Vera Silent komentáře u knih
Nemuzu si pomoct, Goethe me nekdy pripada krkolomny, jakoby verse z donuceni a take dane pribehy nejsou ani z daleka tak pusobive jako balady Kytice. Jiste, naslo se par skvelych vyjimek, ale vetsina proste nezanecha zadny hlubsi dojem.
Tak nejak ctu Carlovy pripady od prostredka po zpatku, coz mi trochu zpusobuje dejavu pocity, ale jinak dobry. Tyhle knihy jsou sazka na jistotu. Maji solidni a brutalni deje, napeti i nejake to prekvapeni. Ackoli se mi tenhle dil libil zatim nejmene z tech, co jsem cetla, i tak me to dost bavilo.
Tento pribeh neni rizeny dejem ale postavami. Neni to zadny akcnak. Pribeh je vypraven velmi plynule prave jako element hlavni postavy - voda, dava si na cas vykreslit prostredi, postavy a jejich charaktery, vedlejsi postavy. Ja si knihu zamilovala hned z nekolika duvodu: Eddie je uzasne zajimava postava, jeho cast vypraveni me vzdy velmi bavila a cast o zidovske vire me fascinovala, protoze o tom vim jinak houby. Pozadi vzniku New Yorku a zanik divoke prirody okolo je nadherny se svi tou sladkohorkou nostalgii. Oba dva zminene pozary a jejich popis jsou skvele zpracovane, napinave a srdcervouci, predevsim i proto, ze jsou tak zachyceny skutecne historicke udalosti. Sice tam mohlo byt trochu vice o vztahu Eddieho a Cory, ale chapu, ze hlavni fokus pribehu neni jejich romance.
Tento dany zanr a tematika jde tezko zpracovat lepe. Je to napinave a poucne, odkaz doby davno minule, udalosti a lidi zapadlych v case. Rozhodne tato hra nebude to nejlepsi, co jste kdy cetli, ale nelze od ni zadat vice. A bez ni by se cast historie vytratila.
Mozna to neni tak uplne zanr pro me. Nektere napady a slovni obraty jsou vskutku genialni a vtipne, ale pak vetsinou nasleduje nejaka kra*ina. Reinkarnujici se priserka byla napriklad hodne vtipna. Nebo kdyz se Ford zblaznil a myslel si, ze je citron a skakal do tonicu. Naopak cast o nekonecne party, letani... A tak me nektere kapitoly velice bavily a kvuli jinym jsem knihu opet odlozila, proto hodnotim celkove jako prumer.
Malokdy me kniha zaujme obalkou a synopsi natolik, abych po ni skutecne sahla, ale tady se to povedlo. Uplne prvni veta kapitoly 0. (mimochodem skvely napad zacit 0.) hned zaujme a celkove me pribeh moc bavil. Zoo je sympatacka a je dobre dotahnute, ze se dozvime jeji jmeno az uplne na konci. Prave ten konec byl navic bravurne zvladnuty: nebyl usekly ani preslazeny ani kycove tragicky, zkratka velmi uspokojivy. Stridani kapitol me take nijak zvlast nevadilo, protoze me bavila cast o soutezi stejne jako postapokalipticka Zoo. Je sice pravda, ze soutezici maji v jedne casti prezdivky a v druhe jmena, takze je treba budto trosku pozapojit mozkove zavity anebo se hodit do pohody, smirit se s chaosem a uzit si jizdu, protoze popravde umet priradit to spravne jmeno k vedlejsi postave je fakt nepodstatny detail. Jako prvotina autorky je to velice solidni.
Netradicni pohadky, ale v tom nejlepsim smyslu. Jsou neokoukane, prekvapi vas a napsane jsou taky inteligentne. Navic se mi velmi libily ilustrace a casty vyskyt kocicich hrdinu.
Tak ted uz vim, proc jsem pred lety knihu odlozila, ponevadz se historie temer opakovala. Prvni tretina zivotopisu je skvela, protoze je skutecne o soukromem zivote Franklina. Zachycuje tak portret doby davno minule a neskutecne zajimave. Bohuzel, druha cast je znacne neosobni a zamerena pouze na business a co je horsi - na politiku, prosazovani zakonu apod. Jiste, obcas je nejaka ta pasaz zajimava, napriklad sem tam popis nejake te bitvy z francouzsko-indianske valky, ale vetsina je priserne nudna a neosobni. Franklin v druhe casti nezminuje svou rodinu. Umrti vlastniho ditete jen tak prohodi jednou vetou a o manzelce se nedozvime uz vubec nic. Co pro me zacalo jako skvely zivotopis tak konci jako suchoparny zaznam ze zasedani americkeho Assembly.
Vzhledem k znacne prumernemu hodnoceni a faktu, ze se tato kniha valela odlozena v hale naseho ubytovani ve Spanelsku, jsem tedy moc necekala. Jen jsem si rekla, ze toto nebude skoda namocit a proto to pujde cist u bazenu...
Pro me je to vyborna kniha! Je to velmi britske, pomale, na pohodu. Postavy jsou sympaticke, zapletka zajimava a ty realie a britske idiomy jsou perfektni. Pokud cloveku sedi jiz zmineny Midsomer, tak se mu bude tato kniha urcite zamlouvat. Pro me totiz hodne udelala prave ta atmosfera anglickeho venkova. Navic sorry ale detektivove ze severskych thrilleru maji k realistickym detailum policejni praxe nekdy fakt daleko. Zde pusobilo vysetrovani vrazdy vermi verohodne.
Knizecka se cte lehko, nektere slovni obraty me opravdu moc pobavily a navic ma kazdy pribeh ulitly smrc. Budto sexualni nebo brutalni ci oba dohromady. Navic mam rada detektivky i fantasy a zde ta kombinace za me funguje. Toz jasne, ze bych to asi nevyzvedla za vzor zanru, ale uz jsem se k nekterym castem pribehu i vratila a cetla je znovu. To je u me znamka kvality. Nebo dukaz vlastni zvracenosti.
Největším lákadlem této knihy jsou za mě postavy. Jsou poutavé, rozdílné, komplikované, zkrátka vás začne jejich osud zajímat a kvůli tomu to čtěte. Rozdělení do rodů s vlastním erbem a heslem pobaví a změny pohledů postav místo kapitol je geniální řešení, které skutečně dodá komplexnost i právě každému čtenáři možnost najít si svou oblíbenou verzi příběhu.
Co se děje týká, tak to už je mé nadšení poněkud omezené. Prvních 300 stran byla jízda, hrozně mě to bavilo! Někde kolem té 500 je zlom, kdy už jsem pochopila, že jde vše do kýble a upřímně mě někdy všechny ty strasti vyčerpávály až nebavily. Nebyl tam žádný oddych, žádný lorien, kde by se postavy a čtenář trošku vydychal a zároveň se ta emocionální tortura táhla. Také příběh Dany, ač moc zajímavý a dodávající veškerý sexuálně zvrhlý šmrc tohoto dílu, opravdu ruší. Je to úplně paralelní dějová linka odehrávající se v jiném světě a dala by se číst v kuse lépe. Takhle rozkouskovana, když po otočení stránky napínavé kapitoly vidíte to Daenerys, vás to bohužel maximálně nas*re.
Ale hej, pořád je to skvělé dílo fantasy s notnym středověkým šarmem. Jen doufám, že další díl mě nadchne na ten plný počet.
Zatím moje nejméně oblíbená tragédie od Shakespeara. Děj mi připadal takový plochý, žádná z postav mě nepohnula k citu, jazyk originálu je extrémně náročný na přehlednost. U jiných her a tragedií jsem častěji ocenila nádherné blank verse i zajímavější dějové zvraty. Možná mi jen nesedl daný motiv.
V predeslem komentari je vyjadreno v podstate vse podstatne. Je tu skutecne hodne povidek, ktere v prepracovani zname od Shakespeara: Kupec Benatsky, Othello, verzi Romea a Julie je tu vice nez je zdravo.
Nejhorsi jsou za me povidky o sprymech, ktere vetsinou nejsou vtipne, casto zobrazuji spise podlost nez legraci (napr. nekdo umre, zmlati se nejaka starenka apod.) a vetsinou se koncentruji na lidskou blbost, ktera boli i na papire. Eroticke povidky jsou naopak ty zajimavejsi. Prekracuji se v nich takrka vsechny moralni zakony (napr. incest, znasilneni, je tu i povidka o prostitutce). Bohuzel ty historicky starsi povidky popisuji zenske postavy jako hloupe, bezduche, zlomyslne a celkove muzi druhorade bytosti, se kterymi okoli a muzi zachazeji naprosto priserne. Ke konci sbirky se vztahy vyvazuji a objevuji se konecne povidky s napetim, lepsim dejem i realistictejsimi zenskymi hrdinkami. Zajimave jsou take leckdy brutalni nahledy do praktik tehdejsi justice jako muceni a rozctvrcovani nebo pohrbivani zaziva. Se smrti se tehda zachazelo jako s lacinym zbozim: urazila vas manzelka, dcera zdrhla z domu? No tak ji zavrazdime, ze jo, tim se to vyresi.
Celkove bych sbirku neodsuzovala. Jsou tam skutecne zajimave eroticke a brutalni popisy, se kterymi se ani v dnesni literature jen tak nesetkate a z tohoto hlediska je to i poucne: alespon trochu se ta nase lidska spolecnost vyvinula k lepsimu. Na druhou stranu to bestseller v tomto stoleti uz asi nebude.
Uprimne asi zatim ta nejlepsi ze Shakespearovych komedii, kterou jsem cetla. Vetsinou uprednostnuji tragedie, protoze komedie v knizni podobe jsou chaoticky salat. Tato me ovsem velmi bavila. Jedine minus pro mne byla fraska z posledniho dejstvi o Pyramovi a Thisbe. Sprymovnou vlozku bych nejradeji vyskrtla, jednak proto, ze nebyla vtipna, a druhak me absolutne nezajimala - pro mne uz dej skoncil.
Mne tato kniha bavila, i kdyz z toho bylo citit, ze to je literarni verze scenare. Ale pokud mate radi film, tak vas toto neurazi a nejaky ten detail, ktery ve filmu nebyl, potesi. Cekala jsem to rozhodne horsi.
Krasne verse, ktere melodicky plynou a leckdy maji i povedeny vtip. Ale mnozstvi sylfu a vil me trochu nudilo. Snad ta puvodni kratsi verze mela vice smrc, 5 canto je mozna moc.
Rilkeho dopisy urcite priblizuji jeho osobnost: citlivy, neduzivy, verici, milujici prirodu a meloncholii. Pro mne to vsak bylo ponekud situacni cteni. Nekdy mi to sedlo dokonale, jindy jsem cetla odstavec dvakrat, protoze jsem na jeho konci ani nevedela, co se v nem psalo. Pripada mi to takove idealni cteni na horke ospale dny, kdy se clovek vali na dece v parku. Neni to odborne dopisovani o literature ani osobni dopisy. Kappus spise pokazde vylil sve osamnele citlive srdce Rilkemu a Rilke mu poslal psychologickou interpretaci danych pocitu. No, hezky konicek to meli.
Ze zacatku me to popravde nudilo a hlavne matlo. Misto jedne hlavni postavy - nebo dvou maximalne tri - tu je vice jak deset hlavnich postav a autorka se masochisticky snazi vypravet vsechny jejich pribehy najednou. Takze z toho jasne musi byt na zacatku gulas, naproste silenstvi.
Ovsem prekvapive to funguje. Clovek si postavy zapamatuje jako by v Pagfordu zil a zmeny vypravecskych pohledu se snaseji o to lepe, cim vic kniha vtahuje ctenare do sebe. Je to silne kafe, protoze zadna z tech postav neni stastna. Prozivat jeden smutny zivot skrze hlavniho hrdinu se jeste da, ale vic jak deset? Tak jsem na konci brecela jak zelva jaka jsme to shnila a politovani hodna spolecenst. I kdyz jsou tam poschovavane stripky nadeje...
Jedna z nejoblibenejsich knih, ktere jsem v dospivani cetla. Z vypraveni primo vyzaruje laska ke kniham a ja jsem se v ni uplne nasla. I zpetne na knihu rada vzpominam.
Druhy dil si obstojne drzi kvalitu. Inkoustovy svet je nadherny a je prijemne do nej vklouznout. Jen sympatie k postavam se alespon pro mne znacne prerozdelili. Meggie se parkrat zachova hloupe, vrcholne naivne a navic postrada schopnost objektivniho usudku a sebereflexe. Chtela snad takto odlisit autorka detsky charakter od dospelych postav? Kazdopadne je clovek vdecny za vypraveni v 3.osobe, diky cemuz do te Meggiiny hlavinky uplne nevidime, a za castou zmenu na jine postavy. Naopak Mortimer ziskava hrdinne rysy a prave o nem a Rese jsem cetla nejradeji. Rozhodne zustavam pozitivne naladena na posledni dil.
Mimochodem, zatimco jsem prvni dil cetla v dospivani, tento se ke me dostal az v dospelosti. Mozna proto ma snizena tolerance k detskym postava. Take si nelze nepovsimnout, jak jsou vsechny postavy recove korektni. No ano, zkratka takova barvita pohadka.