veronika9471 komentáře u knih
Autoři dokázali Sebastianův příběh vzít, geniálně ho rozehrát a posunout laťku očekávání ještě výš. Přesto jsem u tohoto dílu nepociťovala uspokojení z dopadení vraha jako u dílu minulého. Konec mě však přesvědčil o tom, že o vrahovi to tentokrát vůbec nebylo. Bylo to o tom, že s roztřesenýma rukama sáhnete po třetím dílu, protože potřebujete vědět, co se bude dít. Chvilku si chci ale myslet, že jsou všichni v bezpečí, nechávám si ho tudíž až na dobu, kdy mě rozrušení z Učedníka trochu přejde.
Prvních čtyřicet stran jsem myslela, že Pokoj znechuceně zaklapnu a odložím. Ovšem téma samotné a především recenze ostatních mě donutily setrvat. Kniha pro mě určitě není zázrakem, kterým měla být, avšak dokázala ve mně vyvolat soucit a hnus, a to se počítá. Na druhou stranu nepovažuji volbu jazyka za šťastnou. Možná je ke čtení Pokoje potřeba více fantazie a dětské naivity, aby na mě slova Jacka působila tak, jak měla. Kniha, kterou určitě znovu neotevřu, ale doporučím těm, kteří v současné beletrii hledají něco neotřelého.
Boží! Všechno, co jste od detektivky chtěli a čekali plus něco navíc. Naprosto ukázkový příklad toho, jak má vypadat kvalitní kniha.
Některý chvilky byly hodně světlý a hodně vtipný. Některý pasáže jsem zas "četla" se zavřenýma očima, jak mě nebavily.
Jedna z těch úplně nejoblíbenějších. Některý knížky jsou vtipný, některý jsou smutný. A některý uměj to, že jsou oboje. A vy se smějete, i přestože je to vlastně docela tragický. Shakespeare prostě věděl.
Ze začátku jsem se ke čtení musela trochu nutit, ale někde před půlkou se mi objevil úsměv na rtech a konečně jsem v tom Welshe poznala. Ve finále super.
Posledních padesát stran jsem vlastně ani neviděla přes slzy v očích. Hodně emotivní zážitek.
Francouze můžete milovat, můžete tam chtít žít, ale stejně si budete uvědomovat všechny absurdity, kterým ve Francii budete čelit. A Clarke to prostě umí popsat, což dokázal už ve všech dílech Merde! Trochu se mi příčí, že už vlastně omílá jedno a to samý dokola, ale protože si pořád pamatuju, jak jsem se třískala smíchy u prvního dílu, tak mu to promíjím. Určitě ne něco, co budete hltat jedním dechem. Spíš tak prolistujete a občas se i zasmějete.
Jedna z nejoblíbenějších knih vůbec. Ovlivnila moje myšlení tehdy a ovlivňuje i teď, když se k ní pravidelně vracím. Malý princ pro mě není příběh nebo pohádka, ale životní filozofie. Bez nadsázky.
Psáno hodně utopisticky. V dnešní době se zdá být nemožné se podle toho řídit, nicméně mě kniha donutila zapřemýšlet nad tím, jak žiju a za čím se to vlastně ženu. Spoustu věcí jsem přehodnotila. Stoprocentně dám šanci i dalším knihám od autora.
Přečteno během jednoho dne. Za pochodu, při přecházení na přechodu, v metru na schodech, všude. Nejde tady ani tak o literární umění, jako o ten příběh. Stojí za přečtení.