Veromika
komentáře u knih

Kniha velice pěkně pojednává o umělcově malířské tvorbě, což bylo jistě u psaní knihy zamýšleno, ale jistě by stálo za zmínku i další obory, kterým se věnoval. Jistě bych si o jeho vynálezech atd. přečetla raději než poslední kapitolu v knize, která tam za mě být nemusela.


Pěkně sepsaná kniha o jednom z největších umělců 16. století, který se stal inspirací pro další generace umělců.


Knížka velice zajímavá co se týče popisů architektury staveb. Ovšem knihu bych zúžila pouze na jeden okruh, buď by měla pojednávat o rodu Lichtensteinů, či Lednicko Valtickém areálu, či anglické zahrady. To že tam bylo spousty různých rodů, zadavatelů, architektů může ve čtenáři laikovi budit akorát zmatek.


Při čtení prvních příběhů jsem nechápala, proč zde pamětníci popisují celý svůj život, když kniha měla pojednávat pouze o odsunu Němců z České Lípy. Až později mi vše začalo dávat smysl, kniha neměla jen ukázat jakému bezpráví se lidem dostalo na konci války, nýbrž i to, že zde někteří žili několik generací a své domovy měli rádi. To že v Německu spoustu lidí páchalo zlo, neznamená, že se tak chovali všichni, protože i u nás ne všichni byli svatí, což ukazuje samotné chování českých občanů při odsunu, ale neznamená to, že všichni jsme byli stejní, našli se i tací, kteří chtěli pomoct. Knihu by si měli podle mě přečíst všichni, aby pochopili, že každá mince má dvě strany.


Za mě oddechova knížka o jednom z největších umělců te doby a dalo by se říct, že i dnešní. Michelangelovu tvorbu mám ráda a i zde jsem našla spousty zajímavých věcí z jeho života. Forma mi přišla i trochu přehlednější než Kamen a bolest od Schulz.


Za mě oddechové čtení na jeden večer, o pejskovi, který nakonec našel lásku u člověka. :)


Pro mě to bylo takové oddychové čtení oproti tomu, jaké žánry mě baví normálně. Nicméně knížka zaujala. :)


(SPOILER) Kde jen začít. Kniha byla za mě úžasná, málem se nešlo odtrhnout. Hlavou mi vířily otázky, které Inge na konci příběhu vyslovila. Od knihy jsem i přesto čekala něco jiného, hlavně konec, těžko říct, jestli název Měli štěstí je přesný - ano i ne, záleží na pohledu. Konec je taky z velké části otevřený, takže ho můžeme dokončit my sami: dostane Inge syna zpátky, nebo ne? Mrzí mě, že příběh neskončil, jak jsem čekala od začátku, ale jak Inge uvádí v závěru, Felix by se trápil s tím, že byla manželka Eichela, kdyby dostala syna zpátky, Felix by v něm viděl toho, koho tolik nenávidí. Každý žil 15 let jiný život, ale doufám, že oba došli konce, kterého si zaslouží, i když ne spolu. :)


Asi byla chyba kouknout nejprve na film, než si přečíst knihu. Musím říct, že film mě bavil více, asi tím, jak tam všichni ve výsledku drželi pohromadě. Jako oddechovka to nebylo špatné, ale na další díly se už nechystám.


Tak mám dočteno a musím říct, že mi bylo ctí být součástí příběhu Vélina al Sorny. Z celé ságy o Vélinovi jsem byla nadšená, někdy to bylo trochu složité na čtení, ale budu ráda, když se ještě jednou vydám na tuhle cestu a sérii si znovu přečtu.


Z knihy jsem byla nadšená a musím říct, že se mi líbila stejně jako první díl: Píseň krve. Zakončení knihy mě nechalo v očekávání a nedočkavosti jak tohle všechno skončí.


Kniha se moc pekne četla, ovšem příběh jako takový mě moc neuchvatil. Konec mi pak přišel moc rychlí, asi jsem čekala trochu něco jiného.


Krásná kniha, která Vás po přečtení nenechá v klidu a musíte se stále vracet a přemýšlet o osudy lidí té doby. Těším se na třetí díl a též se těším až se mi poštestí a budu si moct ztracené město osobně prohlédnout.


Kniha, která dokáže chytnou za sdce. Vtáhla mě ihned do příběhu a já hltala stránku po stránce až do pozdních večerních hodin, jen abych věděla, jestli to dobře dopadne a abych pravdu řekla u posledních stránek jsem se tak dojala, že i slzička ukápla.


Překrásný příběh, který mě doslova dojal nejednou k slzám.


Tuto knihu jsem si koupila zhruba před šesti lety, díky tomu, že jsem měla více knih, které jsem si chtěla přednostně přečíst upadla kniha v zapomnění. Když jsem na ni před dvěma lety narazila ve své knihovničce byla jsem dokonce odhodlaná ji prodat, ale nikdo ji nechtěl a tak, když jsem letos neměla co ke čtení, jsem se rozhodla knihu přečíst. Musím říct, že jsem hrozně ráda, že se mi ji nepodařilo prodat, protože kniha byla úžasná, čtivá, děj byl napínavý tak moc, že jsem se od knihy málem nemohla odtrhnout.


Tuto serii jsem si poprvé přečetla před deseti lety, stala se ihned po přečtení nejmilejší knížkou mého dětství. Tehdy jsem si moc přála knížky vlastnit, bohužel okolnosti tomu chtěli jinak a když jsem v dospělosti začala knížku schánět byla již vyprodána a sehnat všechny tři díly bylo těžké, nicméně před rokem jsem našla celou tuto serii pohromadě a řekla jsem si, že je načase splnit si svůj dětský sen, knihu si koupit a vrátit se po těch letech opět do Lilandgarie. Než jsem knížku otevřela měla jsem obavy, jestli i po těch letech se mi knížka bude stále líbit jako tenkrát, přeci jen za těch deset let se člověk změní, nicméně už po přečtení prvních stran jsem se opět cítila jako ta třináctiletá holka, která se těší jak se příběh bude odvíjet a bylo pro mě nesmírně težké se od knihy odtrhnout. Po přtečtení jsem měla spoustu otázek, i když jsem znala konec příběhu, bylo to pro mě jako bych to četla poprvé, jedno je ale jisté, do Lilandgarie se zaručeně ještě vrátím. :)


Knížky od této autorky jsou úžasné, opět jsem knihu hltala, abych veděla, jak vše dopadne a nakonec je tu otevřený konec, už se těším na další díl. Jsem zvědavá, jak tohle všechno skončí.


Kniha mě nadchla snad ještě víc než první díl, takže jsem se od čtení nemohla pomalu ani odtrhnout. V tomto díle jsem si velice oblíbila Jonase, takže si dovedete představit, jak jsem poslední stránky doslova hltala, jen abych zjistila, že všechno dobře dopadne. No a jelikož to není poslední díl, ale poslední vydaný v češtině, tak hurá na originály. :)


Kniha mě zaujala už od prvních stránek, takže se od ní nedalo málem ani odtrhnout, takže už se nemůžu dočkat až si přečtu další díl, jen mě trochu mrzí, že České nakladatelství nevydá zbylé knihy, ale co, zlepšování se v angličtině se hodí vždycky. :)
