to proste nesedelo. Epilog ignoruju - chudaci Ginny a Harry, vypada to, jako by za tech 19 let intimne nepoznali jineho cloveka, jako by se po bitve v Bradavicich odstehovali na samotu u lesa a zadne dalsi osudove zlomy se v jejich zivotech neblyskly. Takove to: A od te doby zili stastne, az dokud se tim stestim jedne majove noci nezalkli. Celkove je svet Harryho naprosto uzasny pocin, ovsem tento dil je pro mne co do osobniho ctenarskeho pozitku druhym nejslabsim ze serie.
Parada! Lingvisticky naprosto dokonale vybrouseny jazyk (tedy alespon v originalni nemecke verzi urcite). Takhle diplomaticky a pritom uderne umi formulovat jen malokdo. Uprimne respekt, Herr Böll, to bych chtela taky umet. Co se tyka zapletky a napadu, tak vse je velice poutave a aktualni i tolik let po vydani, coz je nekonecne politovanihodne, protoze se nase spolecnost (nebo presneji receno "verejnost") asi nikam moc nevyvyji. Psano na zaklade skutecnosti a to velice inteligentne a uprimne. Fakt jsem se pobavila, kdyz jsem si pozdeji precetla, ze to kvuli teto knize skutecne padly zaloby, potrefena husa (noviny) vydaly plno clanku o Böllove podpore teroristu a Böll jako odpoved pozadal jednoho grafika a politickeho aktivistu, aby politika, ktery varoval nemecky lid pred Böllovym zlem a terorismem, znazornil jedouciho na krave s napisem "Rajtuje za Nemecko".
Jedine upozorneni: zacatek je tezsi. Trosku trva nez se vystavi napeti a navic naval vsech tech jmen a faktu je do zacatku matouci. Ale pozdeji se to samozrejme vytribi.
Prvni polovina knihy me pripadala monotonni vcetne popisovane krutosti zivotni reality taznych psu, ktera byla po jedne kapitole nezazivna. Ale od druhe poloviny me Buckuv osud chytnul a napjate jsem mu fandila, aby dosahl sve svobody a nejakeho toho zivotniho naplneni ve ctyrtlape podobe. Samozrejme kdo se vice zajima o realie zlate horecky, toho to mozna zaujme spolehliveji a rychleji. V porovnani s Bilym Tesakem povazuji tento pribeh za mnohem realistictejsi, uprimnejsi a o stupen lepsi.
Po přečtení této sbírky povídek zklamání rozhodně nehrozí. Kvalita povídek sice není stejná, ale ne v každé mušli se hned najde perla. Upřímně je autor velmi dobrý vypravěč a před jeho fantazií a schopností najít dobrý námět se klaním.
Nejlepší z povídek za mě rozhodně "To, co milovalo Arthura Brookse".
Nejsem nijak zvlast velky fanousek humornych knih ani sci-fi zanru. Adams me ovsem presvedcil, ze ty nejnepravdepodobnejsi veci se nejpravdepodobneji deji. Z casti samozrejme postaveno na nesmyslnosti, ktera nakonec dava smyslne smysl. Drzim Arthurovi palce, aby se mu v dalsich knihach podarilo dostat ke galakticke tekutine velmi blizce pripominajici caj. A na mysi si dam odted bacha.
Zase jeden procteny den, ale tato kniha nedava ke konci na vyber. Ze zacatku je pribeh narocnejsi na koncentraci vzhledem k mnozstvi jmen a trem ruznym preskakujicim dejovym liniim, ovsem ke konci vyborne graduje. Trochu nesympatycti hlavni hrdinove se ctenari dostavaji tim vic pod kuzi, cim vic maji na kahanku. Carl Mørck, zpocatku nechapavy to koren se znacne divnou domactnosti, ma srdce na pravem miste. Assad dodava mozek a koule, bez nej by to byla fakt nuda. Rose je evidentne jedina, kdo z nich neni analfabet, ale taky je nejvetsi cvok a to je v tomto pripade dost co rict. Jak se mohlo stat, ze zrovna posledni dva jmenovani se stanou soucasti policejniho oddeleni, je pro me zahada ze vsech nejvetsi. Snad jen hlavni zaporak mohl trpet klidne i o trochu dele.
Jeste dodam, ze to byla moje prvni kniha tohoto autora a vubec nevidim problem v tom, zacit cist serii od prostredniho dilu. Urcite bude zabava objevovat spojitosti hlavnich postav v predchozich dilech. Navic jsem nemela na vyber: ostatni dily v aj nemeli a ty, co jsou v cestine, se ani nenamahaji davat do regalu. Po zamluveni si ctenar na knihu rok pocka, to je jak za starych dobrych casu Harryho Pottera....
Velice poutave sepsany zivotni pribeh, ze ktereho je citit laska a obdiv Biasiniho ke sve zene. Napsano s velkou davkou citu, taktu a snazici se vystihnout Romy jako cloveka, nikoliv pouze jako herecku nebo historickou osobnost. Jen je matouci, jak nekdy nedokaze clovek, jakym byla i Romy, prohlednout charakter lidi a rozeznat ty, co ji miluji, od tech, co ji chteji uskodit.
Za vse snad mluvi udalost, jak jsem se ke cteni teto knihy vubec dostala: vyrazena kniha z knihovny, jedna z mnoha, ktera mela posledni sanci na rozebrani zdarma v knihovnou usporadanem bazaru, aby unikla popelnici. Kvuli poskozene obalce se mi do ni nijak zvlast nechtelo, ale otevrela jsem ji ze zvedavosti a kvuli fotkam. A tech par radku me naprosto uchvatilo, ze uz jsem ji neodlozila. Netreba snad ani dodavat, ze kniha se popelnici vyhnula obloukem a nasla svuj domov jinde.
Asi velmi dobry radce na cesty, ale na muj vkus az moc vypravny. Hodne kapitol jsem spise prefiltrovala pohledem nez cetla, ponevadz koncentrace na spanelskou kulturu byla prilis. Nejsem tak narocny cestovatel, nepotrebuji si projit celou historii hispanskych kmenu, abych se dozvedela neco o Tenerife. Nektere kapitoly byly take zbytecne, napr. druhy ubytovani. Ja vim, co je hotel, apartman apod, k cemu to vysvetlovat. Kladne hodnotim prolozeni mapkami a strucny spanelsky slovnicek.
Naprosto dostacujici kniha, pokud ji pouzivate jako inspiraci. Celkove se v dnesni dobe neda spolehnout pouze na tisteny zdroj, protoze druhy rok uz to neni aktualni. Tady v te knize najdete dostatek tipu na zajimava mista i vysvetleni kultury a krajiny. Pokud si to, co vas zaujme doguglite (coz beztak udelat musite, ja napr. objevila, ze jedno misto je uz pul roku nepristupne), tak vysledkem bude urcite spokojenost. Je to paradni prehled, ktery vam nezabere moc casu a nemusite se nicim slozite procitat jako u podrobnejsich cestopisnych publikaci. Trochu chybi jen cestovni slovnicek...
Cait je sympaticka zenska prave tim, ze neni dokonala. To neni ani tato sbirka jejich clanku. Nektere jsou skutecne celkem nudne, nektere mi nic nerikaji, protoze neznam ty mensi zanrove hudebniky, ktere zminuje, a tak asi tezko ocenim prirovnavani k jejich skupine apod. Par clanku bylo skutecne vtipnych a mnoho se proste jen prijemne cetlo. Co na ni ocenuji ale nejvice je jeji schopnost sebekritiky a prastenost. Prizna, kdyz neco skutecne po*ere, a kdyz zrovna magori, aspon to bere ironicky. Nemyslim si, ze by se snazila byt za kazdou cenu vtipna - vite, ona je proste jenom fakt prastena takovym tim lidskym, zenskym a pro ni originalnim zpusobem.
V knize je tak malo okruznich tras, ze by se daly spocitat na jedne ruce. Vetsina jsou trasy z bodu A po primce do bodu B, coz je pro samostatne spanelsky nemluvici cestovatele tezko praktikovatelne. Nektera mista jsou i bez autobusovych spojeni anebo se rozcilovat 2x denne s autobusy a prestupy ci mit opravdu zajezdovy autobus, ktery vam prijede do cile az pod cumak. Ale pro ty, co maji radi vlastni vozidlo/motorku, kniha nema skoro co nabidnout. Ledaze byste chteli prespat pod vavrinem a k autu se vratit stejnou cestou druhy den.
At uz si clovek utvori jakykoliv nazor na tema Dignitas, teto knize se neda odeprit jeji ctivost. Mnohe knihy jsou dobre, ale jen malokdy ztratite pojem o case a probudite se z tranzu o sto stran pozdeji, hladovi a trochu mimo, ze vlastne taky mate vlastni zivot. Vypravecsky styl je velmi harmonicky a obcasna zmena vypravece je velmi osvezuji. Autorka se nesnazi ctenari vnutit jeden nazor, ktery by povazovala za spravny, ale naopak dava velmi empaticky nahlednout na tema z ruznych uhlu. Celkove zustava dojem, ze knihu napsala pozoruhodna lidska bytost, co se nejenom umi vcitit do postav bojujicich at uz se svou psychikou nebo telem, ale zaroven nekdo, kdo mel jasny inteligentni koncept a schopnost polemiky k zivotnim uskalim. Ukazuje to, ze mit mozek je vyhoda jak psani tak cteni zamilovaneho romanu, ne naopak.
P.S. Komu vadi ponekud krkolomny cesky preklad, zkuste anglicky original. Jazykove je to rozhodne zvladatelna uroven a nektere popisy zneji v cestine zkratka pitome, zatimco v aj funguji. Ten, kdo nekdy uz prekladal, proto vi, ze prekladatel musi mit "koule" a byt schopny razantne preformulovat nebo i vynechat, a ne vsechno prevoslit v pomeru 1:1. To uz zkousel Google Translator a jak to vetsinou dopadlo ;)
Zase jako takovy odpad mi to neprislo, ale film je rozhodne lepsi z nasledujicich duvodu.
1) Dej - ve filmu se krize stupnuji a v urcitem bode dojde k vyvrcholeni (podraz Nigela), v knize se akorat dockate toho, ze Andy jednou rupnou nervy a konecne vzda boj. Jeji velke vitezstvi je vyrcena nadavka do tvare sefky. No to teda nic moc. Zbytek jsou jen kuse anekdoty z pracovniho dne.
2) vyvoj charakteru - Andy je v knize povrchni postava bez moralniho vyvoje. Uz to, ze neni evidentne uprimna sama k sobe ji ubira na verohodnosti pro ctenare. Ve skutecnosti se nelisi od modou posedlych slepic, kterymi pohrda. Ale to ji nikdy nedojde, jen ctenar porad cte jeji povrchni myslenky. Ve filmu ji diky bohu neni videt do hlavy. Je tam krasne zobrazeny vyvoj od Popelky do krasky a nakonec Anne Hathaway odchazi se zachovanim hrdosti. Take ve filmu ziskate pocit, ze si karieru vydrela a je to odmena jeji moralni odolnosti. V knize se Andy ke vsemu dostane jen nahodou a stestim jak slepa k houslim.
3) moda - v knize pouze jen nahromadeni slov a prilis zdlouhavych a nudnych adjektiv popisujicich boty, tilka, make-up apod. Pod udajne uzasnou sukni s motivem patchwork si teda spis predstavim neco odporne barevneho a flekateho. Film ma v tomhle vyhodu, ukaze krasne glamorous hadriky, ale z knihy tohle fakt nevyctete.
4) preklad - co dokazou nakladatelstvi udelat s bestsellerem. Cetla jsem nemecke vydani (zapujcene kamaradkou z Rakouska) a i to bylo plne gramatickych hrubek, nesmyslnych nedokoncenych vet... Tak to proste dopadne, kdyz neco chcete mit na pulte co nejdrive a odflaknete korekturu. Podle komentaru je cesky preklad stejne zvosleny. Skoda.
Nejprve jsem nechapala, co okolo tehle knihy vsichni tak blazni, a rikala si, ze Austenova je lepsi. To proto, ze sila seriozni Eliotove neni v okamzitem slovnim vtipu jako u Austenove, ale spise ve vytrvalosti a propracovanosti, kterou clovek zacina ocenovat az s ubivajicimi strankami. Tento rozsahly roman da nahlednout takovym zpusobem do svych postav, ze se neubranite silnym emocionalnim reakcim. Urcite dospejete k tomu, ze nekterou z postav budete zboznovat (za me Lydgate a Dorothea) a jine naprosto nesnaset (ehm, ruzovy horor jmenem Rosemund, to si clovek gratuluje, ze zije v dobe, kdy existuje rozvod). Ale musite tomu dat cas. Na zacatku me taktez vadilo preruseni jedne dejove osy a prevedeni pozornosti na jiny osud, kdyz mne prece po tolika stranach zajimalo, jak dopadne ten prvni. Nakonec jsem ovsem hltala pribeh vsech hlavnich hrdinu bez vyjimky. Koho navic zajimaji realie viktorianske doby, ten se tu mnoho dozvi. Sila tohoto romanu je v jeho propracovanosti a delce, urcite nebudete litovat te casti sveho zivota, kterou s ni stravite. Navic je to jedna z knih, ktera ve vas neco zanecha...
Pribeh Celie me velmi zaujal! Cekala jsem nejakou brutalni odysseu, kvuli kterym obvykle nerada ctu africko-americke autory, ale tato kniha me prekvapila svym pozitivnim ladenim i koncem. Celii se rozhodne staly strasne veci, ale ty byly v knize vecne a rychle vyrizeny a hned se pozornost obracela k jinym tematum. Predevsim jsem na tom pochopila rozdil mezi feminismem a womanismem. Nejde tak ani o rovnocenost muze a zeny jako spis o "my zenske si musime pomahat, protoze chlapi nas nicej". Ne politika nebo valky, ale proste chlapi. Celie se diky pratelstvi zen dokazala vyporadat se vsim. Diky jeji sestre se prenesla pres mnohe tragedie v rodine, Sofia ji ukazala, ze zenske si muzou pomahat a byt silne a Shug ji zase naucila milovat a dodala ji odvahu postavit se ekonomicky na vlastni nohy. Z toho "nic" se Celie dopracovala az k vlastnim nazorum a vlastnimu charakteru a prijde mi velmi priznacne, ze teprve potom se zlepsily i jeji vztahy s muzi. Nemluve o velmi zajimavem popisu zneuzivani africkeho kontinentu a ozebraceni africanu.
Forma dopisu mi vyhovovala. Mohla jsem diky ni cist i po malych castech a delat casto pauzy, takze jsem nemusela tuhle knihu vytahovat az kdyz se blizila letni boure stylem "ted se od toho dve hodiny nehnu". Mohla jsem si ji vzit na 10 minut, aby si oci odpocinuly od monitoru, ke kafove pauze atd. Podezrivam autorku, ze tohle se svoji knihou urcite zamyslela. Ze chtela, aby se ke cteni dostaly i zamestnane zeny, ktere pracuji, maji na plotne pet hrncu a decka jim vriskaji v obyvaku, proste tech par minut na jeden dopis se vzdycky najde. Ovsem pozor, tato cetba je extremne navykova.
P.S. Original stoji za to. Gramaticky primitivni, psan "mluvenou" anglictinou, tedy spelling neodpovida. V pripade pochyb si staci slovo rict nahlas a hned je jasne, ktere to je.
Kratký, ale krasný příběh. Plyne samovolně, nenuceně, nepodsouvá čtenáři žádné morální odsouzení té či oné postavy. Pro mne například trest za trhání lipových větví naprosto nepochopitelný. Jen to ukazuje, jaká propast panovala mezi chudou a bohatou vrstvou společnosti. Jedna druhou nesnášela a vinila ze zla, viník byl vždy na té druhé straně.
Doporučuji zfilmování s Tobiasem Morettim v roli pytlaka. V jeho podání je to sexy tajemný hrdina a film rozvádí tématiku mnohem obšírněji.
Muj prvni Nesbo, tak proc nevzit neco kratsiho, at vim, zda za to stoji... A rozhodne ano! Neporovnavam postavu se svym standartem "dokonalosti", nemusim se do ni zamilovat nebo se s ni ztotoznit, happy end pro me neni zarukou kvality a nesoudim kazde fiktivni dilo dle zapadniho medialne-moralniho kodexu. Chci proste jenom dobry pribeh, ktery si uziju. A ten Olafuv byl skvely! Vypraveni nadherne plyne, ctenar sice tusi nejaky zvrat za rohem, ale stejne ho to nakonec prekvapi, atmosfera perfektni a davkovani detailu vyrovnane. Neni to znicujici roman plny citaci, ale zaroven to ani nezni nahodne a zcela blbe (and God knows, ze uz me nejeden novodoby radoby inteligentni roman zklamal hranim si na sofistikovanost, clovek pak ma chut zarvat na autora napr. "kdyz neovladas vic nez kliknuti mysi v MS Word, tak sakra nepis roman z prostredi IT!!"). Tento pribeh byl bravurne vypraveny nekym, kdo evidentne umi zachazet s timto zanrem. Rozhodne me to nalakalo k tem bichlim (pokud se postesti, ze nekdo nejakou do te knihovny konecne vrati a ja se dockam jako X-ta v poradi rezervace :D Vsem clenum verejnych knihoven zdar a at se te vypujcky Nesba dozijem!! :D
P.S. Cetla jsem v AJ, protoze jakmile je to cizi jazyk, tak si to nikdo nepujcuje. Pokud nerozumite norsky a taky se pres knihovny k ceskemu prekladu nedostanete, tak kouknete, jestli vedou preklad v jinem jazyce, ktery davate. Preklad je preklad, to uz je sumak jaky vezmete, co bylo jednou ztraceno v prekladu, se stejne nedozvite. Konkretne AJ je pohodicka, nic tezskeho, pribeh si uzijete a to bez cekani.