veronika4001 komentáře u knih

(SPOILER) I takhle se dá psát o koronaviru. Prchám, abych našel. Přitom se probíjím životem a těžím z mála. Nacházím prázdné a zpustošené domy, nebezpečné a nepřátelské lidi a zvířata. Je nutné se mít na pozoru před vším. Hlavně se nenakazit Horečkou. To by znamenalo jistou smrt. Těžko ji lze rozlišit od ostatních nemocí. Co chci? Jsem filozof. Chci založit osadu těch, co přežili a uspořádat otevřenou, demokratickou a svobodnou novou společnost. Můj syn Nico něco tuší, ale nemluvíme o tom. Necháváme rozhazovat letáky a první přívrženci naší osady se objevují. Každý si s sebou přináší své zkušenosti a teze. Domingo má také jednu: "Všichni lidé jsou zvířata. Ten druhý chlap mě chce zabít. Když zaváhám, zemřu." Vše je zaobalenou Horečkou.
To zvláštní na tom je, že se tady s "Horečkou" nesetkáváte v podobě, v jaké byste ji čekali. Každý mluví o Horečce, o jejích příznacích, ale nikde se nepíše o tom, co to vlastně je a jak to vzniklo, co bylo spouštěčem, v jakém rozsahu a jak to vůbec vypadalo. O to je to cennější. Je zde ponechán prostor čtenáři dostatečný pro jeho fantazii, ale v rozsahu potřebném, aby se nezačal ztrácet.
Do osady přicházejí stále noví a noví lidé z různých oborů a s různými zkušenostmi. Objevuje se stále naléhavější potřeba potravin, obydlí, benzínu, zbraní a střeliva, a schopných lidí ke zbrani. Osada se začíná rozšiřovat. Probíhá směna, dává se dohromady výroba, rozjíždějí se zase továrny. Shání se všechno, co může být k užitku. Zvláště cenné obilí. Velkou roli hraje zkušený, neústupný a všeho vojenského schopný Domingo, který má své tajemství. Ten by si dokázal získat i moje srdce. Nico, syn Willema Storma, zakladatele osady, je vychováván jako bojovník. Nico zachránil otce před smečkou divokých (napadených Horečkou?) psů, motorkářským gangem a zachránil pilota a malé dítě před jistou smrtí. Výborný střelec. Je na sebe pyšný a chce bojovat. Výborným učitelem je mu Domingo, překážkou vlastní otec Willem.
Motorkářský gang se neustále rozšiřuje, má své taktiky a osadu stále napadá. Nastává vývoj názorů na způsob vedení komunity buď v míru, nebo v boji ve smyslu nechám zemřít nebo zemřu. Vzniká nová politická strana Svobodné Amanzi a další Strana udatných bojovníků. Čím více vojenských výpadů ze strany motorkářského gangu, tím více táborů zaujímajících nestejnou pozici. V komunitě vznikají nové útvary. Domingo se stal kapitánem útvaru rychlého nasazení. Z některých mladistvých, mezi nimiž je šestnáctiletý Nico, se vychovávají vojáci. Také vzniká Nicova dětská láska k Lizette a pak již o něco vyspělejší k Sofii. Osada se naplňuje stále novými lidmi, většinou zachráněnými od nájezdných motorkářů. Zajatou byla i Sofia, dalších sedm žen a dívek.
Změnil se směr uvažování Nicova otce. Komunita vyvažuje zlo a mění se v sociální konstrukt. Mění se v region se všemi vojenskými orgány... a zločinci. Byly spáchány vraždy na Nicově otci, Domingovi a dalších. Vrahem byl/byli...
V této knize není síť tajemství k rozplétání, snad až na Dominga se svými zákoutími. Ale je to slepé, protože Domingo byl hrdina, který bránil za každou cenu, Nicův otec Willem také, ale každý jinak. Připadá mi, že vše je přímočaré. Zvláště válka s motorkářským gangem, který se rozrůstá a štěpí. Líbí se mi ta připravenost k boji a ochrana lidí.

6 23.01.2023

Vždycky se těším až se konečně začtu. Pohodlně, nerušeně, a nyní do výboru hororových povídek monotematicky vztahujícího se ke svátku mrtvých - svátku dušiček a svátku hororu. Těchto několik hororových povídek se dme pýchou v knize Stíny Halloweenu, a třeba dodat, že právem. Strašidelný dům, hřbitov, léčebna pro choromyslné a osoby s nějakými zvláštnostmi. Lidé si hodně se světem zemřelých na druhé straně pohrávají. Nejspíše v nich bují velká zvědavost, která dosud nebyla uspokojena. V pozemském životě není znám zpusob jak prozkoumat svět mrtvých, nebo živých mrtvých a dále to zjišťovat. Samotná četba knihy není špatná, ale povídky jsou ploché, rozdíly mezi nimi se začínají stírat a na začátku každé kapitoly stačím předvídat jejich pokračování a závěr. Miluju horory, ale myslím, že to chtělo více a hlouběji vykreslit i za cenu delšího textu. Dokonce se domnívám, že to chtělo udělat zajímavějším, chybí více temna, mraziva, strachu a napětí spojeného s očekáváním.

2 20.01.2023

Řešení vraždy, setkání po letech s bývalými spolužáky a láska s jedním z nich. Možná... Důležité je čelit zájmům a kontrazájmům. Vražda příbuzného po 20 letech se otevírá, aby se potvrdila fakta a vyvrátily nedostatky důkazů. Mezery se vyplňují, aby se napravilo to, co bylo opomenuto. Komu se dá věřit? Je zde hned několik podezření. Detektivka, thriller a horor, pokud jsou psány v krátkých kapitolách, mají větší úspěch. Jste napjatí a děj vás žene dopředu. Kniha není zatížena přílišnými informacemi z vyšetřování, tady skutečně jde o to, aby vše hladce ubíhalo a čtenář si četbu užíval.

4 19.01.2023

Autorka chvílemi pracuje s nadpřirozenem, jehož hnací síla je v nehodách. Černou skvrnou na nehodách může být cokoli a kdokoli. Nejsou zde dvě časové roviny, vše se odehrává v současnosti. Děj a styl psaní je zde trochu jiný než u Zahrady kostí, kde je historizující nádech děje znát a je temnější a víc syrovější jako kdyby se nejednalo o tutéž autorku. Zahrada kostí je dobře propracovaná, ale tento příběh má vzpruhu a je "vzdušnější" - to proto, že u Zahrady kostí jsem nemohla ani dýchat, jak mi bylo nad mediky od žaludku nevolno. Autorka, jak zjišťuji, si vybírá neotřelá témata.

14.01.2023

Až příliš skutečné, hlavně tolik intimní a bolestný popis porodu. Sem tam jsem musela přestat číst a odvrátit se nad tehdejšími lékařskými praktikami. Čtení ve dvou a více časových liniích mi trvá déle pro sesumarizování a vstřebání děje. Je to lepší pro zapamatování a další četbu. Obchod s mrtvými, pitvy mrtvých a odebírání orgánů mrtvým bez souhlasu jejich zástupců. Organizované vraždy, hanobení lidských ostatků. Neuvěřitelné.

1 13.01.2023

Nevěra na nevěru. Vzrušení je to divoké a animální. Pro někoho koníček, pro jiného životní styl, pro dalšího útěk z reality, nebo třeba dočasné řešení problémů. Lechtivé telefonáty, e-maily, sms. Po nějaké době nastává zlom a rozčarování. Facebook a Instagram - vše povrchní, pomíjivé a falešné. Celé je to o tom být viděn tak, jak chceme, abychom byli ostatními viděni. Předvést se. A hlavně udržet si standard. Flirtování, zpočátku nezávazný sex a teď je nutné se dotyčné osoby zbavit... Problém. Jak si s nevěrným manželem a jeho milenkou poradit? A kdo je vhodný partner? S manželem/manželkou sex a mimomanželský sex. Příběh je dobře beletristicky zpracován.

1 08.01.2023

Chybí mi spletitost, hlubší procítění a prožitky. Větší vysvětlení postav, proč jsou tu a co jsou zač, by neškodilo. Trochu chybí orientace v ději, a větší podrobnost, aby se instalovalo napětí, které by se už jen zvyšovalo, stávalo se propustnějším a směřovalo k odhalení osoby pachatele. Myslím, že to chtělo lépe zaujmout vším - dějem, postavami, atmosférou, vytříbeným jazykem (zde i jazykem z oblasti veterinárního lékařství). Kniha může nějakého čtenáře zaujmout, ale neholduju jízdě ve smyslu klouzání se po povrchu. Prostě si to neužívám a tohle pro mě nemá smysl.

05.01.2023

Ach ti premianti! Co na to říct? Je to krásný příběh. Sharon J. Bolton to opravdu umí rozehrát, stačí si přečíst její předchozí díla a je jasné, jakou knihu, jakého autora máte před sebou. Celou dobu mě zajímalo, proč hlavní postava neudělala zkoušky, co svým potutelným jednáním sleduje, zajímal mě postup policie, Talithina otce - renomovaného advokáta a později všech spolužáků. Říkala jsem si, odkud má Megan informace, protože se stávala čím dál víc prozíravější a vynalézavější. Bolton umí tahat za nitky. Zásadní informace o hlavní postavě vás nechá rozbalovat, čímž získáváte více a více informací, které sice napevno máte, ale pak jste čím dál víc zmatenější a nevíte, co hlavní postava zamýšlí. Skvělý nářez, má to grif! 100% na 100 %!

14 02.01.2023

Osoby odlišné charakterem něco spojuje a není to jen technologický podnik, nebo u některých vzájemná blízkost životních peripetií. Je to přízvisko pachatele. Všichni si konkurují, každý chce být vítěz, ale možná je to jen naoko. Někdo se totiž stává hlavním hybatelem. Příběh připomíná novely Agathy Christie, asi se nejvíce podobá Deseti malým černouškům, i když všude je nějaká podobnost. Kniha má spád a v některých jejích částech nechybí humor. Knihu hodnotím velice kladně a myslím si, že autorka to rozehrála velice dobře.

6 31.12.2022

(SPOILER) Je to kniha prosycená občanskou (politicko-občanskou) válkou; cítím chlad a takové to nechtěné pochmurno; skrývání se, strach, změnu nálad, burcování, nezákonné zatýkání a páchání teroristických akcí na obyvatelích. Je to jiná kultura, která z příběhu přímo sálá. Argentina historicky provázaná se Španělskem, kde je tanec, vášeň, zář, se stává v době konfliktu rozpolcenou a rozvrácenou. Panuje zde strach, v ulicích vojáci, kteří dříve byli spořádanými občany. Armáda neofašistů táhne proti komunistům a proti Židům, odhodlaná umlčet každý nesouhlas vraždou. Novinové plátky jsou cenzurovány; za každý nesouhlas s tamní politikou a útok na ni se dostavuje stíhání, mučení, případně vražda. Každý neúspěch je považován za selhání, které se trestá zabitím. Neofašistické plátky se prodávají už naprosto veřejně. Nejcennějším se stává vlastní život. Je to temný a kultivovaně podaný příběh, ze kterého nevím, co si vzít dříve: Dramata občanské války? Poklesek společnosti? Vztahy a lásku? Příběh je působivý a zanechává silný dojem plný zvratů a kontrastů. Byt číslo 401. Únos. Byt číslo 402. Rovněž únos. Únosy do cel. Neofašistické skupiny proti sionistům. Zlomení bez rodin prchají. Rodiny jsou vyvražděné, nebo jejich členové odvedeni do jiných rodin, nebo ponecháni napospas smrti. Každý, kdo přežil se pokouší uprchnout a i v cizí zemi je stále přítomen strach a obezřetnost. Všude, kde prchající vidí auta, vidí uniformy, kde vidí uniformy, vidí zbraň. Se strachem se nedá žít, přestože strach a únik se stávají přirozenou součástí. Panuje zde pocit viny nad ztrátou rodinných příslušníků a nad svým neotřelým štěstím. Kdybych býval věděl, udělal bych to jinak... Nastává změna vlády. Prchají ti, kdo šli s vládnoucí třídou. Teď se stávají všichni bezejmennými. Vina, kterou nevinní prchající cítí po návratu domů se zvedne ve formě zášti proti nim. Ty jsi přežil! Z přátel se stávají nepřátelé. Nechal zemřít svoji ženu, děti. Nastává zvrat díky okolnostem, za nichž se syn sousedů setká s částí původní rodiny uprchlého. Sousedův syn o ničem neví, skutečnost původnosti rodiny jako investigativní novinář postupně zjišťuje a prověřuje. Dochází ke shledání, ze začátku nepříliš chtěnému a přes lži, nástrahy, podvody a donucení nakonec zasáhne osud jako ten, kdo píše první a poslední slovo. Autor si je vědom přínosu krátkých kapitol. Kniha přes složitost děje mě hned vtáhla, a to velice intenzivně. Španělská slovíčka jsem nejprve vnímala jako rušivý element, ale postupně jsem je shledala příhodnými a nakonec jsem je i očekávala. Stala se součástí příběhu, a já věděla, že nastanou a zase je budu číst, nebo se s nimi setkávat. A bylo to dobře, bez nich by nedošlo k tomu správnému vyznění, k pochopení tragédie. Knihu doporučuji pro její originalitu.

3 29.12.2022

Je to jedna z knih, která vybízí k večernímu čtení. Líbí se mi neohrožená postava Aloysiuse Pendergasta, s prominutím slizkého blond až bělovlasého zvláštního agenta FBI se svými manýry opět slizouna, který je ovšem svojí odvahou, intelektem, nevyzpytatelností a smyslovostí muže, přitažlivý. Bílý límeček. Je zvláštní, že každá kapitola patří jedné a další osobě, která nebyla uvedena v těch předchozích. Vzkazy a nadbytečné části těl, než jsou části těl obětí. Vrah se snaží být viděn. Proč? Akce na akci, slyším tikot jejich načasování. Ty udržely moji pozornost, abych se dozvěděla, jak to je s Nova Godói. Oceňuji skvěle napsaný smutek Pendergasta.

27.12.2022

Je zvláštní, že Floyd oslovil Laurel jménem. Vždyť se nikdy neviděli! Přitom tohle Laurel nezarazilo a nezabývala se tím. Namísto toho ji zaujal jeho přízvuk. Proč? Až potom se mimo jiné dovtípila, že ji zná z internetu kvůli její nezvěstné dceři. Tímto způsobem je to nedotažené, protože každý by se přece zajímal, odkud ho/ji ten dotyčný zná. Na druhou stranu se jedná o hezký příběh, který má mnoho otazníků čekajících na odpověď. Co je lákavé, je ono zrcadlo minulosti a současnosti, jež se naskýtá u obou dcer - Ellie a Poppy. Rozplétání je podivuhodné a ještě podivuhodnější je zadostiučinění Laurel, která se dozvídá fakta skrze jinou "rodinu".

1 22.12.2022

Kniha nemusí být špatná, ale nesedla mi co do stylu psaní, protože náš přirozený jazyk neznamená jazyk bez konvencí, byť příběh je záměrně veden stylem hovorového jazyka. Dále mi nesedla co do problematiky příběhu, ačkoliv horory miluju, dva "živí" zemřelí duchové nejsou ani pro zdánlivou věrohodnost myslitelní, dokonce ani pro velkou fantazii, či pro pohádku.

2 21.12.2022

Ta honička stojí za to. Skrývání, zastírání identity, vzájemné napadání, touha zvítězit. Kdo nad kým? Hra začíná. Psychiatr dostává nástroje, které neumí ovládat, diagnózy pacientů záměrně stanovuje podle libovůle. Z lidí, které uměle pochytá, dělá pacienty, které si podmaňuje a dostává je do pravidelné terapie, na jejímž základě předepisuje libovolné (nadměrné) dávky zhoršující jejich stav a prakticky likvidující jejich osobnost, což má za následek bezmoc pacientů. Je váženým psychiatrem, váženým ředitelem kliniky a policie nemá důvod mu nevěřit (vždyť jsou pacienti psychotiky s vážnou anamnézou). Nitrosvalové injekce, methylamfetamin. Maska bytosti.

18.12.2022

Zvláštní je natáčet vlastní umírání, hranici mezi živými a mrtvými, jaké pocity jsou při krocích k vlastní smrti a kam odcházíme po smrti. Obálka knihy může trochu zarazit, protože je na ní stará kazeta, ale nenechte se mýlit. Mnoho knih není vyhledávaných, přesto jsou poměrně nové a hlavně dobře napsané. Skvěle napsáno, propojeno, žádná lichá místa. Psáno s obraty, vysokou vnímavostí a humorem. Námět je originální, protože tady se jedná o výjev živého člověka, ne duchů nebo živých mrtvých. Jde o nahraná slova umírajícího. Za mě krásný písařský styl. Doporučuji.

14.12.2022

Pěkná česká detektivka, kterou vnímám jako oťukávání neorané oblasti. Detektivky českých autorů nečtu, mohu srovnávat pouze se zahraničními. Překladatelský aspekt u zahraničních je znám a z tohoto pohledu je detektivka českého autora vytříbenější, protože ona krásná čeština tady opravdu sehrává velkou roli. Na druhou stranu ať vezmu do rukou jakoukoliv do češtiny přeloženou detektivku zahraničního autora, vidím u té zahraniční větší šmrnc, spád, akčnost, takovou tu samozřejmost, větší sehranost a sebejistotu. Z této české detektivky zase cítím malebný půvab naší krajiny a vybraný námět považuji za originální, v dnešní době poměrně chytlavý. Této detektivce nelze upřít českou krásu a právě tu onu jinakost.

6 11.12.2022

Kniha kapesního formátu. :-) Ze začátku jsem měla smíšené pocity, protože jsem zvyklá na jinou verzi hororů. Ale asi ano, je to dobré. Ostatně námět je originální a je to poprvé, co mi něco takového přišlo do ruky. Lepší by to bylo propracovanější, hlubší, temnější, dramatičtější. Připadá mi to jako jedna ze zfilmovaných horror stories, taková ta jednohubka, co se spolu s dalšími v 90. letech prodávala na videokazetách. Doporučuji pro onu nevšednost jako osvěžení.

3 07.12.2022

Jak to ti pánové dělají, že mě vždycky zaženou do pomyslného kouta, kde se odevzdávám jejich příběhu? Od prvních stránek se pomalu přenáším jinam. Přírodopisné muzeum v New Yorku je plné záhad se svými halami, sklepními prostory, úkryty a nevyužívanými sbírkami. Veškerá zákoutí mají tendenci růst se "zbytkovými", ale o to cennějšími sbírkovými předměty zvyšujícími napětí a zvědavost. Autoři umí získat z historie to, co nikdo nezná a málokdy si dá do souvislostí, totiž tajemství, záhady, nebezpečenství. "Jejich" historie je opředena něčím, co není náhodné, ale dělají z toho situaci a operační akce. Historie díky nim ožívá a získává dramatické kontury. Autoři píší ve stylu odpovědí k jejich popisu/vyprávění na otázku "Proč se to děje?" Zvraty do dětství v příběhu krásně zapadají. Od autorské dvojice opět další skvělá kniha, i když konec je trochu předvídatelný.

1 06.12.2022

Po Loutkovém divadlu jsem sáhla do Černého léta. V zimě. Pořadí, které jsem zvolila je neuspořádané, ale spořádaný sled není jedinou cestou, jak číst Cravena. A to je přesně ono. Pozdější díly doplňujete o ty předchozí a díky uchopení těch pozdějších víte, co se dělo předtím a snadno si to srovnáte četbou oněch starších dílů. Pozdější díla se tak někdy stávají tahákem pro ta dřívější. Craven umí psát přehledně a zaujatě tak, že nezaškobrtáváte stránku o stránku a nelistujete knihou dopředu. Jedete, jak jede kniha, žádné vyšetřování není u konce. Doporučuji, ostatně tak, jako v předchozím případě.

10 03.12.2022

(SPOILER) Začátek je pomalejším seznamováním s tématikou, možná je to tak lepší, protože pro rozjezd je třeba prostor, aby děj mohl vyplynout, rozvíjet se a na stejné "anabázi" se rozšiřovat. Výborná myšlenka s otcem synů, i když začátek mohl být důslednější. Trochu více to rozvinout, atmosféru lépe vsadit do záběru života bratrů, vykrystalizovat jejich vlastnosti a projevy, a k tomu vybarvit prostředí a celkovou atmosféru. Nevíme, odkud bratři přicházejí, a to je ono, možná to bylo právě na čtenáři, který si je sám vsadil do situačnosti, do děje, v jakém se postavy samy projeví. Jednou započaté dobrodružství už nelze zbrzdit, a to platí i o téhle knize. Jede to. Uf! Po straně 100 se příběh rozbíhá na plné obrátky. Jít vpřed je nebezpečné, ale na cestě zpátky čeká smrt. Nejvíce se mi líbila pasáž o březí samici jaguára a ještě předtím o anakondě. Fauna je dokonale popsána a vy se za všech jejích zvuků nacházíte v divočině se všemi pátracími skupinami. Počátek je nic oproti spádu, který přichází. Zážitek z četby je všeobjímající a já jsem ráda, že se nachází autoři, kteří dokáží beletristickým zpracováním nebezpečenství deštného pralesa rozproudit krev. Adrenalin stoupal, srdce bušilo o sto šest a já myšlenkami plula s příběhem.

29.11.2022