veronika4001 komentáře u knih

Opuštěná tovární budova. Před ní mrtvola. Líbí se mi kontrasty mezi policejními inspektory, kteří mají na případu spolupracovat. Jejich individuality nejsou slučitelné a stejně si myslím, že si každý pojede po své vyšetřovací ose. Nechávám se překvapit. Děj se rozbíhá od prvních stránek. Nejedná se jen o vraždu, ale snad o zákulisní vraždu řízenou z prostředí internetu. Darknet. Kdo by podle tebe měl umřít jako první? Probíhá diskuzní fórum v prostředí webové stránky nazvané Morituri. Vítězem je oběť. Kdo bude další vítěz? Hlasuje se. Kdo je administrátor webové stránky, na níž se volí smrt? Kandidát na smrt se volí v celém světě. (Možná by stálo za úvahu převzít darknet do světa hororu - duchařiny, zombie, haunting houses, temných nocí apod. a napsat horor provázející temným internetem, který jako temná síla prostoupí do skutečného života lidí). Příběh tady jede na plné obrátky a já se nestačím divit, čeho všeho je člověk schopen. Závěr jsem si absolutně užívala. Ačkoliv má kniha plno překlepů, nepůsobí tyto nijak rušivě a knihu rozhodně doporučuji.

4 21.09.2022

Knihu jsem už jednou četla. Příběh je poutavý, s troškou tajemna, zvláště je akční. Jedná se o vyšší cíl - vědu, nebo i jiný cíl, a to komplotem bojovníků získat výhradní cennost? Obojí spojuje text, který má být mapou, a tuto mapu chce více sil a chtějí ji celou. Má dvě strany. Ta první byla ukradena. Ta druhá je v držení Emily, která je vědkyní a mapu má prozkoumat. Podle ní je dokument spíše padělkem; mapa je psána hustým černým inkoustem a jsou v ní chyby. Vypadá bezvýznamně, přesto se o ní bojuje na život a na smrt. Je to dokument popisující, jak oddělit tělo a duši?

1 17.09.2022

Jediný cíl - být co nejdál. Do toho je zde zvláštní Oren, který ví věci dřív, než přijdou. Zpočátku se neztotožňuji s chováním hlavní hrdinky. Možná je to způsob její sebeobrany. Na druhou stranu Mattie také není přesvědčivá. Něco tají. Tuto knihu ovlivnily Star Wars, Oren je jimi snad posedlý. Také jsem si říkala, jestli ty figurky ožijí, protože s nimi hraje imaginární hru, do které se neochotně zapojuje jeho matka a Mattie. Že by dvě vražedkyně? Možná. Je zvláštní, že se Oren někdy chová jako Caleb, má zvyky a zájmy jako Caleb, dokáže předvídat a v agresivních reakcích je podobný Aliciinu příteli Davisovi. Příběh je podnícen záhadami a tajemstvím. Ale ano, ty postavičky ze Star Wars se snad opravdu pohybují, a ty hlasy... Na závěr pěkný zvrat. Pro milovníky přicházejícího tajemna a napětí doporučuji.

2 17.09.2022

Od začátku skvělé - napínavé v očekávání, že se bude něco dít. Stěhování do nového nájmu tohle všechno doprovází a neobejde se bez nových pocitů - vedle některých nutkavých a vtíravých přicházejících z minulosti, jsou tu nečekaná setkání a situační okamžiky. Zpočátku zvláštní pocit z domu a ten pocit nahání strach a jakousi odtažitost. Rok 1990 není uzavřen nebo jak jinak si vysvětlit prolínání časových os a tendenci na události navázat. Časové osy jsou blízké, události začínají splývat a víc zapadat do sebe. Lidé si pamatují a většina těch, kteří žili v roce 1990, žije i teď. Promlčený trestný čin se stává pojítkem pro vlastní vyšetřování aktuálního trestného činu. Přibývá dramatu. Příběh hned na začátku osloví, protože už tehdy má děj a začátek je spouštěčem pro nadcházející události. Je to kniha, která na dlouho udržela moji pozornost. Autor ví, co píše a jak to psát. Ta kniha má u mě jednoznačné "ano".

11 11.09.2022

Mnoho postav, které sice mají různé osudy, ale přesto se mi vše smíchalo dohromady a já přestala vnímat rozdíly. Každý, resp. každá dvojice má svůj životní úděl a uplyne dost času na to, aby se kniha začala zaobírat tím, k čemu příběh směřuje. Ze začátku bych skoro řekla "mnoho lidí, ale žádný děj". To knize nepomáhá. Jakmile jsem se proklestila všemi jmény, začalo to být zajímavější.

5 05.09.2022

Nádherné! Popisem, jak uvíznou v močálu jsem před sebou měla skutečný obraz události. Připomnělo mi to příběh o Carmille. Záhady a tajemství opředená historií sídel mě k četbě vždy lákaly. Ta okna, za nimiž je nějaký tvar modelující bytost a vy si uvědomujete, že je to tvář v pozadí, nebo ta zaplněná tmavá zákoutí, která vám dávají tušit něčí přítomnost. Staré domy a jejich dávná prokletí. V knize se mi líbilo to prosakování temnoty, postupné a prostoupené všemi částmi, zvláště při průzkumu podkroví. Takovéto dělat ze všedních věcí nevšední a hlavně používat přirovnání pomáhající představivosti, ačkoliv se jedná o běžný několika generační život lidí vyprávěný ve třech časových rovinách. Tajemství je pomalé a plíživé. V příběhu se něco událo; něco je tady, něco, co je zlověstné a co spojuje všechny tři časové osy. To něco je v reálném životě pouhopouhou věcí (copak figuríny!), to něco je nepředvídatelné, neústupné, tiše bojující. Něco, co žije svým životem a osudem. Připomíná mi to obrazy panovníků a panovnic na zámcích, kteří vás neustále pozorují, ať jdete kamkoliv. Z jakéhokoliv úhlu se na ně díváte, všude jsou ty oči. Ale tady to není ono. Vy stojíte. A oni... Místy mi to připomíná Barbaru Erskine. V tomto příběhu život hrdinek ale ovládají předtuchy. Příběh by mohl být více naplněn, kdyby byl zfilmován. Obsah děje, pohyby osob, ten strach, hrůza, to všudypřítomné, očekávané i neočekávané. To, na čem autorka staví by mohlo lépe vyniknout v prostředí filmu. To je přesně ta kniha, která o něčem vypovídá a film to dokončí.

4 03.09.2022

Návrat na místo prožitého dětství a mládí, který je návratem myšlenek na rok 1987 a vzpomínek na ostatní "Heddiny děti". Tento návrat je také návratem k činu, který se stal 13. prosince 1987, v době, kdy hlavní hrdinka dospívala. V osudný den se setkává s ostatními, kteří jsou stejní, přesto jiní. Jack, Iben... Ty pocity. Něco tu nehraje. Prolínání časových linek umocňuje děj. Líbí se mi nastavené rozdíly mezi minulostí a současností. To, jak jsou ti lidé najednou jiní a mají zkušenosti ze života. Někteří z nich zemřeli v osudný den požáru. Ostatní se setkávají po letech. Ty pocity...

8 30.08.2022

Je to jiné. Příběh má svoji zajímavost. U zrodu stála myšlenka to vytvořit temně nápadité a přelít to do rituální zvrhlosti "hodného", lítého a zároveň krutého maniaka, jehož vášeň pro krásu, citlivost detailu a jistou poetičnost začínala tetováním několika druhy motýlů. Dívky/ženy postupující vpřed, slabé a ochočené. V dění je vražedná láska Zahradníka a vznikající díla jakoby s vetknutým pohybem motýlích křídel, která byla centrálním výjevem. Líbí se mi rozkolísaný a pestrý život hlavní hrdinky a způsob, jakým líčí slabiny věznitele, ostatních dívek a dalších osob. Příběh ačkoliv ponurý je barvitě vylíčen, ale chybí mi tam ten rozběh příběhu a dynamika, a zároveň soucítění s hlavní hrdinkou, ačkoliv její život je smutný. Samotný nápad příběh takhle postavit je ovšem skvělý a za něj tleskám.

5 27.08.2022

Bohužel se svým hodnocením se budu tentokrát držet při zemi. V prvé řadě kniha musí zaujmout tak, aby čtenář nepřemýšlel nad předělem knihu číst nebo odložit a nechtěl dělit svůj čas mezi knihu a jinou zálibu. Kniha nepřináší nic, čím by mě obohatila. Začátek na první nádech výborný, už přemýšlím, kam se s knihou na volné okamžiky uvrtám, ale pak to jde postupně dolů a já se začínám nudit. Jiné zálibě přednost nedám, budu číst zase, ale tentokrát něco jiného.

26.08.2022

Pouhopouhý e-mail. Něco mi říkalo nevěřit nikomu z nich. Svižné a strhující čtení s překvapivým závěrem.

2 25.08.2022

Ze začátku jsem nemohla vydedukovat, jakou pozici měl Heller v roce 1944 zastávat. Sice párkrát pozdravil, jak diktovala německá pravidla, párkrát pozdravit zapomněl, přitom se musel/měl chovat oficiálně a své vyšetřování s ohledem na válku zredukovat. Nevstoupil do SS ani SD. On, jeho manželka a děti se měli chovat tak, aby zůstali naživu. Ale při vyšetřování? Další faktor - faktor strachu. Lidé se bojí policii otevřít, schovávají se před ní, nebo nespolupracují, bojí se, že jim bude prohledávat osobní doklady, majetek. Zatýkání, schovávání se ve sklepech, průchodech, propukající požáry. Souboje o život. Nedůvěra vůči Němcům, nedůvěra vůči Rusům. Panika, chaos. Za téhle situace koluje zvěst o Strašákovi, který se vraždami projevuje v plné síle. Napadlo mě, jakým směrem by se vyšetřování ubíralo, kdyby vrahem byl vysoký německý důstojník. Ne, vrahem má jím být muž s duší dítěte a změkčelou povahou ženy. V tomto ohledu jde o ztížené vyšetřování. I děti jsou oblečeni v uniformách wehrmachtu. "Muž", který po sobě zanechává ukázky v podobě vražd napodobujících dětské manýry (výkresy?). Lidé se ho bojí. Kdo jím je? Kniha hezky popisuje temnou atmosféru plnou nedůvěry a s ní související nepřehlednosti situace, zmatku, obav, nervozity, strachu, boje o přežití, ale to na úkor vlastnímu příběhu, který by mohl mít více akcí. Přesto dávám plný počet bodů.

5 21.08.2022

Mýtická detektivka. Dům, jde se schází skupina, jejichž členkou byla zřejmě nedobrovolně Rosario. Kde je ten dům, kde je ona? Co je to za okultismus? Má původ v lůně církve? Soukolí Amaiy je zvláště temné. Kolem ní dochází k vraždám; nejedná se o série vražd, každá je jiná, oběti jsou vybrány nahodile. Kdo bude další? A hlavně, jak tyto vraždy vyšetřovat?

18.08.2022

Možná to nebyla láska... Soucit, odtažitost, upjatost, vrávoravá slova, nevědět co říct. Ale teď?
Co je láska?
Jak s ní zacházet?
Jak přemýšlet o lásce a jak myslet v lásce? Domnívala jsem se, že zastánce hororů, thrillerů a detektivek neumí romantické knihy číst.

10 16.08.2022

Je to detektivka a už styl zachycující jemné nuance naznačuje, že začátkem to rozhodně nekončí a příslib dynamického příběhu bez jediného zaškobrtnutí je na spadnutí. Líbí se mi neortodoxní Tilly, která je přehlížená a opovrhuje se jí. Tím, že nezapadá, se stává podstatnou součástí kolektivu, protože její znalosti, myšlení, zaměření, její jinakost v uvažování a úchop věci jsou nezaměnitelné a začínají být velkým přínosem. Tilly je funkční a lze s ní počítat, což vyšlo najevo díky Poeovi, který odhalil její přednosti. Nakonec se Tilly stává neodmyslitelnou pomocnou rukou, která vede strategii. Příběh nemá takový spád, kdy uvnitř cítíte, jak se vám tělo rozechvívá a vy ho dávkujete adrenalinem. Tento příběh je podrobnější a poukazuje na různé mechanismy vyšetřování, které nabývají na síle s neortodoxní Tilly. Po přečtení několika řádek na mě dýchla sebejistota autora, což se mi u knih ne vždy stává. Taková ta rozehranost, kdy on je na tahu a ví, na jaké prvky se soustředit.

8 13.08.2022

Tak tohle je jiné. Darcyinu tvorbu mi to připomíná vzdáleně. Živí mrtví. Skryti před nimi, ale nedá se jen přežívat. Ze začátku mi nepřišel dobrý nápad knihu číst po večerech. Dokonce ani odpoledne ne. Když v paneláku něco zaskřípe - stačí jen výtah, který se rozjede - hned zkoprním a vnímám už jen ty zvuky. V příběhu je napětí utužováno stálostí. Tím, že Vyzáblí nejsou vidět, splývají, jsou ukryti a jsou vnímáni, až když se něco pohne nebo je slyšet. Anebo vidět jako např. rýhy ve dřevě. Banksyjský les je smyšlený. Škoda. Mám ráda, když si prostředí mohu vyhledat a když zjistím, že má temnou stránku. Zvláště u lesů a opuštěných míst je to důležité. Příběh se mi jeví podrobněji vykreslen než ostatní Darcyina dílka; tady jsem si to více užívala, hlavně cestu z Winterbournu k Beth, jako kdybych tam seděla s nimi. Ze začátku je to takové kolébavé čtení, postupně se ale děj dostává do ráže a má už jiný náboj a jakási neviditelná síla mě žene dál a dál. Skvělé jsou peripetie obou hrdinů. Připomíná mi to knihu Červený vrch nebo Světová válka Z, ale tam lidé hned po kousnutí zmutovali a stávalo se to procesem, tj. zemřeli a následkem toho vstali z mrtvých. Příběh pokračuje svižným tempem, tady se Coates opravdu posunula, prostě je to jiné. Líbí se mi jednotlivé zápletky v domech, autě, na lodi. Vysoustružené do detailu. Každá kapitola přináší něco nového, nějakou další akci, která vás "vezme do oběhu". Je to dobrodružné, dynamické, má to temperament a spád. Cítila jsem to bezbřehé ticho, to liduprázdno, když někam Dorran s Clare přišli a pak šum pohybů Vyzáblých. Závěr byl předvídatelný. Světová válka Z mě ale více dostala, ačkoliv zombie příběh, byla více o běžném životě, méně fiktivně podána, a o to více vyzněla realističtěji.

1 04.08.2022

(SPOILER) Prolog absolutně přitažlivý. Při jeho čtení jsem si připadala jako v klášteře. Ty staré lesknoucí se dlaždice, kapající voda, zrychlený klapot podpatků, lavice, temné chodby, zvuky vlajících rouch, chřestění klíče v zámku a skřípot otevírajících se dveří. Některé pasáže knihy byly i humorné: "Náš opravdový domov stojí hned vedle: malá chalupa, která by byla docela hezká, nebýt toho, že se povážlivě naklání a vypadá, jako by se snažila v tichosti cihlu po cihle odplížit pryč." Je to zvláštní příběh s pověrami, přízraky a rituály. Dokonce je, podle mého úsudku, dobře napsaný. Styl mu padne jako ulitý - je přívětivý a poddává se kadenci, proto má děj takový spád a lehce se čte. Sotva jsem knihu otevřela, už jsem četla 80. stranu. Jde to rychle, napětí se zvyšuje. Samotné chování lidí tomu napovídá, protože jsou na tamní události spojené s upálením dvou dívek zvyklí. Kniha má i pár nedostatků. Od začátku chybí vysvětlení, kdo je Ruby? Zemřelá dcera reverendky? Asi to bude muž. Takže její bývalý přítel? Milenec? Manžel? Syn? Bratr? Vzdálený příbuzný? Musela jsem hádat, protože toto jméno se tam byť jen ťuknutím neustále opakovalo. Bratr reverendky Jacob také v příběhu zaznívá kdesi z dálky. Nepřátelství některých ve vesnici je znát. A možná nejen pubertálních výrostků, kteří šikanují, týrají a dokonce zabíjejí. Reverendka Jack je vstřícně vítána, ale nelze si nevšimnout podezíravosti obyvatel. Příběh je opředen symbolikou, má to hutnost, ve vyjadřování je něco, co přispívá k intenzitě prožitku. Rozumím autorce napnout čtenáře do poslední pídě, což se v mém případě povedlo, ale ne nade vší pochybnost. O tom, kdo je Ruby se dozvídám až na 230. straně. Přitom už na začátku měla o Ruby (ano, jméno je ženského rodu) napsat víc, aby text nevyzněl rušivě, protože čtenáře zbytečně mate a odrazuje od čtení. V příběhu se čtenáři totiž jinak objevuje abstraktní postava jménem Ruby, o které neví, kam ji zařadit, neví, co s ní. Kdyby to bylo s tou Ruby a nutno dodat s vraždícím bratrem reverendky, dotažené, kdyby bylo více temných míst (Vždyť tak krásně začala! To ponuré kostelní prostředí, prostředí kaple a starého hororového domu dávají takové možnosti!) a děj celkově propracovanější (např. promyšlenější intriky s páleničkami, hlubší vztahové propletence), dala bych nejvyšší hodnocení. Americké poměry jsou mi neznámé - dceru reverendky někdo málem zastřelí, párkrát se zraní sama, nebo jí k tomu někdo pomůže, zmizí nůž, reverendce samotné je vyhrožováno, někdo jí podsouvá páleničky a reverendka je klidná. Někde mi přijde až snadno uchlácholivá. Taky proč ne, když má bratra ve vězení a sama na rukou má krev. Je to k zasmání. Ale přitom tak hezky a střízlivě nebo seriózně to začalo. Já se chtěla pobavit, ale udělat ten příběh věrohodnějším by nebylo od věci. Věřím, že je to líbivé. Mně to vcuclo až jsem se divila jak moc a takhle to autorka jistě chtěla. Ale zase tak nápadně líbivé až je to umělé, neuvěřitelný děj a tedy prázdný děj. Nic se netočí, nic se nekumuluje, jen nenarušený povrch. Kumulativně to začíná až závěrem, kde přichází WOW rozuzlení. I přes tyto nedostatky autorka přitáhnout pozornost umí. Tu moji nejen přitáhla, ale i udržela, a sice do konce knihy. Čtyři zasloužené hvězdy za to vcucnutí - počáteční nádech a konečný výdech zahrnující všechny stránky knihy.

1 28.07.2022

Nápaditá myšlenka použít pro děj geocaching. Teď už vím, co to je, a děkuji, nechci. Jsem zvyklá, že v příbězích bývá mapa a doprovodný text, který je předem vytvořen a má pomoci najít poklad, nebo vyřešit záhadu. Tady je to trochu jiné. Hledačem je k mému překvapení policie, která si musí souřadnice vytvořit sama z indicií v textu, který jí podsouvá pachatel. Opravdu musí policie celou tou mozaikou projít? Stage a další stage. Až stage 5. Pomalu... Samá voda... Posunuje se policie vpřed? Nevynechala něco? Proč to nepasuje? Během čtení jsem si u jednoho svědka říkala, že ho policie měla upozornit, aby neotevíral nikomu, ne aby neotevíral nikomu, koho nezná. Říkala jsem si, že u tohoto svědka byl risk policie neuvážený, a že ho měla ochránit dříve, než se k němu dostal vrah. Stabat Mater.

8 24.07.2022

Je to zajímavý příběh asi proto, že propojuje zdánlivě nepropojitelné. Dvě dějové linky, dva odlišné příběhy o stereotypních životech bez zvláštních odchylek nebo nasazení; dvě kategorie prostých plynoucích životů několika lidí. Každodenní události se mísí s nevšedními zážitky a dojmy, které přichází v různém rozložení a závislosti. Dokonce i problémy každého v obou příbězích se mi zpočátku zdály být nadsazené, kdy jsem si později uvědomila tu nadvládu toho, co nemůžete nějak ovlivnit a korigovat. Že Laurie odhodila hračku? Že má nepřítomný a strnulý pohled? Že Rachel je tvrdá a neústupná, nekompromisní až manipulativní? Tady ovšem problémy s hlavními osobami zakrývají problémy hlavních viníků. Zvláště pod půdou hlavních postav, které jsou centrálním bodem vzniklé situace, příkoří a nemohoucnosti druhých, vznikají agrese, které lze jen tušit než se rozvinou naplno. Jsou to v různé míře chtěné či nechtěné důsledky tyranie, se kterou se lidé vnitřně potýkají a která vyplouvá na povrch. Od počátku jsem v těch běžných příbězích viděla něco nevyřčeného, něco, co mě v očekávání nutilo číst dál. Vždyť to přece nebude jen tohle? Ne, kdepak, to musí být zajímavější! Za tím něco je! Řetězec událostí. Stejná diagnóza, nestejné cesty k ní. A to nejlepší na konec. Kdo je dítě L? A hlavně, kdo je dítě D?

3 26.06.2022

Vím, že Cara Hunter to umí od začátku rozjet a čtenáře až do konce knihy nepustit. V žádné své knize mě nezklamala a ani tentokrát se zklamání nekonalo, protože do příběhu vždy dává něco, čím čtenáře osloví, udrží jeho pozornost a nasměruje ho tak, že se těší na její další dílo. Zasvěcený čtenář, který sáhne po knize od Cary Hunter, předem ví, co má očekávat - jakou úroveň zpracování, jaký styl, jaký příběh, z jakého prostředí, strmé vzestupy a ještě strmější pády. Jeden případ se prolíná s druhým, nic není ponecháno náhodě. Čtenář ví, že se setká s Adamem Fawleym a novinové články, hlášení reportérů, sms zprávy, blogy, komentáře, e-maily, telefonáty jsou okolnostmi dotvářejícími příběh. Bez nich by příběh nebyl celistvý a - jak bych to řekla - napsaný tak, aby vyzněl pravdivě. Někdy je pozadí důležité, abychom si uvědomili tíhu situace a celek příběhu. S Adamem Fawleym je to běh na dlouhou trať. A za tento běh dávám autorce plný počet bodů. PS: Byla to parádní jízda!

7 19.06.2022

Kniha mě upoutala hned svým začátkem o dvou potápěčích ohledávajících vrak. To vystižení potápěčské situace - dlouhé cesty k vraku lodi, zjištění, že je obrácena dolů, proklešťování si cesty do vraku, zjištění stavu, v jakém se vrak nachází, nemožnost otevření dveří, ztráta orientace, absence vzduchu, smrt. Příběh ve stejných konturách a zvolna pokračuje policejním vyšetřováním, které ve vás rozdmýchává představy, kdo by mohl být oním vrahem, který potápěčům zatarasil cestu ven. Přibývá další vražda, a ta mě odvedla od původního myšlenkového scénáře. Ze začátku je příběh svižnější, potom pozvolnější, jakmile dochází k rozplétání. Příběh bych označila jedním názvem, a to "Matematika". Doporučuji jako svěží oddechovku.

2 17.06.2022