Vera Silent komentáře u knih
Ilustrace a zpracování knihy jsou nádherné, příběh samotný nás bohužel moc nezaujal. Je takový nezazivny a hlavně konec nemá žádnou pointu.
Ilustrace nemusí být styl každého, ale pro děti jsou obrázky snadno rozpoznatelne a hodně se toho na obrázcích děje. Malé děti si tak s pomocí rodičů rozšiřují slovní zásobu. Synovi se knížka líbí, nutno však říci, že mu jsou 2 roky. Pro pětiletého by byla už moc jednoduchá.
Jde o velmi poetické příběhy, které zachycují atmosféru a kulturu tehdejší Prahy. Vlastně by se měly svoji ponurou atmosférou skvěle hodit k podzimu, ale mě deptaly a nudily. Král Bohuš byl bohužel pomateny příběh o smutných existencich a když se Rezek objevil i v druhém příběhu, tak jsem s knihou na pár týdnů sekla. No, dokopala jsem se k dočteni a jsem za to ráda, protože závěr druhé povídky je mnohem pozitivnejsi a o Luise se mi dobře četlo. Pointa, že člověk se může vztekat a užírat nespokojenosti k smrti a nenávidět jeden druhého kvůli původu anebo se adaptovat a vidět krásu kolem sebe bez ohledu na to jakým jazykem se mluví, tudíž šťastně žít vespolek, je pěkná a aktuální. Ovšem moje předchozí utrpení z četby nedokázala zahojit.
Skvělá kniha. Dle mého názoru mnohem lepší než Orwellovo 1984, které mě ke konci pouze deptalo. U Fahrenheit má člověk celou dobu pocit naděje a také běh světa, kdy se lidstvo motá v kruhu a z každé katastrofy se vyhrabe jen o malý ale přeci jen významný chlup lepší, dává větší smysl a pocit realnosti. Takže jo, lidi sice jsou čím více zblbli, ale také přibývá nás ostatních exotu, kteří třeba vůbec nevlastní televizi a místo toho čtou, věnují se kreativní činnosti, vlastním dětem nebo jeden s druhým mluví. Také mě pobavila myšlenka, že pokud nechcete, aby lidé samostatně přemýšleli, dejte jim kromě TV také nadbytek sportu. To opravdu trochu připomíná současný trend.
Jediné, co mě mrzelo, byl krátký výstup Clarissy. Taková hezká postava a těch scén s ní bylo tak málo...
Je to taková napínavá jednohubka že zajímavého prostředí. Začátek se trošku táhne a taky 10 postav najednou není málo. Není ale třeba si je zapamatovat hned, protože během děje už se člověku vryji do paměti. Bavilo mě dějiště i zinscenovani vražd a ani já jsem vraha neodhalila, takže napětí vydrželo až do konce. Kniha je rozhodně jednou z těch nejlepších, jaké Agatha napsala.
Hej to bylo celkem dobré (hodnotím anglicky originál a ten rozhodně nevyzniva řečově stupidní). Kniha mě chytla a přečetla se rychle.
To ovšem neznamená, že bych se s Hannah ztotožnila. Její reakce byla opravdu přehnaná - děvče, vždyť tys byla oblíbená, si představ, jaké to je být neoblibeny nebo dokonce zažít ve škole otevřenou a nepřátelskou šikanu, to je jiný kalibr a taky jsme se nezabili ba dokonce ani nepřišli na takovou myšlenku. Nadruhou stranu je ale realistické, že někomu prostě stačí min, někdo není automaticky šťastný jenom pro svou krásu a oblíbenost a někdo prostě trpí depresemi bez ohledu na důvod. Je sice pěkné obvinit děcka z toho, že tě k tomu dohnaly, ovšem ty některým z nich v rámci tvého poučení taky možná trvale narušís život. Jak je vidět, kniha opravdu umí vyprovokovat mnohé myšlenky. A už jen kvůli tomu se vyplatí ji precist...
Vydaní s ilustracemi Václava Karla má nádherné obrázky. S obsahem je to tak: asi 5 básniček si syn zamiloval a může je poslouchat třeba 10x dokola. Zbytek je mu celkem šumák. Ale možná se to ještě změní - některé delší příběhy nejsou špatné. Nejsou to klasické pohádky, spíš taková každodenní vyprávění o zvířatech nebo dětech. Také s trochu zajímavým náhledem do minulosti, kdy pro děti byly největší laskouminou jablíčka nebo třeba chleba s pomazánkou.
Kniha je přesně v tom fantastickém duchu světa Harryho, který máme rádi. Chyběly mi ovšem ilustrace. Už je to dávno, co jsem byla maniak do Pottera a fakt už nevím, jak které fantastické zvíře mělo vypadat. Také bych ocenila více osobních postřehů Mloka o setkáni s daným zvířetem a méně hraní si na encyklopedii.
Kniha je historický román pozoruhodných rozměrů. O Istanbulu nic nevím a už vůbec ne o jeho historické verzi, takže člověk se dozví mnohé. To je ale i kámen úrazu. Kniha se mnohdy výživa v popisech prostředí a tradic, zatímco příběh stagnuje. Některé epizody byly zajímavé, jiné naprosto nudné. Hlavní postava Jahan je sice sympaťák, ale má víc štěstí než rozumu. Jeho naivita jde někdy fakt na nervy a za většinu jeho úspěchu mohli lidé kolem něj a ne on sám. Ne že bych svého času stráveného četbou litovala, ale o další knize autorky asi nesahnu.
Skutečně milé čtení plné krásného jemného humoru. I kdyby vám zahradničení nic neříkalo, tak vás kniha zaručeně pobaví a bude se lehce číst. A to je dost co říct, neboť kniha nemá specifický děj ani hlavního hrdinu - ona skutečně popisuje zahradničení. Jelikož mám také (balkonovou) zahrádku, tak jsem se v mnohém jednání i poznala.
V pubertě mě kniha trochu nudila, ale po letech mě to chytlo. Je to samozřejmě náročné na nervy, poněvadž postavy prostě jsou tak slušné a cudne, až je zázrak, že se vůbec dokážou na něčem domluvit. Ale Anne i Wentworth jsou velcí sympaťáci a i když člověk ví, jak to celé dopadne, tak je to radost číst. Je opravdu s podivem, jak Austenova dokáže popsat romanci jak řemen pouze pohledy a pocity, v té knize nejsou téměř žádné dialogy.
Teď už jen zbývá porovnat knihu s novou TV adaptaci od Netflix.
Knihu jsem měla už dlouho a mezitím zapomněla, o čem to má být nebo proč jsem si ji pořídila. Čekala jsem dle názvu nějake dobrodružné vyprávění. Po přečtení vlastně nevím, co jsem četla :D Docela mě to i bavilo, pár výroků i pobavilo, ale hodně textu mě matlo. Je to psané řeči krásnou, zvláštní a dosti nesrozumitelnou. Dala bych to na studium bohemistum, běžným čtenářům snad jen až po flašce pivka.
Drama má opravdu napětí i zajímavé etické problémy. Například jde Karl zachránit věrného přítele před smrtí, ovšem během této záchranné mise zemřou nevinní občané města včetně žen a miminek. Věrnost je tu pateticky vyzdvizena cnost, ať už jde o věrnost milovanému, přátelství, dodržení vlastního slibu... A to me právě i iritovalo. Postavy, když jednou něco slibily, tak přestali používat mozek a chovaly se zaslepeně a sadomasochisticky. Stáří textu se také značně podepsalo na čtivosti. Dlouhé monology, nerealisticke dialogy, nekonečné bědování, to vše nám nedává zapomenout, že čteme staletí prověřenou klasiku, která není nic pro příležitostné čtenáře.
Mě se knížka líbí asi víc než synovi, u toho vítězí větší a souvisle krktovy příběhy.
(SPOILER) Kniha mě celkem bavila, i když chápu rozladění mnohých čtenářů. Je to takový fantasy patchwork, některé postřehy a poznámky ani nejsou vysvětlene a na začátku to i vypadá, že spolu jednotlivé linky vůbec nesouvisí. Mám ráda i kriminální zápletky, takže myslím, že série mě bude solidně bavit. Historických reálií Londýna je trochu moc - jelikož to město neznám, je to pro mě jedním uchem dovnitř druhym hned ven, ale zároveň mě to neobtěžuje.
Jen škoda, že mi prostřelili v půlce mou oblíbenou postavu, hlavní hrdina se sám ve vší te magii pak dost placal. To mi přišlo na první díl jako zvláštní rozhodnutí. Zajímavé je také zohyzdeni jiné hlavní postavy, která se bude vyskytovat i v dalších dílech - co s ní na autor v plánu?
Také jsem četla v originále a musím říct, že se to čte tisíckrát lépe než překlad, ve kterém mi nesedí vtip (prostě to přefrazovani do češtiny je prkene a vynucené).
Skvěle rymovane a vtipné vyprávění s velice zvláštním obsahem a hrdiny.
Kniha je v podstatě epickou básní. Je psaná poetickou okrasnou řečí, která se ovšem vůbec nehodí k věku postav. Popravdě jsem čekala klasický příběh a tak i když mi kniha nevadila a přečetla se rychle, v srdci mi stopu nezanechala.
Kdo má rád poezii, měl by si Petra a Lucii určitě přečíst. Nebo kdo rychle potřebuje klasické dílo do seznamu četby do školy, poněvadž tato knížka se čte rychle a bezbolestně.
Fenomenální.
Tohle není kniha o ději, ale o postavách a jejich osudu. Prvních 400 stran mě jen bavilo, zbytek mě naprosto fascinoval.
Na zacatku jsem si rikala, ze ta inspirace Sherlockem Holmesem je trosku prehnana a nektere popisy Eliasovych zvyklosti se opakovaly. Ovsem od prvni tretiny - a zlomoveho okamziku - se to rozjelo a ja jsem knizku zhlta za par veceru.
Ocenuji i popis doby a (ne)souziti nemeckeho a ceskeho obyvatelstva Prahy. Urcite by se o tom dalo mnohe docist v mnohem nudnejsi literature faktu, ale proc se namahat, kdyz tady nam to autor krasne zpracoval do prijemne pozivatelne formy.
Ilustrace jsou takové "buclaté", syna nejdrive trochu matly, např beránek vypadá divně. Ovšem rymovane říkanky jsou skvělé. Už máme oblíbené (krocan a a onen nabobtnalý beránek)...