VeronikaZ komentáře u knih
Rozhodně vždycky ocením cokoliv protiválečného. Ale tohle ne a ráda bych se vrátila na gympl a našemu češtináři omlátila knížku o hlavu.
Sto padesát mužských postav, asi tři vtipné věty (zvládla jsem to do poloviny) a všechny ženské postavy degradované jen na svoje prsa a pohlavní orgány. I příběh samotný je zmatečný a se spoustou balastu. Škoda, že se toho nápadu neujal někdo, kdo není ***.
Odpočinkové, roztomilé, něžné. Krásná letní jednohubka.
Překvapují mě některé kritiky, jasně, je to těžko reálná romantika, neštěpí v ní atom ani nerozebírají Platónovu jeskyni, ale kvůli tomu tyhle knížky nečteme, že?
Čteme je kvůli tomu, že mužský hrdina vzhledu Henry Cavilla bude naprosto fantastický, bezmezně zamilovaný a dá hrdince celý svět. A Aaron přesně takový je a to mi stačí.
To bylo tak krásné, vtipné a miloučké, doporučila jsem všem ve svém okolí. Určitě jedna z nejlepších knížek co jsem letos četla, jestli ne ta nejlepší.
Ač jsem feministka poměrně radikální, tohle bylo zlé.
1. Kostrbatý překlad, spousta chyb. A u knihy o feminismu opravdu nemuseli přechylovat.
2. 50% oslovených žen nemá co říct
3. 40% to vyjádřit neumí
Celou dobu jsem knížku brala na 4*, ale závěr mě dostal tak, že nemůže nedat 5*. Jak může někdo ten hnus jménem komunismus podporovat?
V tomhle díle si autorka ukousla trochu moc velké sousto. Mnoho vedlejších postav a jejich načatých příběhů, které ale nestihla rozvést víc, i když by to byly příběhy určitě zajímavé.
Chápu, že hrdince je čtrnáct, ale kdyby jí udělala spisovatelka starší, mohlo tam být víc sexu, drog i rock'n'rollu a byla by z toho knížka, jakou jsem číst chtěla, když jsem jí vzala do ruky. Hlavně pokud se přirovnává k Daisy Jones.
Jo a ještě kdyby se tak odehrávala v Británii...
Záhadou mi je, co na tom policistovi vlastně všichni měli. Opravdu stačilo, jak je krásný, když to byl sobecký idiot?
Kdyby byl ten ústřední hrdina trochu sympatičtější, knížka by byla naprosto vynikající. Je smutné, v jak nedávné době se na homosexualitu koukalo jako na něco zvráceného, nebezpečného a ilegálního.
(SPOILER) Já jsem z návratu do světa Panemu nadšená. Čtenář ví, že Snow nebude žádný velký klaďák, přesto jsem mu první půlku knihy trochu věřila. V druhé půlce jsem zas věřila Lucy, že není tak pitomá, aby ho opravdu milovala. Zároveň se nám hezky odhaluje vznik Hunger games, jak je známe z předchozích knížek.
Sérii čtu postupně a Island je určitě nejlepší díl. Sice chybí sladkosti z předchozích dílů, ale na rozdíl od Paříže není hlavní mužská postava idiot, vedlejší postavy jsou zábavné a Island má prostě jedinečné kouzlo.
Paní Mornštajnové se zde podařilo vytvořit postavu, kterou hned po Joffrey Baratheonovi nesnáším nejvíc - komouše Svatopluka. Sledujeme, jak během desítek let kazí život hned několika ženám. Knížka mě bavila i hrozně rozčilovala.
Nebeský vězeň je spíše mezihra mezi ostatními díly, postrádala jsem očekávaný nádech mystična. Poslední díl ale nevynechám.
Naprosto nádherná knížka o obtížné pouti, na kterou se v posledních letech vydala spousta zoufalých lidí. Byla jsem smutná, jak krásné země jsou ničené válkami. Přiměla mě přemýšlet, nebylo těžké představit si sebe v pozici uprchlíka.
Milá atmosféra Paříže a neuvěřitelně lahodně z znějící zákusky. Bohužel objektu zájmu hlavní hrdinky byl naprosto nezajímavý.
Knížce dávám jen 4*, protože jsem za celou dobu čtení nenarazila na postavu, která by mi byla sympatická - v nejlepším případě mi jich bylo líto. Možná to ale byl záměr.
“Národy jsou tou největší pošetilostí, kterou smrtelníci kdy vynalezli. Žádný člověk není cennější než jiný, ať je odkudkoli.”
O knize jsem četla hodně, většinou že je to jako Gentleman Bastards pro mladší. Ale definitivně mě ke čtení zlákal seriál.
Gentleman Bastards jsou sice pětkrát lepší, ale s nimi nelze nic srovnávat. Kaz Brekker je slušná náhrada za Locke Lamoru. Knížka je čtivá, plná zvratů a sympatických postav. A desetkrát lepší než průměrná young adult fantasy. Leigh Bardugo navíc umí world building.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Jedna z dějových linií vykresluje, obávám se, že naší budoucnost - snad jen víc vzdálenou. Signe mi byla velice blízká, obzvlášť myšlenka, že v dnešní době by se měli zodpovídat lidi, kteří si dítě přejí, než ti, co ne.
Neměla jsem v plánu číst další díl po Kodani, ale obálce a potřebě cestovat alespoň v knize jsem neodolala. I přes všechnu předvídatelnost mi ale knížka dala, co jsem od ní chtěla - New York, dorty a romantiku.
Jen překlad mi přišel trochu kostrbatý.