veronica 01 komentáře u knih
Asi budu trochu SPOILEROVAT, omlouvám se - Mám z této části rozporuplné pocity. Některé kapitoly jsou skvělé a čtou se báječně a lehce! Pak je tu také zase trocha skákání v čase (které mi v tom udělalo trochu zmatek) a také trocha toho politikaření! Vážně mě nezajímá, kdo chce zabrat jaké území a proč. Třeba ta část odehrávající se mezi Esteradem a Dijkstrou... brrr, u toho jsem vážně skoro usínala :)
Všechno ale zvedá na jinou úroveň ten konec! Ten konec! Během čtení poslední části knihy, která se odehrává na jezeře jsem občas měla husí kůži a úplně jsem slyšela Ciri bruslit po ledu v mlze! Skříp! Skříp! Skříp!
Napětí se dalo krájet a já si konec knihy neskutečně užila!
Nikdy bych nečekala, že něco takového řeknu, ale jsem ráda, že Geraltův příběh ustoupil trochu stranou a to nejlepší z knihy se točí okolo Ciri! Upřímně řečeno, Geralt se už asi dvě knížky neustále někam táhne a nebere to konce. Ale okolo Ciri se toho děje neskutečně moc a já jsem zvědavá na další díl!
Roztomilá knížka o Madonně napsaná Madonninou fanynkou! Pro mě je tahle kniha naprostý poklad v mojí rozsáhlé sbírce na téma Madonna.
Na hřbet knihy se vloudila chybička... Místo Madonna je napsáno jen Madona. Občas mě ta chyba štve, když se do své sbírky kouknu :D
S touto knihou to mám tak napůl. Oproti předchozím dílům jsem ji četla podstatně déle, protože děj mě zkrátka neuchvátil tak, abych se do knihy dokázala začíst třeba na několik hodin v kuse jak tomu bylo u předchozích dílů. Objevila se tu ale naprosto skvělá nová postava - Regis! Jeho povídáni o upírech ke konci knihy mi trochu připomnělo atmosféru prvních dvou povídkových knih této Zaklínačské série. Kniha mi přišla tak trochu rozvleklá. Kdybych to měla v krátkosti popsat, bylo by to zhruba takto: Družina v čele s Geraltem a Milwou se 350 stran někam táhne a nebere to konce...
Báječné čtení! Bouřkovou sezónu jsem si dala jako pauzu po dočtení Času opovržení, potřebovala jsem si odpočinout od intrik a politikaření v knihách o Geraltovi a Ciri. Děj je postavený na docela jednoduché zápletce, časově krásně zapadá do ostatních knih o zaklínači a celkově mi přišlo, že jsem to přečetla jedním dechem. Opět klasika; Geralt zde stihne vystřídat v posteli několik žen/čarodějek. Bez toho by to prostě nebyl Geralt, kterého jsem si tak zamilovala :) Nejvíce zábavný mi přišel popis milostných pletek Geralta a čarodějky Lytty Neyd. Ta trocha vkusně podané erotiky a smyslnosti se mi na tom prostě líbí! Ilustrace v knize ale byly strašné (snad až na Lyttu Neyd).
Pro mě osobně byl tohle nejslabší díl. Mnoho politikaření a intrik mezi čaroději. Přesně tyhle pasáže jsem měla chuť přeskakovat, ale protrpěla jsem si to. Je zde také obrovské množství nových postav, ve kterých se ztrácím (asi je to i díky jejich krkolomným jménům). Občas jsem si uvědomovala, že ani nevím co daná postava v příběhu vůbec dělá a zda se dá považovat za postavu kladnou či nikoliv. I když je děj okolo Ciri zajímavý, tak mi zde neskutečně chyběl Geralt! U Yennefer ani nevím zda mi chybí. Občas ji mám ráda a někdy ji zase nemůžu vystát. Před další knihou Křest ohněm si asi chvilku odpočinu u Bouřkové sezony.
Já nevím... dřív jsem podivné děti zbožňovala, ale už to tak nějak není ono. Mám z toho pocit, jako kdyby to celé bylo takové "nastavované" a zbytečně prodlužované. Při čtení jsem se sice vloženě nenudila, ale autor by už tuhle knižní sérii mohl důstojně ukončit a věnovat se něčemu novému. Na další pokračování už se ani moc netěším.
První dvě knihy se mi líbí o něco více. Tady se do děje zapojuje více postav a jelikož mám poměrně špatnou paměť na jména, občas se v tom ztrácím (hlavně co se týká jmen jednotlivých království a jejich vládců). To ale nemění nic na tom, že mě samotný příběh upoutal a jsem zvědavá co bude dál. V tomto díle je sice méně mého milovaného Geralta, ale příběh se velice hezky roztříštil na několik postav, takže mi to zase tolik nevadí. Líbí se mi, že se tu čtenář lépe seznámí s postavou Triss, Yennefer a také samotnou Ciri. Samotným zaklínačským povídkám se to sice nevyrovná, ale je to stále velice zajímavé čtení.
Opět skvělé zaklínačské povídky s Geraltem v hlavní roli! Není co vytknout. Naprosto dokonalé!
Báječný úvod do světa zaklínačů, všemožných monster, čarodějek a magie! Geralta a zaklínačské povídky jsem si ihned zamilovala a bylo skutečně obtížné se od knihy odtrhnout! Pro mě jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla!
Bertrice Small mám jako autorku moc ráda, ale tahle kniha mi přišla tak trochu o ničem. Nenašla jsem tu žádnou hlavní zápletku, na které by kniha stála. Theadořino chování mi přišlo nelogické stejně jako její láska k Muradovi (třeba kvůli téhle jeho hlášce: ,,Jsi láska mého života, ale občas zatoužím po jiné..." ehm, to jako vážně? Theadora je v knize popsaná jako velice inteligentní žena a moc mi do toho nezapadá proč by tohle jen tak přecházela. Stejně tak jako znásilnění Muradem po smrti svého prvního manžela). Navíc moc nechápu autorčinu zálibu v zavírání hlavních hrdinek do harémů a jejich následnému znásilňování. Je to snad v každé její knize, kterou jsem o autorky četla a už mě to začíná trochu unavovat stejně jako nesčetné orgasmy hlavních hrdinek, které jsou schopné vyvrcholit do půl minuty, bože :D V tomhle ohledu mi to občas přišlo jako komedie.
Nikdy v životě jsem nečetla tak extrémně nezáživnou a nepřitažlivou knihu o sexu. Připadalo mi to všechno podané tak nějak suše a neatraktivně. Očekávala jsem od toho něco úplně jiného. Mě to připadalo jako 230 stran ezoterických keců o sexu, omlouvám se.
Pro mě naprosto nečitelná kniha. Film se mi hodně líbil, proto jsem si knihu chtěla přečíst, ale nakonec jsem se nedostala přes 35. stranu. Dávám do seznamu knih, které asi nedočtu.
Dle mého názoru o něco slabší než Společenstvo prstenu. Prvních asi sto stran jsem se pořád nedokázala úplně začíst a chtěla jsem knihu odložit, pak už to bylo lepší. Některé části se neskutečně pomalu a dlouho vlekli a jejich čtení mi občas připadalo jako za trest (u části s Enty a Stromovousem jsem skutečně trpěla. Něco tak zdlouhavého jsem snad ještě nikdy nečetla). Společenstvo prstenu si kdykoliv ráda přečtu znovu, ale k tomuhle dílu bych se už asi nevrátila.
Něco úplně jiného než film! Ve filmu jde všechno moc rychle. Společenstvo prstenu se četlo úplně samo! Snad jen ty nekonečné básničky a písničky mi tam místy vadily. Také kapitola s Tomem Bombadilem mi přišla tak nějak navíc a nemohla jsem se dočkat až se jí prokoušu. Právě touhle knihou začalo mé nadšení celým světem, který Tolkien stvořil. Už se nemůžu dočkat až si přečtu další díly a Silmarillion.
Nenáročná a velice čtivá kniha. Občas jsem se musela pozastavit nad tím jak mi byla Cather ve spoustě věcí podobná. Svět fanfikcí jde mimo mě, takže bych je z knihy asi úplně vypustila a nic by se nestalo, naopak si myslím, že by to knize i prospělo. Nejvíc jsem si zamilovala tu část kde Cather předčítá Levimu.
Po delší době musím říct, že mi Cather a Levi skutečně chybí!
Na přebalu knihy se tvrdí, že je kniha napsaná decentně! No, to bych ani neřekla! Madam Camilla mluví jako dlaždič. Nicméně to bylo čtivé a přečetla jsem to velice rychle, jen časté používání zdrobnělin mi chvílemi neskutečně lezlo na nervy (penízky, bráška, Péťa, byteček... nemluvě o vulgárních výrazech). EDIT 2020: Když jsem si teď po letech na tu knihu vzpomněla, napadá mě jediná otázka... Proč jsem to tehdy vůbec četla, sakra?!
SPOILER! Působilo to na mě takovým nijakým dojmem. Vanessa Michael Munroeová (bože, to je jméno) mi nebyla moc sympatická a spíš na celém tom fenoménu okolo Salanderové jen "parazituje". Je to jak Milénium na klasicky americký způsob (hlavně scéna se zabitím Beyarda mi přišla tak neskutečně americká, že jsem se neubránila úsměvu). Další díly mě nelákají. Zkrátka, pro mě je to docela obyčejná vykrádačka Milénia.
Původně jsem byla rozhodnutá, že dám vyšší hodnocení, ale ten konec jsem moc nepochopila. V knize bych rozhodně úplně omezila používání starých fotografií, protože mi to přišlo naprosto zbytečné. Ale fosforeskující název "Asylum" na přebalu knihy byl skutečně skvělý nápad ;)
Upřímně řečeno, nevím co si mám myslet. První myšlenka, která mi po přečtení proletěla hlavou byla ,,A mám to za sebou" přitom se nedá říct, že bych se u čtení nudila. Je to klasika svého žánru a jsem ráda, že má své místo v mé knihovně, ale rozhodně se k této knize vracet nebudu. Frankensteina jsem si přečetla vlastně jen ze zvědavosti, ale nelituji.