vercas945 komentáře u knih
Dalo by se napsat "jen" historický román, romantika.. V knize není popsána žádná důležitá historická událost, nic moc převratného o období, ve kterém se odehrává, se tam nedozvíte, ale dobrá spisovatelka toto pro svou knihu vůbec nepotřebuje. I když děj je poměrně jednoduchý a hodně z děje se dalo vytušit i dopředu, kniha vás neustále láká k sobě, dokud ji nedočtete :-) A musím říct, že už se mi dlouho nestalo, abych se tak dokázala vžít do pocitů hlavní postavy. Takže za mě úžasné oddechové čtení a v kombinaci s krásnou obálkou jasných pět hvězd.
Po prvních několika stranách jsem si říkala, že pokud je z toho všeho jenom půlka pravdy, není divu, co z toho kluka vyrostlo...
Celý příběh je podán z pohledu hlavního hrdiny a vzhledem k tomu, že on si vše dokázal svým způsobem vysvětlit, nepůsobí na mě pasáže věnované jeho působení v koncentračním táboře až tak děsivě jako v některých jiných knihách. Mrazí spíš z jeho osobnosti a z představy, že jsou lidé, kteří si tímto způsobem před sebou obhájí cokoliv...
Výborná kniha, po pár letech jsem ji teď přečetla znovu a nemohla jsem se od ní odtrhnout stejně jako poprvé. Tedy s výjimkou asi prvních dvou kapitol, kdy jsem tenkrát i teď úplně nechápala jak může mít tak dobrá kniha takový pro mě pomalý a ne moc záživný začátek. Ale pak vás najednou chytne a už do konce nepustí, naopak bych moc ráda ještě pokračovala ve čtení o dalších osudech hlavních hrdinek.
Co mě vždycky zaujme na knihách nebo filmech dotýkajících se amerického jihu zhruba v tomto období je ten obrovský rozdíl ve fungování společnosti oproti severu USA nebo Evropě v kontrastu s technickým pokrokem (klimatizace, TV s dálkovým ovládáním apod.). Je tam vidět ten úplně jiný historický vývoj než třeba u nás.
Velice ráda bych tuto hru někdy viděla (nebo slyšela) naživo. O Vitce Kaprálové už jsem dost věděla i před četbou této hry, takže základní fakta jsem znala, ale zpracování je tak dobré, že jsem se i přes to těšila na každou další stránku. Rozhodně stojí za přečtení.
Výborně napsané, zajímavé. I když jsem seriál viděla dřív než jsem knížku přečetla, bavila mě stejně. Pokud můžu srovnat, tak vykreslení a charaktery postav se mi víc líbily v knize (chápu, že v seriálu se některé věci zkrátka přizpůsobili hercům, kteří byli do rolí vybraní, ale něco bylo vážně zbytečné), ale zase víc rozvedený konec ze seriálu mi v knize trošičku chyběl. Těším se, až si od autorky přečtu něco dalšího, snad stejně dobrého.
Nedivím se, že je na knihu v knihovně pořadník :-) Chvilku trvá, než si čtenář zvykne, že ne vždy v prvním odstavci nové kapitoly ví, která postava momentálně vypráví a v které časové rovině se nachází. Ale právě díky tomu autorka výborně dávkuje příběh a napíná vás, až máte chvílemi chuť skočit dál a zjistit, jak to tedy všechno bylo a bude. Smutné, občas veselé, nadějeplné...
Dlouho jsem přemýšlela, kterou knihu s "aneb" v názvu do výzvy zvolit a nakonec jsem neodolala a po pár letech se vrátila k vodákům. A myslím, že ne naposled. Pěkné čtení s milým humorem a trochou krásně smutné nostalgie. Moc ráda mám i ostatní knihy ze série a i tv seriál se povedl.
Opět kniha, při které se člověk v sobě musí pěkně "hrabat". Nedá vám to a představujete si sebe v kůži hlavního hrdiny i lidí z jeho okolí a popravdě netroufnu si odhadnout, jak bych se zachovala. Chvilkami přemýšlíte, jestli vůbec číst dál, ale rozhodně by byla chyba nedočíst. Další výborně napsaná kniha Petry Dvořákové, i když některé předchozí knihy se mě osobně dotkly ještě víc, proto "jen" čtyři hvězdy.
Další kniha od pana Šulce, od které jsem se nemohla odtrhnout. Dozvěděla jsem se zase něco nového, o akci jsem dosud nic nevěděla. Velmi pozitivně hodnotím i doslov, kde se čtenář dozví, co v knize byla skutečnost a co fikce, a navíc i něco o dalších osudech některých hrdinů.
Film jsem viděla před pár lety a proto jsem se k přečtení odhodlávala docela dlouho, protože je to v obou případech hluboký zážitek, který stojí za vidění/přečtení, ale taky vás stojí nějaké ty slzy... Ale jsem ráda, že jsem se k přečtení nakonec dostala, možná se díky tomu odhodlám i k nějaké další Kingově knize, dosud jsem se jim úspěšně vyhýbala :-)
Janu Eyrovou jsem v rámci povinné školní četby nestihla, ale vždycky jsem se těšila, až si ji přečtu. Několikrát jsem narazila na přirovnání ke knihám Jane Austenové a tu mám opravdu v oblibě. Ale bohužel jsem zklamaná. Ne že by příběh nebyl zajímavý, ale styl vyprávění mi zkrátka nesedl. Neustále jsem se dívala pár stránek dopředu, kdy konečně nastane nějaký zvrat nebo skončí zdlouhavý rozhovor/popisná pasáž apod. Na svou dobu to byla určitě jedna z hodnotnějších knih, ale pro mě je zkrátka rozvleklá a jaksi naivní.
Krásná kniha ukazující mou oblíbenou Aljašku z úplně jiného pohledu než většina jiných příběhů, které znám. Kdo chce, může se na příběh dívat z lehce fantazijního pohledu, já to asi vzala spíš realisticky.
Každopádně vyprávění odehrávající se na přelomu 19. a 20. století o životě stárnoucích manželů, kteří se rozhodli vyřešit krizi ve vztahu způsobenou marnou touhou po dítěti přestěhováním na Aljašku a budováním hospodářství v odlehlé divočině, stojí za přečtení. Pro mě bylo zajímavé sledovat vývoj Mabel, kdy z nešťastné, ustrašené ženy postupně jakoby odkrýváme spoustu jejích skrytých vrstev a silných stránek, možná její původní já z doby, kdy se do sebe s Jackem zamilovali. Bavila mě i postava Esther. A ano, když nad tím teď přemýšlím, ta ženská linka je v knize dost silná, což ji od ostatních knih spojených s Aljaškou, které znám, také dost odlišuje ;-)
Už několik let jsem se na přečtení Cirkusu Humberto chystala, protože miluji seriál a tušila jsem, že kniha se mi bude líbit taky. Teď jsem se k tomu, částečně i díky výzvě, konečně dostala. A mé tušení se vyplnilo, i když děj vlastně znám, těšila jsem se na každou chvilku, kdy budu moci pokračovat ve čtení. Kniha se čte krásně, prostředí cirkusu a všeho okolo je moc zajímavé, i když ke konci je to všechno trochu smutné.. Mám jen jednu drobnost, úplně mi tam neseděl, když byl náhodou zmíněn, věk některých hrdinů (hl. Petra Berwitze).
Pro mě je kniha i filmové zpracování taková klasika, částečně se blížící Jihu proti severu apod. Knihu bych dějově rozdělila na dvě části, po ostrov Matlock je úžasná a těžko se od ní můžu odtrhnout, po té už zkrátka tolik netáhne. Ale kromě děje je výborně popsáno i prostředí, ve kterém se odehrává, především Nový Zéland a Austrálie, což, alespoň pro mě, některé dějové nedostatky dostatečně vynahrazuje.
Tohle byla poslední kniha od Jiřího Šulce, kterou jsem nečetla. Kéž by napsal něco dalšího!
Stejně jako u všech předešlých jsem se zhruba v polovině dostala do stavu, kdy jsem každou volnou chviličku chtěla využít ke čtení a potřebovala jsem vědět, jak to dopadne. Domácí situaci té doby poměrně znám, ale o vzniku Izraele a vlivu Československa na něj jsem toho až do teď věděla opravdu málo, takže díky za poutavě sepsané informace :-)
Uvědomila jsem si, že Jiří Šulc má tu úžasnou schopnost napsat i nejednoznačné postavy tak, že jim čtenář vlastně fandí, takže těžko vybírám, kterou dějovou linku bych vyzvedla. Celá kniha je vynikající.
Další z knih Jiřího Šulce, kdy se nemůžete dočkat chvíle, kdy budete pokračovat ve čtení. Oproti ostatním (kromě Mostů do Tel Avivu jsem už četla všechny) je hodně zaměřená na fakta, ze soukromí hlavních hrdinů se objevují jenom střípky a myslím, že ze všech autorových knih má tato kniha rozhodně nejméně ženských postav :-) Pro mě jsou to trochu nevýhody v tom, že za nějakou dobu si budu děj hůř vybavovat, ale zase co se týče samotné Operace Stonewall, dostanete opravdu výborný a čtivý popis akce bez zbytečné vaty a domyšlených zápletek, a to také vysoce cením.
Zajímavý pohled do života špičkového chirurga, jak do jeho pracovního, tak i osobního života. Hodně mě bavila postava Jitky, manželky hlavního hrdiny. K páté hvězdě mně trošku chyběla výraznější dějová linie, nějaká "třešinka na dortu". Ale i tak rozhodně stojí za přečtení.
Za mě třetí kniha o PCT, po Divočině, která se mi líbila hodně, ale je už možná víc román než cestopis, a po knize Moniky Benešové, která je zase hodně osobním příběhem.. Takže z těchto tří rozhodně kniha, která se PCT věnuje nejvíc. Samozřejmě ze svého pohledu, ale autorka je sympatická, trochu praštěná a ne ve všem bych s ní souhlasila (výběr hudby třeba :-D ), ale celkově se mi kniha četla dobře, bavila jsem se u ní a je rozhodně inspirativní, jak si autorka přála. Super byly i doprovodné fotky.
Arménie a Gruzie nejsou zrovna moje vysněné turistické cíle, ale jsem moc ráda, že jsem se prostřednictvím této knihy o zemích něco dozvěděla. Jinak kniha byla zábavná, zajímavá a ano, souhlasím s některými komentáři, jen toho alkoholu bylo trochu moc :-)
A ještě jedna drobnost - uvítala bych v knize aspoň přibližnou mapku autorovy cesty, někdy mě opravdu zajímalo, v které části dané země se zrovna nachází, ale atlas je na tyto země dost skoupý a hledat na internetu během čtení se mi moc nechce.
Od autora to je pro mě první kniha a jsem nadšená, těším se, až si přečtu další. Většinu poznámek, co bych napsala, už napsal v komentářích někdo přede mnou, tak snad jen dodám, že i když historii znám poměrně dobře a v osudech jednotlivých postav jsem mnohdy očekávala i horší vývoj, stejně jsem měla několikrát slzy v očích. ..