Vera Silent komentáře u knih
Naprosto zboznuji ty ilustrace. Samozrejme kniha nemuze byt uplna, ale nejznamejsi zvirata tu jsou prehledne razena dle kontinentu. Pro ten zakladni prehled naprosto dostacujici, lehke na orientaci a clovek si knihou rad zalistuje.
Tuhle jsem jako holka milovala. Fascinovaly mne celostrankove ilustrace i ponekud netradicni princeznovske pohadky.
Samozřejmě chybí této knize jakási vyzrálost a dospělácký nadhled by příběhu neškodil, ale pokud přihlédneme k věku autorky, je to skutečně obdivuhodný výsledek. Dílko je to originální, poutavé, krásně se čte, postavy si oblíbíte. Kniha si zkrátka rozhodně zaslouží pozornost a uznání. Snad se od autorky ještě něčeho dočkáme.
Na Pullamnově trilogii oceňuji mnohé: skvěle propracované postavy, které jsem si zamilovala, nespornou originalitu a nadčasovost příběhu, napětí a dobrodružno a i celkový vývoj příběhu a postav. Lyra vyroste z odvážné holčičky v mladou, snad i předčasně dospělou dívku a nezamrzne tedy v určité věkové hranici. Příběh není přeslazený, což si vyžádá i mnohé oběti a mrtvoly, ale rozhodně to přispívá ke kvalitě vyprávění. Propojenost s naším světem je geniální. Zkrátka je po Harry Potterovi a Pánu prstenů právě tato série dokonalým zástupcem fantasy, která dělá svému žánru čest.
Ja mam tyhle pohadky velmi rada, popravde asi i vice nez typicke pohadky bratri Grimmu. Je tu mene pysnych princezen, a kdyz uz je clovek musi zachranovat, tak na nich nebyva takovy duraz. Naopak se najde vzdycky nejake silne, nevinne a verne devce, ktere vsechny zachrani (napr. Gerda v Snehove kralovne, princezna v Divokych labutich apod.) a to rozhodne neni v pohadkach zrovna obvykle.
Co take velmi ocenuji je originalita, kdy v pribehu ci pohadce ma hlavni roli nejaky kazdodenni predmet (lampa, jehla, hracka), rostlina (smrk, kvetiny - hlavne vznesene ruze) nebo naprosto obycejne zvire (napr. slavici, sneci, mysi, vrabci, kachny apod.) a ja timpadem neumim odhadnout, jak se to cele bude vyvijet a bavi me to tak i cist.
Dalsi skvelou charakteristikou je socialni duraz mnohych povidek, kdy je popisovana zoufala chudoba, ale zaroven i nadeje, zboznost, radost a smysl dobroty. Pro nas neobvykle casto se tu objevuje smrt - hlavni hrdinove neziji stastne az do smrti, ale zemrou (napr. Devcatko se sirkami, Morska vila, Chlapec z bronzoveho kance, Babicka, Stary dum, Cinovy vojacek, Idusciny kvetiny atd.). Avsak spise nez krutost osudu to znazornuje neodlucitelnost a kazdodennost smrti, ta proste k zivotu patri a drive se od ni lide nedokazali tak sterilne odloucit jako to zvladame nyni my. Drive se take deti setkavali se smrti casteji. Nu a pro fajnsmekry se tu najde i par brutalnich vrazdicek - napr. ty v Kresadle, Mikulce a Mikulovi a Sedmikrasce. K tomu princezna, ktera kvuli sve blbosti a pyse zustane na ocet tu je take, kdepak zachranovat a napravovat ji!
Jelikož film mám moc ráda, obávala jsem se, že kniha bude horší. Ale musím přiznat, že jsem se opravdu bavila, i když samozřejmě těch pět hvězd odpovídá žánru této knihy, není to stejná liga jako Marquez nebo Tolstoy. Mark se objevoval mnohem méně než ve filmu, zato drama kolem Brigetiny matky bylo mnohem divocejsi. Nakonec jsem od této knihy dostala přesně to, co jsem chtěla a v angličtině se to čte krásně, takže za mě spokojenost.
Tak upřímně vlku chápu, že ti tehdejší kritikové dali na budku. Co to vlastně bylo? A na čem to vlk ujížděl radši ani nechcit vědět. Hermína rozhodně zachránila především čtenáře a hlavně chci pevně věřit, že si ji vlk jen vyhalucinoval ze svých nejlepších vlastnosti, (a cheche to nejlepší v něm bylo ženského pohlaví), aby na konci to nejlepší v sobě "zničil". Protože pokud by Hermína byla skutečný člověk, tak si mě nepřej potkat vlku, to bych ti řádně vyprášila kožich.
A mimochodem musíme brát život (a toto hodnocení) s humorem, jinak nám všem hrozí sebevražda nebo předávkování houbičkama.
Klasické čtení z epochy Biedermeier. Příběh nemá vynikat povrchním dobrodružstvím, ale naopak získat si čtenáře skrze silné niterné emoce postav. Jejich život je obyčejný a poklidný, ale právě v tom nacházejí svou sílu a skutečné štěstí. Jejich naplnění na ně nečeká někde v dali, ale skrývá se u nich doma, v srdcích milovanych osob, v harmonicky opečvávanych parcích a uklizenych obývacích. Samozřejmě je to v mnohém závan z jiné doby a žádný člověk by takto v dnešní době nejednal - v době internetu už toho moc o uctivem chování nevíme, natož abychom se s takovou úctou, respektem a sebekazni chovali k vlastnímu partnerovi-, ale krásně se to čte.
Povídka tak krátká a psaná tak krásným jazykem, že budí dojem epické básně. Příběh je to melancholicky a hořko-sladký. Hlavní hrdinové se s krutým životem odmítají smířit a radši se vrhají do řek a propastí. Velmi romantické, ale také spolehlivě fatální ideály. Nechtějí snášet břímě života, který prostě není ideální. Akorát Seppovi to nedojde včas a když už mu konečně svitne, tak se přece jen přizpůsobí životní realitě a jde hledat jídlo pro mimino. Takže nakonec přežije ten, kdo vleče svůj Kadaver dál a podvoluje se osudu a ten, kdo ještě před osudem není schopen utéct (mimino). Což není ani zdaleka tak cool jako podléhat vášním a láskám, ale zas na druhou stranu vás to nezabije.
Snad kazdy zna ten pribeh a ja ke vsemu jeste znala film s okozlujicim Benem Barnesem. Takze jsem necekala, ze me kniha prekvapi, ale dokazala to.
Je to zvlastni dilo. Uplne chapu, ze se nekomu nelibi. Ve dvou castech jsem premyslela, zda netrisknout hlavou o zed: pri zbytecnem vycislovani objektu, ktere Dorian sbiral (od drahokamu po vysivky, vse si to mohl rovnou strcit do te sve jiste okozlujici a pevne ****) a pri Henryho monolozich v zaveru knihy, kdy uz jsem ocekavala vyvrcholeni a on se tam vykecaval na pohovce. Ale kniha me neskutecne a nepochopitelne pohltila a podmanila si me svou krasou jazyka. Pritom je ton vypraveni velmi casto falesny. Je podmanivy tak, ze mu clovek chce verit, ale zaroven az moc nepravdivy, takze skrze tu fales vyjde beztak najevo moralka. Wild dokonale vystihl podstatu umeni (tedy tu, v kterou veril). Krasa a fales na povrchu, a neskutecne moc skryto pod povrchem a mezi radky, prohnilost, stejne jako pravda zivota. Nebo ze smyslne radovanky nejsou to same jako radost ze zivota.
Srovnani s filmem je mimochodem take fascinujici. Byla jsem napjata, kolik toho, co je ve filmu celkem evidentne znazorneno (napr. (homo)sex, drogy a rock n' roll) si Wild dovolil napsat v 19. stoleti do knihy. Dovolil si dost, i kdyz nemohl byt doslovny ci telesne presnejsi. Myslim, ze by se mu libilo, jak to producenti filmu interpretovali a snad by jim i odpustil, ze herec Doriana nebyl blond. Navic film ma neskutecnou gradaci a postava Emily na konci je genialni, jak k sebeuvedomeni filmoveho Doriana tak k potrestani filmoveho Henryho. V knize se mihne pouze nejaka Hetty. Dokonce i to jmeno zni jak lonske seno, ktere nehne fakt s nicim. Sibyl je v knize znacne nerealna a plocha postava, jejiz smrt je naprosto teatralni a bezvyznamna. To ve filmu ji dodali poradny duvod. Konecne u filmoveho Doriana ma clovek pocit, ze to je vlastne stale kladna postava, ale v knize je opravdovy zmetek a ja se pristihla, jak velmi fandim vsem pokusum ho dodelat, at uz skrze Jamese Vanea ci Campbella. No aspon to hosi zkusili.
Neskutecna skoda, ze Wild dostal od svych soucastniku za tuhle knihu takove kapky. Je to upravdu skvely kus umeni.
Co se me tyka, tak me pribeh dokonale pohltil a druhy den uz nebylo co cist. Jde vlastne o pribeh vasne hranicici s silenstvim. Neznamemu pasazerovi sachy behem uvezneni nejaky cas zachranovali rozum, ale cim dokonalejsi a genialnejsi se staly jeho znalosti, tim narocnejsi pro nej bylo drzet se reality. Vlastne byl diky sve predstavivosti mnohem lepsim hracem nez rutinni a natvrdly mistr sveta v sachu. Jeho druhou partii vsak znicilo opet nekonecne "nic", ktere ho trapilo uz behem jeho arestu a ktere proti nemu Czentovic zakerne umel pouzit: totiz cekani na predem ocekavany tah. Tento pribeh proto nebyl o sachu ani o mistru sveta v jeho hre, ale o chorobnych ucincich skutecne vasne.
Take se musím přidat k názoru, že je tato sbírka co do kvality velmi nevyvážená. Asi každý z nás si najde perfektní povídku (za mě Ur a Duna), povídku oblíbenou většinou čtenářů, která ho zklame (Zlý chlapeček), a špatnou povídku. Většina příběhů není špatná ani úchvatná, člověk po přečtení nelituje , ale zároveň se ani nedostaví kdovíjaky pocit uspokojení. Upřímně Kinga v krátkých povídkách předčí mnoho jiných autorů včetně těch českých.
Co se týká hororové tematiky, tak toho se tu dostane tak maximálně v 1/3. A to je ještě mnohdy ten hororový prvek tak levný, že si ho King snad pořídil ve Walmartu při Black Friday výprodeji. Ve většině jde o lidské vztahy a osudy,což se čte dobře, ale nikoho to moc nevyšokuje. Zkrátka příště sáhnu opět po příběhu, který to dopracoval na román.
Muj prvni japonsky autor a proto jsem mela velka ocekavani, ktera se moc nevyplnila. Jak uz bylo zmineno, dopadlo by to lepe, kdyby clovek necekal nic.
Cetba me nenudila ale ani nenadchla. Pribeh si me srdce proste neziskal. Se zadnou z postav jsem se nedokazala ztotoznit, snad jen Midori mi prisla jako hrozne fajn holka zijici v realnem svete. Vsechny ostatni postavy se zdaly zit ve svych kouzelnych mydlovych bublinach a spis proplouvaly zivotem nez skutecne zily. Toru je sice vcelku hodny clovek, ale taky je to flegmatik, nekdy ignorant, nekdy natvrdly a na muj vkus prilis pasivni. Celkem veskere postavy pro me postradaly schopnost akce, jednani ci konstruktivniho mysleni, snad az prave na Midori, ktera ma obdivuhodnou vydrz. Sebevrazda popsana zde se do schopnosti jednat moc pocitat neda, protoze se objevuje tak casto a neutralne stylem "uz me nebavi cekat, tak to vezmu zkratkou, at mam klid". Timto zpusobem se me smrt postav stejne jako jejich zivot nedotkla. A podobne neutralne pro me byly i spise vyjimecne a prilis vecne sexualni sceny. Vypravec pro me nedokazal navodit napeti, protoze k tomu by bylo zapotrebi smyslneho popisu a ne jen petkrat zminit nazvy pohlavnich organu. Kdepak, motiv sexuality je ve stovkach knih lepe a obsirneji zpracovan. Celkove proto hodnotim jako "zvlastni".
Ano, velmi ctiva a pusobiva kniha. Rozhodne tomu nelze uprit originalitu napadu ani spad textu. Co me oproti filmu dost prekvapilo, byla neomezena schopnost nenavidet. Te krutosti je v knize snad az prilis a uprimne to nekdy bylo az nechutne se tim tyranim Wandy (Poutnice) prokousat. Je to sice skvely kontrast k tomu, jak lide dokazou milovat, ale tak nejak bych byla radsi, kdyby nas jako lidskou rasu vice specifikovali i jine vlastnosti. Film je v tomto ohledu mnohem sladsi a stravitelnejsi.
Co me naopak ke konci docela bavilo bylo dilema telesne pritatlivosti, vzpominek toho ci onoho tela a duse u ctyrech hlavnich hrdinu. To by me urcite dokazalo zabavit i na vice stran, ale pro vsechny popisy prespavani na tvrde skale uz na to nezbylo misto :D
V povidkach se krasne snoubi fantasy prvky, slovanska historie a myty, brutalita i laska. Je to takova jedinecna a originalni smes, ktera je navic razena chronologicky a propojena mezi sebou. A Kruta si clovek tak nejak oblibi, i kdyz vlastne ani nechce.
Ze zacatku clovek nepochybuje o tom, ze vypravec je cvok a trochu se smiruje s tim, ze bude nasledovat absurdni avantgarni vypraveni. Skutecne vsak staci preklepat dve kapitoly. Stred knihy byla pak uprimne moje oblibena cast. Jiz davno neexistujici dekadentni atmosfera zidovske ctvrti a tajuplne povery maji sve kouzlo. Hned dva milostne trojuhelniky doplnovaly atmosferu: vypravec, femme fatale Angelina und femme fragile Mirjam a za ceskou stranu, znacne mene noblesni, Rosina, Jaromir a Loisa. Hodne me bavilo i svedectvi provazanosti nemecky mluvici kultury s ceskou kulturou, ktere spolecne tvorily prazsky kolorit. Doplnovaly se, existovaly vedle sebe a zaroven je udivujici, kolik Cechu tak "vicemene" a hlavne pri spravne blystive motivaci umelo nemecky. Kdo umi i dnes, doporucuji nemecky original, kde je v rozhovorech a nemecky prepsanych ceskych jmenech zachycen cesky dialekt nemciny.
Povinnost pro každého, kdo se zajímá o Irsko, protože málokterá kniha tak dokonale zachycuje podstatu této země. Ovšem i bez toho je to asi ten nejčtivější memoir, co jsem kdy měla v ruce. Pohnuty osud Franka by přiměl k citu i kámen. Ale zase tak hrozné mi to nepřišlo právě proto, s jakou lehkostí to bylo vyprávěne. Nejen sociální realita, ale i zamrzly katolicismus je něco, co z Česka fakt neznáme a je proto fascinují, jak to tato kniha dokáže přiblížit.
Druhy dil je opravdu slabsi nez jeho predchudce. Ani ne kvuli nahodnosti, protoze kdo dava pozor, pochyti Adamsovi naznaky a vysvetleni roztrousene po cele knize. Ale jsou tu urcita hlucha mista, ketra tolik nebavi. Jeste ze je vzdycky nasleduje nejake dostatecne silene dobrodruzstvi. Za me nejvtipnejsi je kosti zardousena liska, jejiz hnijici telo otravi studanku, intergalakticka monster-koza a krava, ktera v restauraci nabizi hostum casti sveho tela. Co treba rostenka, krava ten sval specialne cvicila, takze je libovy... Desive? A neni desivejsi snist zvire, ktere nechce byt snedeno? Presne takhle bavi Adams.
Ocekavani, ze si prectu o nejake romanci, se nevyplnilo. Co ze zacatku vypadalo jako odpocinkova cetba o stavu svedskych luk a vuni more, se rozvinulo do napinaveho pribehu. A to vse ve chvili, kdy se na scene objevilo dite....
Na tomto pribehu zaujme prave jeho nevsedni vsednost. Mohlo by to byt vsechno autobiograficke. Anebo je to preci jen pohadka?
Celkove uzasne dilo, ale ke konci mne trochu opoustela trpelivost. Kvuli bolestnym zjistenim, zarlivosti a umrtim se ustredni par temer nesetkaval a kdyz uz, tak spolu prakticky nemluvil. Ne, ze by tam prece jen nebyla pekna scena, ale trosku me udolavalo to milostne utrpeni. Navic Margaretin zivot bych asi neprezila, jaka to musela byt nuda. V podstate mela roli spolecnice, ktera se musi porad usmivat, naslouchat a prikyvovat, bez nejake funkce a vyznamu zivota. Samozrejme to lezlo na mozek i ustredni hrdince, ale povazovala to za svoji povinnost. No na masli, jeste, ze ji John z te bubliny nakonec vytahl do reality. Zaver by klidne mohl byt i fyzictejsi, ale jsme holt zkazeni nasi dobou. V cudne viktorianske dobe se samozrejme takove veci s damou a gentlemanem oficialne nespojuji.