veronika4001 komentáře u knih

Kniha mě uvedla z letního počasí do sněhové vánice, a to jsem při otevřeném okně na teplém slunci potřebovala. Příběh rychle zatáhne do děje a nabudí - nabudí teplotou, atmosférou, odhodláním. Tam venku něco je... Pro tak krátký příběh by bylo lepší méně odboček o životě hlavních postav a více se zaměřit na téma, má-li kniha upoutat. Vsuvky uprostřed knihy o životech hrdinů jsou nadbytečné a zajímavosti spíše ubírají. Kouzlo příběhu se tím ztrácí a upadá. Je to škoda. Kdyby ustoupily nepodstatné věci a vytvořil by se obsáhlejší a daleko strhující děj, hodnocení bych nastavila jinak. Chtělo to víc akčnosti a hororových prvků.

3 08.05.2022

Na začátku příběh zvláštně dýchne starobou. Je moderně napsán, pro horory příznivě krátkými větami, přesto je zde něco, co mě zmátlo. Moje očekávání? Moje navnadění se na staré nejlépe viktoriánské domy a černou gotiku? Možná. Očekávala jsem tenké protáhlé linie starobylého písma, rozkodrcaný text nebo ďábelské symboly jako předzvěst zla. Tyto příkrasy hororu v příběhu použity nejsou. Je to typ hororu na přelomu thrilleru, který má příznačnou vlastnost vpíjet se do vás a otáčet vaší myslí a vy přitom hltáte stránku po stránce. Ta staroba, vůně hororu, ono tajemné přídeští, tajemné děsivo. Temnota. Napětí s přídechem magie. Horor je blízký stylu Darcy Coates. Je to příběh s velkým nasazením a různou úrovní nebezpečí a očekáváním démonismu. Líbilo se mi reálné uvažování Adama, i když ne vždy souznělo se situací. Příběh se svými zákoutími se četl hladce a udržoval neustále v pozornosti. Za zpříjemnění chvíle dávám plný počet *.

2 08.05.2022

Moc krásná vědecká právní práce a tolik otazníků za ní. Mnoho neprobádaných míst a přitom by to mohlo být tolik strhující. Žádnou publikaci jsem od doc. Kejře nečetla a ani ho nepoznala, ale jakmile jsem v Nakladatelství Karolinum uviděla tuto knihu, ani na chvilku jsem nezaváhala. Nejsem právní historik, ale právní historie je bezesporu přitažlivá. V této práci nelichotivě zaujímají výchozí pozici lichá a rozporná místa, a to proto, že jinak by nebylo o čem bádat, a že existují jen domněnky a dohady, nikoliv úplné doklady, na což autor poukazuje. Ale nevzdává to, a to se mi líbí. Tolik neznámých právníků, studijní možnosti a celková atmosféra právní společnosti v předhusitské době od vzniku pražské právnické univerzity roku 1372 až do jejího materiálního zániku v roce 1419. Věděl to někdo? Tušil o tom vůbec někdo? Je to kniha, která na tuto éru pražské právnické fakulty a tedy samostatné univerzity nahlíží optikou skutečného pramenného podkladu, totiž matriky, rotulů, statut a jiných úředních i neúředních seznamů, ze kterých se snaží rozborem vyzjistit akademický život na právnické univerzitě. A to je přesně ono, ta kniha si na nic nehraje.

11.02.2022

Kniha je bezesporu motivující a ukazuje cestu, jak zacházet se službami, ale není to ono, něco mi tam nesedí. Metody, jak dělat služby lepšími, mohou pomoci, ale jejich rozřazení docela dost dobře nechápu, když si uvědomíme, že se sami o sobě prolínají a jejich cíl a obsah jsou de facto stejné. Připadá mi, že každá z metod je cesta službou, a ne u každé metody je důraz položen na něco jiného. Vím, že v knize autor píše, že je nelze považovat za přesný návod. Cituji: "Nebojte se upravit si nástroje pro vlastní potřebu a směle je mezi sebou kombinujte." Jenomže v tom je problém. Oni se od sebe moc neodlišují, přitom nuance mezi nimi si přece můžeme upravit, stejně důraz si také můžeme zvýraznit a tedy položit kam chceme. Takže se vracím k tomu, že nástroj je jen jeden, a to cesta službou, protože ten si můžeme upravit do podoby, kterou chceme a tedy i do podoby dalších nástrojů, o kterých autor zmiňuje, že jsou nástroji výzkumnými, analytickými a designu služeb. U cesty službou se můžeme zastavit u jakého bodu chceme a rozebrat jej v podobě jiných nástrojů, které autor předkládá, nebo ho rozebrat v podobě dalších nástrojů, o kterých autor zmiňuje, že existují nebo existovat mohou, anebo ho můžeme rozebrat jen ve svých myšlenkách. U všeho vidím management a marketing, které si můžeme postavit na svých základech, ať už knihu budu umět nebo ne.

04.02.2022

Kniha je psána srozumitelným výkladem, někde až moc jednoduše. Ale pozor! To je přesně to, čím si může potenciální čtenáře získat; totiž svojí nápaditostí, na některých místech tvořivostí, vysvětlováním, někde důvtipem a pro mě zvláště novými informacemi z praxe. Jde o srozumitelnost výkladu, kdy tady knihovny zastávají roli informačního a studijního centra a suplementu vzdělávacích institucí, ponejvíce základních a středních škol, v případě akademických knihoven pomocníka univerzit. Nejsem knihovník, ani informační pracovník, proto mě kniha zaujala novými informacemi, především její novátorská poslední desátá kapitola, ačkoliv se jeví být vzhledem k uplynulým deseti letům od vydání publikace zastaralá a nevyužitá, nebo využitá a překonaná. Rozhodně mě potěšila informace o technologii NFC, kde je uváděn příklad možnosti. Nevím, jestli to tak naše muzea (možná i knihovny) mají, ale vylepšením QR kódů si mohou rozmístit jednotlivé chipy např. ve výstavních prostorech u vitrín, přístěnků a/nebo na chodbách, v nichž budou obsaženy nejen informace, ale hlavně úkoly a vzdělávací akce pro předškolní a školní děti i studenty základních a středních škol. Na badatele z univerzit a dalších vysokoškolských ústavů by se nesmělo zapomenout a pro ně vytvořit prostřednictvím QR kódu použitelný archiv vztahující se k jednotlivým sbírkám, který by obsahoval ne vždy dostupné materiály. QR kód by pro ně mohl obsahovat samoobslužné badatelské činnosti. Spolu s domluvou s jednotlivými školami a univerzitami by mohl projekt zafungovat. Uživatelé by si jednotlivé čipy načítali a plnili by jednotlivá zadání, nebo by mohli užívat materiály z archivu pro svoji kvalifikační práci nebo publikace. Takto bych si to představovala ve všech muzeích, hlavně v Národním muzeu, které má Přírodovědecké muzeum, Náprstkovo muzeum, Knihovnu, Historické muzeum a České muzeum hudby. Bylo by krásné vzdělávání ještě více do muzeí začlenit a prohloubit. Totéž bych očekávala u akademických knihoven a snad i jiných třeba specializovaných knihoven, zvláště pro lékaře, právníky, farmaceuty a odborníky z řady dalších vědních oborů. Třeba to tak mají, jen o tom nevím, nebo celá řada lidí o tom neví. Rozhodně jsem se s takovou nabídkou nikdy nesetkala. Tleskám pro užitek, který tu byl, možná je a/nebo možná bude.

1 30.01.2022

Kniha Václava Moravce je zajímavá, možná pro mě asi proto, že mi poskytla vhled na pojmové téma a do problematiky telekomunikací, spojů a audiovize. Je pravda, že se nelze pojmově i významově nezacuchat a obávám se, že když se mě někdo zeptá, co to či ono znamená, nebo kam bych to či ono zařadila, nebudu vědět. Na druhou stranu budu vědět, že dotaz na konkrétní pojem pochází z knihy Václava Moravce, a to je příznivá prognóza. Kromě toho mediální krajina je působivá a mnoho, o čem kniha pojednávala, jsem nevěděla. Jinými slovy, je to moje první tištěná "audiovizuální" kniha, tak proč to nevzít, jak to je? Je totiž možné, že kniha, která je svým způsobem napsána lehce, nebo pojata dobře, se věnuje tématu a problematice, která si takový obsah, resp. způsob uchopení vyžaduje. Kniha je zajímavě napsána a doporučuji ji současně také jako statistický vhled do médií z nedávných let.
Obecně řečeno, kniha mi hodně dala a myslím, že jsem pochopila vše, co chtěl autor říci, v rozsahu, v jakém to chtěl říci a vytvořila si svůj názor.

15.01.2022

Je to zajímavá kniha, nesnadno zapamatovatelná pro ty, nebo zvláště pro ty, kteří pochází z jiných (kvalitativních) oborů. Není to matematika, je to konstrukce; je to konstrukce informací. Mechanismy, které se v ní popisují si lze představit, ale lze si je představit zrovna v ten okamžik. Nevím, jestli by se mi ty schémata, tvary, různé obrazce a s nimi související vysvětlení vybavily po několika dnech. Kniha mi hodně přinesla, ukázala, že složité se dá napsat snadněji, ale je to obtížně zapamatovatelné a nejsem si jista, zda pro praxi použitelné. Zcela jistě je to takový teoretický základ informačních věd, který má co nabídnout. Jediné, co moc neoceňuji jsou časté odbočky na odkazy s bibliografickými citacemi, které odvádí od pozornosti, i když mohou zcela jistě posloužit těm, co knihu zamýšlí použít jako zdroj.

1 08.01.2022

Kniha je to moc krásná. Je až s podivem s jakými cennými kousky se lze v čtenářské obci setkat. I když tuto knihu, stejně jako řadu možných dalších, spíše považuji za povinnost, kvituji s povděkem, že jsem si ji opatřila a mohla se jí věnovat. Netušila jsem do jakých výšin a jakých obzorů se s ní dostanu. Vnitřně mě obohatila a otevřela oči.

20.12.2021

Jsem ráda, že jsem měla příležitost si knihu přečíst. Provázela mě na každém kroku knihtiskem od jeho vzniku a vývoje skrze stále existující rukopisné předlohy. Netušila jsem, jak moc postupný byl vývoj knihtisku, jakým způsobem nás pozměnil a co vše se muselo vynalézt, aby vznikl první tisk a začalo se tisknout ve vyšších nákladech. Knihtisk a postavení českých zemí v něm. České země byla jedna subkultura. A tato kniha je textově i obrazně velice poutavým příspěvkem.

04.12.2021

Kniha zevrubně obdobími a vývojem knihy (a knihtisku) předává čtenáři informace. Kvituji její vzdělávací smysl, je to kniha o procesu zrodu a vývoje knih, jejich autorech, písmu, utváření knihtisku; je to bibliotéka. Kniha s takovým přehledem tu dlouho nebyla a já něco takového hledala. Půjčila jsem si ji v knihovně a lituji, že ji nevlastním. Člověk se hodně přenese do doby před vývojem knih a do průběhu něj, je to jako zatoulat se v proměnách času a jako skutečný lidský tvor se jimi procházet a poznávat. Obdivuji dějiny a knihy s archivy a jejich postupným zevrubným vývojem jim hodně napomohly.

03.11.2021

(SPOILER) Alabama. Chtěla jsem americký horor a když jsem se dozvěděla, že v rukou držím horor, jehož děj je zasazen do Alabamy, zatetelila jsem se blahem. Četla jsem a před očima se mi míhal film. Dům, ve kterém obrazy najednou visí nakřivo, je jinak rozestavěn nábytek, tužka sama čmárající po papíře. To dlouho tady nebylo. Zvláštní jednání a události dvou zvláštních rodin směřujících ke zvláštnímu místu. Beldamu. Městu, které je tvořeno třemi lidskými obydlími a ve kterém převažují písečné duny s drobnými zrníčky bílého písku. A do třetího domu v něm, který je obestřen záhadami. Barbařin alkoholismus mi do příběhu moc nezapadá, ale to je zřejmě proto, aby příběh budil dojem, že se nejedná o horor (vždyť má jít jen o všední život dvou rodin!). Hororové prvky budí na začátku dojem nahodilosti, do běžného příběhu vetknutých hororových prvků, které vznikají jakoby s příběhem. V Beldamu byla všudypřítomná prázdnota a tento příběh také vypadá prázdně, ale trochu jinak. Příběh se zdá být nudný, ale to je přesně to umění - vystihnout nudu v nudném prostředí a vytvořit z toho zajímavý příběh. Pojmout nudu v příběhu tak, aby zaujal, je těžké a čtivost spatřuji v dunách, přibližujícím se písku, který je zrádný stejně jako obyvatelé třetího domu a který začíná pomalu okupovat oba domy, ve kterých rodiny žijí. Kniha má blízko k Shirley Jackson, trochu mi to zavání Barbarou Erskine. Se stylem podání udržujícím "nudu" hodnotím pěti hvězdičkami.

1 31.10.2021

(SPOILER) Nechoďte do metra. Po kapitole první jsem se pořádně začetla. Je to žánrové spiklenectví, ale podařené. Každopádně se prvotně jedná o psychologický román; kniha se věnuje vnitřnímu světu obou hrdinek, který je ve své jednoduchosti složitý. V hororu je vždy nezastupitelné vnímání a vnitřní myšlenkové pochody, které jsou o to intenzívnější, jedná-li se o mimosmyslové vnímání jdoucí mimo lidské chápání. V první kapitole začíná přicházet temné zlo a je představena Sára jako dokonalá dívka s bujnou fantazií. Pokračovala jsem v četbě dál a doufala, že tutéž atmosféru budu objevovat na příštích stránkách. Text je jednoduše a velice srozumitelně až přímočaře psán, přesto autorka ponechává zákoutí pro čtenářovu představivost. A že to je velký prostor! Ze začátku mi to vyznívá jako horor, postupně se ocitáte v detektivní branži, která se ubírá opět v hororovém duchu. Zákulisí je spíše detektivní, jádro hororové. Děj je obecnější, ale ty hororové prvky jsou tam znát a to je ono! Paní Šardická ví, jak na to! Možná kapitoly udělat kratší a hororové prvky ještě více zdůraznit, udělat je všeprosakující, všudypřítomné - i v tom detektivním! Všeprostupující ponurou atmosféru. Před vránami, krkavci a jinými velkými černými ptáky mám respekt, zvláště v zimě, když slyším jejich krákání a když se v houfu druží na holých stromech. Knihu hodnotím vysoko.

4 28.10.2021

Tady se zastavím jen krátce, protože komentářů je plno a ten můj nebude o nic odlišný. Knihu jsem četla, nutno dodat, že pouze tuto knihu, nikoliv celou sérii. Vybrala jsem si ji podle obálky a doufala, že mě nezklame její obsah. Kniha je napsaná ve velmi jemných nuancích a španělská jména neodváděla pozornost, z čehož jsem měla strach. Děj neustále komíhá, vzestupy a pády jsou nerozeznatelné, atmosféra je vybroušená podle děje. Vše do sebe zapadá a já si tuto krásnou "archeologickou" jízdu s odbočkami do minulých let pro upřesnění skutkové podstaty a pro vyšetřování užila.

1 26.10.2021

Je to čtivý příběh, i když ne neobyčejný, protože třídní šikanu a naschvály snad prožil každý, kdo něčím zajímavým a nutno dodat hodnotnějším vybočoval z třídního "standardu". Tady je to ale spojené s trestným činem proti životu dívek nebo jejich zdraví, případně s následkem ublížení na jejich zdraví. Na mapce Jordyn založené v učebnici je nejasná postava bez tváře. Je v tom něco zvráceného, nebo si s námi zahrává imaginace? Pozitivní je, že děj pokrývá tolik přímé řeči a emoce z knihy jen čiší. Právě tento fakt mě strhnul do děje a díky tomu mi četba ubíhala rychleji. Příběh je temperamentní, činorodý; kapitoly se netáhnou ve vleku. Vnosnou autorčinou myšlenkou je vsuvka o historické legendě městečka spojené s depem a násilnými činy. Jak to tak bývá, závěr byl pro mě překvapením. Knihu jsem dočetla na cestě vlakem ke svým rodičům. Tématické. :-)

8 23.10.2021

(SPOILER) Mark Griffin postupuje pomalu, napětí neustává a vrcholí téměř před závěrem knihy. Zpočátku se mi líbí, že Holly vyučuje na londýnské King's College, pracuje v léčebně Wetherington, kde se léčí nejnásilnější vrahové a někdy i sérioví vrahové a nyní s metropolitní policií spolupracuje v případu zavražděného postaršího manželského páru Wrightových. Věnuje se metodám a studuje profily vrahů a obětí v minulých případech zavražděných a užívá srovnávací analýzy z případu Rebeky Bradshawové. Tohle se mi líbí, jak to zapadá, že se odbornice nevynořila odnikud, jak to v detektivkách bývá (na místo se dostavil ten a ten odborník na to a na to... a dost), a že může uplatnit to, co umí, v čem je její kredit. V příběhu jsem se těšila na její pečlivost, zvláště ostražitost a objektivitu v nazírání na maniodepresivní sociopaty, schizofreniky a psychopaty. Dvojitá strangulace, sadismus, podřezávání zápěstí; to jsou styčné body případu, podle kterých se hledá vrah, respektive nejméně dva sérioví zabijáci. Dominance, manipulace, ovládání jsou tři nejběžnější motivy sériových vrahů. Na pachatele Wrightových se pravidla normálnosti nevztahují. Také se mi líbí, že mezi detektivem inspektorem Bishopem a Holly vzniká osobní vztah. Pokud mají společný cíl, pracuje se takhle nejlépe. Oba jedou nadoraz, zvláště Holly, která svými akcemi přebírá pravomoci detektiva. Ale nejvíc jsem oceňovala návštěvu Holly v léčebně Bayview, když konzultovala případ s tamním ředitelem a respektovaným lékařem v jedné osobě Seymourem Andellem. Přínosný zážitek. Každý případ je jiný - schizofrenici, psychopaté, sociopaté, s pohnutkami, bez nich, s fobiemi, bez nich. Ten vhled. Některé lidi nelze zařadit do žádné škatulky. "Je to ta nejvýjimečnější osobnost... . Pokoušet se ho zmapovat je jako zkusit náčrtkem Mariánský příkop. Ten tlak z hlubin je drtivý a vládne tam taková temnota, že si někdy chtě nechtě sama připadáte ztraceně." Není to jednoduché, Holly má tu čest s něčím jiným, než s následovníkem Richarda Sickerta, za kterého měla jednoho pacienta dr. Andella. Další mrtvola a téma bzučivek je také zajímavé při odhadu doby smrti. Mrtvoly přibývají. Závěr je dechberoucí, je třeba knihu přečíst. Prvotina Marka Griffina mě dostala, opravdu skvělé. Autor by měl psát dál.

1 21.10.2021

Maska smrti je severská hrůza opředená o místní mýtus, který v člověku vyvolává protipudové záchvaty. V Grónsku se zvýšil počet sebevražd. Jsou za tím nezvratné životní situace, psychedelika, nebo někdo, s kým se dotyčný setkal? Jde o typickou severskou detektivku (beze strachu a s přesvědčivým, zřejmě dánským vyzněním, přesto noir), která nevybočuje z originality mýtického prostředí.

5 16.10.2021

Na začátku velké dilema, zda si připustit, že nebyl odhalen pravý vrah. Hodinky jedné z obětí. Podvrh, to je ta stopa. Příběh je skvěle postaven, nelze se nezačíst. Povšimněte si, že v tomto příběhu není žádná osoba s pozitivním charakterem nebo s rysem, kterým by nevyplňovala svoji minulost. Vždycky je něco zapotřebí skrývat, něco netušeného, o to překvapivého. Čekala jsem nějakou křehkou duši, která by se objevila, aby byla zachráněna. Nic. Během četby a zvláště k závěru jsem si uvědomila, že tito lidé jsou k něčemu vycvičeni, že zlo přes dobro úmyslně pomáhá zlu. Je to spolupráce, předurčení. Je to hra kdo z koho. Zvítězí vítěz?

5 15.10.2021

Lermontov. Krásná literatura, která má hlubší smysl. Kdyby tato báseň byla převedena do prózy a možná do nedaleké současnosti, tak by tento básník předešel leckterého současného autora hororů/thrillerů. V minulosti je hloubka a inspirovat se Démonem od M. J. Lermontova by nemuselo být pro současné temné otce vůbec špatné, možná naopak by to bylo nápadité a báseň by leccos do hororového dějství přinesla.

2 13.10.2021

Na začátku jsem si řekla, "tak tohle je jiné". Byly náhodně objeveny čtyři dětské kostry v blízkosti dětského domova s názvem Black Moss Manor, který se nachází v městě Sabden, známém čarodějnickými procesy. Sabden se dokáže uzavřít do sebe a skrýt tajemství. ... A takhle to začíná, už takhle temně. Cítila jsem známé jemné zachvění smíšené s vnitřní radostí z očekávaného prožitku. Bohužel, než jsem se nadála, přišlo zklamání. Příběh se přehoupl jinam, a to počáteční krásné hororově očekávatelné zmizelo jako mávnutím proutku. Knihu ani já nedoporučuji. Vím, že Bolton to umí lépe.

2 11.10.2021

Nádherné, zapeklité. To byla moje první slova po přečtení této knihy. Nejsem rychločtenářka a čtení knih si obvykle vychutnávám, ale Cara Hunter vás hned uvede do děje. Navíc to její jasné, čisté povídání bez kliček, otáček, pologramotných obratů, přehmatů a "omylem" zkombinovaného děje. Cara Hunter ale není stručná, jen ví, kdy a jaké slovo na kterém místě použít, kde zdůraznit, přitlačit a kde naopak vyhladit do ztracena. Děj je přiléhavý, má schopnost udržet zájem čtenáře a příznivci Cary Hunter ví, že to umí roztočit. Děj je psán žánrově nezvykle čistě. Líbí se mi e-mailové komentáře lidí. Konečně někdo zaznamenal, že v 21. století se používá (i) jiná forma komunikace než papírové dopisy, které navíc hlavní postavy nachází venku na rohožce, nebo uvnitř domu prostrčené dveřním otvorem. Zainteresovanost a nenávistná kampaň lidí ze sociálních sítí svižnosti děje napomáhá. Skvěle napsané vnímání a myšlení osmileté dívky a desetiletého chlapce. Žádná stránka nepřišla na zmar. Těším se na další knihu Cary Hunter s detektivem konstáblem Verity Everettovou - energickou, ostražitou a věcnou, která vždy umí zatahat za nitky. Líbí se mi závěr - změna jména, změna života. A víc už nepovím.

7 09.10.2021