veronika4001 komentáře u knih

Zamkni poslední dveře považuji za podobně nastavený příkaz Dočti tuto knihu (a nebudeš zklamaná). Zklamání se nekonalo ani v jedné rovině, protože kniha je dobře stylizovaná a má krátké kapitoly jakoby autor věděl, jakým dějem, konkrétně čím zaujmout a jak knihu uchopit, aby se stala zajímavá a neodložitelná. Uzavřená komunita boháčů s jediným úmyslem. Sklo vybroušené tak, aby řezalo. S knihou, u které se očekávání začalo naplňovat již ze začátku, se zákulisními charaktery postav a celkovou atmosférou limitovanou konkrétním dějem se wow! efekt zaručeně dostaví. Jediný protiklad, který mi připadal trochu nesmyslný bylo někde až naivní jednání hlavní hrdinky. Tato vada na kráse je ovšem jediná a nikterak neubírá na zajímavosti díla.

5 08.05.2021

Hodnotím-li knihu jako celek, pak docházím k závěru, že není tak úplně špatná, nicméně zařadila bych ji k těm, jejichž děj je od počátku očekávatelný a vlastně nic moc se neděje. Kniha mě nenadchla, alespoň ne v tom stupni zaujetí, o kterém bych bez zardění hovořila jako o napětí, vtáhnutí do děje, soucítění s hrdinkou, drama. Myslela jsem si, že děj přesáhne to obvyklé o čem se v thrillerech dočítáme. Stále jsem očekávala dramatičtější záběry, častější posuny, více osob, hustější popis, děj na děj, prostor pro fantazii čtenáře, větší akčnost, dynamiku. Nic z toho nebylo pro napsání knihy uchopeno, až se mi zdá, že se jedná o skicovité a nedotažené dílo.

1 06.05.2021

Stejně jako V temnotě, hodnotím plným počtem hvězdiček. Cara Hunter je mistryně, píše jako ďas. V knize se dozvíte, jaký hlupák může člověk být, když si neověří informace předem. Zpočátku byl děj stočen způsobem, že šlo o mezigenerační rivalitu v boji o peníze. K mému překvapení výsledkem byla zaslepená hloupost snad až neurvalá tupost jednoho člověka, který postupně ztrácel sám sebe až po okamžik, kdy nechal vyhasnout životy svých blízkých. Za hříchy se platí, tady bohužel zaplatili nevinní. Temperamentní příběh vás bude hnát jako na vlnách stále vpřed bez zastavení.

9 01.05.2021

Neskutečně krásná přebálka, díky níž kniha upoutá na první pohled. Tím krásno začíná a také končí. Jsou lepší thrillery. Autorka neumí psát myšlenky a pocity. Nedává do toho dost temperamentu, chtělo to více svižnosti, něco co by upoutalo a nepustilo. Je to těžkopádné, jako kdyby autorka sama nechtěla víc psát a chtěla to mít za sebou. Autorka jde po povrchu, příběh je plošný, mělce napsaný. Chybí tomu oheň, hlubší znalost, větší psychologie, prokreslení děje, atmosféry, postav. Jen stěží taková kniha může nadchnout ostřílené čtenáře thrillerů. Je to příběh bez příběhu.

1 27.04.2021

Zcela krásně pro věc zaujaté vykreslení amazonských deštných pralesů s atmosférou divočiny. Věřím, že se dodnes zachovala čistá identita neposkvrněné přírody, toho co je třeba v ní zachovat a nedat lidem. Při četbě knihy jsem cítila, jak je důležité ponechat přírodu vlastnímu působení a jak je ještě důležitější si uvědomit, že lidstvo má vůči ní nesmírný dluh, který nikdy nesplatí, protože to nelze. Příroda léčí a k přírodě patří vše původní a prapůvodní - indiánští tamní obyvatelé, prehistorická zvířata a rostliny. Kniha mě poučila o různých názvech zvířat, rostlin a věcí a jakoby jednou rukou mě vtáhla do děje směrem k členům výpravy. Zaujal mě nejen jejich postup, odvaha a týmová souhra, ale i primitivní a současně velice vyzrálé přírodní lékařské metody a procedury indiánů. Dobrodružný děj psaný čtivou rukou je napínavý až do konce. Vřele doporučuji.

6 22.04.2021

Připadalo mi to jako slabší knižní zpracování na motivy filmu Silent Hill. V knize Chlad jde o řeku, někde jezero, které jsou nepropustné stejně jako městečko Silent Hill, ze kterého také nešlo jen tak odejít. Obojí skrývá své původní obyvatele. Nutno dodat, že Silent Hill bylo tajemné, při sledování filmu jsem měla strach a nevěděla jsem, co se v temné atmosféře města skrývá, čemu bude muset hlavní hrdinka čelit. Film Silent Hill si s oblibou pouštím. Kniha Chlad má výborný námět a indicie, které lze pochopit, ale myslím si, že celkové zpracování autor špatně stylisticky uchopil a už vůbec nepoužil hororové prvky, které měly obsahovat psychično pro hororový námět nebo alespoň podtext tolik potřebné. Zaujetí - to je přesně to, co tam chybí. Knihu s krásným a bezpochyby pravděpodobně poutavým námětem psala nesprávná ruka. Knihu si už nepůjčím.

2 16.04.2021

(SPOILER) Neuvěřitelné. Vysoce efektní a temperamentní kniha. Cara Hunter. Tuto autorku ze své paměti jen tak nevymažu. "Ženy, pozor na ženy." To je krédo, kterým se autorka od počátku řídila. Vždyť nejprve začínala Somerovou s Quinnem, pak se přesunula na Hannah, následně na Pippu a Vicky a na závěr na Everettovou. Děj absolutně vypracovaný a vygradovaný od začátku, líbilo se mi zaujetí policistů a jejich náhledy na věc a návrhy, jak postupovat dál. Každý byl potřebný a rozjetý za svým kousíčkem věci, který by zapadal do skládačky. Žádný návrh nebyl špatný a nebyl nevyužit. Obdivovala jsem zpracování celého případu a psychopatku Triciu, i když z epilogu mi něco zaznívá, že Vicky to mohla mít ještě více propracovanější, byť na první a jinak popisovaný pohled zcela jednoznačně vyplývá a poukazuje se, že hlavním manipulátorem a psychopatem byla Tricia, přestože byla Vicky zmanipulovaná a dělala, co jí Tricia přikázala. Lhaly obě. Ačkoliv Vicky byla submisivní a oběť, která se ke spolupachatelství podvolila, stále si říkám, že chování svojí sestry předvídala a možná na tom byla výš než Tricia. Vlk, který je možná ještě větším vlkem než ten v rouše beránčím. Napětí mě strhlo a po celou dobu, kdy jsem knihu četla jsem nebyla schopna zaznamenávat své okolí. Ano, neuvěřitelně skvělé.

8 11.04.2021

Kniha mě dozechvěla. Příběh na tak neotřepané téma jako jeskyně, pobyt v nich, jeskyňáři a tuneláři jsem nikdy nečetla, nutno dodat, že asi těch beletristických zpracování jeskyního tématu moc nebude. Ale je tady něco jiného - drama a psychické vypětí dvou žen. Počáteční nedůvěru střídá až přátelská závislost, což je jedna z pevných okolností příběhu, kdy obě hledají něco, nebo spíše někoho, koho postrádají. Příběh je okořeněn prvky hororu (duchové, zombie, červ), které jsou ve skutečnosti halucinacemi. Musím říci, že jde o poutavý příběh, který mě zaujal samotnou atmosférou, ve které se čtenář ocitá za použití slov a výrazů z jeskyňářství a přitom se zároveň seznamuje s postupy, jaké jeskyňáři používají, se způsoby jejich použití a důvody, proč je zrovna volí (ochrana, vytížení těla, bezpečnost, stav nouze).

1 07.04.2021

Kde je ta Dívka od vedle? Ta ostrost, nekonvenčnost, břitkost až surovost prožívání, ta tendence barvitého vykreslení psychiky ústící v drama až do vyčerpání, to čemu se říká psychický teror. Když jsem četla knihu Schovka, říkala jsem si, že to snad ani nemůže být Jack Ketchum. Od něj jsem zvyklá na jiné podání. Tady se tím pomyslným štětcem malovalo, aby se něco namalovalo, ale někde to chtělo přitlačit, někde zvýraznit, prokreslit a dotáhnout, někde vymalovat, vytvořit stíny a udělat pozadí. Prostě si s tím více vyhrát. Tenhle příběh měl jen povrchní děj a přiznám se, že jsem si jednu možná dvě chvíle prohrávala s myšlenkou knihu odložit.

2 03.04.2021

Oko za oko, zub za zub. Ze začátku mi kniha připomínala odkaz v autorství thrillerů od Lisy Jackson. Při čtení této knihy jsem proto postupně rozkličovala děj a charakteristiku postav podle série thrillerů Lisy Jackson předně Alvarez & Pescoli. Jenže byl zde velký rozdíl. V knize Tma dochází ke gradaci vítězství, kdy vrahovo jednání převezme oběť, s čímž se v sériích od Lisy Jackson nesetkáváme, protože vrahovo počínání končí vždy u vraha. Tady jde o následnou mstu. Kniha, tak jak se staví několikapatrový dům, jde důmyslně od základů výš a výš a tady se jedná o dům s několika patry. Kniha jde o stupeň výš, než pouze dosáhnout na vraha. Když si myslíte, že rozuzlením děje a najitím vraha vše končí, nastává další děj, kdy roli vraha převezme oběť a vystupňuje tak vrahovo počínání způsobem, aby vrah sklidil to, co zasel. Úklady vraha, pečlivá skládačka manipulací, intrik a vrahova pečlivost při každém posunu vpřed i zpět jsou zrcadlem a šablonou odvety oběti a okolí. Skvěle napsaná kniha, která popisuje, jak daleko může zajít lidská psychika s nedůvěrou, chtíčem, pomstou a důmyslností. Mnohaaspektové literární dílo, které v jeho pasážích vezme čtenáři dech a neustále ho strhává k dalšímu čtení. Dílo, které jede "na teď a nadoraz".

6 02.04.2021

Kniha Terror je výpravným příběhem, o horor se ovšem nejedná, ačkoliv pro počáteční zasazení děje byl užit zdánlivě (!) prvek bílé ledové příšery, která královskou arktickou výpravu pronásledovala a téměř do skonu posledního, vůdčí i řadové muže zabíjela nebo mrzačila. Kniha mě upoutala svým příběhem a celým dějstvím, které Dan Simmons podal vypravěčským stylem kamínek po kamínku složeným do originálního útvaru. Charakteristika postav ve spletitosti vztahů je pro tak rozsáhlé epické dílo natolik důležitá, že zápletka s bílou příšerou se stává marginální. Nejdůležitější je temperament osob a jejich jednání v drsném polárním prostředí sužovaném hladem, zimou a nemocemi, ve kterém nakonec vyvstává jako zásadní otázka pro přežití potřeba jednotlivce a pud sebezáchovy nad celkem. Nutnost přežít Dan Simmons podal v natolik barvitém a hutném příběhu s absorbovanou a vysloveně se hodící slovní zásobou, že tuto knihu nemohu považovat za nic jiného než za veledílo.

14 26.03.2021

Knihu jako takovou nemohu úplně zhodnotit, ale mám ji doma a musím po předběžném shlédnutí říci, že už teď se mi zamlouvá, protože jsou v ní osvědčené recepty na buchty, řezy, dorty a bábovky, na které jsme zvyklí, ale ve kterých jsou původní suroviny nahrazeny zdravějšími variantami. Pak tam jsou recepty mně neznámé, například na chléb, bulky, pizzy a jiné slané (i sladké) pečivo, jejichž ingredience, zdá se, nesou rovněž zdravější přídech. Kniha je bohatě ilustrovaná a recepty jsou pochopitelné, nic, co by mě zarazilo. Nejsem kuchařka ani cukrářka a myslím, že snad ani vařit a péct neumím, ale kniha je určena i pro začátečníky jako jsem já, což mi absolutně vyhovuje.

Podle mého názoru je to zatím nejlepší Kingův horor, jaký jsem kdy četla.

6 14.03.2021

Byla to moje první sbírková kniha od Stephena Kinga, půjčená v knihovně. Nadšeně jsem si ji půjčila s vědomím, že se do ní začtu jako do Kingového TO. Jedna povídka za druhou, všechny pěkně napsané, ale tak nějak očekávatelné. Příznak strachu tam byl, ale důsledkem nebylo, že bych se bála podívat se pod postel, nebo jít do vedlejší místnosti či na WC. Chtělo to něco víc, něco co je symbolické pro Kingovo TO, ale co je zároveň kratší, tedy povídkové a textově i co do kvality obsahu hutnější, nakřáplé ne mrazivou, ale přímo mrznoucí atmosférou, napětím, tajuplnem a rychlým spádem děje na teď a nadoraz.

2 14.03.2021

Beletristická kniha Po hlavě od M. Frayna je dokonce poučná; tolik životopisné a výtvarné historie z Brueg(h)elovy tvorby jsem nikde nečetla. Nejsem odborníkem na dějiny umění, ale taková přímočarost v uchopení jeho děl a až animozita boje o ně je neuvěřitelná. Autor je zřejmě sám kunsthistorikem a čerpal z archivů, nebo je poučeným laikem v blízkém okolí kunsthistoriků zasvěceným do děl Brueg(h)ela, protože se v knize zabývá snad až vědecky shodami a rozdíly v dílech tohoto malíře a hledá právě v obrazu Veselice shodné prvky, které by formálně poukazovaly na Brueg(h)ela. Dokonce i signaturu autora studoval. Teprve v této knize jsem se na příkladu dozvěděla, že vedle ikonografie existuje i ikonologie a jaký je mezi nimi rozdíl. Beletrie podaná s teoretickým výkladem, a to tak, že bych to v koncepci hodnotila napůl. Musím říci, že tomuto malíři opravdu nerozumím, resp. neznám jeho tvorbu a kniha, připadá mi, pracuje s tím, že čtenář bude mít o Brueg(h)elovi alespoň teoretický základ. Knihu bych neváhala zařadit do teoretických svazků, možná by se zahanbil i ten nejprotřelejší uměnovědec. Proto jsem několika pasážím v knize nerozuměla a myslím si, že kniha je přednostně určena čtenářům výtvarného zaměření v období Brueg(h)ela.

2 12.03.2021

Krásné a nezastavitelné s neutuchajícím žárem života. Tolik elánu a schopnosti žít a užívat nemám ani já ve svých téměř 42 letech. Těm ženám může leckdo závidět - chtít zkusit nevyzkoušené. V jejich stařeckém věku si počínají myšlením (i přes počáteční Alzheimerovu nemoc Zdeny) velice mladistvě a hbitě. Líbí se mi jejich nevázané čertoviny a hlavně až primitivní přímočarost v jednání a elementární radost ze života i s těmi útrapami, které přináší. Za svůj věk se nestydí, berou ho jako další plynoucí metu, které je třeba využít (vždyť už se nebude opakovat, tak proč toho nevyužít a nezařádit si?). Kniha je hezká česká. Líbí se mi její energie a náboj.

14 01.03.2021

Konečně čistý horor bez příkras thrillerů a detektivek. Ne každý tento žánr umí psát, protože ne každý specificky hororově myslí. Dnes se běžně v řeči hororů má na mysli thriller a tyto žánry se zaměňují, protože je spoutává něco společného, a to napětí a poutavost. Kniha Rituál poskytuje standard hororu, pracuje s hororovými prvky, je tam hodně fantazie, napětí, v ději cítím scénografii jako promyšlené a plánovité jednání ze strany autora, ale i hlavních hrdinů s výjimkou Lukeových přátel. Nutno dodat, že jsem se ani na chvíli nenudila, vždy vystrkávala růžky moje pravidelná očekávání běhu událostí a v závěru jsem byla vyčerpaná, nikoliv z důvodu počtu stran v knize, ale obsahu děje, který neztrácel na dramatičnosti a příchodu nových chvil a situací, s nimiž nadcházelo peklo v podobě démonické lesní příšery. Kniha měla velký spád, četla se skvěle a já jsem nasycena a konečně spokojena.

6 28.02.2021

Nikdy jsem nebyla na četbu memoárů, nicméně při výběru knihy jsem byla vedena nepopularitou tématu a tudíž pro mě námětem veskrze zajímavým. T. G. M., Edvard Beneš a M. R. Štefánik jsou známá témata, ale co my víme o manželce T. G. M. Charlottě Garrigue Masarykové? Nic. Moc se o ní nepíše, pokud ano, tak jen jako o manželce velikána politických dějin. A to je málo. Ona byla tou velikánkou, ona byla ta, kdo nesl břímě a pevně ve svých rukou třímal otěže. Masaryk byl bouřlivák a nestálý, tichou vodou, jež břehy mele byla Charlotta. Vždy pevná a hlavně v úvahách stabilní s nadhledem, nesoucí zátěž celé rodiny, Masarykových kolegů a přátel a lidí, kteří s nimi byli obeznámeni. Vždy stála na hranicích možného a vždy pevně za svým mužem. To ona, byť skrytě a anonymně se zasloužila o Československo. On na povrchu, ona uvnitř. Masaryk jí v životních inspiracích naslouchal. Zpočátku se mi zdálo, že se "zahodila", protože její potenciál byl vyšší (více než Masarykův), ale pak jsem si uvědomila, že její potenciál byl realizován, byť přes někoho jiného. Československo vzniklo na jejím potenciálu. Byl cíl vybudovat Československo nakonec Masarykovým cílem, nebo cílem jejím? Její myšlenky došly k realizaci a toho se chopil její manžel. U něho a pro něj vždy měla prostor a vždy jej intelektuálně naplňovala, možná až zosobňovala. Masaryk nebyl figurkou, to rozhodně ne (!), jen chci říci, že byl nenápadně kvalitativně ovlivňován v míře, v jaké se vždy manželé ovlivňují, možná až neuvědomněle veden. On byl tou pověstnou hlavou, ona tím krkem. Kniha velice krásně napsaná, oddávající se popisu charakteru Charlotty podle různých životních předělů a vzpomínek. Jednoznačně doporučuji, protože takhle lze alespoň málo poznat z pramenů a snad i Masarykovy živné půdy. ... "Ktož sú boží bojovníci." ...

6 21.02.2021

Kniha Řeka má výborné téma a čte se tak jako řeka - klidně, volně, přirozeně a přitom splavně tím, že čtenář si odnáší mnoho informací o způsobech plavby kánoí a hlavně o způsobech přežití v kritických životních podmínkách na vodě, na jejích březích a v lesích. Hlavní hrdinové utíkali nejprve před požárem, pak před manželem zachráněné ženy a před lovci. Z vodáckého koníčku a plavby několika řekami za dobrodružstvím se stal boj o život a úkol přežít. Autor má vytříbený spisovatelský styl a ačkoliv jsou pasáže knihy někde obecné a příliš nezabíhající do detailů, jeho neochvějným vypravěčským stylem nakonec zjišťuji, že on věci detailně popisuje, ovšem beze slov, procítěně. Tím jak upoutá příběhem a i tím obecnějším popisem přírody se čtenář do toho detailního dostane sám svojí představivostí. Úplně jsem ty potáplice slyšela, soby a medvědici s medvíďaty viděla, i ten požár a dokonce jsem z něj kouř, kousky dřeva a létající popílek cítila. Každou ránu a zlomeninu jsem slyšela a cítila, každé křupnutí. Oduševněle napsaná kniha, jako bych na vodě, na plážích a v lesích s nimi byla.

6 14.02.2021

Kniha Písky času je soubor povídek prokvetlých romantikou a duchařinou okořeněných špetkou dobrodružství. I tady se Barbara Erskine projevuje jako výborná vypravěčka krátkých, ale výstižných příběhů, ze kterých si lze odnést i ponaučení. Oceňuji pokračování knihy Šepoty v písku. Musím říci, že mě udivilo, že Luisa nakonec lordu Castairsovi ve svých tužbách (!) podlehla (byť ve snu), i přes morální úskalí, které se v lordu v podobě hrubiánství a sobectví nacházelo. U Barbary Erskine jsme zvyklí, že se kapitoly u jejích knih člení do dvou časových linií, které se střídají. U této knihy povídek to není; tady se přítomnost mísí s minulostí zároveň v jedné kapitole, ale Barbaru Erskine poznávám. Ty povídky jsou kromě stejného jazyka stejného zaměření.

12.02.2021