veronika9471
komentáře u knih

Přečteno během jednoho dne. Za pochodu, při přecházení na přechodu, v metru na schodech, všude. Nejde tady ani tak o literární umění, jako o ten příběh. Stojí za přečtení.


Posledních padesát stran jsem vlastně ani neviděla přes slzy v očích. Hodně emotivní zážitek.


Autoři dokázali Sebastianův příběh vzít, geniálně ho rozehrát a posunout laťku očekávání ještě výš. Přesto jsem u tohoto dílu nepociťovala uspokojení z dopadení vraha jako u dílu minulého. Konec mě však přesvědčil o tom, že o vrahovi to tentokrát vůbec nebylo. Bylo to o tom, že s roztřesenýma rukama sáhnete po třetím dílu, protože potřebujete vědět, co se bude dít. Chvilku si chci ale myslet, že jsou všichni v bezpečí, nechávám si ho tudíž až na dobu, kdy mě rozrušení z Učedníka trochu přejde.


Prvních čtyřicet stran jsem myslela, že Pokoj znechuceně zaklapnu a odložím. Ovšem téma samotné a především recenze ostatních mě donutily setrvat. Kniha pro mě určitě není zázrakem, kterým měla být, avšak dokázala ve mně vyvolat soucit a hnus, a to se počítá. Na druhou stranu nepovažuji volbu jazyka za šťastnou. Možná je ke čtení Pokoje potřeba více fantazie a dětské naivity, aby na mě slova Jacka působila tak, jak měla. Kniha, kterou určitě znovu neotevřu, ale doporučím těm, kteří v současné beletrii hledají něco neotřelého.


Boží! Všechno, co jste od detektivky chtěli a čekali plus něco navíc. Naprosto ukázkový příklad toho, jak má vypadat kvalitní kniha.


Jedna z těch úplně nejoblíbenějších. Některý knížky jsou vtipný, některý jsou smutný. A některý uměj to, že jsou oboje. A vy se smějete, i přestože je to vlastně docela tragický. Shakespeare prostě věděl.


Jedna z nejoblíbenějších knih vůbec. Ovlivnila moje myšlení tehdy a ovlivňuje i teď, když se k ní pravidelně vracím. Malý princ pro mě není příběh nebo pohádka, ale životní filozofie. Bez nadsázky.

Ze začátku jsem se ke čtení musela trochu nutit, ale někde před půlkou se mi objevil úsměv na rtech a konečně jsem v tom Welshe poznala. Ve finále super.


Francouze můžete milovat, můžete tam chtít žít, ale stejně si budete uvědomovat všechny absurdity, kterým ve Francii budete čelit. A Clarke to prostě umí popsat, což dokázal už ve všech dílech Merde! Trochu se mi příčí, že už vlastně omílá jedno a to samý dokola, ale protože si pořád pamatuju, jak jsem se třískala smíchy u prvního dílu, tak mu to promíjím. Určitě ne něco, co budete hltat jedním dechem. Spíš tak prolistujete a občas se i zasmějete.


Některý chvilky byly hodně světlý a hodně vtipný. Některý pasáže jsem zas "četla" se zavřenýma očima, jak mě nebavily.


Psáno hodně utopisticky. V dnešní době se zdá být nemožné se podle toho řídit, nicméně mě kniha donutila zapřemýšlet nad tím, jak žiju a za čím se to vlastně ženu. Spoustu věcí jsem přehodnotila. Stoprocentně dám šanci i dalším knihám od autora.
