VeronikaZ komentáře u knih
V YA občas mívám s hlavními hrdinkami problém, tady ale určitě ne, všechny tři mě bavily. Knížka je dokonale zimní, i více než půl roku po přečtení ve mě příběh zůstává živý.
Vyvarovala bych se srovnávání s Winternight trilogií, obě knížky jsou úžasné a inspirované slovanským folklorem, ale každá jiným způsobem a pro mě bylo ze začátku na škodu, že jsem očekávala totéž.
Jak by to dopadlo, kdyby ženy získaly nad muži fyzickou převahu a chtěly pomstu, místo rovnosti? Oceňovala jsem zejména části, které tímhle rezonovaly - události, které se v našem světě dějí ženám, převrácené naruby. Bohužel mi ale žádná z postav nepřirostla k srdci, bylo mi jedno, co stane.
Knížka nabízí témata k zamyšlení a celkově potěší. Je zajímavé porovnávat, jak něco funguje v jiných zemích a představit si to u nás.
Připadala jsem si jako zlý pesimista, když jsem si představila, jak bych ze sousedství dělala komunitu - zahrádka, kam kolemjdoucí hází odpadky nebo nářadí ve společných prostorách rozkradené během pár dnů. A pak v knize přišla grafika k experimentu s úmyslně ztracenými a (ne)vrácenými peněženkami... No, zkrátka jsem opět měla chuť seknout se svojí prací a přestěhovat se třeba do Dánska. :)
Tuhle knížku jsem upřednostnila v pořadníku na naléhání kamarádky a dobře jsem udělala.
Je to krásné, napínavé, fantastické. Místy ani nedýcháte, jindy jsem se dojímala skoro k slzám. Další velké plus bylo, že jsem vůbec nedokázala odhadnout, co se bude dít dál.
Ta z knížek, kterou hltáte, ale přitom je vám pak smutno, že jste ji už dočetli.
První třetina mě od čtení málem odradila, ale potom dostala spád a dočetla jsem jí během jednoho dne. Byla jsem nad knížkou znechucená, vzteklá, plná bezmoci, i pár slz ukáplo. Backman zpracoval důležité téma, jen pro klid mojí duše mohla některá z postav důrazněji zavrhnout zvrácené argumenty, které zcela nepochopitelně zaznívají i v soudních síních ve skutečnosti.
Skvělá kniha. Zajímavý popis fungování amerického zdravotnictví a života venkovské lékařky a řada dalších zajímavých témat, zejména potraty a důležitost individuálního rozhodnutí každé ženy, ne společnosti a fanatiků.
Knížka ve vás vyvolá celou škálu pocitů ohledně hlavních hrdinek, především Lily. Podle mě i lepší než první díl, ale zejména po návštěvě zanedbané, špinavé Neapole toto léto i živější.
Tedy chápu nenávist k Dolores... Ale mně ze všech nejvíc pil krev James Potter. Pár facek by potřeboval.
Myslela jsem, že jednu hvězdičku odeberu za příliš málo stran. Velký příběh mnoha postav by si zasloužil mnohem delší knihu. Ale Tymiánové dopisy voní kořením, barvitě představují arménskou kuchyni a vypráví o úžasných lidech v těžkých dobách.
Geniální, smutné i veselé, s úžasnými ilustracemi. Hlavně v originále básničky skvěle vyzní, překladem hodně ztratily.
Jako vždy - pomalejší rozjezd a neuvěřitelně napínavé poslední kapitoly.
Knížka úsměvných příběhů mi na posledních sto stránkách hrozně zhořkla a do poličky jsem jí ukládala plná smutku a s nepříjemnými pocity.
Poznala jsem, kdy po mně pan autor chce, abych se smála... Ale nějak mi to vtipné nepřišlo, maximálně úsměvné. Ani jsem jí nedočetla.
Knížka se čte dobře, na romantický příběh je určitě nadprůměrná. Ale v celkovém pohledu je trochu jednoduchá, zkrátka oddechovka.
Krásný, shovívavý pohled na nedávné české dějiny. Spousta zajímavých pohledů na věci, o kterých už ani nepřemýšlíme. Přečteno za jeden den a stále přemýšlím o popsaných událostech a lidech. Hlavně Kafka a Baťa.
Nelíbilo se mi ani jedno filmové zpracování a ani knížka.
S jazykem v knížce nemám problém, ani nejsem z těch, kteří jí museli číst povinně...
Jsem opravdu ráda za mou skvělou babičku, které se té Barunčině ani zdaleka nepodobá.
"Barva mléka je drobný literární skvost..."
Ani ne. Rozhodně ne pro mě. Jazyk, jakým je knížka napsána, mi ze začátku hrozně vadil a nemohla jsem se na text soustředit. Příběh je osekaný, kromě vikářovy ženy v ní není žádná sympatická postava.
Na podobné téma doporučuji spíše knížku Padněte na kolena.
Robina Cooka jsem začala číst už před lety a mám od něj doma pěknou řádku knih. Naposledy mě nadchnul Záchvat. Ale tenhle román...
Susan Wheelerová je už od začátku na ránu, ve skutečnosti by její chování na oddělení neprošlo ani náhodou. Cook je sice lékař, ale asi úplně zapomněl na své studium. Ze začátku děj skoro stál, a když se v poslední třetině rozjel, už jsem si domyslela, jak to vlastně je.