Vera Silent komentáře u knih
Andorra je univerzalni svet (mohla by to byt treba i nase republika), do ktereho umistil Frisch figury jakozto exemplarni priklady ruznych charakteru a toho, jak se stavi k otazce antisemitismu. Dilo ma navic vybornou symboliku a je chytre napsane snad od prvniho slova. Lidske pokrytectvi holt nezna hranic a v tomto dramatu neni snad ani jedna nevinna postava - dokonce i sam "Zid" si v podstate sam kope svuj hrob svou kozlovitou tvrdohlavosti a trucovitosti, hodny knez je houby platny, kdyz jeho veskera akce je modleni, milujici rodic taky nepomuze, kdyz roky lze a pak se jde radsi ozrat nez rici pravdu. Andorrane se s prichodem cizich vojsk pohotove vzdaji, klidne zavrazdi cizinku (ah, ta mila kombinace klaustrofobie a narodni hrdosti) a pak jsou spokojeni jakou maji demokratickou zem a predhaneji se proslovy o tom, ze to vsechno neni vlastne jejich vina, ze se to proste stalo. No, to ze nekdo pasivne sedi na zadku a dopusti, aby se neco stalo, z nej jeste nedela nevinneho... Posledni akt jsem precetla jen pod trvalym prisunem cokolady, ale rozhodne doporucuji precist, protoze myslim, ze autor vystihl pravdu ohledne lidstva. Je to aktualni i v tomto modernim stoleti.
Lehké, romantické, trochu zmatené, ale na konci kromě rozuzlení také obrovský happy end. Samozřejmě je celý příběh naivní a absolutně irracionální (když už romantika, tak do toho nepleťme rozum), všude je to samý muzikant, malíř a kytička, ale člověk má u toho pocit, jako že je léto. Příběh připomíná ten Wertherův, ovšem s tím rozdílem, že Werther je depresivní, tohle je ovšem celou domu vtipné a veselé.
Kniha bude zajímat určitě všechny, kdo se chtějí dozvědět více o kulturní historii Olomouce. Přece jen to naše město není zas až tak velké, ale to neznamená, že už není co objevovat. Nejvíce mě bavily odkazy na staré pověsti o městě nebo na vzpomínky z per olomouckých autorů. Právě tito dnes absolutně neznámí českoněmečtí autoři mohou být dalším důvodem k nahlédnutí do této knihy (i když například Härtling se zapomnění snad bát nemusí). Někdy je kniha snad až trochu moc soustředěná na historický vývoj a v tu chvíli má trochu sklon nudit. Naopak mnohé dobře začleněné básně jí zase získávají plusové body. V neposlední řadě se můžou zájemci o německý jazyk (oder umgekehrt die Interessenten für die tschechische Sprache) inspirovat a nahlédnout do špičkového překladu textu.
Kniha mojí babičky a jí ty kytky vždycky rostly :-) Teď rostou i mě...
Velmi dobre, i kdyz to ma sve ale. Je to to nejdetailnejsi intertextualni studie Tolkienovy inspirace, co jsem kdy cetla, ALE ty vycty mytologickych predloh jsou pro klasickeho ctenare trochu zdlouhave. Je to psane a vydane popularne, ALE je v tom silne citit akademicky vliv - jako by jste cetli diplomovou praci. Jasne, ze je to vydane pro Tolkienovske fajnsmekry a autorka rozhodne odvedla skvelou praci. Ja jsem ovsem uz chronicky navykla cist akademicke clanky (to vzdy neni poklona, akademicke nekdy znamena na vysoke urovni, nekdy proste nudne a komplikovane k tomu), takze tezko rict, jak takovyto format uspeje u siroke verejnosti.
Poutave napsane a pro kazdeho studenta anglictiny nepochybne napinave cteni. Nektere veci z te knizky si pamatuji dodnes, i kdyz samozrejme moje chapani britske kultury bylo vice formovano primym stykem s Brity nebo cestovanim po te zemi. Ale kdyz sem byla mladsi o jen snila o tom, ze se na ten ostrov jednou podivam, tak jsem tuhle knihu doslova zhltla. Krome toho ma autorka velice sympaticke jmeno ;-)
Tak je taky cas na negativni komentar, protoze pro ne tato kniha je jedno velke ne-e. Vidim, ze slozitost vet se casto povazuje za nejaky kladny rys a nepochybne byl Conrad nadprumerne inteligentni clovek (psal anglicky, pricemz to byla jeho 3 rec, kterou se zacal ucit az ve 20), ale pribehu a stupni pobaveni proste nepochopitelnost skodi (priznavam, ze jsem to cetla v originale a nedoporucuji, zvlast pokud je kniha komentovana jako slozita i v prekladu)! Nejde jen o tezka slova (ten Conrad ma snad slovni zasobu jak Hawthorne), ale o nepochopitelnost Conradovych myslenek. Druhy velky minus bylo pro me prostredi pribehu, coz je ovsem silne subjektivni - pokud nekoho take nijak zvlast nelaka prostredi dzungle nekde v Africe plne primitivnich domorodcu a krutych belochu, take nedoporucuji cist tuto knihu. Za co ale dostal Conrad body je zrucna prace s atmosferou - ano, dokazal na v podstate nepatrnem deji a chaboucke zapletce vykouzlit napeti, tedy aspon po urcitou dobu pribehu. Byl to muj prvni Conrad a dalsi uz nasledovat nebude, je to priznavam otazka osobnich preferenci.
tohle je parada, vtipne, trochu jine nez jak to zname z My Fair Lady, ale pobaveni je stejne. Higgins je uzasne komicka postava a jeho nadavky primo skvosty tvorivosti. Rozhodne doporucuji precist cely autorsky epilog, ponevadz z nej je videt, ze Shaw psal hry, ktere mely vyjit knizne a mely byt urceny pro cteni. Z epilogu se ctenar dozvi podstatnou cast Elizina nasledovneho pokracovani osudu: manzelstvi, obchodovani - a to je o dost jine, nez jak naznacovali v muzikalu.
Dickens vždy kritizuje společnost a podmínky života v době industrializace. Bounderby je taky pekný pokrytec a skrze něj i osud Louisy a Toma Dickens kritizuje i druh vzdělávání tehdejší doby. Utilitarismus byl druh vzdělání, co se soustředil jen na fakta a čísla; city a umění nepřicházely v úvahu a lidé vychovaní v tomhle duchu zkrátka špatně skončili. Nejčistčí charakter mají opět nejchudší a nejubožejší z postav - Sissy, Stephen, Rachel.
použití dialektu zabíjelo moje pobavení ze hry (to bych musela rozumět, co to vlastně postavy říkají). Jinak je to trochu ve stylu parodie na Irsko a jejich obdiv na jedné a odpor na druhé straně, snad i trochu psychologická studie (nekňuba se stane zdatným mladíkem, stačí jen, aby v něj někdo veřil a považoval si jej a naopak).
první dvě kapitoly jsem si říkala, jaké zajímavé prvky a rysy Virginia vyzdvihuje, jak mě baví zapojení jejích vlastních vzpomínek. Zbylé tři kapitoly jsem si říkala, kdy už bude konec. Možné je to proto, že dnes některé věci pro ženy nejsou takovou překážkou jako dříve, ale je to i stylem. Virginiiny zkušenosti jsou cennější a zajímavější než tlachání okolo a ve chvíli, kdy je přestane používat, je to už nuda.
Naprosto sarkastické, deprimující a přesto groteskně vtipné. Zaujalo mě to a já byla donucena číst s napětím až do konce. Ta upomínková pohlednice o Aimée pro Joyboye (mimochodem, to jméno je taky dobrý vtip, vzhledem k profesi), byla teda silné kafe (perfektní!).
napínavá atmosféra, ačkoliv mi celou první polovinu velmi pomalu docházelo, o co jde. Je to jasné psychologické drama s minimem jakýchkoliv prostředků a akce. A konec je perfektní završení, které dává možnost vlastní interpretaci...
čekala jsem trochu více děje a napětí, hrdina se ovšem většinu díla litoval a moc akce tam nebylo, na posledních stranách zase bylo nastíněno akce až moc, ale ne skutečně popsáno. Právě kvůli proslavení příběhu jsem čekala víc...
Chudák Alenka - ať se snaží jak chce, stejně ji pořád komandují. Celá knížka se dá pochopit jako parodie na 1) svět dospělých, kde nemůžete udělat nic dobře a kde dospělí dělají kraviny, ale je to dítě, koho komandují, i když sami jsou jenom jako balíček karet, naprosto neškodní a neschopní, 2) britské království (šílená královna, golf s plameňáky a ježky, nekonečná čajová párty), 3) soudní systém (závěrečná scéna ze soudní síně), 4) vzdělání (Alenka poplete všechny znalosti a básně, co řekne) a 5) užívání drog (pojídání houbiček, pití podivných lektvárků, housenka, co je evidentně zhulená kdo-ví-čím). Takže jak vidíte, pro děti svět bez hranic (ovšem děsivý kocour Šklíba se svým úsměvem), pro dospělé zábavně zaobalená parodie, ve které si každý něco najde.
Vcelku dost napinave cteni s originalni zapletkou. Postava vraha je ten spravny maniak jak ma byt, je to okorenene motivem lasky, parada. Snad je to jen na dnesniho ctenare predramatizovane (postavy bezne padaji do mdlob, roni slzy, vzpinaji ruce) - na takovou precitlivelost dnes nejsme zvykli, ale pribeh je koneckoncu vypraven za dob vlady Ludvika XIV., takze ja bych to tolerovala jako dobovou odlisnost. Jedine, co me nebavilo, bylo zasveceni ctenare do historickych souvislosti ohledne travicstvi v Parizi. Chapu, ze to spisovatel povazoval za dulezite pro vytvoreni atmosfery. Me to ale vadilo, uplne to na nekolik stran prerusilo dobre nacaty pribeh a jestli ctenar zavre knihu, aniz by ji docetl, tak to bude stoprocentne v tehle casti.
Celkove velmi dobra kniha s originalni tematikou a originalnim hrdinou. Londonuv obdiv houzevnatosti, sile a prizpusobivosti je v postave Bileho tesaka skutecne znat. Je tu take plno naturalistickych rysu - napr. povaha Bileho tesaka je utvarena nepratelskym prostredim a tesakovo vztekle obdobi je tak prirozenym vysledkem pusobicich vlivu (ne jeho rozhodnuti ci vina), ktere ma sve stopy dokonce i ve stastnem happy endu. Jedine, co me trochu iritovalo ( a snad to bylo prave proto, ze dospely ma tendenci pristupovat ke vsemu kriticteji nez dite) byla urcita idealizace hlavnich hrdinu. Tesak je nekdy trochu "prelidsteny" a Scott zda se nemit jedineho zaporneho rysu, navic pochazi z velmi zamozne rodiny. London sice obdivuje tvrdy a prosty zivot na severu, ale tesakuv zachrance je bohac z jihu.To, ze by vlk mel "bile bohy" povazovat za mocnejsi nez Indiany je take trochu rasisticky relikt vychazejici z nazoru tehdejsi spolecnosti, spise nez dojem vlka zatim citim dojem vypravecuv. Jinak ovsem velmi prijemne cteni.
Tato kniha je napsaná perfektním a velmi neotřelým způsobem. Je vyprávěna z perspektivy dítěte ale s nadhledem a komentáři dospělého. Dokonale zobrazuje nacistickou propagandu, která zatemňovala mozky dětem; a vztahy mezi Čechy a Němci v Protektorátu. Není to žádná z dalších drastických zpovědí o druhé světové válce, neboť dítě si neuvědomuje v plném rozsahu, co se kolem děje. Zato se kniha snaží pochopit život, jednání, beyradnost a strach člověka (otce aj.) a to velmi citlivým způsobem.
Vyborna kniha s velmi netradicnim a silnym pribehem, velmi chytre napsana a pritom nechava dostatek prostoru pro ctenarovu vlastni interpretaci. Laska i vina je v knize podana nenucenym a zda se mi pravdivym zpusobem a ackoliv se vypravec snazi najit zpusob, jak se vyrovnat s nacistickou minulosti a vzpominkami na svou lasku, nepodsunuje ctenari zadny cernobily nazor. Zaroven to taky poukazuje na povalecne procesy a nazory samotnych lidi a na grotesknost tech, kteri soudili i tech souzenych.
Vypravec je skutecne brutalni, sarkasticky, vulgarni a nemilosrdny. Proto jsou "Milovnice" uplne jine od veci, ktere je clovek zvykly cist a tak ho to hned sokuje a zaujme. Ucinek teto cetby na ctenare muze byt ruzny, ale odhaduji, ze Elfriede a vubec kniha v jakekoliv podobe se jen tezko dostane do rukou nekoho s pouze zakladnim vzdelanim a malomestskym zivotem, aby v teto knize mozna mohl poznat sam sebe (ledaze by o tom psali v Blesku). Ostatnim muze zase jednou pripadat, ze jeho vlastni zivot prece jen neni tak spatny v porovnani s protagonisty knihy. Trochu epokalipticky to navrhuje, ze laska a lidske vztahy nemaji moc spolecneho, resp. laska nema misto v prilis tezkem upracovanem zivote v dire.